Princezny na export

Středověk je často považován za dobu, kdy historie bývala psána výhradně muži. Ovšem nedělo se tak vždy. Nedílnou součástí tehdejší diplomacie a politiky byla manželství, v nichž knížecí či královské děti hrávaly klíčovou roli ženichů a nevěst už ve věku, kdy z toho samy sotva mohly mít rozum. Osudy ženichů většinou známe, učíme se o nich. Nevěsty však mizejí mezi řádky kronik, či – jak tomu bylo u řady českých vladařských dcer – za hranice země i její paměti… a to v mnoha případech zcela neprávem! Neboť v zemích, kam byly provdány, je jejich význam a odkaz živý dodnes!

Poněkud jinak tomu bylo u Elišky Přemyslovny (1292–1330), dcery českého a polského krále Václava II. a Guty Habsburské. U Elišky se nejednalo o export, respektive o vdavky do zahraničí, ale byla provdána za cizince, Jana Lucemburského, který se sňatkem s ní stal zároveň českým králem. Ona sama se pak stala posledním Přemyslovcem na českém trůně, skutečně poslední českou královnou.

Ve filmu P. Göbla vypráví Eliška své osudy v ich formě a líčí jak své životní (a vladařské) peripetie, tak osudy svého království, jehož politiku ve své době značně ovlivnila.