Hokejové MS: nejvíce zaujal zápas s Norskem, u žen bodovali Finové

26. 5. 2014

Mistrovství světa v ledním hokeji si na obrazovkách ČT sport pustilo celkově téměř 5,8 milionu diváků starších patnácti let, a také přes půl milionu dětí. Nejsledovanějším přenosem byl zápas českých hokejistů s Norskem, který sledovala více než polovina diváků u televizních obrazovek, v součtu téměř 1,5 milionu lidí. Na mistrovství se dívali fanoušci také prostřednictvím internetu, za dobu trvání šampionátu si živě přehráli přes 14 milionů videí.

„Z letošního mistrovství jsme fanouškům nabídli dosud nejvyšší počet televizních přenosů. Celkem jsme odvysílali dvaapadesát utkání, všech čtyřiašedesát přenosů pak bylo možné zhlédnout na webu České televize. Zaznamenali jsme také rekord v osmileté historii vysílání ČT sport z hlediska podílu na publiku. Čtvrtfinálový zápas s Amerikou zaujal dvě třetiny diváků u televize, v mužském publiku pak dokonce téměř čtyři pětiny,“ komentuje výkonný ředitel ČT sport Jiří Ponikelský.

Nejsledovanějším utkáním šampionátu se stal duel s Norskem. Zápas sledoval v průměru 1 milion 460 tisíc dospělých, celkový zásah přesáhl 2,7 milionu. Sobotní semifinále s Finskem vidělo jen o padesát tisíc diváků méně (při podílu na publiku 50,8 %). Zápas zároveň nejvíce zaujal ženy, sledovalo ho přes 580 tisíc divaček. Včerejší klání o třetí místo se Švédskem zhlédl téměř milion diváků.

Loňské mistrovství sledovalo v průměru o 330 tisíc diváků méně, šampionát v roce 2012 necelý milion diváků. Celkově letošní mistrovství zasáhlo 5 milionů 793 tisíc diváků. Z toho necelých 53 % mužů a téměř 48 % žen. Zásah u dětí činil 564 tisíc. Kanál ČT sport se stal v průběhu mistrovství dvakrát lídrem trhu v celém dni a třikrát v prime time.

Velký zájem zaznamenaly také přenosy hokeje na internetu. V průběhu mistrovství si fanoušci živě nebo ze záznamu přehráli dohromady přes 15 milionů videí. Weby České televize během mistrovství světa navštívilo přes 3 miliony 450 tisíc uživatelů.

Zdroj dat: stream.gemius.com a Google Analytics

Alžběta Plívová
tisková mluvčí České televize

KE STAŽENÍ: Hokejové MS: nejvíce zaujal zápas s Norskem, u žen bodovali Finové

První republika

Každá rodina má svoje tajemství

ČT1, od 17. 1. 2014, 22 dílů

Silné příběhy na pozadí historických událostí i krásných dobových kulis. A navíc ještě jeden tajemný příběh dávné vraždy. Seriál První republika rozplete pestré osudy rozvětvené rodiny Valentových, která zbohatla na válečných zakázkách a krátce před koncem první světové války se odstěhovala z venkova do Prahy. Jejím novým domovem se stává pražské Podolí, tehdy ještě venkovská periferie města. Podnikaví Valentovi periferii brzy promění, jejich snažení ovšem naráží na zhoubnou rivalitu mezi bratry i vyšetřování dávné vraždy.

Navštivte webové stránky seriálu

Pár dní před koncem první světové války se stěhuje zámožný statkář Alois Valenta se svou rodinou ze statku ve vsi nedaleko Prahy blíž městu na předměstí, které má, jak doufá, slibnou budoucnost. Proto investuje peníze, které vydělal na potravinových dodávkách rakouské armádě, do rozsáhlých luk na břehu Vltavy a rekonstrukce rodinné vily.

Vila je dědictvím jeho snachy a dříve patřila textilnímu továrníkovi Léblovi, o kterém panuje obecné mínění, že utekl se ženou v roce 1910 do Ameriky, protože zdefraudoval peníze z důchodového fondu svých zaměstnanců. Další linkou příběhu je velký milostný příběh dvou bratrů a jedné ženy i portrét rodiny Valentových, který připomíná, i přes pohnuté okolnosti, takový obraz rodiny, jak ji známe dnes. Alois Valenta je konzervativně založený člověk, jemuž je rodina nade vše. Patří do ní Aloisova žena, jeho nejmladší syn a příslušník zlaté mládeže Freddy, dvě snachy i dvě malé vnučky, jejichž role přinášejí do příběhu zářící dětský vtip.

