Presskity k premiérovým pořadům ČT jsou nově ke stažení na adrese https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/pro-media/
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení
Presskit ke stažení(PDF)
Presskit ke stažení(PDF)
Presskit ke stažení(PDF)
Presskit ke stažení(PDF)
Presskit ke stažení(PDF)
Presskit ke stažení(PDF)
Presskit ke stažení(PDF)
Presskit ke stažení(PDF)
Tisková zpráva ke stažení (PDF)
Tisková zpráva ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tisková zpráva ke stažení (docx)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
15. výročí Toulavé kamery
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tisková zpráva ke stažení (DOC)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit zpráva ke stažení
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tisková zpráva ke stažení
Tisková zpráva ke stažení (DOC)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (DOC)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Pořady zařazené do velikonočního vysílání České televize včetně vysílacích časů, anotací a fotografií
Tiskové materiály ke stažení (PDF)
Presskit k vánočnímu programu ČT
Tiskové materiály k novým dílům:
Musíme se dohodnout (1968)
Je to jen rock´n´roll (1976)
Poslední hurá (1989)
Ať si jdou (1992)
Tiskové materiály
Všechny snímky je možné používat POUZE pro promo dokumentu Andrey Sedláčkové „Život podle Václava Havla“.
Snímky poskytla knihovna Václava Havla: Pavel Hájek, Ph.D., Senior Manager, Knihovna Václava Havla, o.p.s., Ostrovní 13, 110 00 Praha 1
www.vaclavhavel-library.org
Užívat copyright Knihovna Václava Havla
Pořady zařazené do vysílání u příležitosti výročí sametové revoluce včetně vysílacích časů, anotací a fotografií
Nový dokumentární cyklus ČT ke stému výročí zahájení první světové války
Sandra Pogodová a Petr Rajchert jako televizní manželé provází německými městy
Tiskové materiály ke stažení (DOC)
Velký podzimní festival České televize startuje v září. S novými seriály třikrát týdně i originálními dokumenty
Hokejové MS: nejvíce zaujal zápas s Norskem, u žen bodovali Finové
MS v ledním hokeji 2014 v České televizi
Televise bude!
Parta Analog
Hynek Čermák jako Antonín Dvořák. Česká televize začala natáčet nový film Americké dopisy
Velký podzimní festival odstartuje na obrazovkách České televize prvního září. Nabídne téměř dvě stě premiérových hodin původní tvorby; čtyři seriály, dva cykly televizních filmů, dva nové zábavné formáty, pět cyklů žánru docusoap, čtyři dokumentární série, novinky v oblasti publicistiky, devět premiér kultovních seriálů či jedenáct nových dětských pořadů.
„V roce 2012 Česká televize zásadně změnila svůj přístup k původní tvorbě. Na poli dokumentu i dramatiky se otevřela moderním žánrům, originálním námětům a vedle zkušených dala příležitost i začínajícím tvůrcům. Už loňská sezona ukázala, že se České televizi důraz na kreativitu vyplatil, a v tomto trendu proto budeme pokračovat i letos,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák a dodává: „Vytvořili jsme fantazijně-investigativní seriál o vodnících, vztahový příběh ze soudnického prostředí i klasický sitcom. Tato pestrost jasně ukazuje, že na poli hrané tvorby Česká televize v tuto chvíli udává trend. To konečně dokazuje i úspěch loňských novinek Cirkus Bukowsky a České století, které letos budou pokračovat ve své druhé řadě a pokračování se na ČT1 dočkal i cyklus Nevinné lži.“
Letošní podzim přinese na první program České televize ale i nezvyklé žánry. „Následujeme vývoj u progresivních zahraničních veřejnoprávních stanic a podobně jako ony považujeme za nezbytné zkoušet nové formáty i v oblasti takzvané veřejné služby, tedy zpracovávat silná společenská témata tak, aby měla pro diváky jasnou přidanou hodnotu. Na ČT1 proto uvedeme například docusoap o prvních českých paterčatech nebo docureality o jedné problémové třídě, kterou se učitelé pokoušejí motivovat k lepším výkonům. K finanční gramotnosti by pak měl přispět projekt Hlava rodiny, ve kterém si teenageři vyzkouší řídit rodinný rozpočet,“ doplňuje Petr Dvořák.
Pondělí, středa a pátek ve znamení nových seriálů. I česká Malá velká Británie.
Týden zahájí v České televizi David Švehlík v seriálu Život a doba soudce A. K. či sitcom Kancl se sebestředným Václavem Koptou v roli šéfa firmy Papír a Print. S druhou řadou kriminální road movie Cirkus Bukowsky se diváci setkají od prosince, tradičně ve středu a nově rovněž v pondělí večer. Páteční prime-time obsadí od září nový vodnický seriál Neviditelní s celou plejádou známých hereckých tváří v čele s Jiřím Bartoškou a Luďkem Sobotou. Prostor dostane na druhém kanálu České televize i to nejlepší ze současné zahraniční seriálové tvorby, jako jsou kultovní Ve jménu vlasti, Panství Downton, Borgiové nebo Hra o trůny.
Česká televize představí na podzim také dva nové zábavní formáty. „Nebát se originálního humoru a dát ve vysílání prostor autorské tvorbě, jakou kdysi představovala Česká soda, nebo navázat na úspěšné zahraniční formáty typu Malá Velká Británie. To byly hlavní důvody, proč jsme se pustili do výroby alternativních zábavních formátů, Pečeného sněhuláka s Jakubem Kohákem a Boje o koláč. Přestože riskujeme, že nás možná mnozí diváci obviní z trapnosti, jsem si jistý, že i takové pořady do veřejnoprávního vysílání patří,“ říká ředitel programu ČT Milan Fridrich.
Český dokument se rozrůstá o nové formáty i odvážná témata
Česká televize rozšíří svoji dokumentární tvorbu o nové formáty, silná témata i originální autorské výpovědi. Studentům FAMU dala například možnost vytvořit portréty bývalých předsedů českých vlád v projektu Expremiéři, renomovaní tvůrci naopak staví ze vzpomínek vojáků Raport o Velké válce, Domeček z karet nastiňuje soužití dětí s mentálně retardovanými maminkami a Jeden rok s Fulbrightem mapuje rok života stipendistů Fulbrightova programu. Další řada dokumentárně publicistického cyklu Pološero se na podzim nevyhne těžkým tématům, jakými jsou užívání marihuany nebo ilegální obchody se zbraněmi. Novinka v kategorii publicistiky, pořad Ivety Toušlové Gejzír, si naopak klade za cíl ukazovat výhradně pozitivní stránky české společnosti.
Česká televize se na podzim pouští i do divácky oblíbených formátů. V druhé řadě pořadu Herbář se vracejí Linda Rybová s Kateřinou Winterovou a další dvojice, Sandra Pogodová a Petr Rajchert, se stanou průvodci cestopisného pořadu věnovaného sousednímu Německu Bedekr.
Déčko posiluje v oblasti vzdělávacích pořadů
Nejsledovanější dětský kanál mezi veřejnoprávními televizemi v Evropě, ČT :D, nabídne vedle premiérových pokračování oblíbených formátů jedenáct nových projektů vlastní tvorby a čtyři zahraniční novinky. „Jsem přesvědčen o tom, že podzimní programové schéma je naplněním a reflexí našeho poslání děti zábavnou formou vzdělávat a rovněž motivovat k aktivnímu přístupu k životu,“ vysvětluje výkonný ředitel ČT :D Petr Koliha s tím, že děti se budou moci od září učit anglicky s Hurvínkem, počítat s Michalem Nesvadbou nebo se seznamovat zábavnou formou s vážnou hudbou a cvičit jógu. V oblasti dětské tvorby vzniká v České televizi také několik řad nových večerníčků, mezi nimi pokračování legendárních dobrodružství Štaflíka a Špagetky.
