Kultovní černá komedie o malých lidech a víře v odpuštění, která získala čtyři České lvy a řadu mezinárodních ocenění (1997). Hrají: E. Holubová, J. Kodet, V. Dlouhý, R. Hrušínský, Z. Bydžovská, B. Navrátil, M. Pavlátová, J. Čechtický, D. Černý, O. Dabrowská, P. Zajíček a další. Kamera M. Gábor. Scénář a režie P. Zelenka
00:01:05 -Můžeme začít, Honzo?
-Ano.
00:01:08 Čím je pro tebe tohle století výjimečné?
00:01:14 Pro mě je tohle století takové hodně technické.
00:01:18 Přesně před 50 lety se stala věc, která ho hodně poznamenala.
00:01:25 Co máš na mysli? Vynález elektrické kytary?
00:01:31 Na to jsem opravdu nemyslel.
00:02:08 ZDRAVÍ JAPONSKY.
00:12:27 Kam to bude?
00:12:30 Zatím rovně, já vám pak řeknu.
00:12:41 Tamhle doprava?
00:12:46 -Řekni mu to.
-Proč pořád já? Ty mu to řekni.
00:12:51 Chceme se milovat.
00:12:57 -Milovat jako... milovat?
-Ano, jako "milovat".
00:13:05 Takže vás mám zavézt do nějakého penzionu?
00:13:09 Ne, to musí být za jízdy. On to má nejradši za jízdy.
00:13:14 -Za jízdy?
-Ano.
00:13:24 -Tak jo.
-To jste hodný.
00:13:28 Já bych to mohl vzít po starý Velvarský směrem na letiště.
00:13:34 Tam teď nebude žádný provoz a je tam pěkná rovná silnice.
00:13:39 Tak jo, můžeme jet.
00:13:47 -A co ty semafory?
-Jaké?
00:13:49 Ty velké, jak jsou na Pavláku. Tam bude muset zastavit.
00:13:53 -A proč?
-Přece na červenou.
00:13:56 Kdyby šlo o život, tak já to klidně projedu.
00:14:01 -On to projede. Můžeme jet!
-My si snad nerozumíme.
00:14:05 Mluvím o těch semaforech, které jsou vidět na 4 kilometry,
00:14:10 stojí u nich policajti...
00:14:13 Nedovedu si představit, že by to ten řidič projel.
00:14:17 Pan řidič je šikovný, a on to projede.
00:14:20 Ale semafor my nemůžeme potřebovat!
00:14:23 Můžeme jet!
00:14:24 Ale víš, které mám na mysli?
00:14:28 Takové ty velké, jak mají ty kryty proti kyselým dešťům.
00:14:32 Minulý týden jsem ti přece o nich vyprávěl.
00:14:47 HLAS Z RÁDIA:
00:14:49 Pro mě je taky tohle století příčina - důsledek.
00:14:54 Mně tohle vysvětlení moc nevyhovuje.
00:14:58 A jsou takové chvíle, kdy najednou se začnou odvíjet děje současně.
00:15:05 Tzn. podle příčiny a následku. Odstartovává to vlastně ta náhoda.
00:15:12 -Dokážeš rozlišit různé náhody?
-Náhody nijak rozdělené nemám.
00:15:19 Ale jinak mám takovou stupnici: úplně nejvýš je zázrak.
00:15:27 Pak jsou různé věci, jako je telepatie a jasnovidectví.
00:15:33 Myslím si, že náhoda je takový každodenní zázrak.
00:16:11 Promiň.
00:16:16 Co se děje? Prosím vás, můžete vypnout to rádio?
00:16:22 -Co se zase směješ?
-Jel moc pomalu.
00:16:27 -To myslíš vážně?
-Jel moc pomalu.
00:16:32 To snad není možné. Prosím vás, čím jste jel?
00:16:36 Šedesátkou, jako vždycky.
00:16:39 Jel pomalu.
00:16:41 Jel šedesátkou, jel úplně normálně, ale ty jsi vyřízený!
00:16:45 -Ty jsi vyřízená.
-Já nejsem vyřízená.
00:16:48 Já nepotřebuju jezdit taxíkem. My jsme tady kvůli tobě!
00:16:52 -Kvůli mně rozhodně ne.
-A kvůli komu asi?
00:16:55 S Pavlem taxíkem rozhodně nejezdíme.
00:16:58 Ale mě vůbec nezajímá, co děláte se svým manželem.
00:17:02 No, nejezdíme taxíkem.
00:17:05 -To asi ne.
-Nech toho!
00:17:08 -S Pavlem v taxíku...
-Víš, čím to je?
00:17:11 -Víš, čím to je?
-Čím? To mě teda zajímá.
00:17:15 To je tím, že nežereš maso.
00:17:18 Nežereš maso! Prostě jsi nedokrvený. Neprokrvuješ se!
00:17:23 -Vy jíte maso?
-Ano.
00:17:26 A to není proto, že by mu nechutnalo, že by ho nejedl.
00:17:29 On by si ho totiž strašně rád dal.
00:17:33 On ho totiž nejí, aby mi mohl ukázal, jak je morálně nade mnou.
00:17:36 Aby mě mohl morálně ponižovat.
00:17:39 -Prosím vás, co jsme dlužni?
-Snad ani nic.
00:17:43 -Když se vám to nepovedlo...
-To se teda nepovedlo.
00:17:48 To jste hrozně hodný. Taxikáři takoví většinou nejsou.
00:17:54 -Já mám takové uklidňující pilulky.
-Nemohl byste nám nějakou dát?
00:18:01 Ne, to byl vtip.
00:18:05 -To byl vtip, víš?
-Vím, vtip.
00:18:08 Nežereš maso, nepoznáš vtip.
00:18:12 Prosím vás, vezměte nás k Rudolfinu.
00:19:06 Lipanská deset.
00:19:33 Mohl bych vás o něco poprosit?
00:19:36 Jestli byste mi nepomohl. Samozřejmě, že se s vámi vyrovnám.
00:19:43 -A o co jde?
-O takovou delikátní záležitost.
00:19:53 Já jedu svoji ženu nachytat při nevěře.
00:19:59 -Potřebuju nestranného svědka.
-To jako mě?