Hrají: Jan Vlasák, Jana Štěpánková, Markéta Plánková, Ján Koleník, Jiří Vyorálek, Radek Holub, Viktor Dvořák, Robert Urban, Pavel Kříž, Michaela Procházková, Kristýna Hocková, Taťána Medvecká, Michaela Maurerová, Tomáš Töpfer, Zdena Studénková, Veronika Nová, Veronika Freimanová, Jan Hrušínský a další

Tvůrčí tým: režie: Biser Arichtev a Johana Steiger Antoš, scénář: Jan Gardner, Magdalena Buštová a Pavel Gotthard, dramaturg: Helena Slavíková, producent: Filip Bobiňski, Petr Šizling, kreativní producent: Jan Štern

Poslední cyklista

Nový dvoudílný televizní film Poslední cyklista vypráví osud židovské rodiny, která adoptuje árijskou dívku. Brzy však přichází druhá světová válka a rodina putuje do koncentračního tábora. Do hlavních rolí režisér Jiří Svoboda obsadil maďarskou herečku Ági Gubíkovou, Martu Vančurovou, Lenku Vlasákovou, Petra Štěpána a Sabinu Rojkovou. Dobové drama se natáčelo v Liberci a Terezíně. Česká televize jej odvysílá v premiéře v neděli 4. a 11. května od 20 hodin na ČT1.

"Poslední cyklista byl jedním z projektů, na které jsem v České televizi narazil po nástupu do funkce. Scénář tu ležel, všichni kolem něj chodili jak kolem horké kaše, jakoby se tak velké látky obávali. A přitom nebylo potřeba mnoho - trocha producentského odhodlání a komunikace s tvůrci a programem, abychom našli ten správný tvar příběhu a z něj vyplývajícího filmu. Věřím, že se nám to podařilo, a že nám dají zapravdu i diváci," říká kreativní producent filmu a ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize Jan Maxa.

Scénář dvoudílného televizního filmu, inspirovaného životními zážitky paní Evy Erbenové a kresbami paní Helgy Weissové-Hoškové, napsali Tomáš Töpfer a Jiří Svoboda. „Tomáš Töpfer mi jednou vyprávěl hlavní zápletku příběhu, který se snaží napsat, a jeho drsný vtip o Židech a cyklistech mi z jeho vyprávění uvízl v hlavě. Poprosila jsem ho, jestli by mi dal svůj příběh přečíst, až ho napíše. Myslela jsem, že jde o horizont několika let, protože vím, jak hodně je časově zaneprázdněn nejrůznějšími povinnostmi a aktivitami. K mému překvapení sepsal během divadelních prázdnin scénář, který mě nadchl. Horizont několika let byl nakonec mým problémem. Filmový příběh z 30. a 40. let je realizačně i kapacitně náročný a rozhodování o přijetí takového projektu je pochopitelně velmi složité. Ale reakce diváků na prvních projekcích filmu svědčí o tom, že Tomášův nápad byl skvělý a že snaha a trpělivost tvůrčího týmu pod vedením režiséra Jiřího Svobody nebyla marná,“ přibližuje etapy vývoje filmu vedoucí dramaturgyně Marča Arichteva.

Příběh Klárky začíná s počátkem třetího desetiletí minulého století, když si bezdětní manželé Helga a Simon odváželi z klášterního sirotčince rozkošné malé děvčátko a byli šťastní. Věděli, že Klárka vnese do jejich života světlo, a od té chvíle ji zahrnuli laskavostí, starostlivostí a láskou. Život rodiny úspěšného pražského advokáta byl zalit sluncem. S blížícím se dalším desetiletím ale ubývalo štěstí a radosti. Nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu a jeho následná expanze do dalších zemí Evropy ovlivnily životy milionů rodin našeho kontinentu a nejtragičtěji zasáhly do života rodin s židovským původem. Klárka neznala význam slov „adoptivní rodina“ a nevěděla nic o židovském původu ženy a muže, kteří pro ni byli od malička maminka a tatínek. Nevěděla ani to, že se z ní zápisem do matriky židovské obce stala také Židovka. Co z toho by malé dítě mohlo pochopit? Díky babičce poznávala židovské zvyky, svátky a jejich starozákonní smysl. A tragédii, která měla přijít za pár let v podobě holocaustu, si ještě nikdo nedokázal ani představit. Nikdo by tehdy nevěřil, že Židé budou znovu přinuceni vydat se na cestu vstříc nelítostnému osudu do světa, v němž jejich životy neměly žádnou cenu.

Hrdinové televizního filmu se na historickém pozadí počátku druhé světové války potýkají s množstvím dilemat. Mohou přijmout do rodiny nežidovské dítě? Mělo by toto dítě znát pravdu o svém původu? Mají brát vážně zprávy o sílících antisemitských tlacích? Měla by původem křesťanka, jejich vinou zapsaná do matriky jako Židovka, nést osud „své“ židovské rodiny? Když Židé směřují do táborů, Klárka jede s nimi. Možná se dalo pro její záchranu udělat víc, ale takový byl osud a nakonec i její vlastní rozhodnutí.

