iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
13. 4. 2001
10:00 na ČT1

1 2 3 4 5

7 hlasů
32129
zhlédnutí

Babička (film)

Jarmila Kurandová a Libuše Šafránková ve slavném televizním filmu podle románu Boženy Němcové

80 min | další Filmy »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Babička - Babička 2.

  • 00:03:34 Dobré poledne, babičko.
  • 00:04:10 -Pojď si zatancovat.
    -To by mi táta dal.
  • 00:04:14 -Přimluvím se, abys dostal práci.
    -O takovou přímluvu nestojím.
  • 00:04:20 Já se ohlídám sama.
    Nemusíš mít starost.
  • 00:04:33 Na rozloučení, mý potěšení,
    postavím pod okny máj.
  • 00:04:51 -Přijdeš?
    -Nemůžu. Vidíš, co je tu lidí.
  • 00:04:55 Aby věděli, falešný lidi,
    že jsem já chodíval k vám.
  • 00:05:07 Sólo! Presto - presto!
  • 00:05:12 Neblázni.
  • 00:05:20 Kristla, hezká holka,
    kdyby chtěla, dostala by prstýnek.
  • 00:05:52 -Já mu zlámu kosti.
    -Já si sním poradím sama.
  • 00:05:57 -Kdy přijdeš?
    -Až bude uklizeno. Počkej venku.
  • 00:06:31 Áááá.
  • 00:07:16 Jakube!
  • 00:07:36 Ty - nesahat, nebo...
  • 00:07:45 Měj rozum, neubližuj mu.
  • 00:08:10 Aby ses odnaučil
    slídit za moji dívkou.
  • 00:08:13 -Co teď bude s náma...
    -Teď je každá rada drahá.
  • 00:08:18 -S panem správcem jsi mluvil?
    -Ani mi k němu nepustili.
  • 00:08:22 Tátovi řekl, abych se
    službou ve dvoře nepočítal.
  • 00:08:26 -Máš se připravit k odvodu!
    -Za to si může Jakub sám.
  • 00:08:31 Prosím vás,
    přimluvte se u kněžny.
  • 00:08:42 -Sedm let vojny. To se nedá přežít!
    -Zavinil si to sám.
  • 00:08:50 -Prosím vás, přimluvte se!
    -Ještě se s mužem poradíme.
  • 00:08:56 -Pojď.
    -S Pánem Bohem.
  • 00:09:08 -Lidé si moc troufají.
    -Záleží na tom, jak se na to díváš.
  • 00:09:15 -Písař dostal, co si zasloužil.
    -Jakub si proto zkazí život.
  • 00:09:20 Radit mladým je těžké.
    To měl nechat milou bez pomoci?
  • 00:09:29 -To je jejich věc.
    -Měli byste se za něj přimluvit.
  • 00:09:36 -Poštvat proti sobě správce?
    -Myslíš. Terezko? A co Kristla?
  • 00:09:45 -Kdyby si poddaný dělal co chce...
    -Před Pánem Bohem jsou všichni rovni
  • 00:09:53 Změnila ses, Terezko.
  • 00:10:03 -Babičko, my jsme se vás načekaly.
    -Děti, co jsem se vás natěšila.
  • 00:10:11 Já chci taky, babičko.
  • 00:10:21 -Je z tebe paní.
    -To víte, v zámku to jinak nejde.
  • 00:10:35 -Líbí se vám?
    -Nezlob se, jsem na to stará.
  • 00:10:44 Přidržme se každá svého.
  • 00:10:58 Bydlet budu v komůrce. Bála bych se,
    že tady něco polámu.
  • 00:11:05 -Vám se tady nelíbí?
    -Líbí, ale starý strom nepřesadíš.
  • 00:11:14 Děti vás dlouho tesknit nenechají.
    Zařiďte se podle svého.
  • 00:11:20 Prosím vás, dohlédněte na stavení.
    Služba na zámku.
  • 00:11:26 -Dělejte si, co se vám líbí.
    -Kdyby tě nebylo něco vhod...