00:20:03 Jasně. Jenom byste stál a jenom byste se díval.
00:20:08 A všechno, co uvidíte si prostě jenom zapamatujete.
00:20:13 -Počkejte, to asi nepůjde.
-Proč by to nešlo?
00:20:16 Já vás tam klidně zavezu, ale víc po mně nechtějte.
00:20:20 -Ale copak vás nikdy nepodváděla manželka? -Ne.
00:20:24 -Mně ano.
-Mně opravdu ne!
00:20:34 Nejste celou noc doma, přijedete až ráno.
00:20:39 -Promiňte, jste vůbec ženatý?
-Ano, osm let.
00:20:47 Já deset.
00:20:51 Stejně si myslím, že si vás vzala jenom proto, že jste taxikář.
00:20:56 Může si dělat celou noc, co chce, a vy o ničem nevíte.
00:21:00 Vsadím se, že jste se poznali v taxíku.
00:21:04 Víte, já vlastně nejsem ani tak moc taxikář.
00:21:09 -Počkejte, jak to?
-Poznali jsme se, myslím, v kině.
00:21:21 Kdybyste tak věděla, co si všecko představuji, když se na vás dívám.
00:21:29 -VZDYCHÁNÍ.
-Ticho!
00:21:36 -KÝCHNUTÍ.
-Nechte toho!
00:21:49 Stiskněte si tady kýchací nerv.
00:22:08 Ticho!
00:22:18 -Takže vy tam se mnou nepůjdete?
-Nezlobte se.
00:22:23 Já to nějak zvládnu sám.
00:22:35 Víte co? Tak zastavte ještě na kafe.
00:23:21 Dvě espresa.
00:23:35 Děkujeme.
00:23:37 Jak jste to myslel, že nejste taxikář?
00:23:42 Já vlastně dělám v televizi maskéra.
00:23:49 A už jste vezl někdy někoho z televize?
00:23:53 -Vezl.
-Poznal vás?
00:23:56 Nepoznal. Já mám knírek, který když si takhle nasadím,
00:24:02 tak mě nikdo nepozná.
00:24:09 -A to umíte i měnit hlas?
-Ano.
00:24:12 Takhle ho změním, řídím a nikdo mě nepozná.
00:24:24 -Tak co, mám tam jít s vámi?
-Ne, děkuji, já to zvládnu sám.
00:24:31 Ale chtěl jsem vás poprosit, jestli byste mi nepůjčil ten knír.
00:24:37 Půjčím, ale pro tyhle případy mám jeden speciální.
00:24:46 -Tenhle.
-Děkuju.
00:24:54 -Počkáte na mě?
-Počkám.
00:25:13 Paní Klímová, zavřete si ventil, praskla nám v baráku voda!
00:25:19 Jaký ventil?
00:25:21 Nebo mě tam radši pusťte, já ho zavřu sám.
00:25:33 Ne! Ne!
00:25:56 -Já se vám strašně omlouvám.
-Pardon.
00:26:00 Já se vám strašně omlouvám, já jsem myslel, že to je moje žena.
00:26:11 Nezlobte se, že jsem vás vyrušil.
00:26:18 -To není vaše žena?
-Není.
00:26:21 -Vy nejste...?
-Nejsem.
00:26:32 A kdo tam teda byl?
00:26:35 Já vůbec nemám tušení, tam byli úplně cizí lidi.
00:26:45 To byl... to byl úžasný trapas.
00:26:53 Ta moje žena, to je stejně poklad. To je ohromná ženská!
00:27:00 A já jsem takový podezíravý idiot. Nechápu, kde se to ve mně bere?
00:27:06 A jak jste na to vlastně přišel, že dneska v deset a Lipanská deset?
00:27:13 No, přišel.
00:27:18 Ale představte si, kdyby tam opravdu byla.
00:27:23 Tak to by bylo dost blbý. To bych se musel rozvést,
00:27:28 najmout si advokáta a vyměnit byt. Sbalit si věci.
00:27:34 Všechno by bylo jinak. Ale ona tam hlavně nebyla.
00:27:45 Tady mi zastavte.
00:27:53 -Tak to bude rovných sto dvacet.
-Díky moc, to je pěkná cena.
00:28:02 -Pěkná fotka.
-To je moje žena.
00:28:06 Ukažte?
00:28:15 -Má takový výrazný nos.
-To má, ale je to pěkná ženská.
00:28:21 To je.
00:28:28 Tak díky moc.
00:28:32 -Já jsem Franta.
-Já jsem Pavel.
00:28:40 -Tak nashledanou.
-Tak nashle.
00:29:27 Já když jsem se dneska ráno probudil, tak jsem nedokázal vstát.
00:29:35 Jenom jsem ležel a koukal do stropu.
00:29:39 Pak jsem si všiml její postele, a pak jsem si do ní lehl.
00:29:44 Napadlo mě, že se třeba do ní líp vcítím a konečně pochopím,
00:29:50 proč mě opustila. Ale stejně to nefungovalo, tak jsem se zase
00:29:56 vrátil do té své postele.
00:29:59 Kdy jste se naposledy česal?
00:30:03 A pak mě napadlo, že kdybych si na sebe vzal jiné šaty,
00:30:09 tak bych se třeba do ní dokázal líp vcítit.
00:30:13 Kdy jste se naposledy česal?!
00:30:17 A tak jsem to zkusil, ale to taky nefungovalo.
00:30:30 Kdy jste si naposledy myl vlasy?
00:30:38 Čistíte si vůbec zuby?
00:30:45 Hned jak jste přišel, tak jsem si všiml, že máte ulepené ruce.
00:30:50 -Vy si ani ruce nemyjete, že?
-Myji si ruce.
00:31:00 Tak si je běžte umýt.
00:31:26 -Hele, první!
-Od koho je?
00:31:29 Ten je od Zdeny.
00:31:31 Co to je za zvyk, nechávat si rozjíždět klíče od svých bývalých
00:31:36 partnerů, takhle před svatbou.
00:31:40 Od jakých partnerů? Od bytů těch partnerů!
00:31:43 Ale co je to za zvyk, nechávat si rozjíždět klíče?
00:31:47 -To je starý židovský.
-Ty kecáš, viď? -Ne, opravdu.
