iVysílání

Zasvěcení - Voršilky

• 00:00:19 Říkají mi, vy už jste důchodkyně.
• 00:00:21 Říkám, ano, ale já už jsem 40 roků
  nemohla chodit do školy,
• 00:00:23 čili já si to vynahrazuji.
• 00:00:42 V r. 1535 založila svatá
  Anděla Merici společnost
• 00:00:46 svaté Voršily, sdružení žen
  a mladých dívek toužících žít
• 00:00:50 zasvěceným životem podle
  evangelijních rad čistoty,
• 00:00:54 chudoby a poslušnosti.
• 00:00:57 Výjimečnost a originalita spočívala
  v tom, že duchovní cesta probíhala
• 00:01:01 přímo uvnitř rodin.
• 00:01:03 Nebyla zde klauzura, sestry
  voršilky zůstávaly v rodinách.
• 00:01:07 Anděla žila v severní Itálii
  v době renesance, jako současnice
• 00:01:11 Kryštofa Kolumba, Raffaela,
  Michelangela či Ignáce z Loyoly.
• 00:01:16 Byla natolik prozíravá,
  že voršilkám zajistila i možnost
• 00:01:20 určitých úprav stanov.
• 00:01:22 "A kdyby se podle nutnosti doby
  měla dát nová nařízení
• 00:01:26 nebo něco udělat jinak,
  udělejte to moudře,
• 00:01:29 po dobrém uvážení."
• 00:01:32 Svatá Anděla měla takovou představu
  o některých hodnotách,
• 00:01:37 které velice souzněly s ideály,
  které naplnila svatá Voršila
• 00:01:42 a její družky celým svým životem.
• 00:01:46 Byl to ideál zasvěceného panenství,
  panenství zcela darovaného Bohu,
• 00:01:52 a nazývala panenství držitelkou
  všeho dobra, vítězstvím
• 00:01:57 nad žádostivostí a královnou
  všech ctností.
• 00:02:02 A za tento ideál vlastně
  svatá Voršila a její družky
• 00:02:07 položily i svůj vlastní život.
• 00:02:15 Založila to, co se v dnešní době
  jmenuje sekulární institut.
• 00:02:18 Kdy ty ženy žily ve světě,
  ale šly jako zasvěcené osoby.
• 00:02:21 To je opravdu takové moderní.
• 00:02:26 Sestry měly za úkol starat se
  o vzdělávání a výchovu dívek.
• 00:02:30 Hlavní podstatou výchovy
  je mateřství.
• 00:02:32 Každá vychovatelka se ve vztahu
  k dítěti stává duchovní matkou.
• 00:02:36 Od r. 1592 působily voršilky
  ve Francii.
• 00:02:41 Brzy přijaly řeholi svatého
  Augustina a Společnost
• 00:02:44 svaté Voršily se změnila v řeholní
  společenství s přísnou klauzurou.
• 00:02:49 V 17. a 18. století vyrostlo
  na území Francie 360 klášterů.
• 00:02:55 Společenství se šířilo do dalších
  evropských zemí i do zámoří.
• 00:03:09 - SESTRA ZPÍVÁ, DĚTI SE SMĚJÍ -
• 00:03:20 Já jsem už od dětství chtěla být
  učitelkou. Jen učitelkou!
• 00:03:26 Potichoučku.
• 00:03:31 Já jsem viděla tu učitelku,
  jak se věnuje těm dětem,
• 00:03:33 jak prostě se cele dává.
• 00:03:36 A to jsem si snad ani nemohla
  srovnat v hlavě,
• 00:03:39 že by mohla mít ještě rodinu.
• 00:03:44 To se nedá asi tak moc
  dobře spojit.
• 00:03:49 A potom přišly také
  ty motivy náboženské,
• 00:03:52 zasvětit se Pánubohu.
• 00:03:56 Tak mi tenhle ideál tak jako
  přerůstá - dát se Pánubohu cele.
• 00:04:04 První voršilky přijala Praha
  v r. 1655, zásluhou zbožné hraběnky
• 00:04:09 Sibyly z Lamboy.
