8. 3. 2013
Česká televize je největším koproducentem českých filmů. Právě proto loni v létě vzniklo Filmové centrum, které má vysoké ambice – převzít část odpovědnosti za to, jak česká kinematografie vypadá.
Filmové centrum České televize „žije“ teprve osm měsíců, přesto má na svém kontě přípravu řady velmi zajímavých projektů. Stojí za ním uznávaní odborníci – Helena Uldrichová jako vedoucí Filmového centra, Tomáš Baldýnský jako kreativní producent a Jaroslav Sedláček jako hlavní dramaturg. Tvrdí, že českého diváka český film zajímá. Jak se tedy Filmové centrum „bije“ za dobré české filmy a jaká bude jeho letošní nabídka?
Filmaři Vás velmi dobře znají, ale kde Filmové centrum zaznamenají diváci?
Jaroslav Sedláček: „V titulcích, pokud je dnes ještě někdo čte (smích). Úkolem filmového centra je být neviditelnou rukou na poli české kinematografie, pomáhat filmům na svět, dělat je pestřejší a zajímavější. Nejsme ale ti, co by se „prsili“ do prvních řad. Tam přece jen patří herci, herečky, režiséři.“
Helena Uldrichová: „Česká televize má být především partnerem nezávislým producentům. Je to veřejnoprávní služba. Nejsme hlavními producenty filmů, ale jak jsem řekla, partnery.“
Vy jste sice „neviditelní“, ale váš výběr filmů je pro diváka viditelný. Na základě čeho probíhá?
Jaroslav Sedláček: „V prvním kole rozhoduje kvalita scénáře. Pokud je výjimečně kvalitní, jdeme za něj bojovat. Ať je to drama, komedie nebo sci-fi. To je ideální případ, kterých ale není mnoho. Za těch osm měsíců jsme zjistili, že některých žánrů se nám nedostává, především komedií, kriminálek a thrillerů, proto jsme po nich vyhlásili určitou poptávku. Tam musíme jít scénářům naproti, hledat látky, autory, režiséry, dávat to celé dohromady.
Helena Uldrichová: „Veřejnoprávní televize nepodporuje prvoplánově jenom filmy pro masové publikum. Jde také například o artové filmy, které mají šanci uspět na festivalech.“
Například film Můj pes Killer získal na 42. ročníku MFF v Rotterdamu 2013 hlavní cenu Tiger Hivos Award.
Helena Uldrichová: „Z toho máme obrovskou radost. Není to sice film, který by lámal divácké rekordy, ale je to obrovský úspěch pro českou kinematografii.“
Jaroslav Sedláček: „Rotterdamský festival je jedním z nejceněnějších v Evropě. Vyhráli tam už například Bohdan Sláma s filmem Divoké včely a Petr Zelenka s filmem Knoflíkáři.“
Filmové centrum funguje osm měsíců. Když připočteme například Evropskou filmovou cenu pro Aloise Nebela, takzvaného evropského Oscara, Česká televize je ve výběru filmových partnerů úspěšná.
Helena Uldrichová: „Navíc úspěchy na festivalech pomáhají tvůrcům financovat další filmy. Je to ocenění nejenom autorů, ale i producentů.“
Filmové centrum má být jedním z nejsilnějších partnerů filmařů u nás. Není to vysoký cíl?
Helena Uldrichová: „Určitě ne. Česká televize je největším koproducentem českých filmů. Současně se Státním fondem. To přirovnání je rozhodně na místě.“
Jaroslav Sedláček: „Rozhodli jsme se částečně převzít zodpovědnost za to, jak česká kinematografie vypadá. Nechceme být jenom ten, co se veze. Proto se snažíme být důslednější a náročnější, než bylo zatím v kraji zvykem. Snad to přinese kýžené ovoce.“
Jak vnímáte vkus „českotelevizního“ diváka?
Helena Uldrichová: „Česká televize je schopna díky svým kanálům uspokojit většinového i artového diváka. Prvotní reakce je návštěvnost v kinech. Druhá strana mince jsou festivalové úspěchy. Pokud pak jde o televizní sledovanost, u většiny filmů jsou diváci spokojení a máme kladné ohlasy.“
Jaroslav Sedláček: „Česká kinematografie má tu velkou výhodu oproti ostatním kinematografiím, že českého diváka český film zajímá. Návštěvnost národní kinematografie je něco, čím se vedle nás mohou chlubit snad jen Francie, Indie a Spojené státy. Je to velká cennost a byl bych rád, abychom o ni nepřišli. Dominantní pro naši kinematografii vždycky byly komedie, funguje to tak už od dob Vlasty Buriana a je to tak správně. My jako Filmové centrum ale nemůžeme a ani nechceme preferovat jeden filmový žánr nebo jednu diváckou skupinu před ostatními, chceme generovat co nejširší spektrum žánrů, témat, autorů, režisérů a konec konců i herců. Po komediích, detektivkách a thrillerech třeba chystáme dřív nebo později vyhlásit i poptávku po filmech pro děti a mládež, což je oblast, ve které jsme byli kdysi velmocí. Kdyby se nám podařilo iniciovat nové Pány kluky nebo nového Krakonoše a lyžníky, byl bych šťastný.“
Helena Uldrichová: „Dodám, že návštěvnost českých filmů se pohybuje mezi pětadvaceti a pětatřiceti procenty ročně. To je obrovské číslo.“
Jaký tvůrce je pro vás ideální?