00:31:51 -Tak je to rockerský zvyk.
-Proč zrovna ten?
00:31:55 Rocker si ho prostě nechá rozjet, aby se nemohl vrátit ke své
00:32:01 -bývalé partnerce.
-Podívej se na tenhle.
00:32:05 -To by možná ještě šlo, viď?
-Ten je dost málo rozjetý.
00:32:09 Sjedeme ho ještě jednou.
00:32:36 VÝKŘIK.
00:32:55 Počkej!
00:32:59 -Počkej!
-Vždyť ho přejel vlak.
00:33:01 -To je v pohodě.
-Ty to nechápeš?
00:33:03 -Tobě je to úplně jedno.
-Není, ale co mám dělat?
00:33:06 -Nech mě.
-Nasedej!
00:33:09 -Nech mě být. Měl's mu pomoct.
-Jak? Vždyť je po něm!
00:33:12 To vím taky.
00:33:14 -Tak dělej, nastupujeme.
-Já nikam nejedu.
00:33:17 Chceš tam jít?
00:33:21 Pardon.
00:33:31 Nebo půjdeme na panáka.
00:34:16 ZPÍVÁ.
00:34:22 Mám smutek v duši a lásku proklínám.
00:34:29 Zůstal jsem sám, sám, sám!
00:34:37 A vůbec nevím, proč jsi mě opustila?
00:34:42 Proč jsi tak zlá, zlá, zlá?! Tak málo času a sil už zbývá.
00:34:52 Tak málo času a sil už zbývá, zbývá, zbývá!
00:35:05 Pane doktore, oba dobře víme, co je váš problém.
00:35:11 Vy jste slušný člověk, ale také velice slabý.
00:35:16 Není ve vašich silách s tím něco udělat.
00:35:21 Proto vás také opustila žena.
00:35:25 Já si nedělám iluze, že najednou začnete být praktický.
00:35:31 Ale jednu věc byste dokázat mohl.
00:35:34 Mohl byste si vytvořit pevný životní rytmus.
00:35:39 Začněte se zase normálně oblékat, soustřeďte se na každodenní
00:35:45 -hygienické rituály.
-Já se myji.
00:35:47 Vybudujte si tak zvané civilizační návyky.
00:35:51 Někdy večer se myji.
00:35:59 Vy se nesmíte mýt "někdy", vy se musíte mýt pravidelně.
00:36:04 Víte, jak přežili Angličani v zajateckých táborech?
00:36:08 Denně si čistili zuby a boty a dvakrát denně si žehlili košile.
00:36:12 -Není to moc často?
-Samozřejmě.
00:36:14 Ale psychicky je to zocelilo tak, že vydrželi až do konce války!
00:36:18 -Ale já nejsem ve válce.
-Jak to, že ne?
00:36:21 Vy jste ve válce. Všichni jsme ve válce - obrazně řečeno.
00:36:26 Nikdo z nás nemůže vědět, co nám život připraví.
00:36:30 Jestli od nás odejde žena, nebo naše dítě vběhne pod auto?
00:36:34 Já to taky nevím. Jak bych to mohl vědět?
00:36:37 Ale čistit boty si může každý!
00:36:40 Když si denně budete čistit zuby a boty, prožijete spokojený život.
00:36:46 -Já myslím, že to není pravda.
-Ano, ale ta je vám teď k ničemu.
00:36:51 Vaše jediná šance je upnout se na neškodnou lež.
00:36:55 -A tím se vyhnout kolapsu.
-Kolapsu?
00:37:02 Takhle se budete česat.
00:37:07 Kdykoliv provedete tento úkon, stáváte se znovu sám sebou.
00:37:14 Je to jasné?
00:37:19 Musíte začít od začátku. Uvědomit si sebe sama
00:37:24 a vzkřísit v sobě jiskru civilizačních návyků.
00:37:28 Jinak v tomhle šíleném světě neobstojíte. Prosím.
00:37:59 Ten Pánek, to je ale neuvěřitelný zjev, co?
00:38:02 Že ten s tím svým obličejem neskočí pod vlak.
00:38:06 Ty jsi cynik.
00:38:07 Heleno, ty jsi v pohodě. Spravilo to pár panáků, viď?
00:38:11 Ne pár panáků, ale z té hudby jsem v pohodě.
00:38:15 Já nechápu, jak někdo může skočit pod vlak.
00:38:18 Taková trapná, blbá věc, jako je vlak, viď?
00:38:22 Ale ne - že nežije.
00:38:25 Třeba měl před svatbou.
00:38:58 VÝKŘIK.
00:39:39 HLAS Z RÁDIA: Honzo, já se ještě vrátím k tomu,
00:39:42 o čem jsme před chvílí mluvili. Ty považuješ média za důležitá?
00:39:47 Já tomu říkám dezinformační exploze.
00:39:51 Informací je čím dál tím víc, jejich zdroje jsou víc nejasnější.
00:40:04 Vstávej!
00:40:10 Vstávej! Co ti je?
00:40:20 No tak!
00:40:45 Vstávej!
00:40:53 Do prdele!
00:40:57 Nech ji! Nech ji, je mrtvá. Pojď, bouchne to!
00:41:01 Neblbni, je mrtvá, bouchne to!
00:42:32 Vstávej.
00:42:37 Vstávej! Vzbuď se!
00:43:16 HLAS Z RÁDIA:
00:43:18 My už jsme dneska jednou o atomové bombě mluvili.
00:43:21 Taky jsme mluvili o tom, v čem je tohle století výjimečné.
00:43:25 Teď tady pro vás mám dalšího hosta. Jmenuje se Robert.
00:43:30 -Ahoj Roberte.
-Ahoj.
00:45:03 HRAJE HUDBA.
00:46:14 -Škodu vám samozřejmě zaplatíme.
-Ale kdepak, to nechte být.
00:46:19 Vy opravdu nechcete, abychom vám něco přispěli?
00:46:23 -Opravdu ne.
-To jste výjimečný člověk.
00:46:26 -Vy také.
-Tak děkuji. Nashledanou.
00:46:43 -Kde jste, už vás čekáme!
-Dobrý večer.
00:46:51 Nezouvejte se, nejsme na sídlišti, račte dál.
00:47:00 Půjdeme do vedlejšího pokoje.