• 00:04:11 Poté, co její dcera získala
  vzdělání a dobré vychování
• 00:04:14 u voršilek v Kolíně nad Rýnem.
• 00:04:16 V té době v Čechách neexistovaly
  školy pro dívky.
• 00:04:20 Z mateřského kláštera v Belgii
  přišlo do Prahy prvních 7 sester
• 00:04:23 a brzy si získaly vážnost.
• 00:04:26 V r. 1676 voršilky dokončily stavbu
  kláštera a v r. 1704 byl
• 00:04:31 v jeho blízkosti vystavěn i kostel.
• 00:04:40 Později byly založeny také kláštery
  v Kutné Hoře, Olomouci a dalších
• 00:04:44 českých městech.
• 00:04:51 Moje představy o klášteře byly
  takové, možná trošku jako vězení,
• 00:04:54 že bych si nikdy nepředstavila,
  že do kláštera vstoupím.
• 00:05:00 Já jsem věděla, že do kláštera
  žádné věno nepotřebuji.
• 00:05:03 Ale měla jsem tak pečlivou maminku,
  že když jsem do kláštera odcházela
• 00:05:06 ve 22 letech, tak už měla pro mě
  všechno možné připravené.
• 00:05:10 Byla tím poněkud zaskočena,
  že jdu do kláštera,
• 00:05:14 protože si představovala,
  že se vdám.
• 00:05:17 Tak celou tu výbavu,
  kterou mi připravila,
• 00:05:21 mi sbalila a poslala do kláštera.
• 00:05:25 Tam jsem to samozřejmě odevzdala
  do společného majetku.
• 00:05:31 Do Kutné Hory přišly sestry
  v r. 1712, a brzy zahájily
• 00:05:36 vyučování 150 žákyň.
• 00:05:38 R. 1826 stoupl počet vzdělávaných
  dívek na 700.
• 00:05:43 Sestry udržovaly písemný styk
  s národními buditeli
• 00:05:46 a českými spisovateli.
• 00:05:48 Již r. 1861, o 36 let dříve
  než sestry v Praze, začaly
• 00:05:53 vyučovat česky.
• 00:05:56 Do pražské voršilské obecné školy
  se mohli první chlapci zapsat
• 00:06:00 až ve školním roce 1933/34.
• 00:06:04 V r. 1933 byly české voršilské
  kláštery spojeny v provincii,
• 00:06:09 která se stala součástí Římské
  unie Řádu svaté Voršily.
• 00:06:15 V této době apoštolát opravdu
  kvetl.
• 00:06:18 Voršilky měly noviciát pod Tatrami
  na Slovensku, společně
• 00:06:23 se slovenskou provincií.
• 00:06:25 A tam se nás setkalo skoro
  50 mladých 20letých děvčat.
• 00:06:37 Já jsem šla v 49. do noviciátu,
  a to si pamatuji, jak maminka
• 00:06:41 mi říkala, budeš plout
  proti proudu.
• 00:06:58 Ani ne za rok, koncem srpna, potom
  přišli a vyvezli nás z klášterů.
• 00:07:06 Bylo nám oznámeno,
  že jsme tam obklíčeny,
• 00:07:09 že kolem už byla hlídka.
• 00:07:13 A když přišli, nařídili nám,
  že se máme sbalit, vzít si
• 00:07:17 nejnutnější věci.
• 00:07:27 Když řekli to "ve jménu zákona",
  tak naše představená řekla,
• 00:07:30 podléháme násilí.
• 00:07:38 V srpnu 1950 začala akce vyklízení
  ženských klášterů.
• 00:07:43 Jejím cílem bylo soustředit
  řeholníky do co nejmenšího počtu
• 00:07:46 objektů v odlehlých
  a izolovaných oblastech.
• 00:07:50 Nastala doba likvidace řádů,
  likvidace klášterů.
• 00:07:54 Doba temna, která trvala 40 let.
• 00:08:01 My jsme zjistily, že tam už je
  řada jiných řádů, jiných řeholnic.
• 00:08:07 Prakticky to byla voršilská škola
  v Modré, kam nás přestěhovali,
• 00:08:12 myslím, že tak asi na tři sta.
• 00:08:19 Tam jsme byly nasazeny na pole.