Podzim na ČT art – Antonín Dvořák, česká undergroundová scéna, nebo Děti sametu
„Kanál ČT art funguje jedenáct měsíců, a byť se neustále vyvíjí, jeho diváci už přesně vědí, jaké pořady od něj očekávají. Artové filmy v původním znění, prvotřídní přenosy kulturních událostí, kvalitní dokumenty z oblasti umění i původní analytické a publicistické pořady. Ve všech těchto oblastech jim vycházíme od září vstříc,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl a dodává: „Vlajkovou lodí podzimního vysílání bude především cyklus Fenomén Underground, který mapuje podzemní a zakázanou kulturu v časech komunistického režimu. Děti sametu naopak přinesou kulturu zcela současnou: série portrétů totiž představí úspěšné umělce, dnešní třicátníky, kteří se už dokázali prosadit nejen v Česku. Art nabídne také premiérové díly oblíbeného cyklu Šumné stopy architekta Davida Vávry i všechny symfonie Antonína Dvořáka, natočené ve spolupráci s Českou filharmonií. Na podzim odstartuje také nový diskusní pořad Konfrontace Petra Fischera, moderovaný renomovaným kritikem a publicistou.“
KE STAŽENÍ: PRESSKIT Velký podzimní festival České televize (PDF)
Program ČT art oslaví 31. srpna roční výročí svého vysílání. A svým divákům přichystal speciální narozeninové vysílací schéma. Týden plný premiérových pořadů a živého vysílání odstartuje 1. září přímým přenosem hry Velvet Havel z Divadla Na zábradlí. V dalších dnech si, jako již tradičně na ČT art, přijdou na své příznivci všech kulturních žánrů.
„ČT art se během roku vysílání stal významnou alternativou v českém i moravském kulturním prostředí. Podílem na publiku se dostal na úroveň jiných tradičních kulturních televizí v Evropě, které vysílají už mnoho let,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl a doplňuje: „Zejména mne však těší, že dosahuje výborných výsledků z hlediska spokojenosti, a rovněž originality a zaujetí. Věřím, že naše diváky potěšíme nejen premiérami a přímými přenosy, které jsme na každý den prvního zářijového týdne nachystali jako dárek k roku vysílání, ale celým podzimním programovým schématem.“
Divadlo Na zábradlí zahraje exkluzivně pro diváky Artu
Hned v pondělí 1. září nabídne Art přímý přenos provokativní hudební inscenace Divadla Na zábradlí Velvet Havel, která nahlíží na osobu prvního prezidenta České republiky Václava Havla pohledem mladé generace. Den poté pak u příležitosti otevření Nového divadla v Plzni odvysílá přímý přenos Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Sérii živých vysílání zakončí sobotním koncertním happeningem z pražské Krymské ulice na počest divadla Semafor. Na koncertě z tvůrčí producentské skupiny Čestmíra Kopeckého se zúročí spontánní zájem hudebníků o tvorbu Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Vystoupí na něm například Petr Nikl, Zrní, Vložte kočku, Kazety nebo brněnský kvartet Květy.
Týden plný premiér
Kromě přímých přenosů se diváci mohou těšit také na dvanáct premiérových pořadů. Hudební fanoušci ocení zejména uvedení koncertů Eltona Johna či skupiny Pink Floyd, z oblasti klasické hudby pak například koncert z Amsterodamu ke sto pětadvaceti letům Royal Concertgebow Orchestra s Lang Langem či Thomasem Hampsonem. Slavného pianistu Lang Langa si diváci užijí i v neděli 7. září při premiéře koncertu Vídeňské filharmonie ze zahrad zámku Schönbrunn. Z českých interpretů nabídne Art koncert skupiny Chinaski, odehraný k jejím dvacátým narozeninám. Slavné osobnosti české i světové scény se představí divákům také v premiérových dokumentech a publicistických pořadech. Marek Eben přivítá Na plovárně baletní hvězdy, bratry Bubeníčkovy. Středeční dokumentární okno Klobouk dolů zase u příležitosti blížících se osmdesátých narozenin sex symbolu a herecké hvězdy 50. a 60. let uvede dokumentární portrét Brigitte Bardot: Nepochopená.
Z oblasti filmové tvorby se mohou diváci těšit na premiérové uvedení Zlatým medvědem oceněného italského snímku Caesar musí zemřít i na film kontroverzního dánského režiséra Larse von Triera Melancholia s Kirsten Dunstovou a Charlotte Gainsbourgovou v hlavních rolích. Úterní večer pak bude patřit poslednímu režijnímu projektu klasika světové kinematografie Orsona Wellse o klamu, manipulaci a relativitě pravdy nazvaném F jako falzifikát. Všechny snímky odvysílá ČT art tak, jak jsou jeho diváci již zvyklí, v původním znění s titulky.
KE STAŽENÍ: ČT art slaví. Dvanácti premiérami a třemi přímými přenosy v prvním zářijovém týdnu. (PDF)
KE STAŽENÍ: Rok Artu – speciální vysílání k prvnímu výročí kulturního kanálu České televize (PDF)
KE STAŽENÍ: SCHÉMA: Týden plný dárků (PDF)
KE STAŽENÍ: SCHÉMA: Podzim na ČT art (PDF)
26. 5. 2014
Mistrovství světa v ledním hokeji si na obrazovkách ČT sport pustilo celkově téměř 5,8 milionu diváků starších patnácti let, a také přes půl milionu dětí. Nejsledovanějším přenosem byl zápas českých hokejistů s Norskem, který sledovala více než polovina diváků u televizních obrazovek, v součtu téměř 1,5 milionu lidí. Na mistrovství se dívali fanoušci také prostřednictvím internetu, za dobu trvání šampionátu si živě přehráli přes 14 milionů videí.
„Z letošního mistrovství jsme fanouškům nabídli dosud nejvyšší počet televizních přenosů. Celkem jsme odvysílali dvaapadesát utkání, všech čtyřiašedesát přenosů pak bylo možné zhlédnout na webu České televize. Zaznamenali jsme také rekord v osmileté historii vysílání ČT sport z hlediska podílu na publiku. Čtvrtfinálový zápas s Amerikou zaujal dvě třetiny diváků u televize, v mužském publiku pak dokonce téměř čtyři pětiny,“ komentuje výkonný ředitel ČT sport Jiří Ponikelský.
Nejsledovanějším utkáním šampionátu se stal duel s Norskem. Zápas sledoval v průměru 1 milion 460 tisíc dospělých, celkový zásah přesáhl 2,7 milionu. Sobotní semifinále s Finskem vidělo jen o padesát tisíc diváků méně (při podílu na publiku 50,8 %). Zápas zároveň nejvíce zaujal ženy, sledovalo ho přes 580 tisíc divaček. Včerejší klání o třetí místo se Švédskem zhlédl téměř milion diváků.
Loňské mistrovství sledovalo v průměru o 330 tisíc diváků méně, šampionát v roce 2012 necelý milion diváků. Celkově letošní mistrovství zasáhlo 5 milionů 793 tisíc diváků. Z toho necelých 53 % mužů a téměř 48 % žen. Zásah u dětí činil 564 tisíc. Kanál ČT sport se stal v průběhu mistrovství dvakrát lídrem trhu v celém dni a třikrát v prime time.
Velký zájem zaznamenaly také přenosy hokeje na internetu. V průběhu mistrovství si fanoušci živě nebo ze záznamu přehráli dohromady přes 15 milionů videí. Weby České televize během mistrovství světa navštívilo přes 3 miliony 450 tisíc uživatelů.
Zdroj dat: stream.gemius.com a Google Analytics
Alžběta Plívová
tisková mluvčí České televize
KE STAŽENÍ: Hokejové MS: nejvíce zaujal zápas s Norskem, u žen bodovali Finové
Každá rodina má svoje tajemství
ČT1, od 17. 1. 2014, 22 dílů
Silné příběhy na pozadí historických událostí i krásných dobových kulis. A navíc ještě jeden tajemný příběh dávné vraždy. Seriál První republika rozplete pestré osudy rozvětvené rodiny Valentových, která zbohatla na válečných zakázkách a krátce před koncem první světové války se odstěhovala z venkova do Prahy. Jejím novým domovem se stává pražské Podolí, tehdy ještě venkovská periferie města. Podnikaví Valentovi periferii brzy promění, jejich snažení ovšem naráží na zhoubnou rivalitu mezi bratry i vyšetřování dávné vraždy.