00:47:21 Jiří!
00:47:28 Máte to tu krásné.
00:47:33 Ta pohovka je pěkná.
00:47:35 Žena restauruje historický nábytek.
00:47:39 Jiří se také věnuje historii.
00:47:43 -Myslela jsem, že jste režisér?
-Něco na ten způsob.
00:47:47 -Vlastně ani nevím, co děláte vy?
-Já nedělám nic.
00:47:52 Pavel nám nic neříká.
00:47:55 Manžel je japonolog.
00:48:01 No... no...
00:48:06 Slyšela jsem, že japonština nemá nadávky.
00:48:11 To je pravda, že určité výrazy v japonštině chybějí.
00:48:16 -Jaké například?
-Například kurva.
00:48:31 Kurva?
00:48:35 Tak.
00:48:48 -Na naše děti!
-Aby jim to vyšlo.
00:48:59 MLUVÍ VŠICHNI NAJEDNOU.
00:49:03 Pokud jsou naše informace správné, naši mladí si přejí skromný obřad.
00:49:11 -Jen svědci a rodiče.
-Ano, ano.
00:49:14 Trochu nás to zaskočilo.
00:49:17 Vždycky jsme si představovali velikou svatbu, jako jsme měli my.
00:49:22 Spoustu aut, květin, bohatou hostinu.
00:49:26 Buďme rádi, že chtějí u obřadu alespoň nás.
00:49:30 I když u našich mladých nikdo neví.
00:49:35 Pro nás je důležité, aby se s Janinkou slušně zacházelo.
00:49:40 Aby nepřišla, s prominutím, do špatné rodiny.
00:49:45 Aby přišla do dobré rodiny, proto jsme vás chtěli poznat.
00:49:50 Toužili jsme vás poznat - pozvat již dávno...
00:49:55 -Teď jsem se do toho zapletla.
-Promiňte.
00:49:58 Já jsem tak nervózní, že jsem si dala skleničku, a teď to mám.
00:50:02 To teda máš.
00:50:05 Teď vidíme, že jste solidní rodina.
00:50:07 -Přece o tom už nebudeme mluvit!
-Promiňte.
00:50:12 Neomlouvejte se. To je přece samozřejmé, že neprovdáte dceru
00:50:18 do rodiny, kterou neznáte.
00:50:21 -My máme o Pavla také strach.
-Je to výjimečný chlapec.
00:50:26 Je to naše vysněné dítě.
00:50:30 Dlouho jsem nemohla přijít do jiného stavu.
00:50:34 Až jsem si říkala: Co já, ubožátko, mám kurva dělat.
00:50:39 Nakonec šel manžel na vyšetření, ale to už bylo všechno v pořádku.
00:50:44 -Jiří! Jiří, pokračuj.
-Cože? Ano - vyšetření.
00:50:51 Já si vzpomínám, že jsem byl nejvíc zvědav, jak to vyšetření
00:50:56 bude vypadat. Představoval jsem si, že mi ukážou nějaké časopisy...
00:51:04 Nakonec mi promítli scénu z Ostře sledovaných vlaků.
00:51:09 -Kterou?
-Tu, jak tam Pepa Somr razítkuje...
00:51:19 Řekl jste Menzlovi, kde všude se promítají jeho filmy?
00:51:24 Jsem přesvědčen, že mu neplatíte procenta z vysílání.
00:51:29 -Vy se znáte s Menzlem?
-Ještě ze školy - z FAMU.
00:51:37 -Vy taky točíte?
-Jenom Janu, když byla malá.
00:51:41 Sylvie si to neustále pouští a pouští!
00:51:46 Ještě jsem to nestačila uklidit, promiňte.
00:51:49 -Nemůžeme se podívat?
-Přece se na to nebudeme dívat?!
00:51:54 -Mě by to zajímalo.
-Raději ne, vždycky mě to rozpláče.
00:51:59 -Ale proč?
-Ani nevím.
00:52:01 Moje žena je tak trochu plačka.
00:52:04 Když rodičům odejdou děti, tak se musí znovu naučit spolu mluvit.
00:52:11 A já nevím, jestli se to s Honzou naučím.
00:52:15 -Ty se mnou neumíš komunikovat?
-Ne.
00:52:23 No dobrá. Tak se na to podíváme. Ale varuji vás!
00:52:27 Je to černobílé, němé... a točila to moje žena.
00:52:36 Nebojte se, my jsme průměrní diváci.
00:52:40 Prosím, sedněte si na pohovku.
00:52:43 -Ne, já bych radši tam.
-Jiří si sedne na židli.
00:52:47 Ale, prosím vás, tuhle pohovku jsem sama dávala dohromady.
00:52:52 Kdybyste ji viděl předtím. Prosím.
00:52:54 Ano, je pěkná.
00:52:58 Tak zhasni.
00:53:12 Občas mě napadne, jestli o nás také někdy mluví?
00:53:16 Těžko říct.
00:53:18 Někdy mám dojem, že si neříkají vůbec nic.
00:53:25 Mladí lidé mají dneska jiný vztah k informacím všeobecně.
00:53:31 Víte, že Jana nečte ani noviny?
00:53:34 Mladí lidé nemají to, čemu Angličani říkají class.
00:53:38 -Class?
-Úroveň, třídu, vystupování.
00:53:44 -Myslí si, že jim to projde.
-Ono jim to, bohužel, prochází.
00:53:50 Ale jejich život je o to chudší.
00:53:54 Já mám někdy takový dojem, že jsme poslední slušná generace.
00:54:00 Poslední generace, která dodržuje určitá pravidla.
00:54:06 -My ani nevíme, proč se berou?
-Prostě se chtějí vzít.
00:54:13 -Rozsviť!
-Prosím, račte ke stolu.
00:54:19 -Opravdu nádherné dítě.
-Mě to vždycky rozpláče.
00:54:33 -Honzíku, pojď sem!
-Co se stalo?
00:54:36 -Věřil bys tomu?
-Co... to... toto je?
00:54:46 Jak jsi to přišila?
00:54:48 Vlastnoručně - režnou nití, napuštěnou včelím voskem.
00:54:52 -Já jsem tě prosila.
-Nech toho!
00:54:55 Nedělej scény!
