Konec světa v srdci Evropy

Přímo v srdci Evropy, sedmdesát kilometrů jižně od Prahy, se zastavil čas. Chudý kamenitý kraj Sedlčanska a Voticka jakoby zůstal stát stranou ideologických zájmů komunistického režimu i pyšného mladého kapitalismu po sametové revoluci. Zdejší kraj bez průmyslu nenabízí pracovní příležitosti zemědělskému obyvatelstvu, jejichž družstva se po pádu socialismu rozpadla. Zemědělství se utlumilo, hospodaří pár desítek sedláků. Zato společenský život, včetně křesťanských svátků a rituálů, se zachoval jako za starých časů. Po hospodách hrají harmonikáři, lidé se scházejí na oslavách svátků a narozenin, při masopustu, pálení čarodějnic, stavění májky, na zabijačkách a hasičských cvičeních. Vesnice stárnou, protože mladí odcházejí za prací do měst. Staří lidé i hospodařící sedláci nesou s nelibostí, že současná politická garnitura nepodporuje zemědělství, hospodářská stavení chátrají, pole a louky zarůstají plevelem. Nespokojenost venkova, opomenutého ideologií tržního hospodářství se projevuje nostalgickým vzpomínáním na staré zlaté časy a následně v ochotě odevzdat svůj hlas v parlamentních volbách Komunistické straně.

Dokumentární film Olgy Sommerové zaznamenává život několika lidí a vesnic v průběhu jednoho roku. Praha a její starosti jsou daleko, radosti a strasti venkovského života blízko.