Hrají: Ági Gubíková, Marta Vančurová, Petr Štěpán, Markéta Hrubešová, Lenka Vlasáková, Jan Vondráček, Václav Helšus, Jiří Oberfalzer, Tomáš Töpfer, Petr Vaněk, Hana Frejková, David Novotný a další

V hlavních dětských rolích hrají Sabina Rojková a Vincent Navrátil

Scénář: Tomáš Töpfer a Jiří Svoboda
Dramaturgyně: Marča Arichteva
Kamera: Ivo Popek
Hudba: Jiří Chlumský
Režie: Jiří Svoboda
Vedoucí produkce: Eliška Sekavová
Kreativní producent: Jan Maxa
Výkonný producent: Jaroslav Kučera
Stopáž: 2× 80 minut

Kontakt pro média: David Kopecký, david.kopecky@ceskatelevize.cz, tel. 736 531 044
Fotoservis: Pavel Král, pavel.kral@ceskatelevize.cz

AKTUÁLNĚ: Úspěch filmu na festivalu v Monte Carlu a předpremiéra na festivalu Finále Plzeň

Dvoudílný film režiséra Jiřího Svobody Poslední cyklista byl nominovaný ve třech kategoriích na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v Monaku. O Zlatou nymfu bude film soutěžit v těchto kategoriích: Minisérie, Ženský herecký výkon - Ági Gubíková (nominace za roli Helgy), Mužský herecký výkon - Petr Štěpán (nominace za roli Simona). Festival patří k nejprestižnějším akcím svého druhu s dlouholetou tradicí. Jeho letošní 54. ročník proběhne pod záštitou monackého prince Alberta II. od 7. do 11. června 2014.

Poslední cyklista bude také uveden v předpremiéře na festivalu Finále Plzeň ve čtvrtek 1. května 2014 od 16 hodin v sekci ČT uvádí předpremiéry. Projekce se zúčastní režisér Jiří Svoboda, kreativní producent a ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize Jan Maxa, dramaturgyně Marča Arichteva a oba hlavní dětští představitelé Sabina Rojková a Vincent Navrátil.

Natáčení bylo málem zrušeno kvůli povodním v Terezíně a vedru, říká vedoucí produkce Eliška Sekavová

Největší a nejsložitější filmová scéna se podle vedoucí produkce Elišky Sekavové odehrála na libereckém nádraží. Natáčela se v červenci 2013 – byl to klíčový moment loučení dcery s rodiči, kteří ji odesílají z ohroženého Československa. „Natáčení s vlaky je vždy komplikované, 150členný komparz, 12 herců. Je nutné zajistit přistavení dobového vlaku, dobově zařídit nádraží na rok 1939, obléct velký komparz. Při samotném natáčení pak zkoordinovat pohyb vlaku, hereckou akci a přirozený pohyb komparzistů.“ Mnohé scény se točily v liberecké vilové čtvrti u Masarykovy třídy, zámkovou dlažbu skryl štěrk, moderní lampy nahradila světla z doby protektorátu a zestárla i tramvajová zastávka. „Musím poděkovat městu Liberec, které nám vycházelo během natáčení vstříc. Liberec nahradil Prahu, protože poslední dobou máme problém najít lokace pro dobové filmy. Je to z více důvodů, Praha se modernizuje, obchody chtějí za své uzavření z důvodu natáčení nemalé peníze za ušlý zisk. V Liberci jsme využili t. č. volnou secesní vilu na Masarykově třídě, pro zázemí bývalé sídlo Libereckých výstavních trhů, dále pak náměstí Pod Branou nebo Radniční sklípek v budově historické radnice a rozhlednu v Jablonci nad Nisou. Přesunuli jsme se i do Raspenavy, kde probíhaly scény z koncentračního tábora.“

Druhou zásadní lokací natáčení filmu byl Terezín. „Terezín byl pro nás náročný, protože bylo krátce po povodních a město se z nich teprve čerstvě vzpamatovávalo. Natáčení bylo velmi ohrožené. Se štábem jsme se do Terezína stěhovali ještě v době, kdy některé části byly uzavřené. Dokonce jsme museli jeden filmový motiv, který se odehrával v terezínských valech, změnit, protože vybrané místo bylo zatopené vodou,“ vzpomíná na krizovou situaci Eliška Sekavová. I takové historické město, jakým Terezín bezesporu je, se už také pro filmaře dobových snímků stává komplikovanější. Ulice, kde jsou oprýskané domy nebo původní dlažba, pomalu mizí, protože je město renovuje. Barevné fasády a čisté domy jsou pro natáčení filmu z doby 2. světové války nepoužitelné. Natáčení neohrožovaly jen doznívající povodně, ale také velké vedro, které bylo obzvláště na půdě terezínské budovy úmorné. „Pro herce jsme měli připraveny ledové kostky ve speciálních boxech a pomáhali jsme si i přenosnými klimatizacemi. Venku nás zase obtěžovali komáři, pro které je město po povodních hotový ráj. Navzdory tomu všemu se povedl natočit velmi krásný příběh ve formě dvoudílného dobového filmu, který se obešel bez jiných problémů mimo těch, které zapříčinila příroda,“ uzavírá vedoucí produkce Eliška Sekavová.