00:54:57 -Tak jim to řekneme, Jiří.
-Co jim chceš říct?
00:55:01 Ty se mě ptáš, co jim chci říct?
00:55:05 -Stalo se něco?
-Ne, nic se nestalo.
00:55:11 Jiří!
00:55:14 Udělal to. Jiří je totiž "tverp".
00:55:22 -Prosím?
-V podstatě nevinná záležitost.
00:55:26 Oni si instalují mezi hýžďové svaly zubní protézy, a v nepozorované
00:55:33 chvíli jimi uštípávají knoflíčky z čalounění.
00:55:37 Na zadních sedadlech taxíků, u starožitného nábytku a tak.
00:55:43 -Kdo oni?
-"Tverpové".
00:55:48 To není možné. Hýžďovými svaly jen tak uštipují...
00:55:56 -Ano - zubními protézami!
-Aha.
00:56:01 Jiří! No, Jiří!
00:56:11 Prosím.
00:56:14 No, to je, to... to... to je úžasné!
00:56:24 Nemohl byste mi to ukázat v praxi?
00:56:29 -Jiří, předveď to!
-Jak jste to uštípl?
00:56:38 V žádném případě.
00:57:07 No né! To je neuvěřitelné, jak brilantně a rychle jste to uštípl!
00:57:15 -Jakže se tomu říká?
-Tverpové - to je z angličtiny.
00:57:19 Česky se jim říká knoflíkáři.
00:57:23 Proč to děláte? Vy jste se s někým vsadil?
00:57:27 Protože ho nic jiného na světě nevzrušuje.
00:57:32 Opravdu? Vzrušuje vás to víc než sex? Víc než cestování?
00:57:35 Víc než jídlo?
00:57:37 -Bohužel, je to taková úchylka.
-Úchylka, aha!
00:57:42 To čalounění vám samozřejmě zaplatíme.
00:57:45 Ale, prosím vás, stejně jsme je chtěli vyměnit, viď, Honzíku?
00:57:50 -Žena restauruje historický nábytek.
-Promiňte.
00:57:54 Kam pořád spěcháte? Počkejte, já bych vám chtěl něco říct.
00:57:59 Dosud se nikdy nikomu nepodařilo mě donutit, abych bral život vážně.
00:58:07 Já nevěřím ani v Boha, v demokracii, ani v peníze, i když je to zvláštní,
00:58:13 já věřím v lidskou individualitu, jedinečnost.
00:58:18 I kdyby to měla být jedinečnost úchyláků.
00:58:22 Pardon, zkrátka chtěl jsem říct, že mám rád takové knoflíkáře.
00:58:28 Prosím, račte dál. Teď už konečně chápu, co vás tak neodolatelně
00:58:34 táhlo k té pohovce.
00:58:42 To bychom si snad už mohli tykat, ne?
00:58:47 Výborně, tak si připijeme.
00:58:51 -Já jsem Marta.
-Já jsem Jan.
00:58:55 -Na lidskou jedinečnost!
-Děkuji.
00:59:07 Chtěl jsem se zeptat, máte nějaký klub?
00:59:12 Ne, knoflíkáři jsou velice uzavření lidé.
00:59:16 Jen tak si žijí, uštípávají si knoflíčky a vůbec nic jim nechybí.
00:59:23 Vůbec nic!
00:59:25 Jednou jsme v Japonsku našli taky takovouhle protézu, viď, Honzíku?
00:59:30 Ano, to bylo, jak jsem ji odnesl do té úschovny zavazadel.
00:59:35 Pořád jsem musela myslet na to, jak mohla někomu vypadnout z úst.
00:59:41 Myslíš, že patřila nějakému knoflíkáři?
00:59:43 -To nevím, co myslíš ty?
-Já myslím, že určitě.
00:59:46 Pamatuješ, jak jsme našli v Turecku v tom hotelu takové kanape
00:59:52 úplně bez knoflíků?
00:59:58 -Máš pravdu, takové zelené kanape.
-To nebylo zelené, ale růžové.
01:00:04 To bylo zelené, já to vidím jako dneska.
01:00:08 -Bylo růžové!
-To je jedno.
01:00:16 -Vy hodně cestujete?
-Snažíme se.
01:00:19 Člověk pozná nové lidi, úplně všelijaké lidi.
01:00:27 Vraťme se k dětem!
01:00:29 To... to není dědičné.
01:00:35 Na Pavla to nemá žádný vliv.
01:00:41 Mě teď napadlo, že bychom vám konečně taky měli o sobě něco říct.
01:00:47 Jde o to, že máme taky takovou věc, která nás vzrušuje víc než cokoli.
01:01:00 Víc než sex?
01:01:02 Jde o to, že jsme to nikomu dosud neřekli. Jenom pár kamarádům.
01:01:08 Ale když jsme se tak sblížili, že?
01:01:11 Ale má to háček, potřebuje to určitou přípravu.
01:01:16 Jezte, pijte, až budeme připraveni, tak vám řekneme.
01:01:23 Co je? Co je?
01:01:59 Už!
01:03:29 Někteří lidé označují tento projekt za stejně významný jako přistání
01:03:36 na Měsíci nebo svržení atomové pumy.
01:03:40 Cílem projektu je vynést do vesmíru sušené a mražené sperma
01:03:43 nejvýznamnějších mužů Země, aby mohl život pokračovat jinde,
01:03:47 kdyby to na naší planetě už nebylo možné. Zastánci projektu doufají,
01:03:52 že raketu s bílým práškem objeví jiná civilizace a použije jej
01:03:58 k tvorbě nových lidských jedinců.
01:04:01 Při výběru dárců byl především kladen důraz na jejich vysoké IQ.
01:04:56 Kdyby se náklad vyrovnal za sebe, byla by to řada 3x delší
01:05:02 než vzdálenost ze Země na Měsíc.
01:05:05 Kdyby za svého života všechny v daný okamžik hýbli bičíky
01:05:09 na jednu stranu, způsobilo by to vlnu vysokou 6,7 m.
01:05:16 Tak 1905 bude mít zase zpoždění. To by se za mě stát nemohlo.
01:05:23 Za tebe se to stávalo v jednom kuse. Proč myslíš, že tě vyrazili?