Jaroslav Sedláček: „ V tomto směru žádnou předpojatost nemáme. Pokud bych měl mluvit v obecné rovině, chybí mi tu celá jedna filmařská generace. Je tu „něžná“ generace - Hřebejk, Svěrák, Gedeon a další, kteří debutovali těsně po sametové revoluci, ale pořád ještě se tu neobjevila nová mladá generace, která by těmto ostříleným matadorům v dobrém slova smyslu šlapala na paty. Takže další úkol pro nás – hledat talenty a pomáhat jim.“
Podnikáte v tomto směru už nějaké kroky?
Jaroslav Sedláček: „Ano, aktuálně se podílíme na dvanácti celovečerních hraných filmech, které jsou buď debutem nebo druhým filmem. Pokoušíme se novou filmařskou generaci trochu popostrčit.“
Helena Uldrichová: „Jitka Rudolfová natočila svůj druhý celovečerní film Rozkoš. Premiéru bude mít na podzim a je se na co těšit. Česká televize také podpořila debut Bez doteku osmnáctiletého nadějného režiséra Matěje Chlupáčka. Matěj je unikát, protože nevystudoval žádnou filmovou školu.“
Kdo konkrétně rozhoduje o tom, kterým filmům bude Česká televize partnerem?
Helena Uldrichová: „Programová rada České televize. Filmové centrum dává doporučení.“
Pro českou kinematografii byl velmi důležitý konec loňského roku. Byl přijat zákon o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie.
Helena Uldrichová: „Na ten zákon jsme čekali velmi dlouho. Aktuálně čekáme na spuštění Fondu, které proběhne v polovině roku. Myslím si, že by to mohl být dobrý impuls pro nové filmy.“
Jaroslav Sedláček: „Čeští filmaři už se nebudou moci vymlouvat na to, že nemají peníze nebo podmínky. Byl bych rád, kdyby se do filmu vrátila větší řemeslná profesionalita, aby to nebyly podfinancované projekty, dělané na koleně na základě sebeobětování.“
Helena Uldrichová: „To souvisí i s žánrovou pestrostí. Například zde nebylo dost peněz pro historická témata. Film Lidice byl do jisté míry výjimkou. I tato témata je nutné otevírat.“
Jaká bude vaše letošní nabídka?
Jaroslav Sedláček: „Věříme, že pestrá a kvalitní. Zdeňkovi Tycovi se povedl emocionálně velmi silný film Jako nikdy s Petrou Špalkovou a Jiřím Schmitzerem v hlavních rolích. Na jaře přijde do kin netradiční pohádka Kovář z podlesí. Začátkem léta uvedeme hudební film Revival s Karlem Heřmánkem, Bolkem Polívkou, Miroslavem Krobotem, Vojtou Dykem a Mariánem Geišbergem. Koncem léta se diváci mohou těšit na novinku Honzy Hřebejka Líbánky, která se podobně jako Nevinnost dotýká jednoho velmi vážného problému. Hodně zvědavý jsem na divácké přijetí superhvězdně obsazeného filmu Všiváci režiséra Romana Kašparovského, přece jenom takový film, jaký natočil, tady ještě nebyl. Jedním z hitů podzimní nabídky určitě budou ambiciózní a mezinárodně velmi silně obsazení Klauni s Jiřím Lábusem, Oldřichem Kaiserem a Kati Outinenovou, vítězkou festivalu v Cannes. Je to film, u kterého se divák od srdce zasměje i u kterého si upřímně popláče. Emočně silná by měla být i vánoční romance Křídla Vánoc režisérky Karin Babinské, v níž hrají mj. Richard Krajčo, Vica Kerekes a Jakub Prachař.
Na příští rok pak chystáme Vejšku, pokračování divácky mimořádně úspěšného Gymplu s Jirkou Mádlem a Tomášem Vorlem juniorem v hlavních rolích, debut Ondřeje Sokola, černou komedii Krásno atd. atd.
A to ani nemluvím o dokumentech, kde to menu je neméně vybrané: Hledá se prezident má, myslím, všeříkající název, Šmejdi pojednávají o drsných metodách, jakými jsou senioři ponižováni a zastrašováni na nejrůznějších předváděcích akcích, atd. atd. Není potřeba dál vyjmenovávat, stačí sledovat obrazovku nebo webové stránky České televize.“
Filmové centrum funguje jako kontaktní místo pro posuzování a zpracování filmových koprodukcí České televize. Filmové centrum má zajistit především přehlednější a transparentnější kritéria výběru koprodukčních projektů ČT. Dalšími úkoly jsou zvýšit procento úspěšnosti koprodukčních aktivit ČT, posílit jméno České televize jakožto uznávaného a vyhledávaného partnera v oblasti filmové tvorby a nastavit aktivnější přístup k dramaturgii koprodukovaných filmů.