Navštivte webové stránky seriálu
Pár dní před koncem první světové války se stěhuje zámožný statkář Alois Valenta se svou rodinou ze statku ve vsi nedaleko Prahy blíž městu na předměstí, které má, jak doufá, slibnou budoucnost. Proto investuje peníze, které vydělal na potravinových dodávkách rakouské armádě, do rozsáhlých luk na břehu Vltavy a rekonstrukce rodinné vily.
Vila je dědictvím jeho snachy a dříve patřila textilnímu továrníkovi Léblovi, o kterém panuje obecné mínění, že utekl se ženou v roce 1910 do Ameriky, protože zdefraudoval peníze z důchodového fondu svých zaměstnanců. Další linkou příběhu je velký milostný příběh dvou bratrů a jedné ženy i portrét rodiny Valentových, který připomíná, i přes pohnuté okolnosti, takový obraz rodiny, jak ji známe dnes. Alois Valenta je konzervativně založený člověk, jemuž je rodina nade vše. Patří do ní Aloisova žena, jeho nejmladší syn a příslušník zlaté mládeže Freddy, dvě snachy i dvě malé vnučky, jejichž role přinášejí do příběhu zářící dětský vtip.
Jakákoli historická věc se samozřejmě točí jinak, než současná „civilka“, je to výpravnější, náročnější, ale o to zajímavější. Neodehrává se to celé v papundeklovém studiu, kde se dneska točí většina seriálů, aby se ušetřilo. Tady jde opravdu vidět, že dům je dům a auto je auto, což se na výsledku odrazí. Navíc si myslím, že to období, o kterém točíme, je hodně fotogenické, a to nejen u nás, ale všude ve světě. Když se podíváte na americké, francouzské filmy z toho období, tak vidíte, jak moc je ta doba fotogenická. Já si myslím a doufám, že v případě První republiky to bude zrovna tak.
Stejně jako kolegové, i já se musela naučit řídit stará auta. Nejdříve mi to nechtěli dovolit, ale nakonec jsem se to naučila a je to pro mě jeden z největších zážitků, které jsem si odnesla. Ale opravdu nejtěžší je, že tím, že jsme s Bisim manželé, tak – a lidi to mají rádi, je to takové klišé, že režisér obsadí do jedné z hlavních rolí svou manželku – mám pocit, že musím všechny přesvědčit, že se na tu roli fakt hodím. Prošla jsem si pekelně dlouhým a pekelně náročným castingem – pětikolovým, což jsem v životě nezažila – kde byla spousta skvělých hereček. Ale ono není to jen o tom herectví, musíte se na roli hodit i typově, musíte splnit představy tvůrců o tom, jaká má Magdaléna být, a já se tomu asi přiblížila nejvíce. Musím prostě dokázat, že se nejedná o protekci. Já mám svědomí čisté, ale je to těžké, to říkám na rovinu.
Hrají: Jan Vlasák, Jana Štěpánková, Markéta Plánková, Ján Koleník, Jiří Vyorálek, Radek Holub, Viktor Dvořák, Robert Urban, Pavel Kříž, Michaela Procházková, Kristýna Hocková, Taťána Medvecká, Michaela Maurerová, Tomáš Töpfer, Zdena Studénková, Veronika Nová, Veronika Freimanová, Jan Hrušínský a další
Tvůrčí tým: režie: Biser Arichtev a Johana Steiger Antoš, scénář: Jan Gardner, Magdalena Buštová a Pavel Gotthard, dramaturg: Helena Slavíková, producent: Filip Bobiňski, Petr Šizling, kreativní producent: Jan Štern
Nový dvoudílný televizní film Poslední cyklista vypráví osud židovské rodiny, která adoptuje árijskou dívku. Brzy však přichází druhá světová válka a rodina putuje do koncentračního tábora. Do hlavních rolí režisér Jiří Svoboda obsadil maďarskou herečku Ági Gubíkovou, Martu Vančurovou, Lenku Vlasákovou, Petra Štěpána a Sabinu Rojkovou. Dobové drama se natáčelo v Liberci a Terezíně. Česká televize jej odvysílá v premiéře v neděli 4. a 11. května od 20 hodin na ČT1.
"Poslední cyklista byl jedním z projektů, na které jsem v České televizi narazil po nástupu do funkce. Scénář tu ležel, všichni kolem něj chodili jak kolem horké kaše, jakoby se tak velké látky obávali. A přitom nebylo potřeba mnoho - trocha producentského odhodlání a komunikace s tvůrci a programem, abychom našli ten správný tvar příběhu a z něj vyplývajícího filmu. Věřím, že se nám to podařilo, a že nám dají zapravdu i diváci," říká kreativní producent filmu a ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize Jan Maxa.
Scénář dvoudílného televizního filmu, inspirovaného životními zážitky paní Evy Erbenové a kresbami paní Helgy Weissové-Hoškové, napsali Tomáš Töpfer a Jiří Svoboda. „Tomáš Töpfer mi jednou vyprávěl hlavní zápletku příběhu, který se snaží napsat, a jeho drsný vtip o Židech a cyklistech mi z jeho vyprávění uvízl v hlavě. Poprosila jsem ho, jestli by mi dal svůj příběh přečíst, až ho napíše. Myslela jsem, že jde o horizont několika let, protože vím, jak hodně je časově zaneprázdněn nejrůznějšími povinnostmi a aktivitami. K mému překvapení sepsal během divadelních prázdnin scénář, který mě nadchl. Horizont několika let byl nakonec mým problémem. Filmový příběh z 30. a 40. let je realizačně i kapacitně náročný a rozhodování o přijetí takového projektu je pochopitelně velmi složité. Ale reakce diváků na prvních projekcích filmu svědčí o tom, že Tomášův nápad byl skvělý a že snaha a trpělivost tvůrčího týmu pod vedením režiséra Jiřího Svobody nebyla marná,“ přibližuje etapy vývoje filmu vedoucí dramaturgyně Marča Arichteva.
Příběh Klárky začíná s počátkem třetího desetiletí minulého století, když si bezdětní manželé Helga a Simon odváželi z klášterního sirotčince rozkošné malé děvčátko a byli šťastní. Věděli, že Klárka vnese do jejich života světlo, a od té chvíle ji zahrnuli laskavostí, starostlivostí a láskou. Život rodiny úspěšného pražského advokáta byl zalit sluncem. S blížícím se dalším desetiletím ale ubývalo štěstí a radosti. Nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu a jeho následná expanze do dalších zemí Evropy ovlivnily životy milionů rodin našeho kontinentu a nejtragičtěji zasáhly do života rodin s židovským původem. Klárka neznala význam slov „adoptivní rodina“ a nevěděla nic o židovském původu ženy a muže, kteří pro ni byli od malička maminka a tatínek. Nevěděla ani to, že se z ní zápisem do matriky židovské obce stala také Židovka. Co z toho by malé dítě mohlo pochopit? Díky babičce poznávala židovské zvyky, svátky a jejich starozákonní smysl. A tragédii, která měla přijít za pár let v podobě holocaustu, si ještě nikdo nedokázal ani představit. Nikdo by tehdy nevěřil, že Židé budou znovu přinuceni vydat se na cestu vstříc nelítostnému osudu do světa, v němž jejich životy neměly žádnou cenu.
Hrdinové televizního filmu se na historickém pozadí počátku druhé světové války potýkají s množstvím dilemat. Mohou přijmout do rodiny nežidovské dítě? Mělo by toto dítě znát pravdu o svém původu? Mají brát vážně zprávy o sílících antisemitských tlacích? Měla by původem křesťanka, jejich vinou zapsaná do matriky jako Židovka, nést osud „své“ židovské rodiny? Když Židé směřují do táborů, Klárka jede s nimi. Možná se dalo pro její záchranu udělat víc, ale takový byl osud a nakonec i její vlastní rozhodnutí.
