iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
31. 5. 2009
17:05 na ČT2

1 2 3 4 5

58 hlasů
16339
zhlédnutí

Zasvěcení

Voršilky

25 min | další Vzdělávání »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Zasvěcení - Voršilky

  • 00:00:19 Říkají mi, vy už jste důchodkyně.
  • 00:00:21 Říkám, ano, ale já už jsem 40 roků
    nemohla chodit do školy,
  • 00:00:23 čili já si to vynahrazuji.
  • 00:00:42 V r. 1535 založila svatá
    Anděla Merici společnost
  • 00:00:46 svaté Voršily, sdružení žen
    a mladých dívek toužících žít
  • 00:00:50 zasvěceným životem podle
    evangelijních rad čistoty,
  • 00:00:54 chudoby a poslušnosti.
  • 00:00:57 Výjimečnost a originalita spočívala
    v tom, že duchovní cesta probíhala
  • 00:01:01 přímo uvnitř rodin.
  • 00:01:03 Nebyla zde klauzura, sestry
    voršilky zůstávaly v rodinách.
  • 00:01:07 Anděla žila v severní Itálii
    v době renesance, jako současnice
  • 00:01:11 Kryštofa Kolumba, Raffaela,
    Michelangela či Ignáce z Loyoly.
  • 00:01:16 Byla natolik prozíravá,
    že voršilkám zajistila i možnost
  • 00:01:20 určitých úprav stanov.
  • 00:01:22 "A kdyby se podle nutnosti doby
    měla dát nová nařízení
  • 00:01:26 nebo něco udělat jinak,
    udělejte to moudře,
  • 00:01:29 po dobrém uvážení."
  • 00:01:32 Svatá Anděla měla takovou představu
    o některých hodnotách,
  • 00:01:37 které velice souzněly s ideály,
    které naplnila svatá Voršila
  • 00:01:42 a její družky celým svým životem.
  • 00:01:46 Byl to ideál zasvěceného panenství,
    panenství zcela darovaného Bohu,
  • 00:01:52 a nazývala panenství držitelkou
    všeho dobra, vítězstvím
  • 00:01:57 nad žádostivostí a královnou
    všech ctností.
  • 00:02:02 A za tento ideál vlastně
    svatá Voršila a její družky
  • 00:02:07 položily i svůj vlastní život.
  • 00:02:15 Založila to, co se v dnešní době
    jmenuje sekulární institut.
  • 00:02:18 Kdy ty ženy žily ve světě,
    ale šly jako zasvěcené osoby.
  • 00:02:21 To je opravdu takové moderní.
  • 00:02:26 Sestry měly za úkol starat se
    o vzdělávání a výchovu dívek.
  • 00:02:30 Hlavní podstatou výchovy
    je mateřství.
  • 00:02:32 Každá vychovatelka se ve vztahu
    k dítěti stává duchovní matkou.
  • 00:02:36 Od r. 1592 působily voršilky
    ve Francii.
  • 00:02:41 Brzy přijaly řeholi svatého
    Augustina a Společnost
  • 00:02:44 svaté Voršily se změnila v řeholní
    společenství s přísnou klauzurou.
  • 00:02:49 V 17. a 18. století vyrostlo
    na území Francie 360 klášterů.
  • 00:02:55 Společenství se šířilo do dalších
    evropských zemí i do zámoří.
  • 00:03:09 - SESTRA ZPÍVÁ, DĚTI SE SMĚJÍ -
  • 00:03:20 Já jsem už od dětství chtěla být
    učitelkou. Jen učitelkou!
  • 00:03:26 Potichoučku.
  • 00:03:31 Já jsem viděla tu učitelku,
    jak se věnuje těm dětem,
  • 00:03:33 jak prostě se cele dává.
  • 00:03:36 A to jsem si snad ani nemohla
    srovnat v hlavě,
  • 00:03:39 že by mohla mít ještě rodinu.
  • 00:03:44 To se nedá asi tak moc
    dobře spojit.
  • 00:03:49 A potom přišly také
    ty motivy náboženské,
  • 00:03:52 zasvětit se Pánubohu.
  • 00:03:56 Tak mi tenhle ideál tak jako
    přerůstá - dát se Pánubohu cele.