Scény v Terezíně pro mě byly až děsivě autentické, vzpomíná Lenka Vlasáková

Hraje mámu velmi důležité postavy celého filmu. „Jsem také učitelka a s židovskými dětmi připravuji operu Brundibár. Když si na natáčení po roce vzpomenu, musím říct, že prostředí Terezína pro mě bylo až děsivě autentické. Vůbec celé léto bylo zvláštní a náročné. Po natáčení filmu Poslední cyklista s panem režisérem Jiřím Svobodou v koncentračním táboře v Terezíně jsem hned točila s Hynkem Bočanem film Piknik z prostředí pracovního komunistického lágru, kde jsme pracovali v úmorném vedru i dešti, od rána do noci v exteriérech přímo ve stínu bytízských hald či v krasu za Prahou a ve skalnatém terénu u Holyně. Strávila jsem tedy skoro celé léto v lágru a koncentračním táboře a navíc se během obou natáčení počasí velmi střídalo, jednou velké horko o 35 stupních a za pár dní zase zima. Ale vše jsem ustála právě díky kolegům a štábu,“ vzpomíná herečka Lenka Vlasáková.

Kontakt pro média: David Kopecký, david.kopecky@ceskatelevize.cz, tel. 736 531 044
Fotoservis: Pavel Král, pavel.kral@ceskatelevize.cz

Rodiče o lágrech mluvit nechtěli, prozrazuje Tomáš Töpfer

Herec a ředitel vinohradského divadla Tomáš Töpfer napsal scénář k filmu Poslední cyklista společně s Jiřím Svobodou. Poprvé se tak ve své umělecké biografii objeví jako scenárista.

Kontakt pro média: David Kopecký, david.kopecky@ceskatelevize.cz, tel. 736 531 044
Fotoservis: Pavel Král, pavel.kral@ceskatelevize.cz

Režisér Svoboda: Holocaust leží na naší „osvícenské“ civilizaci jako velmi těžké a obtížně vysvětlitelné břemeno

Výběr z filmografie Jiřího Svobody

Celovečerní hrané filmy

• Motiv pro vraždu (scénář povídkového filmu a režie povídky „Rukojmí“)
• Zrcadlo pro Kristýnu (scénář a režie podle novely L. Romportlové), Cena Červeného kříže na MFF Burgas 1975
• Dům Na poříčí (režie podle scénáře K. Štorkána)
• Modrá planeta (spolupráce na scénáři a režie)
• Dívka s mušlí (režie podle novely J. Kolárové)
• Řetěz (režie podle scénáře V. Šaška)
• Schůzka se stíny (scénář a režie), Hlavní cena na MFF autorského filmu San Remo
• Zánik samoty Berhof (režie podle románu V. Körnera; koprodukce se skupinou KADR J. Kawalerowitze), Velká zvláštní cena MFF Karlovy Vary, Cena poroty a Cena diváků na zimním MFF Mládež a film v Cannes
• Skalpel, prosím! (scénář a režie podle románu V. Stýblové), Cena Svazu sovětských filmových tvůrců na MFF v Moskvě, Cena červeného půlměsíce na MFF v Moskvě
• Papilio (režie podle scénáře M. Vaice)
• Svět nic neví (spolupráce na scénáři s V. Šaškem a režie na motivy románu M. Nohejla)
• Prokletí domu Hajnů (Neviditelný) (spolupráce na scénáři s V. Šaškem a režie podle románu J. Havlíčka), čestné uznání MFF Rio de Janeiro
• Jen o rodinných záležitostech (spolupráce na scénáři s V. Šaškem a režie podle novely J. Kolárové), film vybrán pro uvedení v sekci PANORAMA Evropského filmu MFF Berlín 1991
• Sametoví vrazi (scénář a režie)