Hrají: Ági Gubíková, Marta Vančurová, Petr Štěpán, Markéta Hrubešová, Lenka Vlasáková, Jan Vondráček, Václav Helšus, Jiří Oberfalzer, Tomáš Töpfer, Petr Vaněk, Hana Frejková, David Novotný a další
V hlavních dětských rolích hrají Sabina Rojková a Vincent Navrátil
Scénář: Tomáš Töpfer a Jiří Svoboda
Dramaturgyně: Marča Arichteva
Kamera: Ivo Popek
Hudba: Jiří Chlumský
Režie: Jiří Svoboda
Vedoucí produkce: Eliška Sekavová
Kreativní producent: Jan Maxa
Výkonný producent: Jaroslav Kučera
Stopáž: 2× 80 minut
Kontakt pro média: David Kopecký, david.kopecky@ceskatelevize.cz, tel. 736 531 044
Fotoservis: Pavel Král, pavel.kral@ceskatelevize.cz
Dvoudílný film režiséra Jiřího Svobody Poslední cyklista byl nominovaný ve třech kategoriích na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v Monaku. O Zlatou nymfu bude film soutěžit v těchto kategoriích: Minisérie, Ženský herecký výkon - Ági Gubíková (nominace za roli Helgy), Mužský herecký výkon - Petr Štěpán (nominace za roli Simona). Festival patří k nejprestižnějším akcím svého druhu s dlouholetou tradicí. Jeho letošní 54. ročník proběhne pod záštitou monackého prince Alberta II. od 7. do 11. června 2014.
Poslední cyklista bude také uveden v předpremiéře na festivalu Finále Plzeň ve čtvrtek 1. května 2014 od 16 hodin v sekci ČT uvádí předpremiéry. Projekce se zúčastní režisér Jiří Svoboda, kreativní producent a ředitel vývoje pořadů a programových formátů České televize Jan Maxa, dramaturgyně Marča Arichteva a oba hlavní dětští představitelé Sabina Rojková a Vincent Navrátil.
Natáčení bylo málem zrušeno kvůli povodním v Terezíně a vedru, říká vedoucí produkce Eliška Sekavová
Největší a nejsložitější filmová scéna se podle vedoucí produkce Elišky Sekavové odehrála na libereckém nádraží. Natáčela se v červenci 2013 – byl to klíčový moment loučení dcery s rodiči, kteří ji odesílají z ohroženého Československa. „Natáčení s vlaky je vždy komplikované, 150členný komparz, 12 herců. Je nutné zajistit přistavení dobového vlaku, dobově zařídit nádraží na rok 1939, obléct velký komparz. Při samotném natáčení pak zkoordinovat pohyb vlaku, hereckou akci a přirozený pohyb komparzistů.“ Mnohé scény se točily v liberecké vilové čtvrti u Masarykovy třídy, zámkovou dlažbu skryl štěrk, moderní lampy nahradila světla z doby protektorátu a zestárla i tramvajová zastávka. „Musím poděkovat městu Liberec, které nám vycházelo během natáčení vstříc. Liberec nahradil Prahu, protože poslední dobou máme problém najít lokace pro dobové filmy. Je to z více důvodů, Praha se modernizuje, obchody chtějí za své uzavření z důvodu natáčení nemalé peníze za ušlý zisk. V Liberci jsme využili t. č. volnou secesní vilu na Masarykově třídě, pro zázemí bývalé sídlo Libereckých výstavních trhů, dále pak náměstí Pod Branou nebo Radniční sklípek v budově historické radnice a rozhlednu v Jablonci nad Nisou. Přesunuli jsme se i do Raspenavy, kde probíhaly scény z koncentračního tábora.“
Druhou zásadní lokací natáčení filmu byl Terezín. „Terezín byl pro nás náročný, protože bylo krátce po povodních a město se z nich teprve čerstvě vzpamatovávalo. Natáčení bylo velmi ohrožené. Se štábem jsme se do Terezína stěhovali ještě v době, kdy některé části byly uzavřené. Dokonce jsme museli jeden filmový motiv, který se odehrával v terezínských valech, změnit, protože vybrané místo bylo zatopené vodou,“ vzpomíná na krizovou situaci Eliška Sekavová. I takové historické město, jakým Terezín bezesporu je, se už také pro filmaře dobových snímků stává komplikovanější. Ulice, kde jsou oprýskané domy nebo původní dlažba, pomalu mizí, protože je město renovuje. Barevné fasády a čisté domy jsou pro natáčení filmu z doby 2. světové války nepoužitelné. Natáčení neohrožovaly jen doznívající povodně, ale také velké vedro, které bylo obzvláště na půdě terezínské budovy úmorné. „Pro herce jsme měli připraveny ledové kostky ve speciálních boxech a pomáhali jsme si i přenosnými klimatizacemi. Venku nás zase obtěžovali komáři, pro které je město po povodních hotový ráj. Navzdory tomu všemu se povedl natočit velmi krásný příběh ve formě dvoudílného dobového filmu, který se obešel bez jiných problémů mimo těch, které zapříčinila příroda,“ uzavírá vedoucí produkce Eliška Sekavová.
Scény v Terezíně pro mě byly až děsivě autentické, vzpomíná Lenka Vlasáková
Hraje mámu velmi důležité postavy celého filmu. „Jsem také učitelka a s židovskými dětmi připravuji operu Brundibár. Když si na natáčení po roce vzpomenu, musím říct, že prostředí Terezína pro mě bylo až děsivě autentické. Vůbec celé léto bylo zvláštní a náročné. Po natáčení filmu Poslední cyklista s panem režisérem Jiřím Svobodou v koncentračním táboře v Terezíně jsem hned točila s Hynkem Bočanem film Piknik z prostředí pracovního komunistického lágru, kde jsme pracovali v úmorném vedru i dešti, od rána do noci v exteriérech přímo ve stínu bytízských hald či v krasu za Prahou a ve skalnatém terénu u Holyně. Strávila jsem tedy skoro celé léto v lágru a koncentračním táboře a navíc se během obou natáčení počasí velmi střídalo, jednou velké horko o 35 stupních a za pár dní zase zima. Ale vše jsem ustála právě díky kolegům a štábu,“ vzpomíná herečka Lenka Vlasáková.
Kontakt pro média: David Kopecký, david.kopecky@ceskatelevize.cz, tel. 736 531 044
Fotoservis: Pavel Král, pavel.kral@ceskatelevize.cz
Herec a ředitel vinohradského divadla Tomáš Töpfer napsal scénář k filmu Poslední cyklista společně s Jiřím Svobodou. Poprvé se tak ve své umělecké biografii objeví jako scenárista.
Proč název filmu Poslední cyklista?
Poslední cyklista byl kabaret, který se hrál na půdě v terezínském ghettu. Napsal ho Josef Švenk a hrál v něm také můj tatínek, dokud neodjel s transportem do Osvětimi. Kromě toho šlo o dobovou anekdotu: „Za všechno mohou Židi a cyklisti.“ Tento dobový vtip se ve scénáři mimochodem několikrát ozve.
Vycházel jste při psaní scénáře z rodinných vzpomínek?
Některé „příhody“ z války a z lágrů jsem se dozvěděl od svých rodičů. Bohužel mně o nich vyprávěli jen velmi málo. Ani se nedivím, že o tom nechtěli po válce mluvit.
Váš scénář vznikal delší dobu, jak dlouho jste jej psal?
Příběh jsem měl v hlavě poměrně dlouho. Psát jsem začal někdy v roce 2010, možná 2011. První a druhou verzi jsem dal číst Jiřímu Svobodovi, který je spoluautorem scénáře. Rozšířil příběh o některé postavy a situace a rozpracoval můj námět do konečné podoby. Jistě už s představou konečné podoby filmu. Jsem moc rád, že to dělal právě on. Nemusel jsem nic přizpůsobovat, protože režisér Svoboda dopracoval můj námět k velice zdařilé poslední verzi.
Máte v úmyslu napsat další scénář. O čem bude?
Napsal jsem zatím jednu divadelní hru, nějaký čas psal fejetony a teď jeden scénář, respektive jako spoluautor s Jiřím Svobodou. Píšu rád, ale neživím se tím. Mám rozepsanou detektivní komedii. Myslím, že právě detektivka, a k tomu komediální, je žánr nedostatkový, a po zkušenostech vím, že finální zpracování, stejně jako u Posledního cyklisty, bude především zásluha právě Jiřího Svobody, kterému se odvážím první verzi nabídnout.