  • 00:04:04 První voršilky přijala Praha
    v r. 1655, zásluhou zbožné hraběnky
  • 00:04:09 Sibyly z Lamboy.
  • 00:04:11 Poté, co její dcera získala
    vzdělání a dobré vychování
  • 00:04:14 u voršilek v Kolíně nad Rýnem.
  • 00:04:16 V té době v Čechách neexistovaly
    školy pro dívky.
  • 00:04:20 Z mateřského kláštera v Belgii
    přišlo do Prahy prvních 7 sester
  • 00:04:23 a brzy si získaly vážnost.
  • 00:04:26 V r. 1676 voršilky dokončily stavbu
    kláštera a v r. 1704 byl
  • 00:04:31 v jeho blízkosti vystavěn i kostel.
  • 00:04:40 Později byly založeny také kláštery
    v Kutné Hoře, Olomouci a dalších
  • 00:04:44 českých městech.
  • 00:04:51 Moje představy o klášteře byly
    takové, možná trošku jako vězení,
  • 00:04:54 že bych si nikdy nepředstavila,
    že do kláštera vstoupím.
  • 00:05:00 Já jsem věděla, že do kláštera
    žádné věno nepotřebuji.
  • 00:05:03 Ale měla jsem tak pečlivou maminku,
    že když jsem do kláštera odcházela
  • 00:05:06 ve 22 letech, tak už měla pro mě
    všechno možné připravené.
  • 00:05:10 Byla tím poněkud zaskočena,
    že jdu do kláštera,
  • 00:05:14 protože si představovala,
    že se vdám.
  • 00:05:17 Tak celou tu výbavu,
    kterou mi připravila,
  • 00:05:21 mi sbalila a poslala do kláštera.
  • 00:05:25 Tam jsem to samozřejmě odevzdala
    do společného majetku.
  • 00:05:31 Do Kutné Hory přišly sestry
    v r. 1712, a brzy zahájily
  • 00:05:36 vyučování 150 žákyň.
  • 00:05:38 R. 1826 stoupl počet vzdělávaných
    dívek na 700.
  • 00:05:43 Sestry udržovaly písemný styk
    s národními buditeli
  • 00:05:46 a českými spisovateli.
  • 00:05:48 Již r. 1861, o 36 let dříve
    než sestry v Praze, začaly
  • 00:05:53 vyučovat česky.
  • 00:05:56 Do pražské voršilské obecné školy
    se mohli první chlapci zapsat
  • 00:06:00 až ve školním roce 1933/34.
  • 00:06:04 V r. 1933 byly české voršilské
    kláštery spojeny v provincii,
  • 00:06:09 která se stala součástí Římské
    unie Řádu svaté Voršily.
  • 00:06:15 V této době apoštolát opravdu
    kvetl.
  • 00:06:18 Voršilky měly noviciát pod Tatrami
    na Slovensku, společně
  • 00:06:23 se slovenskou provincií.
  • 00:06:25 A tam se nás setkalo skoro
    50 mladých 20letých děvčat.
  • 00:06:37 Já jsem šla v 49. do noviciátu,
    a to si pamatuji, jak maminka
  • 00:06:41 mi říkala, budeš plout
    proti proudu.
  • 00:06:58 Ani ne za rok, koncem srpna, potom
    přišli a vyvezli nás z klášterů.
  • 00:07:06 Bylo nám oznámeno,
    že jsme tam obklíčeny,
  • 00:07:09 že kolem už byla hlídka.
  • 00:07:13 A když přišli, nařídili nám,
    že se máme sbalit, vzít si
  • 00:07:17 nejnutnější věci.
  • 00:07:27 Když řekli to "ve jménu zákona",
    tak naše představená řekla,
  • 00:07:30 podléháme násilí.
  • 00:07:38 V srpnu 1950 začala akce vyklízení
    ženských klášterů.
  • 00:07:43 Jejím cílem bylo soustředit
    řeholníky do co nejmenšího počtu
  • 00:07:46 objektů v odlehlých
    a izolovaných oblastech.
  • 00:07:50 Nastala doba likvidace řádů,
    likvidace klášterů.
  • 00:07:54 Doba temna, která trvala 40 let.
  • 00:08:01 My jsme zjistily, že tam už je
    řada jiných řádů, jiných řeholnic.
  • 00:08:07 Prakticky to byla voršilská škola
    v Modré, kam nás přestěhovali,
  • 00:08:12 myslím, že tak asi na tři sta.