• 00:08:22 Tam byly dva takové statky,
  jeden se jmenoval Panholec,
• 00:08:25 druhý Fajdal.
• 00:08:27 Na Fajdalu jsme dělaly tabák
  a na Panholci jsme dělaly kukuřici
• 00:08:31 a takové zemědělské plodiny,
  sázely stromky...
• 00:08:39 Tak pro mě byl opravdu problém
  práce v zemědělství.
• 00:08:44 Na to jsem nebyla zvyklá,
  tak to jsem cítila
• 00:08:46 jako opravdu velmi únavnou.
• 00:08:49 Kopaly jsme řepu a já jsem vždycky
  nakopala řádek a potom jsem se
• 00:08:52 vrátila na svůj,
  protože ona to nikdy nestačila.
• 00:08:56 Ona to nestačila.
  A pro mě to bylo lehké.
• 00:09:00 Dodneška si vzpomínám s vděčností,
  protože pro mě to byla výpomoc,
• 00:09:06 já už nemohla, kdežto ona byla
  jako zdravá selka, děvče z venkova.
• 00:09:13 Tak to prožívala úplně jinak.
• 00:09:17 Tam jsme byly rok. A přesně za rok,
  na svatou Voršilu 21. října,
• 00:09:23 nás odváželi do Hanušovic,
  kde byla továrna.
• 00:09:29 Tam to nebylo zase tak fyzicky
  náročné, ale psychicky.
• 00:09:35 Prostě stát 8 hodin u stroje
  a nic jiného nedělat,
• 00:09:40 než jediný pohyb, takové uzlíčky,
  zpracovávání lnu.
• 00:09:49 Tak to nás zase ubíjelo jinak.
• 00:09:53 Já jsem tam měla otřes mozku,
  protože jsem omdlela a upadla.
• 00:09:58 Potom jsem měla už sníženou
  pracovní dobu.
• 00:10:04 Sestry pracovaly v továrnách
  na starých vyřazených strojích
• 00:10:08 a v těžkých podmínkách.
• 00:10:10 "Těm, kdo nás vyvezli do továren,
  nešlo o naši práci, chtěli nás
• 00:10:14 znechutit fyzickou prací v prachu,
  ve špíně a neustálým stěhováním
• 00:10:19 z místa na místo a tak přinutit
  k odchodu z řádu."
• 00:10:29 Později, r. 1966, byla sestrám
  svěřena péče o nemocné děti
• 00:10:33 v psychiatrických léčebnách
  a práce v ústavech
• 00:10:36 s mentálně postiženými dětmi.
• 00:10:48 Část sester byla převezena
  do Hejnic, do Oseku u Duchcova,
• 00:10:52 Do Varnsdorfu, Vidnavy
  a na Bílou Vodu u Javorníka.
• 00:10:58 Na Bílé Vodě bylo 14 řádů.
• 00:11:01 Sestry byly ve výběžku
  vedle hranice střežené vojáky,
• 00:11:05 ze kterého se nedalo utéct.
• 00:11:16 Na Bílou Vodu jsem přišla
  v roce 89, a tam jsem vlastně šla,
• 00:11:21 že budu ošetřovat staré sestry,
  které tam jsou.
• 00:11:25 Po 14 dnech si mě zavolala tehdejší
  představená a říkala mi,
• 00:11:34 víš, ona už je tady jedna sestra
  dřív a ona přece jen má
• 00:11:39 tu medicínu, tak ona se bude starat
  o ty staré sestry a ty bys šla
• 00:11:44 do kuchyně pomáhat.
• 00:11:47 Já jsem si říkala, páni,
  vařit moc neumím.
• 00:11:51 Tak jsem si říkala,
  tak snad to nějak zvládnu.
• 00:11:58 Takže jsem šla do tehdejší kaple
  v Bílé Vodě a tam jsem si klekla
• 00:12:02 a říkala jsem si, Pane,
  když to chceš, tak ano.
• 00:12:12 Potom sestra představená přišla
  a říkala, viděla jsem,
• 00:12:15 že to zvládneš obojí,
  takže bys vařila
• 00:12:17 a zároveň by ses starala
  i o ty naše stařenky.