01:05:30 Prosím tě, nech toho.
01:05:36 -Podívej, co jsem našel?
-Ty jsi byl na smetišti?
01:05:40 Ne, za barákem.
01:05:43 -Viděl tě někdo?
-Ne, nikdo.
01:05:46 To je fakt dobrý. Podívej, to normálně funguje.
01:05:51 -Co to je?
-To já nevím, ale je to dobrý.
01:05:59 Necvakej, prosím tě!
01:06:01 K tomuto projektu jsme byli přizváni asi před 3 lety.
01:06:06 Především proto, že máme bohaté zkušenosti v oblasti neobyčejných
01:06:10 lidských výkonů.
01:06:12 Připravovali jsme seznam mužů, kteří by mohli přispět.
01:06:16 Co to je?
01:06:18 Chtějí vystřelit sperma do vesmíru.
01:06:24 -Co chtějí vystřelit?
-Sperma.
01:06:27 -Jaký sperma?
-Normální sperma od chlapů.
01:06:34 -A proč?
-Aby ho tam chytly ty civilizace.
01:06:40 Jaký civilizace?
01:06:43 Ty vesmírný civilizace, co tam nahoře žijí, tak jim tam
01:06:48 vystřelujeme sperma od chlapů.
01:06:52 -My?
-My dva ne!
01:06:53 Ti Američani to tam vystřelují. Přestaň se už blbě ptát a dívej se!
01:07:00 To je náhodou dobrý.
01:07:02 Tipovali jsme lidi na celé planetě, kteří jsou svým způsobem jedineční.
01:07:06 Celkem přispělo kolem 4 milionů mužů, tedy asi jeden z tisíce.
01:07:10 Hudebníci, filmaři, sportovci, a pak také někteří podivíni.
01:07:14 -Že jsem o tom nic neslyšel?
-To mě vůbec neudivuje.
01:07:18 -Dáš si pivo?
-Já se napiju od tebe.
01:07:27 Tento přístroj slouží k uchování spermatu a jeho nejdůležitější
01:07:33 součásti - DNA. Kupodivu jde o stejnou látku, která se používá
01:07:38 v čínských polévkách.
01:07:42 Zde se sperma podchladí a smíchá s určitou tekutinou.
01:07:46 -Myslíš, že známe někoho, kdo dal?
-Co kdo dal?
01:07:50 -Jestli někoho známe, kdo dal?
-Kdo dal?
01:07:55 No to sperma!
01:07:58 Tak já nevím, říkali, že dal vždycky jeden z tisíce, tak...
01:08:03 -Jak z tisíce?
-Vždycky jeden z tisíce přispěl.
01:08:13 Jenom jeden?
01:08:16 Z každého tisíce jenom jeden, z dalšího tisíce druhý.
01:08:22 Takže dva jenom?
01:08:25 Prosím tě, říkali, že dali 4 miliony.
01:08:29 4 miliony tisíce jich dalo, rozumíš?
01:08:33 -Kolik to je tisíc?
-To nevím, to si spočítej sám.
01:08:38 Ale vždycky bylo tisíc chlapů, jeden z nich dal, 999 šlo domů
01:08:44 a zase přišel další tisíc. A ten zase dal.
01:08:48 A tak to šlo, až jich nasbírali 4 miliony.
01:08:51 A kde vzali 4 miliony chlapů?
01:08:57 U nás ve fabrice asi nedal nikdo.
01:09:10 -Leda Franta Brabec že by dal.
-Co?
01:09:17 Franta Brabec že by dal.
01:09:26 -No Franta Brabec že by dal.
-A co?
01:09:29 U nás ve fabrice je jenom Franta Brabec.
01:09:33 Prosím tě, dej mi to pivo. Neumíš ani otevřít pivo.
01:09:36 -A běž si sednout na svoje místo.
-Mně to vůbec nejde.
01:09:40 Tobě nejde nikdy nic. Sedni si na svoje místo a nekoukej.
01:09:45 Měl jsem to štěstí, že jsem mohl letět do vesmíru třikrát.
01:09:49 Dvakrát z toho na Měsíc. Poslední let byl Apollo 17.
01:09:54 Doufám, že vstoupím do historie jako poslední člověk 20. století,
01:09:59 který zanechal své stopy na Měsíci. I proto jsem rád, že jsem mohl
01:10:03 přispět a že část mne poletí znovu do hvězdného prostoru.
01:10:08 Protože vesmír je opravdu neskutečně krásný.
01:10:14 Ani Franta Brabec nedal. Ten má moc malý to...
01:10:18 -Co?
-No to...
01:10:21 -Co "to"?
-Přece to.
01:10:28 Jako péro, jo? Ty jsi opravdu úplně blbej.
01:10:32 Jak s tím souvisí, jaký má kdo péro? To s tím vůbec nesouvisí.
01:10:37 -Ne?
-To víš, že ne.
01:10:39 S tím souvisí, jak je kdo blbej, a ne, jaký má péro.
01:10:44 To jsi tak blbej, že bys nemohl přispět ani za milion let.
01:10:49 -Ty asi jo, viď?
-A jak já bych asi mohla přispět?
01:10:55 -Tak vidíš, že nemohla.
-Ty jsi opravdu blbej.
01:11:02 Někteří lidé považují samotný systém výběru dárců za chybu.
01:11:07 Jediný člověk ze všech živočišných druhů má právo vyslat svůj
01:11:12 genetický materiál? Přitom je známý svojí agresivitou, krutostí.
01:11:17 A možná není zdaleka tak inteligentní, jak se zdá.
01:11:21 Jestli život na Zemi přestane existovat, bude za to jistě
01:11:26 odpovědný člověk. A je nebezpečí, že tzv. noví lidé zničí pro změnu
01:11:31 zase jinou planetu. Do vesmíru by se spíš mělo vyslat sperma velryb.
01:11:36 Co je tohle?
01:11:42 A kromě toho - Franta Brabec vůbec nemá malý péro.
01:11:49 -Ne, jo?
-No ne.
01:11:59 -Počkej, jak to víš?
-Vím to.
01:12:07 -Dobře, ale jak to víš?
-Po tom nepátrej.
01:12:12 To teda budu pátrat.
01:12:20 Když už sis začala s Frantou Brabcem.