  • 00:11:39 Hraje
  • 00:11:47 Jako hlásky. Co si ti lidé
    všechno nevymyslí.
  • 00:12:04 Jako by tam bylo
    zavřené ptáče.
  • 00:12:35 -Babičko, chcete pomoct?
    -Chleba není na hraní.
  • 00:12:40 -Babičko, vizita! Ze zámku.
    -Běž pro maminku.
  • 00:12:48 -Rukulíbám...Dobrý den.
    -Je doma paní Prošková?
  • 00:12:53 Dejž to Pán Bůh.
  • 00:13:01 Pojďte dál,
    ať nám nevynesete spaní.
  • 00:13:09 -Ukrojte si.
    -Děkuju.
  • 00:13:34 -Snad jste jim nedávala chléb?
    -Kdo si nevezme ode mne chléb...
  • 00:13:42 Mezi pány jsou jiné zvyky.
  • 00:13:46 Ty si dělej co chceš.
    Já panským zvykům nerozumím.
  • 00:14:08 Chtěla bych taky do světa.
    Kdy se vrátíš?
  • 00:14:14 Hortensii mi vyprávěla, že ulicemi
    jezdí kočáry se šestispřežím.
  • 00:14:21 -Co je to šestispřeží?
    -Šest koní bílých nebo černých.
  • 00:14:39 Ženy chodí v šatech s vlečkou
    a muži v pláštích z aksamitu.
  • 00:14:43 -Co je to aksamit?
    -Jako samet, ale ještě krásnější.
  • 00:14:49 Možná někomu padneš do oka. Chceš?
    A myslivcův Orlík se utrápí.
  • 00:14:58 Pojď, sjedeme ze splavu.
  • 00:15:15 Babičko.
    Tak dlouho jsem tě neviděla.
  • 00:15:21 Říkala jsem si, jestli slečna
    nemarodí, že tu nebyla.
  • 00:15:27 Vyšla jsem si malovat.
    Je tu krásně - kam člověk vkročí.
  • 00:15:36 Těm je na světě nejlépe.
  • 00:15:40 Když mně bylo čtrnáct,
    chtěla jsem mít 6 dětí.
  • 00:15:46 Dočkáte se. Zeť povídal, že kněžna
    již slečně připravuje zásnuby.
  • 00:16:10 -Kde jste se naučila malovat?
    -To bylo doma. V Itálii.
  • 00:16:29 Já vím.
  • 00:16:33 Dal mi ten obrázek
    na rozloučenou.
  • 00:16:41 Nezlobte se, že se ptám.
    Nedělám to ze zvědavosti.
  • 00:16:48 To paní kněžna chce
    vás zasnoubit?
  • 00:16:55 A vy?
  • 00:17:02 Člověk nesmí být malověrný.
    Hlavně věří-li na lásku.
  • 00:17:16 -Hortensie.
    -Barunko.
  • 00:17:25 -Neměla jsem chodit ven.
    -Tělu pomůžem, ale srdci těžko.
  • 00:17:38 Babičko!
    Smím si vás namalovat?
  • 00:17:42 Mne? Obyčejnou starou ženskou?
    Vždyť se to ani nehodí.
  • 00:17:48 -Vnoučata budou mít jednou památku.
    -Babičko, dovolte jí to.
  • 00:17:54 -Tak třeba kvůli mně...
    -Ráda bych udělala slečně k vůli...
  • 00:18:15 Za všechno vám děkuju.
    Ať vám to Pán Bůh oplatí.
  • 00:18:21 -Potěšte ji, ať se netrápí.
    -Nezoufej, loučení není navěky.
  • 00:18:36 Oba je odvedli.
  • 00:18:43 Když sobě odvedli,
    vedli je do Hradce.
  • 00:18:58 Každý si stěžoval,
    stěžoval matičce.
  • 00:19:14 Ach, mámo, mámo má,
    vyplaťte nás oba.
  • 00:19:30 Jednoho vymůžu,
    druhého nemůžu.
  • 00:19:37 Zůstaňte tam oba.
  • 00:19:57 Budeš čekat?
  • 00:20:04 Spadla mi šavlička
    z vraného koníčka.