• 00:12:31 To byl starý klášter, kde sestry
  bydlely po 4 - 5 na pokoji,
• 00:12:36 měly společné sociální zařízení.
• 00:12:40 Ale sestry přes to všechno byly
  takové radostné, protože na nich
• 00:12:45 bylo vidět, že žijí život z víry
  a ten jejich každodenní život
• 00:12:51 s Pánem a věří v tu naději,
  že to jednou skončí,
• 00:12:56 budou nám zase vráceny školy
  a my se vrátíme.
• 00:13:04 Na hřbitově v Bílé Vodě spí věčným
  spánkem přes 700 řádových sester.
• 00:13:12 12. listopadu 89 měla být
  svatořečená sestra Anežka,
• 00:13:17 tak jsem dostala pozvání
  z generalátu.
• 00:13:23 Už přesně nevím, kdo mi říkal,
  že když se čte formulace
• 00:13:27 toho svatořečení, takže si mám
  něco přát, že se to splní.
• 00:13:33 Tak já jsem si mj. přála,
  abychom dostali svobodu.
• 00:13:37 Aniž jsem věděla proč.
• 00:13:39 A pak jsem se vrátila domů
  a 17. listopadu jsme měli revoluci.
• 00:13:46 Když nedaleko kostela sv. Voršily
  17. listopadu 89 obklíčila policie
• 00:13:51 studentský průvod, kostelník
  otevřel bránu a stovky lidí
• 00:13:55 pustil dovnitř.
• 00:14:04 Když jsem přišla do České Lípy,
  tak tam jsem učila.
• 00:14:07 Dostala jsem tam tenkrát páťáky,
  přišla revoluce v 89. roce,
• 00:14:11 já jsem jim v lednu rozdala
  vysvědčení, řekla jsem jim opatrně,
• 00:14:15 že jsem řeholnice,
  aby z toho nebyli v šoku,
• 00:14:18 a byly pololetní prázdniny,
  tak jsem je pozvala do Jiřetína.
• 00:14:22 A přijeli všichni, byli zvědaví
  a poprvé mě viděli v hábitu.
• 00:14:29 A říkali: "Jé, soudružko!"
• 00:14:36 Po sametové revoluci se řád ihned
  ujal svého původního
• 00:14:39 výchovného poslání.
• 00:14:42 V květnu 1990 sestry převzaly
  klášter a budovu základní školy
• 00:14:46 v Praze a v září zahájily
  1. školní rok.
• 00:14:50 Za 40 roků, když jsme se vrátily,
  předtím jsme měly velikánskou
• 00:14:54 zahradu, a to už je všecko
  zastavěné, tak nám zbylo
• 00:14:58 čistě malé hřišťátko.
  Ale zaplaťpánbůh za to.
• 00:15:06 1. rok jsme byly 2 školy
  v jedné budově,
• 00:15:08 státní škola a církevní.
• 00:15:10 Takže tam byla 2 ředitelství
  a dvoje děti, děti,
• 00:15:14 které chodily do státní školy
  a potom do církevní.
• 00:15:18 A vlastně chodily stejným vchodem,
  všechno bylo stejné,
• 00:15:21 jen ty třídy byly jiné.
  Měly jsme i jednu sborovnu.
• 00:15:25 Docela to bylo takové hezké soužití
  s tou státní školou, ten 1. rok.
• 00:15:30 A 2. rok už oni šli do Mikulandské
  vedle, měly jsme celou budovu,
• 00:15:35 tak jsme to pak už rozjely naplno.
• 00:15:55 Naše škola je jazyková.
  Vyučujeme 3 jazyky.
• 00:15:59 - UČÍ SE FRANCOUZSKY -
• 00:16:12 Proč jsem zrovna šla k voršilkám?
• 00:16:15 Asi právě proto,
  že jsme mezinárodní.
• 00:16:17 Že máme takové široké srdce.
• 00:16:20 Když mi bylo asi 10 let,
  tak jsem poprvé jela k sestrám
• 00:16:22 na prázdniny.
• 00:16:25 To jedna moje kamarádka z Hronova,
  Anička se jmenovala, mi říkala,
• 00:16:30 nechceš jet s námi?