29. 7. 2025
Snímek Franz režisérky Agnieszky Holland bojuje v hlavní soutěži 73. ročníku Mezinárodního filmového festivalu ve španělském San Sebastiánu. Vznik česko-německo-polského filmu o jednom z nejvlivnějších spisovatelů dvacátého století, který podpořila také Česká televize, vstoupí do českých kin 25. září 2025.
14. 7. 2025
Koprodukční snímky České televize zaznamenaly na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary několik úspěchů. Hlavní cenu Křišťálový glóbus si odnesl dokument Raději zešílet v divočině. Režisér Miro Remo v něm zachycuje dva neustále se hašteřící bratry-dvojčata žijící podivínským způsobem na zchátralém statku mimo civilizaci. Zvláštní uznání udělila porota Hlavní soutěže Kateřině Falbrové za subtilní herecký výkon ve filmu scenáristy a režiséra Ondřeje Provazníka Sbormistr. Tento film si odnesl i Cenu Europa Cinemas Label, která se uděluje na evropských festivalech.
12. 5. 2025
Loutkový film Život k sežrání režisérky Kristiny Dufkové byl po mnoha úspěších v zahraničí oceněn na tuzemském Mezinárodním festivalu animovaných filmů Anifilm, a to hned dvakrát.
10. 4. 2025
Po více než 30 letech byl vybrán na prestižní světový filmový festival v Cannes český hraný film. Celovečerní debut režisérky a scenáristky Zuzany Kirscherové Karavan, na jehož vzniku se podílela Česká televize, bude mít světovou premiéru v soutěžní sekci Un Certain Regard.
21. 3. 2025
Cenu poroty České soutěže za nejlepší film si z Mezinárodního festivalu o lidských právech Jeden svět odnesl distribuční dokument TA DRUHÁ, který vznikl za podpory České televize. Režisérka Marie-Magdalena Kochová skrze příběh osmnáctileté Johany citlivě přibližuje dlouhodobě opomíjené téma zdravých sourozenců, tzv. skleněných dětí vyrůstajících v rodinách pečujících o děti se speciálními potřebami.
10. 3. 2025
Čtrnáct Českých lvů získaly filmy, na jejichž vzniku se podílela Česká televize. Česká filmová a televizní akademie nejvíce ocenila Vlny režiséra Jiřího Mádla, Amerikánka má na kontě tři sošky. Dvě skleněné trofeje posbíraly dokument Ještě nejsem, kým chci být a animovaný snímek Život k sežrání, jednu pak Zahradníkův rok.
4. 2. 2025
Nejlepším filmem uplynulého roku je podle českých kritiků a kritiček Amerikánka. Snímek režiséra a producenta Viktora Tauše posbíral celkem tři sošky, za nejlepší fil, nejlepší režii a audiovizuální počin. Nejlepším dokumentem roku byl vyhlášen portrét fotografky Libuše Jarcovjákové v režii Kláry Tasovské s názvem Ještě nejsem, kým chci být. Jako nejlepší herec byl oceněn Oldřich Kaiser za roli nemluvného, novým sousedem i úřady zkoušeného protagonisty Zahradníkova roku, jehož režisérem je Jiří Havelka. Všechny tři snímky vznikly za podpora české televize. Celkem bylo oceněno sedm děl v deseti kategoriích.
23. 1. 2025
Audiovizuální ceny Trilobit získalo 5 distribučních koprodukčních snímků České televize. Ocenění si odnesly dva filmy hrané - Amerikánka a Zahradníkův rok a tři dokumenty - Ještě nejsem, kým chci být, Štěstí a dobro všem a Velký finále PSO. Formálně originální dokumentární portrét fotografky Libuše Jarcovjákové získal cenu hlavní. Porota vybírala z celkového počtu 78 snímků.
13. 1. 2025
V prvním kole hlasování akademici hodnotili 93 filmů, televizních seriálů a minisérií, které měly premiéru v minulém roce. O symbolické sošky Českého lva se v závěrečném klání v rámci 24 statutárních kategorií utká 29 titulů. V počtu nominací vedou filmy, které vznikly v koprodukci s Českou televizí - Vlny (14 nominací), Amerikánka (13 nominací) a Mord (10 nominací).
2. 1. 2025
O hlavní cenu pro nejlepší film uplynulého roku se utkají tři snímky. Všechny vznikly v koprodukci s Českou televizí. Amerikánka Viktora Tauše a dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, oba s celkovými pěti nominacemi napříč kategoriemi, a historické drama Vlny Jiřího Mádla, které získalo od kritiků a kritiček tři nominace.