  • 00:20:09 Pojď mi ji milá podat,
    já musím mašírovat.
  • 00:20:23 Já bych ti šavličku podala,
    do pláče se dala.
  • 00:20:28 Neplač holka pro mně,
    dal jsem se dobrovolně.
  • 00:21:21 Spi, synáčku, spi,
    zavři očka svý.
  • 00:21:31 Dá ti buben a housličky,
    nedá tě za svět celičký,
  • 00:21:43 spi, synáčku, spi.
  • 00:23:12 Pochválen buď Ježíš Kristus.
  • 00:23:20 -Smím si je odvést k sobě?
    -Když milostivá paní dovolí.
  • 00:24:10 To jsou divné kroje a tváře.
  • 00:24:18 Tenhleten mladý pán
    je mi trochu povědomý.
  • 00:24:23 To je ruský car Alexandr.
    Toho nemůžeš znát.
  • 00:24:31 Znám ho. Stála jsem vedle něho
    nějakých dvacet kroků.
  • 00:24:39 Tohle je císař Josef.
    Dej mu Pán Bůh věčnou slávu.
  • 00:24:45 To byl hodný pán.
    Hlavně na chudý lid.
  • 00:24:51 Dal mi tolar.
  • 00:25:02 Není to pruský král?
  • 00:25:07 Znala jsem ho. Můj Jiří u něho
    sloužil ve vojsku.
  • 00:25:17 Král měl rád urostlé muže.
    Můj Jiří byl nejvyšší postavy.
  • 00:25:24 Člověk jako skála. Netušila jsem,
    že se mu budu dívat do hrobu.
  • 00:25:32 -Padl v boji?
    -Ne, zemřel na svoje zranění.
  • 00:25:39 Šla jsem s dětmi. Měla jsem dvě
    a třetí se mi narodilo ve válce.
  • 00:25:47 Z bitvy mi přinesli Jirku na
    nosítkách. Koule mu utrhla nohu.
  • 00:25:55 Myslela jsem, že mi srdce praskne.
    Ale člověk mnoho vydrží.
  • 00:26:04 Zůstali mně tři sirotci bez halíře,
    pár hadrů. A tak jsem šla domů.
  • 00:26:14 Šla jsem domů po 15 letech
    a bála se, co řeknou rodiče.
  • 00:26:24 Tenkrát byli lidé k sobě
    vlídnější a snášenlivější.
  • 00:26:32 Dneska nejsou jiní. Pokud je
    nesužuje bída a nespravedlnost.
  • 00:26:41 U mne si nemohou stěžovat,
    ale přesto kradou.
  • 00:26:47 Nedávno jeden chasník přepadl
    písaře a málem ho zabil.
  • 00:26:55 Jestli to nebylo trochu jinak.
    Naši lidé nejsou zbojníci.
  • 00:27:03 -Proč by mně písař lhal?
    -Třeba proto, že byl na záletech.
  • 00:27:13 -Ty o tom něco víš?
    -Stejně co lidé ve vsi.
  • 00:27:17 -Kde byl na záletech?
    -Chtěl Kristlu z hospody.
  • 00:27:24 Dostal co zasloužil. Ten chlapec
    však musel rukovat na vojnu.
  • 00:27:34 -Snad by mně moji lidé nelhali.
    -Každý říká jen to, co mu pomůže.
  • 00:27:42 Tak je to už od pradávna.
    S tím se musíte smířit.
  • 00:27:47 Jakubovi Mílů
    se stala zlá křivda.
  • 00:27:53 Kdybych směla, prosila bych
    za něj i za jeho nevěstu.
  • 00:28:00 Je škoda těch mladých životů.
    Kristla je celá utrápená.
  • 00:28:09 Takové to bylo veselé děvče,
    Dnes je bledá jako Hortensie.
  • 00:28:19 -Vyšetřím si to.
    -Když srdce trápí, je to smutné.
  • 00:28:26 Uvidím, co se dá dělat.
  • 00:28:31 Jeden lže. Myslivec nepřizná kolik
    je pytláků. Dělníci seberou všechno
  • 00:28:40 Tys řekla, že znáš místní lidi.