Kontakt pro média: David Kopecký, david.kopecky@ceskatelevize.cz, tel. 736 531 044
Fotoservis: Pavel Král, pavel.kral@ceskatelevize.cz
Příběh dvoudílného televizního filmu Poslední cyklista se odehrává na pozadí nástupu fašismu v Čechách. Na vysoké škole, kde přednášíte, máte možnost poznávat názory mladých lidí. Jak oni vnímají židovskou otázku? Dovedou si představit holocaust?
Domnívám se, že většina z generace současných vysokoškoláků takový problém nezná. Ovšem mnozí z nich, bohužel, mají také jen velmi přibližné znalosti historických skutečností. A to je terén, který nebezpečí potenciálních recidiv zvyšuje. Navzdory strašlivým událostem holocaustu se antisemitismus objevuje ve zvýšené míře v některých zemích Evropy. I v těch, o kterých si myslíme, že patří k identické civilizaci jako my.
Při natáčení jste se setkal v Izraeli s paní Evou Erbenovou. Čím vás její životní osud inspiroval jako režiséra a jak vás setkání ovlivnilo po osobní stránce? Čerpal jste inspiraci i jinde?
Při práci nad scénářem jsme se s Tomášem Töpferem setkali i s paní Helgou Weissovou-Hoškovou. Později, když jsem připravoval film, jsem se seznámil s paní Erbenovou. Přijela tehdy do Prahy na autogramiádu své autobiografické knihy. Život v době před holocaustem i život v Terezíně a Osvětimi popisovaly obě zdánlivě bez emocí. V té době byly ve věku hrdinky našeho filmu Klárky. Kresby paní Weissové-Hoškové jsou navíc i obrazově velmi inspirativní. Fakta můžete znát z literatury, ale osobní svědectví, osobní zkušenost, to je něco zcela odlišného. Jejich životní názory, úžasná energie a vůbec přístup k životu a osudu musí dojmout a zapůsobit na každého.
Holocaust leží na naší „osvícenské“ civilizaci jako velmi těžké, obtížně vysvětlitelné břemeno. Utěšujeme se tím, že viníky jsou někteří zlí Němci. Ale nereflektovaná vina Poláků, Slováků, Rusů, Lotyšů, Francouzů, Španělů i Čechů je daleko hlouběji zakořeněná. Proto si myslím, že je náš film potřebný. Jako obraz těch zhoubných kořenů. A jako připomínka všech obětí, kterou jsme jim povinováni.
Tomáše Töpfera obsazujete do svých filmů jako herce, tentokrát jste se setkali jako režisér a scenárista, jak probíhala vaše spolupráce?
S Tomášem jsme především přátelé. Prvotní nápad mi jednou vyprávěl v pauze mezi natáčením. Řekl jsem mu: Hned to napiš! To je velké téma! Později jsem se dozvěděl, že stejně jako já ho k napsání toho tématu vyzvala také dramaturgyně České televize Marča Arichteva. Když nám dal první verzi příběhu, s Tomášem a jeho ženou Martou jsme si o něm celé večery povídali. A ten nápad jsme každý posunuli o kousek dál. Pracovali jsme na látce s velkým zaujetím. Po projekci první verze filmu mi Tomáš dal nečekaný dárek. Daroval mi židovskou hvězdu, kterou nosila jeho maminka. Vnímám to jako projev pokrevního spříznění.
Ve filmu dbáte o co nejdokonalejší ilustraci atmosféry doby pečlivě vybranými scénickými prostředky: kostýmy, rekvizitami, dopravními prostředky apod. Jde jen o profesionální přístup k realizaci v podobě pečlivé komunikace s architektem a výpravou, nebo vás toto období našich dějin zajímá víc než jiné?
Natočil jsem celkem pět filmů s tematikou z období před válkou, za okupace a po válce. Faktografické knihy o historii jsou jednou stránkou poznání. Film přináší něco víc – zpřítomnění osudů, které můžeme spoluprožít. Vyprávět příběh věrohodně souvisí s věrohodností místa a času děje. A každé historické období plné extrémů vypovídá o nás, jakými lidmi, jakým národem skutečně jsme a v jaké míře si o svém humanistickém založení děláme jen iluze.
V čem je natáčení historických témat složitější než natáčení příběhů ze současnosti?
Na první pohled především ve vyhledání vhodných exteriérů a reálů, nemáme prostředky na to, abychom stavěli výpravné dekorace, jako je tomu jinde za hranicemi. Náročné je i jejich zařízení dobovým nábytkem, výroba dobových rekvizit a odpovídajících kostýmů. To vyžaduje nejen výtvarnou invenci, ale i studium historických materiálů. V obecné rovině se to týká celého životního stylu, je třeba zvolit správný poměr mezi historicitou a uměleckou stylizací, aby z filmu nevznikla jen neživá konzerva.
V Terezíně jste vloni točili v kritické době kolem povodní, jak ovlivnila velká voda natáčení filmu?
Voda zaplavila některé lokace, které jsme měli původně vybrané pro natáčení. Museli jsme hledat znovu a například políčko, kde terezínské děti pěstují pro velení tábora zeleninu, vytvořit z ničeho na holé ploše. Ale užili jsme si i opačný extrém, to když jsme při natáčení scén na půdě bývalých kasáren v Terezíně museli v padesátistupňovém vedru každou chvilku někoho křísit ze mdlob.
Pro Martu Vančurou, představující židovskou babičku, je váš film po delší odmlce návratem před televizní kameru. Proč jste se rozhodl právě pro ni?
Marta je úžasná herečka, schopná pravdivě vyjádřit jednoduchými prostředky složité emoce. Kdysi jsem ji obsadil do hlavní role filmu Jen o rodinných záležitostech, a kdykoli ten film vidím znovu, vždycky mne v citově vypjatých situacích dojme. Myslím, že její herectví je i v tomto filmu mimořádné.
Podle jakého klíče jste vybíral další herecké představitele?
Větší role nikdy neobsazuji bez hereckých zkoušek nebo alespoň bez předchozích osobních zkušeností. Některým hercům se do hereckých zkoušek nechce, myslí si, že je režisér má znát z jiných filmových a divadelních rolí. Ale ono neexistuje žádné univerzální herectví, stejně jako neexistuje univerzální člověk, lidé vstupují do neopakovatelných vztahů, diváka mohou zaujmout především svou jedinečností.
Jaká byla vaše zkušenost s představiteli dětských postav?
V případě dětí jsou herecké zkoušky ještě důležitější. Co dospělý herec může „dohnat“ rutinou, to mylně vybrané dítě nebo dospívající neherec ničím nenahradí. S dětmi jsem udělal zkušenost opakovaně – kdysi ve filmu Dívka s mušlí, pak ve Skalpelu, prosím! nebo Co Hedvika neřekla. Při natáčení Posledního cyklisty byli Sabina Rojková a Vincent Navrátil velmi poctiví v přípravě a navíc vnímaví k mé představě o postavách, které hráli. Šikovná byla i malá Barbora Vozková. Horší to bývá s dětmi v komparzu. Měli jsme tam jedno neuvěřitelně uplakané dítě. S humorem jsme mu říkali Kraken. Když měl přijít na scénu, museli jsme mít všechno připraveno, těsně před spuštěním kamery zazněl pokyn: Vypusťte Krakena! Kostymérka nasadila chlapečkovi jarmulku, přinesli ho do scény a v té chvíli se ozval takový dětský křik, že už nikdo nic jiného neslyšel. Zvukař Jiří Melcher byl nešťastný, ale kamera Ivo Popka už běžela a ve filmu je chlapeček nakonec velmi rozkošný a přesvědčivý.
Stále učíte na vysokých školách, dokončil jste Posledního cyklistu a zároveň jste uprostřed intenzivních příprav na natáčení dalšího velkého filmu - dvoudílného snímku o Janu Husovi. Jak si doplňujete životní energii a čím překonáváte náročné pracovní stresy?
