31. března 2022

Jiřina Štěpničková byla na jevišti i stříbrném plátně nepřehlédnutelná. Prostě energická, sebevědomá blondýnka se slovanskými rysy a uhrančivýma očima. Diváci si ji zřejmě nejvíc pamatují jako filmovou Maryšu nebo Viktorku. Ztvárnila ale desítky dalších postav, které měly jedno společné. Dokázaly obstát v těžkých životních zkouškách. A těch připravil osud celou řadu i jejich představitelce. Příběh nadané herečky by vydal na scénář velkého dramatu. Zažila sledování, zastrašování, roky ve vězení, ztrátu osobní svobody a na dlouhá léta přišla i o jediného syna. 3. dubna si připomeneme 110. výročí narození této statečné ženy. Při té příležitosti natočila kolegyně Soňa Pokorná malou vzpomínku na ni.

Dokáže lidi proměnit třeba v zombie nebo v pohádkové bytosti. Líčení je pro ni výtvarnou hrou. A make-up považuje za jakousi rituální masku, stejně jako tomu bývalo u našich předků v dávných časech. Barvy na obličej si nenanášeli jen proto, aby se jimi zkrášlili nebo zakrývali nějaké nedostatky, ale aby získali určité schopnosti, případně se před něčím či někým chránili. Hrdinka naší další reportáže jednatřicetiletá Adéla Bursová má na svém kontě řadu mezinárodních úspěchů. Líčila herce v Národním divadle i budoucí královny krásy. Navíc si ji najímají filmaři, pro které vytváří speciální make-up efekty. Od popálených či jinak znetvořených tváří až po příšery všeho druhu. Její práci jste mohli vidět například v americkém seriálu Carnival Row s Orlando Bloomem. Víc vám o ní prozradí Tomáš Polák.

Firma SCS Software patří k nejúspěšnějším herním studiím u nás. I když, pro mnohé asi překvapivě, dobývá svět pouhými dvěma produkty, navíc velmi podobnými a zdánlivě nudnými. Oba totiž simulují jízdu kamionem. V jednom vozíte náklad napříč Amerikou, ve druhém po Evropě. Jenže téma, které bylo vždy vnímáno trochu s despektem, jako velmi okrajové, pražští vývojáři povýšili na úroveň, která nepřestává udivovat. Už téměř patnáct let tahle svá dílka rozšiřují a vymazlují. O svém neobvyklém nápadu a touze po dokonalosti si povídali s Petrem Bělíkem

Představte si, že jste svědky krádeže v obchodě, ke které byli přivoláni strážníci. Nejspíš čekáte následující vývoj situace. Přijedou a pachatele odvezou na služebnu. Jenže my teď ten scénář trochu přepíšeme. Oni opravdu dorazí, ale zjistí, že zlodějem je zoufalá matka samoživitelka, která kradla z nouze. Muži zákona se nad ní slitují a vše za ni zaplatí. Připadá vám to přitažené za vlasy? Jako epizoda ze špatné telenovely? Možná… Jenže tenhle příběh se doopravdy stal. A jeho aktéry byli příslušníci Městské policie, kterou od roku 2019 vede, a i hodně mění 52letý Jiří Klein. Muž, kterého bychom s trochou nadsázky mohli nazvat policejním reformátorem, se řídí heslem, že dobro přitahuje dobro a zlo zase zlo. O tom, co ho k tomuto vidění světa přivedlo a jak ho vnímají podřízení i okolí, vyprávěl Petru Bělíkovi.

Ruzyňské letiště, naše nejvýznamnější, slaví pětaosmdesáté narozeniny. V době svého dokončení, tedy v roce 1937, konkurovalo nejmodernějším evropským aeroportům ve Francii, Německu nebo ve Velké Británii. Před vypuknutím koronavirové pandemie spojovalo Prahu se 165 destinacemi. V roce 2019 na něm odbavili bezmála 18 miliónů cestujících, což byl rekordní počet v celé historii areálu. Za dobu své existence taky prošlo řadou proměn a pyšní se i mnoha oceněními. Třeba bylo hned třikrát ve své kategorii vyhlášeno nejlepším v Evropě. Jeho příběh pro vás zmapovala Soňa Pokorná.