    Co ten žebravý flašinetář?
  • 00:28:48 Viděla jste ho někdy?
    Je to chudák, má šest dětí.
  • 00:28:58 Z čeho by byli živi,
    kdyby nekradl a nepytlačil?
  • 00:29:03 Na to musíte odpovědět vy sama.
    On má na bídě nejmenší vinu.
  • 00:29:13 -Kdo ji tedy má? Já?
    -Vy můžete pomoci.
  • 00:29:22 Kdyby dostal práci u dvora.
    Může být hlídačem a flašinetářem.
  • 00:29:37 Máš pravdu. Kdyby měl člověk vždy
    přítele u sebe, který nelže.
  • 00:29:46 Takového přítele najdete lehce.
    Horší je udržet si ho.
  • 00:29:54 Upřímnost je milá, ale když přijde
    nevhod, končí přátelství.
  • 00:30:00 Přeji si, abys mi navštívila vždy,
    když budeš chtít.
  • 00:30:18 Říkáš, že je Hortensie bledá.
    Řeklas to jen tak, nebo úmyslně.
  • 00:30:25 -Co mám na jazyku, to řeknu.
    -Ona ti něco svěřila?
  • 00:30:30 Slečna není z těch, co si stěžuje.
    Dovtípila jsem se.
  • 00:30:39 Čeho?
    Záleží mně na jejím štěstí.
  • 00:30:50 Slečna si toho pána, kterého jste
    vybrala, bere jen z úcty k vám.
  • 00:30:58 Mezi obrázky jsem viděla obraz
    člověka, který ji učil malovat.
  • 00:31:09 Byla vždycky povolná.
    Nikdy o něm nemluvila.
  • 00:31:14 Každý člověk má jinou povahu.
    Někdo ji ukrývá celý život.
  • 00:31:26 Urození lidé se musí obětovat
    zájmům rodu, žel bohu...
  • 00:31:35 Možná, ti co museli štěstí obětovat
    by měli chránit mladé před trápením
  • 00:31:46 -Chceš snad říci.
    -Milostslečna je vzácný kvítek.
  • 00:31:54 Některou najdu na mezi, jinou
    daleko v lese a některé v trní.
  • 00:32:03 Vždycky se mi odmění. Slečna cítí
    dvojnásob lásku, ztratila naději.
  • 00:32:15 -Není vám moje řeč nevhodná, paní.
    -Pravda je skutečně nepříjemná.
  • 00:32:21 Někdo dokáže vyrůst sám,
    navzdory povětří a nepohodě.
  • 00:32:27 Druhý je jako růže a zajde,
    nedočká-li se péče zahradníka.
  • 00:32:39 Nejtěžší je poznat, kdy vás člověk
    nejvíc potřebuje. Kdo pomůže.
  • 00:32:47 Ten musí pomáhat.
    Už jsi to jednou řekla.
  • 00:33:03 Šťastná žena...
    Šťastná...
  • 00:33:11 Pojď, má drahá, musíme
    si o něčem pohovořit.
  • 00:34:09 Dělat, dělat! Presto!
  • 00:34:16 Barunko, děti, pojďte honem,
    aby maminka neměla starost.
  • 00:34:48 Čekat! Počkat!
  • 00:36:15 Otvírejte, páni,
    otvírejte vrata.
  • 00:36:21 Neseme vám věnec
    ze samého zlata.
  • 00:36:25 Ze samého zlata,
    ze samého kvítí.
  • 00:36:32 Podívejte vy se,
    jak se pěkně svítí.
  • 00:36:50 -Proč já, jsou tu mladší.
    -Paní kněžna si to přeje.
  • 00:37:25 Pozdravuje vás svatý Vavřinec,
    abyste dali hodně za věnec.
  • 00:37:30 Pozdravuje vás svatý Vít,
    abyste nám dali hodně jíst a pít.
  • 00:37:39 Děkuji ti. Děkuji vám všem.
    Pan správce splní vaše přání.
  • 00:38:34 Ty si nezatančíš?