Letos je rytmus trochu hektičtější, jinak točím průměrně jednou za dva roky. Záleží především na tom, jaké štěstí má režisér na scénář, na autora, se kterým si rozumí. Vývoj dobrého scénáře trvá dva, tři roky. Životní energii mi dodávají dobré projekty. Natáčení filmů není jenom práce, to je způsob života…
Kontakt pro média: David Kopecký, david.kopecky@ceskatelevize.cz, tel. 736 531 044
Fotoservis: Pavel Král, pavel.kral@ceskatelevize.cz
Režisér Jaroslav Brabec začal tento týden natáčet nový televizní film Americké dopisy. Scénář ke snímku, který je volně inspirovaný skutečnými životními osudy velkého českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka, napsal Petr Zikmund. V hlavní roli Antonína Dvořáka se objeví Hynek Čermák.
Americké dopisy budou vyprávět o světově proslulém tuzemském skladateli Antonínu Dvořákovi a také o jeho rodině a celoživotní múze, hraběnce a herečce Josefíně Kounicové (Soňa Norisová). Právě ona je Dvořákovou tajnou a celoživotní láskou. Její nemoc ale tvrdě zasáhne do zvláštního a celoživotně ustáleného trojúhelníku, který tvoří spolu s Dvořákem i jeho manželka Anna (Petra Špalková).
„Život Antonína Dvořáka je životem génia. V tom dobrém, kdy mu bylo naděleno jeho hudební nadání, ale i v tom zlém. Hudba pro něj nebyla jen darem, který obdivoval celý svět, ale byla také břemenem, které deformovalo jeho život,“ říká kreativní producent České televize Jan Lekeš. „Naším záměrem je postihnout originálním způsobem nejskrytější niterné procesy, kterými procházel největší český muzikant ve svých třiapadesáti letech, v době své vrcholné zralosti, v době Novosvětské, Humoresek a violoncellového koncertu. V době, kdy i ty nejobtížnější otázky jeho života vyplouvaly na povrch. Hlavně ta první, která zněla, kdo vlastně jsem,“ doplňuje scenárista Amerických dopisů Petr Zikmund.
Režisér Jaroslav Brabec do hlavní role Antonína Dvořáka obsadil Hynka Čermáka, role jeho ženy Anny se zhostí Petra Špalková. Ve filmu se dále objeví Soňa Norisová, Igor Bareš, Jan Novotný, Filip Kaňkovský a Vladimír Javorský v roli básníka Josefa Václava Sládka. Americké dopisy se budou natáčet v autentických lokacích, mimo jiné v zámečku Vysoká u Příbrami či v zámku Lužany.
Americké dopisy / režie: Jaroslav Brabec / námět a scénář: Petr Zikmund / kamera: Tomáš Sysel / architekt: Václav Vohlídal / kostýmy: Simona Rybáková / hudba: Jan Jirásek / střih: Filip Issa / výkonný producent: Martin Lubomírský / kreativní producent ČT: Jan Lekeš
Fotografie ve vysokém rozlišení
Fotografie ve vysokém rozlišení
Fotografie ve vysokém rozlišení
Dokumentární film o bývalých televizních matadorech, jakými byli například hlasatelka Heda Čechová, zpravodajská moderátorka Kamila Moučková, režisérka Věra Jordánová, scenáristka televizních pohádek Anna Jurásková, kameraman Jiří Lebeda a další. Všichni se znovu po desítkách let scházejí s odhodláním ještě jednou odvysílat komponovaný program stejně, jak se připravoval za jejich éry, v počátcích vysílání ČST. Vzniklou dokureality show ze zákulisí příprav natočil pro Českou televizi režisér Martin Dušek. ČT jej odvysílá v televizní premiéře na ČT2 ve čtvrtek 1. května od 21 hodin.
Fotografie ve vysokém rozlišení
Televizní profesionálové z dob ČST připravili programové pásmo nazvané Vzpomínky na minulost a jeho snahou je co nejvíce přiblížit, jak se televize „dělala“ v době svých začátků. Uvidíte satirickou skeč s Pavlem Trávníčkem a Ladislavem Županičem, zpravodajský vstup Kamily Moučkové, dětskou scénku s Jitkou Molavcovou, videoklip s Naďou Urbánkovou, to vše bude rámováno klasickými hlasatelskými vstupy. Z celého záznamu vznikla dokureality vyprávěná stylem „making off“, filmu o filmu, který se pokouší zachytit vztah starší generace k televiznímu médiu, ale je i netradiční oslavou práce v televizi jako takové.
Vznikla zábavná i dramatická studie vývoje způsobu televizní práce na příkladu konkrétních postav, jež televizi zasvětily velkou část svého života, která umožní divákům seznámení se s legendami ČST skrze jejich osobnost, životní a profesní filozofii, ale i vzájemné vztahy.
„Štáb se pod mým vedením kromě sledovatele stává i aktivní součástí projektu – svými poznámkami a jemnými intervencemi ovlivňujeme i finální podobu výsledného „autentického vysílání pořadu". Stali jsme se tak zpovědníky, ale i rozhodčími některých situací, které v průběhu práce nezávisle na scénáři vznikaly. Opravdu mě dojalo, s jakým nasazením a entuziasmem všichni pracovali. Doufám, že se mi alespoň část emocí podařilo ve filmu zachytit,“ uvedl režisér a dodal: „Děkuji České televizi, že mě opět podpořila poté, co jsem přišel s na první pohled možná trochu bláznivým projektem. Byl jsem si jistý, že bývalí „televizáci“ neodolají nabídce na návrat do instituce, které zasvětili svůj život. Bylo fascinující sledovat, jak se jim vrací staré profesionální návyky, například jak paní režisérka Jordánová dokáže číst a rovnou inscenovat scénář. Díky jejich odvaze, bezprostřednosti a otevřenosti se můžeme dozvědět něco víc o charakterech lidí, kteří stáli u zrodu televizní estetiky u nás, o době, ve které pracovali, jejich dilematech a vzájemných vztazích a také o stáří. Všechny tyto momenty by jinak byly ztraceny jako slzy v dešti. Jsem rád, že se nám je podařilo zachytit."
Kreativní producentka Martina Šantavá doplňuje: „Při práci na tomto zvláštním dokumentárním útvaru bych ráda vzdala hold všem účinkujícím, kteří když vstupovali do projektu, dlouho vůbec netušili, jaká vlastně jejich role bude. Jejich profesionalita i nadhled v jejich důchodovém věku byly inspirací i pro mne samotnou. Pracovat znovu s dobovou televizní technikou nebylo vždy jednoduché. Scénky ale vznikaly i humorné. Vážně se nebrali ani naši hrdinové, vzpomenu například na situaci, když Kamila Moučková jede natočit reportáž s tehdejším premiérem Petrem Nečasem, zaparkují se štábem před úřadem vlády ve Škodě 1203. Celou tuto akci snímá kameraman František Němec na dnes již muzejní kameru značky Bolex a uprostřed samotného rozhovoru se kamera zasekne, jelikož je třeba ji ručně natahovat na kliku. I v takovém okamžiku zachovali profesionální klid.“
Scénář a režie: Martin Dušek
Kamera: A. Kruliš, P. Souček, L. Milota
Střih: Jana Vlčková
Dramaturg: Filip Novák
Zvuk: Michal Gábor, Václav Flégl
Produkce: Lucie Zvěřinová
Výkonný producent: Roman Blaas
Kreativní producentka: Martina Šantavá
Narozena 8. dubna 1928, je česká televizní a rozhlasová hlasatelka a moderátorka. Žena, jež jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z obrazovky někdejší Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž se Kamila Moučková odvolávala z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili. Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská, uklízečka, prodavačka a servírka. Angažovala se v disentu a stala se jednou z prvních signatářek Charty 77. V letech 1990–1993 se vrátila do ČST. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý.