TV inscenace a TV filmy

• Přízrak (režie a scénář – na motivy F. M. Dostojevského)
• Pueblo (scénář a režie)
• Jehla (režie podle scénáře J. Otčenáška), Cena za nejlepší herecký výkon pro J. Brejchovou na MTF Plovdiv
• Švédská zápalka (režie a spolupráce na scénáři s Romanem Hlaváčem podle A. P. Čechova)
• Oblouk světla (režie dvoudílné TV inscenace podle scénáře E. Vernera)
• Této noci v tomto vlaku (režie podle scénáře M. Mathausové)
• Rubikova kostka (režie podle scénáře J. Duška)
• Horečka (režie dvoudílného TV filmu podle scénáře Jana Otčenáška na motivy novely Josefa Kocourka)
• Večerní svítání (režie podle scénáře E. M. Kavanové)
• Supersen (režie podle scénáře P. Bartůňka)
• Krycí jméno GAMA (scénář a režie)
• Co Hedvika neřekla (režie a scénář podle novely J. Kolárové)
• Spartakiádní vrah (scénář a režie rekonstrukce podle skutečných událostí z roku 1985)
• Udělení milosti se zamítá (scénář celovečerního hraného filmu podle skutečných událostí z roku 1973)
• 10 století architektury (scénář a režie více než 15 dílů seriálu)
• Expozice 10 STOLETÍ architektury v Čechách na Pražském hradu
• Gotika a baroko (scénář a režie audiovizuálního projektu). Součást velké výstavy, probíhající v roce 2001 prakticky ve všech prostorách Pražského hradu.
• Jasnovidec (režie podle scénáře A. Koenigsmarka o soudním procesu jasnovidce Hanusena)
• Rána z milosti (režie podle scénáře J. Klímy)
• Vlna (režie třídílného TV filmu podle scénáře J. Klímy)
• Boží duha (scénář a režie na motivy novely Jaroslava Durycha)
• Les mrtvých (spolupráce na scénáři s Aloisem Dittrichem a režie)
• Nepolepšitelný (spolupráce na scénáři s Václavem Holancem a režie)
• Kráska a netvor 1950 (režie podle scénáře Václava Šaška)
• Domina (spolupráce na scénáři s Janem Eisnerem a režie)

Divadelní režie

• Jeffrey Hatchner, Picasso, Divadlo UNGELT, Cena Thálie pro představitelku hlavní role

Kontakt pro média: David Kopecký, david.kopecky@ceskatelevize.cz, tel. 736 531 044
Fotoservis: Pavel Král, pavel.kral@ceskatelevize.cz

Hynek Čermák jako Antonín Dvořák. Česká televize začala natáčet nový film Americké dopisy

Režisér Jaroslav Brabec začal tento týden natáčet nový televizní film Americké dopisy. Scénář ke snímku, který je volně inspirovaný skutečnými životními osudy velkého českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka, napsal Petr Zikmund. V hlavní roli Antonína Dvořáka se objeví Hynek Čermák.

Americké dopisy budou vyprávět o světově proslulém tuzemském skladateli Antonínu Dvořákovi a také o jeho rodině a celoživotní múze, hraběnce a herečce Josefíně Kounicové (Soňa Norisová). Právě ona je Dvořákovou tajnou a celoživotní láskou. Její nemoc ale tvrdě zasáhne do zvláštního a celoživotně ustáleného trojúhelníku, který tvoří spolu s Dvořákem i jeho manželka Anna (Petra Špalková).

„Život Antonína Dvořáka je životem génia. V tom dobrém, kdy mu bylo naděleno jeho hudební nadání, ale i v tom zlém. Hudba pro něj nebyla jen darem, který obdivoval celý svět, ale byla také břemenem, které deformovalo jeho život,“ říká kreativní producent České televize Jan Lekeš. „Naším záměrem je postihnout originálním způsobem nejskrytější niterné procesy, kterými procházel největší český muzikant ve svých třiapadesáti letech, v době své vrcholné zralosti, v době Novosvětské, Humoresek a violoncellového koncertu. V době, kdy i ty nejobtížnější otázky jeho života vyplouvaly na povrch. Hlavně ta první, která zněla, kdo vlastně jsem,“ doplňuje scenárista Amerických dopisů Petr Zikmund.

Režisér Jaroslav Brabec do hlavní role Antonína Dvořáka obsadil Hynka Čermáka, role jeho ženy Anny se zhostí Petra Špalková. Ve filmu se dále objeví Soňa Norisová, Igor Bareš, Jan Novotný, Filip Kaňkovský a Vladimír Javorský v roli básníka Josefa Václava Sládka. Americké dopisy se budou natáčet v autentických lokacích, mimo jiné v zámečku Vysoká u Příbrami či v zámku Lužany.

Americké dopisy / režie: Jaroslav Brabec / námět a scénář: Petr Zikmund / kamera: Tomáš Sysel / architekt: Václav Vohlídal / kostýmy: Simona Rybáková / hudba: Jan Jirásek / střih: Filip Issa / výkonný producent: Martin Lubomírský / kreativní producent ČT: Jan Lekeš

Fotografie ve vysokém rozlišení

Fotografie ve vysokém rozlišení

Fotografie ve vysokém rozlišení

Fotografie ve vysokém rozlišení

Fotografie ve vysokém rozlišení

Parta Analog

Dokumentární film o bývalých televizních matadorech, jakými byli například hlasatelka Heda Čechová, zpravodajská moderátorka Kamila Moučková, režisérka Věra Jordánová, scenáristka televizních pohádek Anna Jurásková, kameraman Jiří Lebeda a další. Všichni se znovu po desítkách let scházejí s odhodláním ještě jednou odvysílat komponovaný program stejně, jak se připravoval za jejich éry, v počátcích vysílání ČST. Vzniklou dokureality show ze zákulisí příprav natočil pro Českou televizi režisér Martin Dušek. ČT jej odvysílá v televizní premiéře na ČT2 ve čtvrtek 1. května od 21 hodin.