• 00:16:31 Pojedeme celá skupina děvčat,
  pojedeme k sestřičkám,
• 00:16:33 ale je to tajné,
  nesmíme o tom nikde mluvit.
• 00:16:42 A rodiče souhlasili, podpořili to,
  že budu v dobré společnosti.
• 00:16:46 Tak to byla moje 1. cesta k sestrám
  do Jiřetína. Bylo to úžasné.
• 00:16:50 Člověk si tam připadal jako v ráji.
• 00:16:53 Vždycky jsme tam byly,
  sestřičky nás obskakovaly,
• 00:16:56 my jsme jim mohly pomáhat
  a cítily jsme se hrozně důležité.
• 00:17:00 A potom, když mi bylo 13 let,
  tak to beru jako zlomový okamžik,
• 00:17:05 kdy vlastně při jedněch jarních
  prázdninách jsme byly v Jiřetíně.
• 00:17:10 Večer jsme šly na Křížovou horu
  modlit se růženec, tam právě,
• 00:17:14 před sochou Matky Boží, mi to bylo
  úplně jasné, že budu sestra.
• 00:17:18 Beru to jako takový den
  mého povolání.
• 00:17:34 My to máme u nás tak, že je velice
  dlouhá zkušební doba,
• 00:17:36 než se člověk rozhodne,
  než odevzdá svůj život Bohu úplně.
• 00:17:42 Nejprve je kandidátka,
  ta může být neomezeně dlouho.
• 00:17:46 Pak když už se rozhodne kandidátka,
  to je dívka, která má zájem o řád,
• 00:17:50 tak je postulantka.
  To trvá minimálně půl roku.
• 00:17:55 A může to trvat i déle.
• 00:17:59 A pak už začíná známý vstup
  do noviciátu.
• 00:18:03 Tam už vlastně dostává sestra
  hábit, dostává bílý závoj.
• 00:18:11 Já jsem byla poslední,
  co jsem šla ve svatebních šatech.
• 00:18:14 Potom už další sestry nešly,
  protože se nějak zvyky změnily,
• 00:18:18 ale vím, že pro rodiče to bylo
  hodně náročné.
• 00:18:21 Když si mě tatínek tam vedl
  jako nevěstu, ale ženicha neviděl,
• 00:18:25 jako prvorozenou dceru, tak to asi
  muselo být hodně náročné.
• 00:18:45 Jeden rok je volnější
  a druhý rok je velice přísný.
• 00:18:48 To znamená, že se nikam nejede
  a je to hodně zaměřené na modlitbu
• 00:18:53 a na poznávání toho řádu.
• 00:19:00 Když jde do jevenátu, tak skládá
  první svoje sliby: čistotu,
• 00:19:04 chudobu, poslušnost.
  Dostává modrý závoj a kříž.
• 00:19:10 První sliby jsou na 3 roky,
  pak jsou druhé sliby na 2 roky.
• 00:19:15 A po 2 letech si požádá,
  jestli může sloužit věčné sliby,
• 00:19:20 pokud se rozhodne.
• 00:19:23 To se samozřejmě předkládá sestrám
  v řádu, jestli i ony ji přijmou.
• 00:19:36 Dokonce se dělá hlasování,
  i tajné hlasování, píší se posudky
• 00:19:40 a posíláme to do generalátu,
  který máme v Římě,
• 00:19:45 je tam naše Matka generální.
• 00:19:48 A když je to všecko schváleno,
  tak sestra skládá věčné sliby.
• 00:19:54 Dostává zlatý prsten na znamení
  zasnoubení s Kristem,
• 00:19:59 že se stává jeho manželkou.
• 00:20:06 Z těch věčných slibů,
  to bylo o pár let později,
• 00:20:09 mám takový úžasný pocit radosti.
• 00:20:14 Samozřejmě jsme pozvaly všechny
  naše známé, přátele, blízké,
• 00:20:19 děti ze školy.
• 00:20:24 Byl tam Otec kardinál, protože
  biskup by měl být u věčných slibů.
• 00:20:28 Bylo to takové radostné.