  • 00:38:37 Zasloužíš si, abych se ti za ten
    věnec sama postarala o tanečníka.
  • 00:38:48 Jakube!
  • 00:38:57 -Kdy já půjdu za družičku?
    -Až budeš velká.
  • 00:39:02 -Budu se dívat. Vemte mě s sebou.
    -Já se u Kristly přimluvím.
  • 00:39:07 Nepotřebuji přemlouvání. Babička mě
    vezme s sebou, že ano?
  • 00:39:18 Sluší mně to?
  • 00:39:25 -Je jako Popelka, když se proměnila
    -Jak ten čas letí.
  • 00:39:33 Nedávno jsme pochovali Viktorku,
    a už budou zvonit Kristle na svatbu
  • 00:39:40 Jestlipak ti vybrali
    hezkého mládence?
  • 00:39:44 Však se přijdu podívat,
    jak vám to sluší.
  • 00:39:53 -Kdy se vrátíš?
    -Nevím. Na jaře. Na velikonoce.
  • 00:39:59 -Viď, že to Kristle slušelo.
    -Bude dlouhá zima. Vzpomeneš si?
  • 00:40:09 -Na všechny budu vzpomínat. Jdu.
    -Počkej.
  • 00:40:18 -Chtěla bys mě?
    -A ty bys mě chtěl? Až budeš velký?
  • 00:40:35 Bála jsem se, že to do odjezdu
    nestihnu. Líbí se ti?
  • 00:40:50 Řekla bych, že mě slečnin
    štětec hodně přimaloval.
  • 00:40:56 Babičko, opravdu si nechceš
    vzít ten obrázek s sebou?
  • 00:41:03 Na co bude dětem obraz,
    když jsem živá.
  • 00:41:09 Nebudu zdržovat.
  • 00:41:12 Babičko!
  • 00:41:21 -Co to děláte, slečno?
    -Vím, za co ti mám poděkovat.
  • 00:41:32 Dej vám i paní kněžně štěstí.
    Je to vzácný člověk.
  • 00:41:41 -Snad ji vaše radost něco vynahradí
    -Doprovodím tě.
  • 00:42:29 Šťastná žena.
  • 00:43:04 Děti se nám rozlétnou do světa.
    Na stará kolena budeme sami.
  • 00:43:42 -Babičko. Já se vrátím.
    -Nezapomeň.
  • 00:45:21 Už jsi taky stará.
  • 00:46:58 -Babičko, vemte si jablko.
    -Pozor, je horký. Já ho pofoukám.
  • 00:47:11 -Už nemám zuby na takovou pochoutku
    -Můžete ho cumlat jako cukroví.
  • 00:47:24 Vyhrabali jsme čmeláky. Na mezi,
    co jsou ostružiny.
  • 00:47:30 -Držela jste někdy netopýra?
    -Že je jako myš.
  • 00:47:35 Jenže okřídlená.
    Když s nimi lítá, jsou to křídla.
  • 00:47:46 -Viléme, poženeme domů.
    -Vždyť ještě není večer.
  • 00:47:54 Než dojdeme, bude tma.
  • 00:48:01 Ponocování, na to si člověk zvykne.
    Když nejsou jiné starosti.
  • 00:48:07 Co bych vám povídal, víte sama.
    Je to jiné živobytí.
  • 00:48:13 -Z pytláka je teď hlídač.
    -Já vím, kdo se za mne přimluvil.
  • 00:48:21 -Pěkná úroda. Pán Bůh požehnej.
    -Někdy je mi tu v noci smutno.
  • 00:48:29 Na druhé straně mám čas
    se koukat kolem na různé věci.
  • 00:48:36 V tom shonu člověk ani pro
    to neměl oči.
  • 00:48:42 Taky se mi zdá kdejaké kvítko
    každým rokem hezčí.
  • 00:48:49 A ty dny jsou čím dál kratší.
    S Pánem Bohem.
  • 00:48:57 Zaplať Pán Bůh ještě jednou.
  • 00:49:06 -Pomrzly by, kdybychom zapomněly?
    -Zvířata taky trpí zimou.
  • 00:49:16 -Stromy taky? A kytky?