Fotografie ve vysokém rozlišení

Televizní profesionálové z dob ČST připravili programové pásmo nazvané Vzpomínky na minulost a jeho snahou je co nejvíce přiblížit, jak se televize „dělala“ v době svých začátků. Uvidíte satirickou skeč s Pavlem Trávníčkem a Ladislavem Županičem, zpravodajský vstup Kamily Moučkové, dětskou scénku s Jitkou Molavcovou, videoklip s Naďou Urbánkovou, to vše bude rámováno klasickými hlasatelskými vstupy. Z celého záznamu vznikla dokureality vyprávěná stylem „making off“, filmu o filmu, který se pokouší zachytit vztah starší generace k televiznímu médiu, ale je i netradiční oslavou práce v televizi jako takové.

Vznikla zábavná i dramatická studie vývoje způsobu televizní práce na příkladu konkrétních postav, jež televizi zasvětily velkou část svého života, která umožní divákům seznámení se s legendami ČST skrze jejich osobnost, životní a profesní filozofii, ale i vzájemné vztahy.

„Štáb se pod mým vedením kromě sledovatele stává i aktivní součástí projektu – svými poznámkami a jemnými intervencemi ovlivňujeme i finální podobu výsledného „autentického vysílání pořadu". Stali jsme se tak zpovědníky, ale i rozhodčími některých situací, které v průběhu práce nezávisle na scénáři vznikaly. Opravdu mě dojalo, s jakým nasazením a entuziasmem všichni pracovali. Doufám, že se mi alespoň část emocí podařilo ve filmu zachytit,“ uvedl režisér a dodal: „Děkuji České televizi, že mě opět podpořila poté, co jsem přišel s na první pohled možná trochu bláznivým projektem. Byl jsem si jistý, že bývalí „televizáci“ neodolají nabídce na návrat do instituce, které zasvětili svůj život. Bylo fascinující sledovat, jak se jim vrací staré profesionální návyky, například jak paní režisérka Jordánová dokáže číst a rovnou inscenovat scénář. Díky jejich odvaze, bezprostřednosti a otevřenosti se můžeme dozvědět něco víc o charakterech lidí, kteří stáli u zrodu televizní estetiky u nás, o době, ve které pracovali, jejich dilematech a vzájemných vztazích a také o stáří. Všechny tyto momenty by jinak byly ztraceny jako slzy v dešti. Jsem rád, že se nám je podařilo zachytit."

Kreativní producentka Martina Šantavá doplňuje: „Při práci na tomto zvláštním dokumentárním útvaru bych ráda vzdala hold všem účinkujícím, kteří když vstupovali do projektu, dlouho vůbec netušili, jaká vlastně jejich role bude. Jejich profesionalita i nadhled v jejich důchodovém věku byly inspirací i pro mne samotnou. Pracovat znovu s dobovou televizní technikou nebylo vždy jednoduché. Scénky ale vznikaly i humorné. Vážně se nebrali ani naši hrdinové, vzpomenu například na situaci, když Kamila Moučková jede natočit reportáž s tehdejším premiérem Petrem Nečasem, zaparkují se štábem před úřadem vlády ve Škodě 1203. Celou tuto akci snímá kameraman František Němec na dnes již muzejní kameru značky Bolex a uprostřed samotného rozhovoru se kamera zasekne, jelikož je třeba ji ručně natahovat na kliku. I v takovém okamžiku zachovali profesionální klid.“

Scénář a režie: Martin Dušek
Kamera: A. Kruliš, P. Souček, L. Milota
Střih: Jana Vlčková
Dramaturg: Filip Novák
Zvuk: Michal Gábor, Václav Flégl
Produkce: Lucie Zvěřinová
Výkonný producent: Roman Blaas
Kreativní producentka: Martina Šantavá

Postavy a obsazení

Narozena 8. dubna 1928, je česká televizní a rozhlasová hlasatelka a moderátorka. Žena, jež jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z obrazovky někdejší Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž se Kamila Moučková odvolávala z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili. Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská, uklízečka, prodavačka a servírka. Angažovala se v disentu a stala se jednou z prvních signatářek Charty 77. V letech 1990–1993 se vrátila do ČST. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý.