01:12:23 S Frantou Brabcem začínáš vždycky ty, tak po tom nepátrej.
01:12:28 To teda budu pátrat, to si piš.
01:12:37 Ty jsi s ním něco měla?
01:12:40 I kdybych měla, tak by se mi nikdo nemohl divit.
01:12:45 -Tak měla, nebo neměla?
-To neřeš!
01:12:47 Nikdo by se mi nemohl divit, protože žiju s pitomcem,
01:12:51 který jediný, co umí, je nechat se živit od chudáka ženský.
01:12:55 A jdi na svoje místo!
01:12:57 -Já tě neživím?
-A nikdy jsi mě nikam nevzal.
01:13:07 Tak sis měla vzít Frantu Brabce.
01:13:10 Amerika odstartovala tento projekt částečně proto, že má pocit
01:13:15 určitého dluhu za všechny hrůzy, kterých se v minulosti dopustila.
01:13:21 To je bombarďák, to je dobrý. Hele, teď to otevře a hází bomby.
01:13:26 To je dobrý. Škoda, že tu není Péťa, tomu by se to líbilo.
01:13:34 Byli to Američané, kdo svrhl atomovou pumu na druhé lidi.
01:13:39 A tohle je možná způsob, jak se Američané chtějí omluvit.
01:13:46 -Ten je výbornej, vidíš to?
-To je blbec.
01:13:53 Proč blbec? On řídí auta, a ještě přitom tancuje.
01:13:59 -Kdo je tohle?
-To je on! On byl v přestrojení.
01:14:04 To byl blbec, já bych ho normálně přejel.
01:14:08 -Ale proč?
-To neřeš.
01:14:13 Nech to tam, co děláš? Co si to dovoluješ?
01:14:16 Neživíš, tak nepřepínej. Vrať mi to tam.
01:14:20 Já se jenom kouknu, co dávají na jedničce.
01:14:23 Ty můžeš být rád, že se můžeš dívat, co dávají na dvojce.
01:14:26 Vrať to tam zpátky!
01:14:29 -Teď mi to uteklo.
-To je blbec.
01:14:31 -Mě tam mohli dát hned.
-Proč? Co ty umíš?
01:14:34 -Náhodou jednu věc umím.
-Prskat na lokomotivu, viď?
01:14:39 To je pro nás hrozně důležitý.
01:14:43 Tak mi ukaž někoho, kdo si lehne mezi koleje a trefí plivancem
01:14:49 lokomotivu přímo na osmičku. V takový rychlosti!
01:14:56 -Uhni mi z obrazu.
-To mi ho teda ukaž!
01:15:01 To by ani ten tvůj Franta Brabec nezvládl.
01:15:04 A proč by to dělal?
01:15:06 Protože by to nezvládl. To umím jenom já.
01:15:10 Franta Brabec náhodou umí jiný věci.
01:15:13 Ten není tak blbej, aby musel slintat po lokomotivách.
01:15:17 -A co umí Franta Brabec?
-To neřeš, to není důležitý.
01:15:21 -Co zvládne Franta Brabec?
-Po tom nepátrej!
01:15:26 Nezamlouvej to!
01:15:28 Není důležitý, co umí Franta Brabec, ale co umíš ty.
01:15:31 A ty neumíš vůbec nic.
01:15:34 Nezamlouvej to, co umí Franta Brabec?
01:15:37 Franta Brabec umí moc věcí, a ty neumíš vůbec nic,
01:15:40 proto musíš plivat na lokomotivy.
01:15:44 -Víš, proč to dělám?
-Protože jsi blbej.
01:15:46 Já to dělám, protože mi pořád opakuješ, že jsem blbej.
01:15:50 Tak jdu a musím se uklidnit.
01:15:53 A dělám už to tak dlouho, že jsem v tom možná nejlepší na světě.
01:15:57 Co "možná", já jsem v tom nejlepší na světě.
01:16:01 Proto bych si zasloužil, aby moje sperma taky letělo na Měsíc.
01:16:06 Na Měsíc? A kdo by ho tam asi převzal, můžeš mi říct?
01:16:11 Prosím tě, tohle neřeš! Seď, dívej se a tohle neřeš.
01:16:15 To si vyřeším sám. Já jsem v tom nejlepší na světě, tak neřeš.
01:16:22 Tohle neřeš a ukaž mi někoho, kdo se trefí plivancem na osmičku?
01:16:27 To bych chtěl vidět, jestli někoho takového najdeš.
01:16:32 A tohle neřeš. To je moje věc, to si vyřeším sám. Seď a neřeš.
01:16:40 V zárodku tohoto projektu stojí odvěká touha mužů dopouštět se
01:16:46 nevěry. Muži neustále někam zasouvají své penisy.
01:16:51 Jenom tentokrát je to do souhvězdí Andromedy.
01:16:55 Jestli je mému muži jedno, kam posílá své sperma,
01:16:59 pak mně je jedno, kdo bude otcem mého dítěte.
01:17:02 Ta je blbá. Jak jí může být jedno, s kým má dítě?
01:17:08 Jim je taky jedno, kam to vystřelí a kdo to přijme.
01:17:13 -To s tím jako souhlasíš?
-Tohle ty neřeš!
01:17:18 -To teda budu řešit.
-A nechoď pořád za mnou.
01:17:21 Když s tebou mluvím, tak za tebou přece musím chodit.
01:17:25 -Tak za mnou nechoď.
-Když s tebou mluvím, tak musím.
01:17:28 Běž si sednout a dívej se na chlapy, kteří něco dokázali.
01:17:32 -Ty jsi v životě nic neudělal.
-Já jsem taky udělal.
01:17:35 Já jsem zapomněla, slintání na lokomotivu.
01:17:39 Kluka jsem vychoval. Přece nemůžu být tak blbej, jak mi stále tvrdíš,
01:17:45 když mám tak chytrého kluka. A Petr je chytrý.
01:17:50 -On není blbej, to já poznám.
-Ty tak něco poznáš.
01:17:54 Poznám, že není blbej, a on není blbej.
01:17:57 -Petr je chytrý.
-Viď, že jo?
01:18:00 Protože není po tobě blbej, tak je chytrej.
01:18:05 -To je jako po tobě?
