Místo, kde jsou filmy doma

Události ze světa filmu, úspěchy a ocenění

Nový dokument V. Klusáka Vše pro dobro světa a Nošovic v kinech od 17. 2.

15. 2. 2011

Režisér Vít Klusák, známý jako spoluautor snímků Český sen a Český mír, nazval svůj časosběrný dokument Vše pro dobro světa a Nošovic groteskou „o poli, na kterém rostou auta“. Koprodukční dokument České televize má v kinech premiéru ve čtvrtek 17. února 2011.

Nový celovečerní dokumentární film režiséra Víta Klusáka je prvním dílem tohoto typu, které se kriticky zamýšlí nad působením nadnárodních korporací v České republice. Zobrazuje malou moravskou vesnici, která zažívá konflikt mezi duší venkovana a podnikatelským intelektem, mezi tradičním venkovským pohledem na půdu jako jistým zdrojem obživy mnoha generací a novým pragmatickým „myšlením“, které ji naopak vidí jen jako prostředek výhodných kapitálových investic. Ty se často prosazují bez ohledu na mínění i prospěch místních obyvatel. Novému reklamně pojatému světu, který výstižně charakterizuje slogan firmy Hyundai hlásající Vše pro dobro světa, musí vše tradiční ustoupit. Pole přestává být srdcem vesnice a jeho místo nyní zaujímá kilometr dlouhá stříbrná továrna, která se stává novým středobodem Nošovic.

Pro místní je to „nějaké UFO“, které přistálo na zelené louce. Někteří si od něho slibují nové pracovní příležitosti. Jiní se obávají, že zatímco půda živila lidí po staletí, továrna bude jen krátkodobou záležitostí a právě jako UFO za čas stejně „odletí“. „Kéž by to vydrželo alespoň 15 let,“ přeje si jeden z prodejců pozemků. Továrna totálně proměňuje ráz ještě nedávno důvěrně známé krajiny. Před očima diváků pozvolna vyvstává hravý i mrazivý kaleidoskop složený z pestrých situací: vyprávění o nátlaku při výkupu pozemků, instalace protestní sochy „strašák-do-parkoviště“, rezavá Zelárna Nošovice, která stále ještě produkuje ve stínu svého mocného souseda slavné kysané zelí, rituály korejských manažerů při začátku stavby a sborový zpěv korejské lidovky, sedm lip jako němý pozůstatek původní scenérie vesnice s připomínkou božích muk a kdysi hluboce prožívané křesťanské víry předků, masožravé květiny mluvčího společnosti nebo vyhazov montéra, který kritizoval poměry v továrně…

Staří sedláci cítí novou křivdu. Podobně jako v padesátých letech, kdy jim pozemky vyvlastnili komunisté. Nyní sice dostali peníze, ale půdu by za ně stejně nevyměnili. Viděli v ní totiž skrytý smysl vlastního života i odkaz předků, který chtěli sami naplnit a předat dál. Nestalo se. Nátlak sousedů a anonymní dopis, který sedlákům vyhrožoval smrtí, vykonal své. Novodobý gigantický stroj na peníze zvítězil a továrna začala chrlit do světa levná auta. Někteří získali práci, jiní peníze a další to obrečeli. „Velké firmy a jejich představitelé často sami nevidí, co je na jejich fungování strašidelného. Dokonce zdobí své areály obřími nápisy typu ´Společně vytváříme budoucnost´, aniž jim dochází, že tenhle výkřik nic neříká o povaze a kvalitě té budoucnosti. Na celém příběhu mě zaujala bída samozřejmosti (jak to nazval Ivan Hoffman), se kterou se celý ten příběh odehrál. Samozřejmost, se kterou naši politici vítají nadnárodní koncern a za nesmírných ústupků ho zvou na zelenou louku. Samozřejmost, se kterou se násilí na společenství jedné vesnice ospravedlňuje tzv. veřejným zájmem. A konečně samozřejmost, že chrlit auta je dobrá věc,“ uzavírá Vít Klusák.

Scénář a režie Vít Klusák, producenti Vít Klusák a Filip Remunda, koproducenti Česká televize, Avion Film, kamera Jakub Halousek, střih Janka Vlčková, výtvarník Radim Peško, zvuk Václav Flegl, Michal Jílek, Michal Gábor a David Nagy, hudba DVA.

www.ceskatelevize.cz/filmy

Ladislav Šticha

Tiskový mluvčí ČT

Další zprávy:

 [ 301 - 310 ]  [ 311 - 320 ]  [ 321 - 330 ]  [ 331 - 340 ]  [ 341 - 350 ]