    -To víš, Barunko.
  • 00:49:23 -Proč mi říkáš, Barunko?
    -Všechno živé cítí bolest.
  • 00:49:29 Můžeme dát sýkorkám
    jedno krmítko k sušárně?
  • 00:49:36 Někam do závětří, Jene.
  • 00:49:44 Mařenka Viktorovic bude mít svatbu.
    A víš, koho si bere za ženicha?
  • 00:49:52 -Neříkej nikdy Viktorovic.
    -Proč nesmím říkat, Viktorovic?
  • 00:49:59 -Víš přece, čí je.
    -Mařenka je obyčejná holka.
  • 00:50:09 -O Viktorce tak nemluv, Barunko.
    -Dobré jitro, babičko a Barunko.
  • 00:50:18 -Babičko, ty mě neposloucháš.
    -Poslouchám, Barunko.
  • 00:51:24 Co se stalo, stalo se.
    Nic nenaděláš.
  • 00:51:32 Nic mně nepomůže.
    Ani kovářčin talisman.
  • 00:51:37 Lásce se člověk neubrání.
    Pro ni jsem opustila matku i otce.
  • 00:51:45 Šla jsem na pouť, abych ho viděla.
    Našla jsem ho ve vojenském obleku.
  • 00:51:57 Když se mě zeptal, chci-li s ním
    zůstat, srdce se třáslo radostí.
  • 00:52:04 Měla jsem ho moc ráda.
    Co jiného jsem mohla udělat?
  • 00:52:09 Kdybyste byla mladá jako tenkrát,
    co byste udělala?
  • 00:52:18 Lásce se neubráníš. Co by měl
    člověk na světě, kdyby nebylo lásky
  • 00:52:28 -Jak se jmenoval?
    -Jiřík.
  • 00:52:32 -Byli jste spolu vždycky šťastni?
    -Žádná růže nekvete celý rok.
  • 00:52:41 -A on - váš Jiřík - je dávno mrtvý?
    -Když žiji, tak není mrtvý.
  • 00:52:51 Můžu si vzít stejného ženicha,
    kterého si měla brát Viktorka?
  • 00:52:57 V tom ti nikdo neporadí.
    Musíš mít Toníka ráda.
  • 00:53:04 Jakého Toníka? Když mě neposloucháš
    s kým si to povídáš?
  • 00:53:10 -Zanes je do kůlny.
    -Nepozvali by mě za družičku?
  • 00:53:19 Tak se Mařenka
    nakonec přece dočkala.
  • 00:53:42 Viktorko, pojď domů...
    Tatínek by tě rád viděl.
  • 00:54:17 Pojď se mnou, Viktorko.
  • 00:54:35 To jsem já - vzpomeň si.
  • 00:57:11 Viktorko.
  • 00:58:14 Tak jsem se těšila a teď
    bych radši zůstala doma.
  • 00:58:20 -Čeho se bojíš?
    -Já nevím.
  • 00:58:25 Člověka někdy pobolívá. Každá
    bolest přebolí. I to loučení.
  • 00:58:36 Byla jsem se rozloučit -
    i na hřbitově.
  • 00:58:44 A co moje domlouvání?
    Nech na pokoji, co spí věčný sen.
  • 00:58:52 Užiješ si dost se svým neklidným
    srdcem. Pamatuj si to.
  • 00:59:08 Já na to nikdy nezapomenu.
  • 00:59:37 -Ty jsi Barunka.
    -Vítám vás, babičko.
  • 00:59:45 -Proč se rozčesávání říká vískat?
    -Říkala to tak moje babička.
  • 00:59:50 -Taky vám vyprávěla pohádky?
    -Taky. Už jsem ti dnes vyprávěla.
  • 00:59:58 Babičko, alespoň kousek o Popelce.
    Jak přijela na zámek na ples.
  • 01:00:04 Vždyť už ji musíš znát nazpaměť.
  • 01:00:10 Přijela, vešla mezi tanečníky,
    myslela, že si ji nevšimnou.
  • 01:00:20 Princ ji zpozoroval hned
    u dveří a hned šel k ní.