  • 00:08:19 Tam jsme byly nasazeny na pole.
  • 00:08:22 Tam byly dva takové statky,
    jeden se jmenoval Panholec,
  • 00:08:25 druhý Fajdal.
  • 00:08:27 Na Fajdalu jsme dělaly tabák
    a na Panholci jsme dělaly kukuřici
  • 00:08:31 a takové zemědělské plodiny,
    sázely stromky...
  • 00:08:39 Tak pro mě byl opravdu problém
    práce v zemědělství.
  • 00:08:44 Na to jsem nebyla zvyklá,
    tak to jsem cítila
  • 00:08:46 jako opravdu velmi únavnou.
  • 00:08:49 Kopaly jsme řepu a já jsem vždycky
    nakopala řádek a potom jsem se
  • 00:08:52 vrátila na svůj,
    protože ona to nikdy nestačila.
  • 00:08:56 Ona to nestačila.
    A pro mě to bylo lehké.
  • 00:09:00 Dodneška si vzpomínám s vděčností,
    protože pro mě to byla výpomoc,
  • 00:09:06 já už nemohla, kdežto ona byla
    jako zdravá selka, děvče z venkova.
  • 00:09:13 Tak to prožívala úplně jinak.
  • 00:09:17 Tam jsme byly rok. A přesně za rok,
    na svatou Voršilu 21. října,
  • 00:09:23 nás odváželi do Hanušovic,
    kde byla továrna.
  • 00:09:29 Tam to nebylo zase tak fyzicky
    náročné, ale psychicky.
  • 00:09:35 Prostě stát 8 hodin u stroje
    a nic jiného nedělat,
  • 00:09:40 než jediný pohyb, takové uzlíčky,
    zpracovávání lnu.
  • 00:09:49 Tak to nás zase ubíjelo jinak.
  • 00:09:53 Já jsem tam měla otřes mozku,
    protože jsem omdlela a upadla.
  • 00:09:58 Potom jsem měla už sníženou
    pracovní dobu.
  • 00:10:04 Sestry pracovaly v továrnách
    na starých vyřazených strojích
  • 00:10:08 a v těžkých podmínkách.
  • 00:10:10 "Těm, kdo nás vyvezli do továren,
    nešlo o naši práci, chtěli nás
  • 00:10:14 znechutit fyzickou prací v prachu,
    ve špíně a neustálým stěhováním
  • 00:10:19 z místa na místo a tak přinutit
    k odchodu z řádu."
  • 00:10:29 Později, r. 1966, byla sestrám
    svěřena péče o nemocné děti
  • 00:10:33 v psychiatrických léčebnách
    a práce v ústavech
  • 00:10:36 s mentálně postiženými dětmi.
  • 00:10:48 Část sester byla převezena
    do Hejnic, do Oseku u Duchcova,
  • 00:10:52 Do Varnsdorfu, Vidnavy
    a na Bílou Vodu u Javorníka.
  • 00:10:58 Na Bílé Vodě bylo 14 řádů.
  • 00:11:01 Sestry byly ve výběžku
    vedle hranice střežené vojáky,
  • 00:11:05 ze kterého se nedalo utéct.
  • 00:11:16 Na Bílou Vodu jsem přišla
    v roce 89, a tam jsem vlastně šla,
  • 00:11:21 že budu ošetřovat staré sestry,
    které tam jsou.
  • 00:11:25 Po 14 dnech si mě zavolala tehdejší
    představená a říkala mi,
  • 00:11:34 víš, ona už je tady jedna sestra
    dřív a ona přece jen má
  • 00:11:39 tu medicínu, tak ona se bude starat
    o ty staré sestry a ty bys šla
  • 00:11:44 do kuchyně pomáhat.
  • 00:11:47 Já jsem si říkala, páni,
    vařit moc neumím.
  • 00:11:51 Tak jsem si říkala,
    tak snad to nějak zvládnu.
  • 00:11:58 Takže jsem šla do tehdejší kaple
    v Bílé Vodě a tam jsem si klekla
  • 00:12:02 a říkala jsem si, Pane,
    když to chceš, tak ano.