• 00:20:49 To zasvěcení vlastně je naplnění
  její touhy po spojení s Bohem,
• 00:20:54 a to po co nejužším
  a bezprostředním spojení s Bohem
• 00:20:57 už zde v pozemském životě.
• 00:21:00 Jinak je to cíl každého člověka,
  aby se na věčnosti spojil s Bohem,
• 00:21:04 proto jsme stvořeni.
• 00:21:22 Klášter je můj domov.
• 00:21:24 Protože mám tam spolusestry,
  které sem přijely,
• 00:21:27 jako svoji rodinu.
• 00:21:35 Ty sestry, které mám kolem sebe,
  jsem si nevybrala já sama,
• 00:21:39 ale vybral mi je Pánbůh.
• 00:21:42 Proto jsem věřila, že mi vybral
  ty nejvhodnější, nejpříhodnější
• 00:21:45 na cestě za ním.
• 00:21:49 Takže když bylo nějaké
  nedorozumění, tak opravdu
• 00:21:52 jsem se snažila to dát do pořádku
  ještě ten den.
• 00:21:59 Také jsem si často představila,
  že lidé ve světě,
• 00:22:03 nebo i v rodině to mají
  často mnohem těžší.
• 00:22:07 A podle toho, jak jsem to prožívala
  s některými svými známými,
• 00:22:13 všelijaké krize, tak to opravdu
  je jako píchnutí komára
• 00:22:18 v tom klášteře, to je nic.
• 00:22:36 Nikdy jsem si nemyslela, že někdy
  budu v hábitu chodit po městě,
• 00:22:41 že se někdy dožijeme
  náboženské svobody.
• 00:22:45 Protože první sliby jsem skládala
  v uzamčené kapli našich sester.
• 00:23:02 Co je nejkrásnější v řeholním
  životě?
• 00:23:06 Myslím si, že je ta možnost
  kdykoli, každou chvíli si uvědomit,
• 00:23:13 že žiji ve spojení s Bohem,
  který je v podstatě náš nejvyšší
• 00:23:19 ideál, vlastně snoubenec naší duše.
  A opravdu v tom nacházím sílu.
• 00:23:27 Když je něco těžkého, tak taková
  nejsnadnější vazba s Bohem
• 00:23:31 je modlitba.
• 00:23:35 Všemohoucí Bože, Ty jsi pramen
  života a zdroj naší spásy.
• 00:23:39 Děkujeme Ti za všechna
  tvá dobrodiní.
• 00:23:44 Běta, křížovka, mapa.
• 00:23:51 Chemie, náboženství...
• 00:24:09 Já se na to vždycky těším,
  protože spaní ve škole je vždycky
• 00:24:12 taková akce, kdy si můžeme dělat,
  co chceme a zároveň je to
• 00:24:16 propojené s nějakým programem.
• 00:24:19 Mně se tady líbí, že jsme tu
  všichni dohromady,
• 00:24:21 že se líp poznáváme.
• 00:24:25 Je tu takové přátelské prostředí,
  že tu není šikana, je to tu lepší.
• 00:24:31 Já jsem tady na té škole nová,
  takže se toho zúčastňuji poprvé.
• 00:24:35 Vzala jsem si pěkně spacáček
  a přespím tady na koberci.
• 00:24:44 Nápad spát ve škole, to je taková
  záležitost možná posledních 10 let.
• 00:24:49 Tam prostě mají nějaké společné
  aktivity, hlavně je pro ně
• 00:24:54 důležité, že tu spolu přespí,
  ráno se probudí a pokračují
• 00:24:58 v těch aktivitách.
• 00:25:00 My to máme od soboty odpoledne
  do neděle odpoledne.
• 00:25:06 A ony ty děcka vědí,
  že jsou to naše děti,
• 00:25:08 že je máme rády,
  a to je nejdůležitější
• 00:25:10 v tom kantorském povolání.
• 00:25:15 Sestry voršilky působí dnes
  v 36 zemích.
• 00:25:18 V naší republice ve 4 komunitách:
  V Praze, Kutné Hoře,
• 00:25:22 Jiřetíně pod Jedlovou a Olomouci.
• 00:25:26 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
  Česká televize 2009