  • 01:00:27 Protancovali spolu celý večer,
    princ se díval jen na ni.
  • 01:00:36 Prosil, jestli ji smí doprovodit,
    zavrtěla hlavou a zmizela.
  • 01:00:45 -Proč to udělala? Měla ho ráda.
    -Hrdost prospívá opravdové lásce.
  • 01:01:03 Jak to bylo dál?
  • 01:01:05 Seběhla po schodech dolů, princ
    natřel schody smolou.
  • 01:01:14 Jeden Popelčin střevíček
    se přilepil. Nevšimla si toho.
  • 01:01:24 Bolelo ji srdce,
    když na prince vzpomínala.
  • 01:01:35 Byla do něho moc zamilovaná?
  • 01:01:39 Když se člověk musí loučit,
    cítí, jak má rád.
  • 01:01:51 A slyšela z dálky
    vyhrávat a zpívat -
  • 01:01:57 Babičko, kterou písničku jste
    měla nejraději?
  • 01:02:07 Ó, řebíčku, zahradnický,
    ó, růžičko voňavá.
  • 01:02:22 Kterak na tě zapomenu,
    když to není věc možná.
  • 01:02:36 Kterak na tě zapomenu,
    když to není věc možná.
  • 01:03:45 Neboj se o mne...
  • 01:03:53 -Jenom nezapomeň.
    -Já se vrátím.
  • 01:04:48 Ó, řebíčku zahradnický
    ó, růžičko voňavá.
  • 01:05:00 -A byli jste spolu šťastni?
    -Žádná růže nekvete celý rok.
  • 01:09:18 Jiří!
  • 01:09:59 Mořena, Mořena,
    Kam jsi klíče dala?
  • 01:10:03 Dala jsem je dala
    svatému Jiří.
  • 01:10:11 Aby nám otevřel
    do ráje dveří.
  • 01:10:19 Dala jsem je dala
    svatému Jánu,
  • 01:10:27 aby nám otevřel
    do nebe bránu.
  • 01:10:35 Svaté Jiří vzala,
    zem odemykala.
  • 01:10:43 Aby tráva rostla,
    a travička zelenala.
  • 01:10:51 Růžička červená,
    fiala modrá.
  • 01:12:24 Pozdrav tě Pán Bůh.
  • 01:12:35 -Abych neuřkla.
    -Celý Jakub, viďte.
  • 01:12:43 -Jakpak ti říkají?
    -Jiřík...Po vašem...
  • 01:12:51 -Děkuji ti, Kristlo.
    -Vy mně. Já se vám musím odvděčit.
  • 01:12:58 Ó, řebíčku zahradnický,
    ó, růžičko voňavá.
  • 01:13:10 -Kterak na tě zapomenu.
    -Jiří!
  • 01:13:24 -Kterak na tě zapomenu.
    -Děkuji ti.
  • 01:13:38 To je na památku, Jiříku.
  • 01:13:47 Děkuji ti, Kristo.
    Ani nevíš zač.
  • 01:14:10 Nezavírej! Vždyť já vím...
  • 01:14:21 -Slyšíš ho, Barunko?
    -Babičko, tady není Barunka.
  • 01:14:29 Poslouchej. Zpívá krásněji
    než vloni.
  • 01:14:40 Pán Bůh bude s tebou spáti,
    andělíček kolébati, spi synáčku.
  • 01:15:13 Barunko! Vrať se!
  • 01:16:05 To už Barunku neuvidím...
  • 01:16:34 Tak jsme se nedočkali.
  • 01:17:10 Abyste si vzpomněli až tu
    s vámi nebudu.
  • 01:17:27 Ale, Terezko - vždyť jsme
    se užily - neplač.
  • 01:17:36 Bylo to poctivé živobytí.
  • 01:18:05 Barunko...
  • 01:18:27 Až umřu, Barunko,
    nezapomeň to říct včeličkám.
  • 01:19:37 Babička nám umřela...
  • 01:20:20 To si jen větřík pohrává
    a sklání stromy k sobě.
  • 01:20:27 Když se líbají a objímají.

Související