Scenáristka a dramaturgyně. Narodila se v roce 22. 8. 1924 ve Zvolenu. Stála u zrodu televizní tvorby pro děti a mládež v Československé televizi, kde pracuje od roku 1957. Jako dramaturgyně a scenáristka ČT má na svém kontě ne desítky, ale stovky – konkrétně 982 – pořadů, a to jak solitérů, tak seriálů a cyklů všech žánrů. Svou dramaturgickou spoluprací s autory i vlastní scenáristickou tvorbou se výrazně podílela na rozvoji této vlajkové lodě televize veřejné služby a nesmazatelně se zapsala do dějin jednoho z autorsky nejtěžších tvůrčích oborů. Přes svůj pokročilý věk se své profesi věnuje i dnes, kdy píše scénáře pro Kouzelnou školku.

Narozena 15. dubna 1928 v Praze, je česká herečka a televizní režisérka. V Praze na AMU vystudovala herectví, po jejím absolutoriu po šest let působila v angažmá v libereckém divadle. Po mateřské dovolené získala místo asistentky režie v Československé televizi. Během tohoto zaměstnání vystudovala filmovou režii na pražské FAMU, v Československé televizi a později i v České televizi se věnovala téměř výhradně režírování televizních pohádek i televizních inscenací. V současné době je již v důchodu, občas pracuje jako turistická průvodkyně pro německy mluvící turisty v hlavním městě Praze.

Narozen 31. 12. 1937, je český televizní kameraman, od 1965 hlavní kameraman Československé televize v redakci zábavných pořadů (Televarieté, Zpívá K. Gott, velké silvestrovské pořady). Dlouhodobě spolupracoval s režisérem J. Roháčem nebo s Františkem Polákem na silvestrovských pořadech, dále připravoval pořady Lexikon, Hovory H s M. Horníčkem a jeho hosty, Vysílá studio A, Šaráda.

Narozen 2. srpna 1926, je český televizní a rozhlasový scenárista a příležitostný herec malých rolí. V roce 1953 nastoupil do zájezdové skupiny Divadla československé armády na Vinohradech, následně pracoval jako dramaturg estrádních a zábavných pořadů v Městském domě osvěty, později začal pracovat jako dramaturg v redakci zábavy Čs. televize, mj. s režisérem Zdeňkem Podskalským. Práci scenáristy se aktivně věnuje více než padesát let. V roce 2002 byl uveden do pomyslné Dvorany televizní slávy Týtý.

Narozena 7. července 1928, je československá rozhlasová a televizní hlasatelka, matka herce a moderátora Vladimíra Čecha mladšího. Heda Čechová patřila mezi nejužší špičku českého hlasatelství a konferenciérství v 50. a 60. letech 20. století a je dnes považována za žijící legendu tohoto oboru u nás. Byla velice známá a populární zejména kvůli svému mimořádně kultivovanému zjevu, projevu i hlasovým dispozicím. Po roce 1968 byla donucena z politických důvodů v důsledku normalizace opustit Československou televizi a živila se namlouváním magnetofonových kazet pro slepce a hlasitou četbou knih.

Do dětské redakce ČST přišla v roce 1953 a od roku se stala 1956 první programovou hlasatelkou Československé televize. „Když jsem začínala, neměla jsem žádný vzor, všechno jsme si musely samy vymyslet,“ vzpomíná na své začátky televizní hlasatelky ta, která byla první a jejíž profese se postupně stala velmi prestižní. V lednu 1971 bylo Jarmile Šusterové sděleno, že na obrazovku nesmí. Údajně pobuřovala občany kromě jiného i tím, že měla na sobě černé šaty, když zemřel Jan Palach. Do roku 1990 nemohla nikde na veřejnosti vystupovat, v jeden čas dokonce lepila pytlíky na příbory pro aerolinie.

Rozená Hrubcová, je zvukařka pracující v ČST od samotného počátku. Spolupracovala na desítkách pořadů, mezi známé patří například pohádka Čarovná rybí kostička nebo Dalskabáty, hříšná ves či inscenace Jak je důležité míti Filipa.

Střihač ČST, který realizoval desítky pořadů, pohádek a televizních inscenací a je aktivní dodnes. Studoval střihovou skladbu na FAMU, na svém kontě má jako střihač seriály Nejmladší z rodu Hamrů nebo Synové a dcery Jakuba Skláře, inscenaci Hřbitov pro cizince a řadu televizních pohádek.