Anna JuráskováScenáristka a dramaturgyně. Narodila se v roce 22. 8. 1924 ve Zvolenu. Stála u zrodu televizní tvorby pro děti a mládež v Československé televizi, kde pracuje od roku 1957. Jako dramaturgyně a scenáristka ČT má na svém kontě ne desítky, ale stovky – konkrétně 982 – pořadů, a to jak solitérů, tak seriálů a cyklů všech žánrů. Svou dramaturgickou spoluprací s autory i vlastní scenáristickou tvorbou se výrazně podílela na rozvoji této vlajkové lodě televize veřejné služby a nesmazatelně se zapsala do dějin jednoho z autorsky nejtěžších tvůrčích oborů. Přes svůj pokročilý věk se své profesi věnuje i dnes, kdy píše scénáře pro Kouzelnou školku.
Věra JordánováNarozena 15. dubna 1928 v Praze, je česká herečka a televizní režisérka. V Praze na AMU vystudovala herectví, po jejím absolutoriu po šest let působila v angažmá v libereckém divadle. Po mateřské dovolené získala místo asistentky režie v Československé televizi. Během tohoto zaměstnání vystudovala filmovou režii na pražské FAMU, v Československé televizi a později i v České televizi se věnovala téměř výhradně režírování televizních pohádek i televizních inscenací. V současné době je již v důchodu, občas pracuje jako turistická průvodkyně pro německy mluvící turisty v hlavním městě Praze.
Jiří LebedaNarozen 31. 12. 1937, je český televizní kameraman, od 1965 hlavní kameraman Československé televize v redakci zábavných pořadů (Televarieté, Zpívá K. Gott, velké silvestrovské pořady). Dlouhodobě spolupracoval s režisérem J. Roháčem nebo s Františkem Polákem na silvestrovských pořadech, dále připravoval pořady Lexikon, Hovory H s M. Horníčkem a jeho hosty, Vysílá studio A, Šaráda.
Gustav OplustilNarozen 2. srpna 1926, je český televizní a rozhlasový scenárista a příležitostný herec malých rolí. V roce 1953 nastoupil do zájezdové skupiny Divadla československé armády na Vinohradech, následně pracoval jako dramaturg estrádních a zábavných pořadů v Městském domě osvěty, později začal pracovat jako dramaturg v redakci zábavy Čs. televize, mj. s režisérem Zdeňkem Podskalským. Práci scenáristy se aktivně věnuje více než padesát let. V roce 2002 byl uveden do pomyslné Dvorany televizní slávy Týtý.
Heda ČechováNarozena 7. července 1928, je československá rozhlasová a televizní hlasatelka, matka herce a moderátora Vladimíra Čecha mladšího. Heda Čechová patřila mezi nejužší špičku českého hlasatelství a konferenciérství v 50. a 60. letech 20. století a je dnes považována za žijící legendu tohoto oboru u nás. Byla velice známá a populární zejména kvůli svému mimořádně kultivovanému zjevu, projevu i hlasovým dispozicím. Po roce 1968 byla donucena z politických důvodů v důsledku normalizace opustit Československou televizi a živila se namlouváním magnetofonových kazet pro slepce a hlasitou četbou knih.
Jarmila ŠustrováDo dětské redakce ČST přišla v roce 1953 a od roku se stala 1956 první programovou hlasatelkou Československé televize. „Když jsem začínala, neměla jsem žádný vzor, všechno jsme si musely samy vymyslet,“ vzpomíná na své začátky televizní hlasatelky ta, která byla první a jejíž profese se postupně stala velmi prestižní. V lednu 1971 bylo Jarmile Šusterové sděleno, že na obrazovku nesmí. Údajně pobuřovala občany kromě jiného i tím, že měla na sobě černé šaty, když zemřel Jan Palach. Do roku 1990 nemohla nikde na veřejnosti vystupovat, v jeden čas dokonce lepila pytlíky na příbory pro aerolinie.
Svatava ChalupskáRozená Hrubcová, je zvukařka pracující v ČST od samotného počátku. Spolupracovala na desítkách pořadů, mezi známé patří například pohádka Čarovná rybí kostička nebo Dalskabáty, hříšná ves či inscenace Jak je důležité míti Filipa.
Jiří ŠebelkaStřihač ČST, který realizoval desítky pořadů, pohádek a televizních inscenací a je aktivní dodnes. Studoval střihovou skladbu na FAMU, na svém kontě má jako střihač seriály Nejmladší z rodu Hamrů nebo Synové a dcery Jakuba Skláře, inscenaci Hřbitov pro cizince a řadu televizních pohádek.
Pochází ze severních Čech, vystudoval televizní žurnalistiku na FSV UK v Praze, studoval dokumentární tvorbu na FAMU. Je autorem televizních reportáží a dokumentů pro multikulturní vysílání České televize, ve kterých se věnoval hlavně prostředí bývalých Sudet. Studium žurnalistiky ukončil krátkým dokumentem Odstřel (2002), netradiční lovestory stárnoucího dělníka a obřího kráčejícího rypadla. Na FAMU natočil dokument Zvací dopis (2004) o rozruchu, které v zapadlém městečku způsobí zjištění, že se zde narodil předek kandidáta na amerického prezidenta.
Jeho celovečerní dokumentární debut Poustevna, das ist Paradies, který režíroval společně s Ondřejem Provazníkem, byl na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě oceněn jako nejlepší český dokumentární film roku 2007. Mezinárodní premiéru měl film na 31. filmovém festivalu v Göteborgu 2008. Film byl navržen českou filmovou akademií na Evropskou filmovou cenu 2009.
V roce 2009 natočil Martin Dušek pro Českou televizi sarkastickou autorskou reportáž Vikingové z Brna. Pozornost vzbudil např. i jeho film Mein kroj, ve kterém se ve vlastnoručně vyrobeném kroji reprezentujícím českoněmeckou historii své rodiny vydává na sraz Landsmanschaftu.
Hlásná trouba strany? Hračka technických průkopníků? Zábava pro masy? Jak se u nás budovala televize? Dokudrama o souboji vize s mocí. Premiéra 1. května 2014 na ČT2 od 20:00.
Fotografie ve vysokém rozlišení
Ohebný, mocný a naivní. Osudy tří mužů se protnou při zahájení československého televizního vysílání. Ambiciózní herec František Filipovský (Martin Matejka) netuší, že jeho nezávazná improvizace na téma lakomec vstoupí do dějin. Pro ministra informací Václava Kopeckého (Pavel Nečas) je to chvíle plná nervozity: přesvědčí soudruhy, že televizní vysílání je zlaté vejce komunistické propagandy? Mladý televizní technik (Braňo Holiček) je „přenosem obrazu a zvuku na dálku“ fascinován - má práci, o jaké se mu ani nesnilo. Může si ale člověk plnit své sny v komunistickém Československu 50. let a nezaplést se přitom s režimem? Kdo z nich si televizi nejvíce podmaní? A koho si podmaní televize? V roce 1953 pár desítek přijímačů v Praze, o dekádu později miliony diváků v celé zemi. Rodí se televizní národ! Neznámá historie prvních let televizního vysílání a elektro-minimalistická operetka spojující kapely Midi Lidi a WWW ve stylově vytříbené hře se žánrem dokudrama režiséra Jana Bušty a scenáristy Radima Procházky.
Fotografie ve vysokém rozlišení
Fotografie ve vysokém rozlišení
Režie: Jan Bušta
Scenář: Radim Procházka, Jan Bušta
Spolupráce na scenáři: Magdaléna Bittnerová
Kamera: Braňo Pažitka
Hudba: Midi Lidi + WWW
Střih: Šimon Špidla
Zvuk: Jan Balcar
Kreativní producent: Petr Kubica
Hostující režie: Jan Cechl, Jan Prušinovský
Účinkují:
Braňo Holiček - televisní technik
Pavel Nečas - ministr informací Václav Kopecký
Martin Matejka - herec František Filipovský
Petr Jablonský - hlas Františka Filipovského
Dále se představí: Jakub Albrecht, Ondřej Anděra, Lukáš Bouzek, Mikuláš Čížek, Pavla Dostálová, Pavlína Filipovská, Jiří Havelka, Ondřej Hlas, Peter Chmela, Miloš Kameník, Vít Karas, Jiří Kohout, Radomír D. Kokeš, Petr Marek, Gabriela Míčová, Petr Pochop, Radim Špaček, Dan Šváb, Ivana Uhlířová
Jak vůbec vznikla idea vyprávět příběh o bezradnosti komunistické nomenklatury v souvislosti s prvními léty televizního vysílání u nás?