  • 00:12:12 Potom sestra představená přišla
    a říkala, viděla jsem,
  • 00:12:15 že to zvládneš obojí,
    takže bys vařila
  • 00:12:17 a zároveň by ses starala
    i o ty naše stařenky.
  • 00:12:31 To byl starý klášter, kde sestry
    bydlely po 4 - 5 na pokoji,
  • 00:12:36 měly společné sociální zařízení.
  • 00:12:40 Ale sestry přes to všechno byly
    takové radostné, protože na nich
  • 00:12:45 bylo vidět, že žijí život z víry
    a ten jejich každodenní život
  • 00:12:51 s Pánem a věří v tu naději,
    že to jednou skončí,
  • 00:12:56 budou nám zase vráceny školy
    a my se vrátíme.
  • 00:13:04 Na hřbitově v Bílé Vodě spí věčným
    spánkem přes 700 řádových sester.
  • 00:13:12 12. listopadu 89 měla být
    svatořečená sestra Anežka,
  • 00:13:17 tak jsem dostala pozvání
    z generalátu.
  • 00:13:23 Už přesně nevím, kdo mi říkal,
    že když se čte formulace
  • 00:13:27 toho svatořečení, takže si mám
    něco přát, že se to splní.
  • 00:13:33 Tak já jsem si mj. přála,
    abychom dostali svobodu.
  • 00:13:37 Aniž jsem věděla proč.
  • 00:13:39 A pak jsem se vrátila domů
    a 17. listopadu jsme měli revoluci.
  • 00:13:46 Když nedaleko kostela sv. Voršily
    17. listopadu 89 obklíčila policie
  • 00:13:51 studentský průvod, kostelník
    otevřel bránu a stovky lidí
  • 00:13:55 pustil dovnitř.
  • 00:14:04 Když jsem přišla do České Lípy,
    tak tam jsem učila.
  • 00:14:07 Dostala jsem tam tenkrát páťáky,
    přišla revoluce v 89. roce,
  • 00:14:11 já jsem jim v lednu rozdala
    vysvědčení, řekla jsem jim opatrně,
  • 00:14:15 že jsem řeholnice,
    aby z toho nebyli v šoku,
  • 00:14:18 a byly pololetní prázdniny,
    tak jsem je pozvala do Jiřetína.
  • 00:14:22 A přijeli všichni, byli zvědaví
    a poprvé mě viděli v hábitu.
  • 00:14:29 A říkali: "Jé, soudružko!"
  • 00:14:36 Po sametové revoluci se řád ihned
    ujal svého původního
  • 00:14:39 výchovného poslání.
  • 00:14:42 V květnu 1990 sestry převzaly
    klášter a budovu základní školy
  • 00:14:46 v Praze a v září zahájily
    1. školní rok.
  • 00:14:50 Za 40 roků, když jsme se vrátily,
    předtím jsme měly velikánskou
  • 00:14:54 zahradu, a to už je všecko
    zastavěné, tak nám zbylo
  • 00:14:58 čistě malé hřišťátko.
    Ale zaplaťpánbůh za to.
  • 00:15:06 1. rok jsme byly 2 školy
    v jedné budově,
  • 00:15:08 státní škola a církevní.
  • 00:15:10 Takže tam byla 2 ředitelství
    a dvoje děti, děti,
  • 00:15:14 které chodily do státní školy
    a potom do církevní.
  • 00:15:18 A vlastně chodily stejným vchodem,
    všechno bylo stejné,
  • 00:15:21 jen ty třídy byly jiné.
    Měly jsme i jednu sborovnu.
  • 00:15:25 Docela to bylo takové hezké soužití
    s tou státní školou, ten 1. rok.
  • 00:15:30 A 2. rok už oni šli do Mikulandské
    vedle, měly jsme celou budovu,
  • 00:15:35 tak jsme to pak už rozjely naplno.
  • 00:15:55 Naše škola je jazyková.
    Vyučujeme 3 jazyky.
  • 00:15:59 - UČÍ SE FRANCOUZSKY -
  • 00:16:12 Proč jsem zrovna šla k voršilkám?
  • 00:16:15 Asi právě proto,
    že jsme mezinárodní.
  • 00:16:17 Že máme takové široké srdce.
  • 00:16:20 Když mi bylo asi 10 let,
    tak jsem poprvé jela k sestrám
  • 00:16:22 na prázdniny.