-Po tobě rozhodně není.
01:18:09 Jak to, že není? To je jako po Frantovi Brabcovi?
01:18:17 Tak já ti teda něco řeknu. Já jsem ti byla věrná.
01:18:21 -Byla?
-Byla, ale to není důležité.
01:18:24 I kdybych nebyla, tak to neřeš, to není důležité.
01:18:29 Pro mě to je důležité.
01:18:31 I kdybych nebyla, tak by se mi nikdo nemohl divit.
01:18:36 Ukaž mi ženskou, která by chtěla mít blbý děti?
01:18:40 -Neznám takovou, kromě tvé mámy.
-Teď jsi mě trochu vytočila!
01:18:47 Prosím tě, mojí mámu nech na pokoji.
01:18:50 Já kdybych ti byla nevěrná, tak to je služba celému lidstvu.
01:18:55 A možná všem těm civilizacím, protože jeden blbec je až moc.
01:19:00 Ty jsi v životě nikdy nic nedokázal a nikam jsi mě nevzal!
01:19:05 Jsi obyčejný chudák, kterého vyhodili i od dráhy.
01:19:09 Tak už nic neřeš, nepřepínej a hlavně po ničem nepátrej.
01:19:14 Ty buď rád, že jsi.
01:19:16 HOUKÁ VLAK.
01:24:53 Hele, on mluví anglicky.
01:25:35 -To byla válka.
-Ne, to nebyla.
01:27:13 -To je atomovka.
-To by bylo bezva!
01:27:17 Tak mu to řekni.
01:27:40 -Tak padesát tisíc.
-Spíš sto.
01:28:09 Nech ho, vidíš, že je z toho celý špatný.
01:28:54 Považuješ média za důležitá?
01:28:57 Já tomu říkám dezinformační exploze.
01:29:01 Informací je čím dál tím víc a jejich zdroje jsou nejasnější.
01:29:07 Skoro ke každé informaci najdeš informaci opačného významu.
01:29:13 Nevím, jak tohle řešit.
01:29:16 Tenhle svět nevnímám jako něco, co by bylo možné řešit.
01:29:49 -MLUVÍ ANGLICKY.
-Prosím?
01:29:54 Že máte hezké auto.
01:29:59 A že je moderní.
01:30:02 Kdo to je?
01:30:04 To je duch amerického pilota z 2. světové války.
01:30:09 -Z 2. světové války?
-Vy tomu asi nevěříte, že?
01:30:14 Ale ne, věřím.
01:30:20 Jestli posloucháte rádio 1, on tam za chvíli bude mluvit.
01:30:35 -Znáš hudbu pro letiště?
-Já jsem na letišti nikdy nebyl.
01:30:40 Tak tam ani nechoď.
01:30:43 Ta hudba by měla lidi zklidňovat, aby vůbec do těch letadel šli.
01:30:50 Ale pak máme třeba obchodní domy, kde se ozývá odevšad nějaká hudba.
01:30:58 Pak máme výtahovou hudbu, hudbu na záchodcích,
01:31:02 takže člověk je tomu všude vystaven a vlastně není úniku.
01:31:08 Bude to za sto deset.
01:31:24 Fajn.
01:31:46 Ahoj, tati!
01:31:53 Pojďte dál.
01:32:07 Promiň, doděláme to později.
01:32:25 My už jsme dneska jednou o atomové bombě mluvili.
01:32:29 Taky jsme mluvili o tom, v čem je tohle století výjimečné.
01:32:33 Teď pro vás mám něco opravdu zajímavého.
01:32:36 Mám tady dalšího hosta, jmenuje se Robert.
01:32:40 Robert je člověk, který svrhl atomovou bombu na Hirošimu r. 1945.
01:32:48 -Kolik ti tenkrát bylo let?
-Bylo mi třicet. Je mi třicet.
01:32:59 Co jsi cítil, když jsi to udělal?
01:33:07 Vzpomínám si, jak jsme si říkali, co to musí být za šílenou bombu.
01:33:18 Díval jsem se, když to tam nakládali a říkal jsem si,
01:33:24 že to musí být něco zvláštního.
01:33:31 A pak?
01:33:36 Pocit viny, vlastně ještě nevím.
01:33:45 Proč jsi šel k letectvu?
01:34:16 Dobře, ale tys chtěl říct něco jiného.
01:34:21 Chci se omluvit za to, co jsem udělal.
01:34:28 Myslím si, že lidi jsou zodpovědní za své činy.
01:34:33 Znepokojuje mě, že jsem zabil tolik lidí.
01:34:38 I když to byli Japonci.
01:34:52 Jestli si někdo myslíte, že Robertovi můžete odpustit,
01:34:58 tak nám zavolejte sem do rádia. Číslo je 2522425.
01:35:04 Taky děkuju.
01:37:16 ZVONÍ TELEFON.
01:37:30 Haló. Ano, moment.
01:37:41 -Haló.
-Haló.
01:40:57 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
Šest dějově propojených povídek (Štěstí z Kokury, Taxikář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci a Duch amerického pilota) se odehrává převážně v noci 6. srpna 1995, padesát let poté, co byla na Hirošimu svržena atomová bomba. Film vypráví o náhodách, zázracích a souvislostech mezi nimi. Také o plivání na vlak, špatném počasí, svržení atomové pumy, vystřelení lidského spermatu do souhvězdí Andromedy, ale i o nevěře a odpuštění. Černá komedie, v níž autoři splétají více či méně související osudy lidí do umného copánku jednoho filmového vyprávění, se stala od své premiéry populární také některými výroky. „To neřeš“, „neživíš, tak nepřepínej“ a další „hlášky“ už se staly běžnou součástí našeho jazyka.
Film získal četná zahraniční ocenění, např. hlavní cenu Rotterdamský tygr, ceny na MFF v Bergamu, Tallinnu, Soluni, Sarajevu, Chotěbuzi a další. Získal čtyři České lvy (v kategorii nejlepší film, režie, scénář a za herecký výkon Jiřího Kodeta), Cenu Kristián a Cenu filmových kritiků za nejlepší český celovečerní film roku 1997, Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň a další.
Jednu z hlavních rolí si tu zahrála Eva Holubová, letošní jubilantka (*7. 3. 1959).