Zajímavosti z natáčení

• V jedné z televizních zkušeben štáb vytvořil prostředí připomínající reality show typu Big Brother: obývák s barem a lednicí, pracovnu, zkušebnu, odpočívárnu. Matadoři v něm strávili čtrnáct dnů, během kterých je kamery Duškova štábu zachycovaly při přípravách vysílání.
• Vrchol filmu i akce samotné tvořilo samotné vysílání. Vysílalo se živě ze studia 4 na internetové stránky ČT, na obrazovky interního televizního okruhu a na televizní stěnu umístěnou na MFF v Karlových Varech.
• Projektu se, bohužel, nedožil režisér Ivo Paukert, který, ač vážně nemocen, přislíbil účast a hodlal natočit dobovým stylem hudební číslo s Karlem Gottem a velice se na práci těšil.
• Dobový videoklip natočil legendární kameraman Jiří Lebeda, který současnými prostředky natočil remake svého jednozáběrového videoklipu na píseň Závidím s Naďou Urbánkovou.
• Gustav Oplustil připravil unikátní scénku, kterou napsal pro Jana Wericha, a tenkrát neprošla cenzurou. Dnes do ní obsadil Pavla Trávníčka a Ladislava Županiče.
• Zazářily i televizní hlasatelky Heda Čechová a Jarmila Šusterová, které si hájily svůj prostor a nenechaly si od nikoho zasahovat do své práce. Ani od režiséra projektu Duška.
• Režisérem pořadu připravovaným matadory byl dlouholetý televizní režisér Jiří Vondráček (79 let), který většině o něco starších kolegů asistoval.

Režisér dokumentu Parta Analog Martin Dušek

Pochází ze severních Čech, vystudoval televizní žurnalistiku na FSV UK v Praze, studoval dokumentární tvorbu na FAMU. Je autorem televizních reportáží a dokumentů pro multikulturní vysílání České televize, ve kterých se věnoval hlavně prostředí bývalých Sudet. Studium žurnalistiky ukončil krátkým dokumentem Odstřel (2002), netradiční lovestory stárnoucího dělníka a obřího kráčejícího rypadla. Na FAMU natočil dokument Zvací dopis (2004) o rozruchu, které v zapadlém městečku způsobí zjištění, že se zde narodil předek kandidáta na amerického prezidenta.

Jeho celovečerní dokumentární debut Poustevna, das ist Paradies, který režíroval společně s Ondřejem Provazníkem, byl na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě oceněn jako nejlepší český dokumentární film roku 2007. Mezinárodní premiéru měl film na 31. filmovém festivalu v Göteborgu 2008. Film byl navržen českou filmovou akademií na Evropskou filmovou cenu 2009.

V roce 2009 natočil Martin Dušek pro Českou televizi sarkastickou autorskou reportáž Vikingové z Brna. Pozornost vzbudil např. i jeho film Mein kroj, ve kterém se ve vlastnoručně vyrobeném kroji reprezentujícím českoněmeckou historii své rodiny vydává na sraz Landsmanschaftu.

Televise bude!

Hlásná trouba strany? Hračka technických průkopníků? Zábava pro masy? Jak se u nás budovala televize? Dokudrama o souboji vize s mocí. Premiéra 1. května 2014 na ČT2 od 20:00.

Fotografie ve vysokém rozlišení

Ohebný, mocný a naivní. Osudy tří mužů se protnou při zahájení československého televizního vysílání. Ambiciózní herec František Filipovský (Martin Matejka) netuší, že jeho nezávazná improvizace na téma lakomec vstoupí do dějin. Pro ministra informací Václava Kopeckého (Pavel Nečas) je to chvíle plná nervozity: přesvědčí soudruhy, že televizní vysílání je zlaté vejce komunistické propagandy? Mladý televizní technik (Braňo Holiček) je „přenosem obrazu a zvuku na dálku“ fascinován - má práci, o jaké se mu ani nesnilo. Může si ale člověk plnit své sny v komunistickém Československu 50. let a nezaplést se přitom s režimem? Kdo z nich si televizi nejvíce podmaní? A koho si podmaní televize? V roce 1953 pár desítek přijímačů v Praze, o dekádu později miliony diváků v celé zemi. Rodí se televizní národ! Neznámá historie prvních let televizního vysílání a elektro-minimalistická operetka spojující kapely Midi Lidi a WWW ve stylově vytříbené hře se žánrem dokudrama režiséra Jana Bušty a scenáristy Radima Procházky.

Fotografie ve vysokém rozlišení

Fotografie ve vysokém rozlišení

Režie: Jan Bušta
Scenář: Radim Procházka, Jan Bušta
Spolupráce na scenáři: Magdaléna Bittnerová
Kamera: Braňo Pažitka
Hudba: Midi Lidi + WWW
Střih: Šimon Špidla
Zvuk: Jan Balcar
Kreativní producent: Petr Kubica
Hostující režie: Jan Cechl, Jan Prušinovský

Účinkují:
Braňo Holiček - televisní technik
Pavel Nečas - ministr informací Václav Kopecký
Martin Matejka - herec František Filipovský
Petr Jablonský - hlas Františka Filipovského

Dále se představí: Jakub Albrecht, Ondřej Anděra, Lukáš Bouzek, Mikuláš Čížek, Pavla Dostálová, Pavlína Filipovská, Jiří Havelka, Ondřej Hlas, Peter Chmela, Miloš Kameník, Vít Karas, Jiří Kohout, Radomír D. Kokeš, Petr Marek, Gabriela Míčová, Petr Pochop, Radim Špaček, Dan Šváb, Ivana Uhlířová