  • 00:16:25 To jedna moje kamarádka z Hronova,
    Anička se jmenovala, mi říkala,
  • 00:16:30 nechceš jet s námi?
  • 00:16:31 Pojedeme celá skupina děvčat,
    pojedeme k sestřičkám,
  • 00:16:33 ale je to tajné,
    nesmíme o tom nikde mluvit.
  • 00:16:42 A rodiče souhlasili, podpořili to,
    že budu v dobré společnosti.
  • 00:16:46 Tak to byla moje 1. cesta k sestrám
    do Jiřetína. Bylo to úžasné.
  • 00:16:50 Člověk si tam připadal jako v ráji.
  • 00:16:53 Vždycky jsme tam byly,
    sestřičky nás obskakovaly,
  • 00:16:56 my jsme jim mohly pomáhat
    a cítily jsme se hrozně důležité.
  • 00:17:00 A potom, když mi bylo 13 let,
    tak to beru jako zlomový okamžik,
  • 00:17:05 kdy vlastně při jedněch jarních
    prázdninách jsme byly v Jiřetíně.
  • 00:17:10 Večer jsme šly na Křížovou horu
    modlit se růženec, tam právě,
  • 00:17:14 před sochou Matky Boží, mi to bylo
    úplně jasné, že budu sestra.
  • 00:17:18 Beru to jako takový den
    mého povolání.
  • 00:17:34 My to máme u nás tak, že je velice
    dlouhá zkušební doba,
  • 00:17:36 než se člověk rozhodne,
    než odevzdá svůj život Bohu úplně.
  • 00:17:42 Nejprve je kandidátka,
    ta může být neomezeně dlouho.
  • 00:17:46 Pak když už se rozhodne kandidátka,
    to je dívka, která má zájem o řád,
  • 00:17:50 tak je postulantka.
    To trvá minimálně půl roku.
  • 00:17:55 A může to trvat i déle.
  • 00:17:59 A pak už začíná známý vstup
    do noviciátu.
  • 00:18:03 Tam už vlastně dostává sestra
    hábit, dostává bílý závoj.
  • 00:18:11 Já jsem byla poslední,
    co jsem šla ve svatebních šatech.
  • 00:18:14 Potom už další sestry nešly,
    protože se nějak zvyky změnily,
  • 00:18:18 ale vím, že pro rodiče to bylo
    hodně náročné.
  • 00:18:21 Když si mě tatínek tam vedl
    jako nevěstu, ale ženicha neviděl,
  • 00:18:25 jako prvorozenou dceru, tak to asi
    muselo být hodně náročné.
  • 00:18:45 Jeden rok je volnější
    a druhý rok je velice přísný.
  • 00:18:48 To znamená, že se nikam nejede
    a je to hodně zaměřené na modlitbu
  • 00:18:53 a na poznávání toho řádu.
  • 00:19:00 Když jde do jevenátu, tak skládá
    první svoje sliby: čistotu,
  • 00:19:04 chudobu, poslušnost.
    Dostává modrý závoj a kříž.
  • 00:19:10 První sliby jsou na 3 roky,
    pak jsou druhé sliby na 2 roky.
  • 00:19:15 A po 2 letech si požádá,
    jestli může sloužit věčné sliby,
  • 00:19:20 pokud se rozhodne.
  • 00:19:23 To se samozřejmě předkládá sestrám
    v řádu, jestli i ony ji přijmou.
  • 00:19:36 Dokonce se dělá hlasování,
    i tajné hlasování, píší se posudky
  • 00:19:40 a posíláme to do generalátu,
    který máme v Římě,
  • 00:19:45 je tam naše Matka generální.
  • 00:19:48 A když je to všecko schváleno,
    tak sestra skládá věčné sliby.
  • 00:19:54 Dostává zlatý prsten na znamení
    zasnoubení s Kristem,
  • 00:19:59 že se stává jeho manželkou.
  • 00:20:06 Z těch věčných slibů,
    to bylo o pár let později,
  • 00:20:09 mám takový úžasný pocit radosti.
  • 00:20:14 Samozřejmě jsme pozvaly všechny
    naše známé, přátele, blízké,
  • 00:20:19 děti ze školy.
  • 00:20:24 Byl tam Otec kardinál, protože
    biskup by měl být u věčných slibů.
  • 00:20:28 Bylo to takové radostné.