Televize je nyní daleko otevřenější novým podnětům, než tomu bývalo. Kreativní (producent) Petr Kubica vyzval tvůrce, se kterými spolupracuje, aby mu dodali náměty k televiznímu výročí. Mě předtím zaujalo v knize Martina Štolla Zrození televizního národa, jak se v roce 1958 při pátém výročí zahájení vysílání znovu natáčelo živé vystoupení Františka Filipovského z 1. května 1953. Z rekonstrukce se v následujících letech stal „autentický“ archiv, trochu jako záběry Říjnové revoluce zrežírované Ejzenštejnem. Přišlo mi, že je to skvělá metafora televizní mentality, a sepsal jsem námět, který se jmenoval Remake. Schválili nám ho, manželé Špidlovi nám doporučili Honzu Buštu jako režiséra a pod jeho vedením se začal námět proměňovat a rozrůstat do scénáře filmu TELEVISE BUDE!
Jste známý spíše jako dokumentarista (mj. drnovické catenaccio) a producent hraných filmů (mj. rodina je základ státu), co vás dovedlo ke scenáristické práci?
Není to moje první scénáristická práce. Před pár lety jsem s Petrem Fischerem napsal pro Roberta Sedláčka v podobném žánru scénář Ministr o tehdejším místopředsedovy vlády Jiřím Čunkovi. Nesehnal jsem na něj ale bohužel v roli producenta peníze, takže zůstal jen na papíře. Teď tedy poprvé naostro, byť „pouze“ v televizi a ne v kinodistribuci. Mám-li být naprosto upřímný, tak psaní je moje nejoblíbenější část filmařské práce, moje tajná srdeční záležitost, které bych se do budoucna rád věnoval daleko více.
Co se vám první vybaví, když se řekne slovo televize?
Moje slohová práce, se kterou jsem zvítězil v roce 1989 v okresním kole olympiády v českém jazyce. Jmenovala se Zlatá střední cesta a pojednávala o tom, že ani se sledováním televize by se to nemělo přehánět. Asi jsem už tehdy se svou prostředností rostl pro televizi, se kterou se letos stýkám a potýkám už dvacet let. Později jsem ale poznal i film a lidi jako Robert Sedláček nebo Karel Vachek mi ukázali úplně jiné cesty, kterými se teď snažím dojít i do televize, aby měla nějaký smysl. Příkladem téhle snahy je i přitáhnutí talentovaného režiséra Jana Bušty k televizní práci. Už žádná zlatá střední cesta...
Příběh TELEVISE BUDE! je vyprávěn takřka v jediném nepřerušeném záběru. Proč jste zvolil tuto metodu?
Ta „jednozáběrovka“ je ale falešná, on je to totiž mimo jiné i film o mediální falši. O klamech, které má televize jako vlivné médium na svědomí. Na úplném začátku, když se ještě přemýšlelo o variantě, že celý film bude rekonstrukce prvního vysílání z 1.5.1953, jsem koketoval s tím, natočit příběh skutečně v jednom záběru, abych i po letech nějak vyvážil a reflektoval „rekordnost“ toho, co tým televizních průkopníků tehdy dokázal. Navíc 50. léta byla v kinematografii i televizi vhodný terén pro experimentování s dlouhými záběry, Hitchcockův slavný Provaz je dokonce z roku 1948. Když jsme se rozhodli pro větší dějinný záběr příběhu a z jednoho dne se stalo desetiletí, hledal jsem způsob, jak se pořád těšit z rekordu a přitom vypovídat něco o toku dějin. Nejsugestivnější vzory byly pro mě v tu chvíli slavná jednozáběrová procházka Ermitáží Ruská archa od Alexandra Sokurova a obrazy lidí dezorientovaných v chaosu dějin z filmů Alexeje Germana a jeho syna. Vlastně jsem chtěl všechny tyhle klasické a „těžké“ vzory obléknout do lehkého kabátu současného filmařského popu. Trochu jako to teď úspěšně dělá Cuarón, kterého už mi pár prvodiváků předhodilo. Jeho filmy ale zas tak nebaštím a Gravitaci jsem třeba viděl, až když už byl můj film hotový. A taky je to takový můj pokus, jak reflektovat to, co televize přinesla dávno před internetem, totiž přímý přenos. Princip jednozáběrovky je ve své podstatě podobný: čas akce a čas sledování se během jednoho dlouhého záběru maximálně přibližuje.
Jak vás napadlo oslovit pro dobový film z 50. let elektro-minimalistické kapely Midi Lidi a WWW?
Hledal jsem pro ten film ideální hudební výraz a došel jsem k tomu, že by i hudba měla zrcadlit téma přetlačování se naivní technické vize s mocenskou strukturou. A navíc jsem chtěl, aby to i v tomhle byl popík. Aby tu informační nalejvárnu mohl se zájmem sledovat třeba i nějaký středoškolák. Midi lidi byli od začátku jasná volba pro tu pozitivní a technicky vizionářskou linku vyprávění. Chtěl jsem, aby hodně samplovali z budovatelských hitů 50. let, aby tam ta doba byla stále přítomná a zároveň, aby to byl pořád jejich poťouchlý styl, který to celé odlehčí. A pro temnou, mocenskou stránku příběhu se mi zdál ideální nezaměnitelný zvuk kapely WWW. Ondřej Anděra nakonec svůj part nahrál spolu s bubeníkem Pavlem Fajtem a nejvíc si mě získal jeho cover písně Zítra se bude tančit všude, jehož část je použitá i ve filmu. Obě kapely většinu hudby zkomponovaly ještě před natáčením, takže jsem často jednotlivé scény vytvářel už s vědomým konkrétních hudebních motivů, nebo dokonce skladeb. Výsledek rád něžně nazývám elektro-minimalistická operetka a moje žena mu říká budovatelské disco.
Co se vám první vybaví, když se řekne slovo televize?
Před pár lety bych určitě odpověděl: Dětství! O něco blíž k dnešku bych spíš konstatoval, že televizi nemám. A po dotočení TELEVISE BUDE! je to myšlenka na zpola kolosální a zpola monstrózní organismus, který z druhé poloviny 20. století udělal nepřetržitý tok audiovizuálních podnětů a díky kterému si spousta lidí v mém věku v odpovědi na vaši otázku vybaví právě hlavně to, jak celé dětství čučeli na bednu...
Jako kreativní producent se specializujete na společensky angažovaný dokument (mj. Český žurnál), TELEVISE BUDE! je ale spíše hraný film s dokumentaristickými prvky.
Je pravda, že v mojí tvůrčí skupině vznikají převážně dokumenty. Ale současný televizní systém umožňuje, abychom se věnovali čemukoli, takže dělám taky třeba na vzdělávacích pořadech pro děti. S filmem TELEVISE BUDE! se poprvé dostávám do oblasti hraného filmu, z čehož mám velkou radost. Tak či tak, stejně je nejdůležitější, má-li autor co sdělit, forma mi přijde druhotná.
Byl od začátku váš záměr postavit budoucí film na výrazně autorském stylu? Neexistoval žádný požadavek „shora“, aby oslava výročí měla řekněme konvenčnější podobu?
Autorský styl za mnou přišel se samotnými autory, kteří mi námět nabídli. Asi to nebyla náhoda, s Radimem Procházkou spolupracuji už dlouho. Oba máme rádi tzv. autorský film. Televize hledala náměty k televiznímu výročí v celé škále žánrů, v našem případě se jí myslím zalíbila představa, že bude mít i něco „prestižnějšího“. Co se konkrétního stylu týče, nechala nám volnou ruku. A Jan Bušta se evidentně té příležitosti chopil s plným nasazením.
Co se vám první vybaví, když se řekne slovo televize?
Kritické texty, které jsem dlouhá léta o televizi psal, a proti nim ten víc než rok, co tady dělám producenta. Je pro mě hodně zajímavé poznat televizní organismus zevnitř a mít možnost ho alespoň trochu sytit věcmi, za kterými si člověk stojí.