  • 00:20:49 To zasvěcení vlastně je naplnění
    její touhy po spojení s Bohem,
  • 00:20:54 a to po co nejužším
    a bezprostředním spojení s Bohem
  • 00:20:57 už zde v pozemském životě.
  • 00:21:00 Jinak je to cíl každého člověka,
    aby se na věčnosti spojil s Bohem,
  • 00:21:04 proto jsme stvořeni.
  • 00:21:22 Klášter je můj domov.
  • 00:21:24 Protože mám tam spolusestry,
    které sem přijely,
  • 00:21:27 jako svoji rodinu.
  • 00:21:35 Ty sestry, které mám kolem sebe,
    jsem si nevybrala já sama,
  • 00:21:39 ale vybral mi je Pánbůh.
  • 00:21:42 Proto jsem věřila, že mi vybral
    ty nejvhodnější, nejpříhodnější
  • 00:21:45 na cestě za ním.
  • 00:21:49 Takže když bylo nějaké
    nedorozumění, tak opravdu
  • 00:21:52 jsem se snažila to dát do pořádku
    ještě ten den.
  • 00:21:59 Také jsem si často představila,
    že lidé ve světě,
  • 00:22:03 nebo i v rodině to mají
    často mnohem těžší.
  • 00:22:07 A podle toho, jak jsem to prožívala
    s některými svými známými,
  • 00:22:13 všelijaké krize, tak to opravdu
    je jako píchnutí komára
  • 00:22:18 v tom klášteře, to je nic.
  • 00:22:36 Nikdy jsem si nemyslela, že někdy
    budu v hábitu chodit po městě,
  • 00:22:41 že se někdy dožijeme
    náboženské svobody.
  • 00:22:45 Protože první sliby jsem skládala
    v uzamčené kapli našich sester.
  • 00:23:02 Co je nejkrásnější v řeholním
    životě?
  • 00:23:06 Myslím si, že je ta možnost
    kdykoli, každou chvíli si uvědomit,
  • 00:23:13 že žiji ve spojení s Bohem,
    který je v podstatě náš nejvyšší
  • 00:23:19 ideál, vlastně snoubenec naší duše.
    A opravdu v tom nacházím sílu.
  • 00:23:27 Když je něco těžkého, tak taková
    nejsnadnější vazba s Bohem
  • 00:23:31 je modlitba.
  • 00:23:35 Všemohoucí Bože, Ty jsi pramen
    života a zdroj naší spásy.
  • 00:23:39 Děkujeme Ti za všechna
    tvá dobrodiní.
  • 00:23:44 Běta, křížovka, mapa.
  • 00:23:51 Chemie, náboženství...
  • 00:24:09 Já se na to vždycky těším,
    protože spaní ve škole je vždycky
  • 00:24:12 taková akce, kdy si můžeme dělat,
    co chceme a zároveň je to
  • 00:24:16 propojené s nějakým programem.
  • 00:24:19 Mně se tady líbí, že jsme tu
    všichni dohromady,
  • 00:24:21 že se líp poznáváme.
  • 00:24:25 Je tu takové přátelské prostředí,
    že tu není šikana, je to tu lepší.
  • 00:24:31 Já jsem tady na té škole nová,
    takže se toho zúčastňuji poprvé.
  • 00:24:35 Vzala jsem si pěkně spacáček
    a přespím tady na koberci.
  • 00:24:44 Nápad spát ve škole, to je taková
    záležitost možná posledních 10 let.
  • 00:24:49 Tam prostě mají nějaké společné
    aktivity, hlavně je pro ně
  • 00:24:54 důležité, že tu spolu přespí,
    ráno se probudí a pokračují
  • 00:24:58 v těch aktivitách.
  • 00:25:00 My to máme od soboty odpoledne
    do neděle odpoledne.
  • 00:25:06 A ony ty děcka vědí,
    že jsou to naše děti,
  • 00:25:08 že je máme rády,
    a to je nejdůležitější
  • 00:25:10 v tom kantorském povolání.
  • 00:25:15 Sestry voršilky působí dnes
    v 36 zemích.
  • 00:25:18 V naší republice ve 4 komunitách:
    V Praze, Kutné Hoře,
  • 00:25:22 Jiřetíně pod Jedlovou a Olomouci.
  • 00:25:26 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize 2009

Související