12. listopadu 2020

K nejúspěšnějším československým vývozním artiklům patřily staré dobré Zetory. Zemědělcům po celém světě pomáhají už pětasedmdesát let. První prototyp byl představen 14. listopadu 1945. Ale jméno dostal až při zahájení sériové výroby v roce následujícím. Vzniklo složením prvního písmene brněnské Zbrojovky, v níž se stroj zrodil, a koncovky slova traktor. Tedy Zet a or. Záhy začaly Zetory slavit úspěchy i za hranicemi země. V Evropě, ale taky v Asii, Africe nebo za velkou louží. Jeden z nich, veterán z roku 1962, dokonce před třemi lety vyjel po nejvýše položené horské silnici v Evropě k rakouskému vrcholu Grossglockner do výšky bezmála tří tisíc metrů nad mořem. Hvězdnou historii značky, která se v mnoha zemích stala synonymem slova traktor, u příležitosti jejího jubilea zmapoval kolega Ivan Bareš.

Dále vám představíme muže, jehož jméno byste našli v titulcích řady našich i zahraničních filmů. Například hollywoodských trháků Liga výjimečných, Prokletí bratří Grimmů nebo Duna. Dokázal vytvořit třeba futuristický automobil, kterým jezdil kapitán Nemo, monumentální sloupovou síň nebo obřího brouka. Navíc pracuje s nejrůznějšími materiály. Hlínou, laminátem, bronzem i dalšími kovy. Sedmapadesátiletý Miroslav Jakubčík z Líbeznic je prostě takový všeuměl. Dokonce říká, že věnovat se jednomu druhu výtvarného umění by ho neuspokojovalo. O cestě z tátovy hrnčířské firmy do světa stříbrného plátna vyprávěl Petru Švihovcovi.

3D tiskárny jsou fenoménem posledních let a Česko je v jejich výrobě bez nadsázky velmocí. Málokdo ale ví, že prim hrajeme i v produkci materiálu nezbytného pro jejich provoz. Jde o takzvané tiskové struny – tedy jakési dlouhé plastové špagety, které se taví a proměňují v takřka jakýkoliv tvar. A právě na ně se specializuje i hrdina našeho dalšího příspěvku. Josef Doleček z moravského Hulína. Dodává je mnoha průmyslovým firmám. Automobilkám, sklárnám, ale taky třeba americké armádě. A posloužily i filmařům při tvorbě kulis pro kultovní Hvězdné války. S autorem úspěšného nápadu vás seznámí Josef Kubeš.

Oldřiška Neumannová z Kolína pro změnu dobývá zahraniční pódia. Přesto, že nedávno oslavila teprve osmnácté narozeniny, dokázala se už prosadit ve svém oboru do absolutní špičky. Na konzervatoři studuje klasický a moderní tanec, miluje ale i rytmy latinskoamerické nebo karibské. V patnácti letech dokonce zvítězila v americkém Los Angeles v jedné z nejprestižnějších soutěží svého druhu. Přitom se tehdy na tomto šampionátu planety utkalo v interpretačním umění 2500 účastníků z víc než 60 zemí. Oldřiška má ve své sbírce zlaté medaile i z dalších mistrovství světa a Evropy. Do všech vystoupení jde naplno a řídí se mottem, když ne teď, tak nikdy. Nejen o velkém úspěchu, ale i o jejích dalších snech a plánech si s ní povídal Tomáš Polák.

Moldánky, gajdy nebo pukl. Všechna tato slova označují jeden prastarý hudební nástroj. Do světa se rozšířil zřejmě z pasteveckých oblastí v Přední Asii, kde na něj hráli už před čtyřmi tisíci lety. U nás se největší oblibě těší na Chodsku, Strakonicku nebo na Moravě. Asi už tušíte, že řeč je o dudách. Říká se jim taky nástroj čertovský. A to proto, že neobvyklé tóny, které vyluzují, naše předky často děsily a jejich původ připisovali samotnému ďáblovi. Jedním z jejich nejznámějších tvůrců u nás je Lubomír Jungbauer ze Stoda u Plzně. Vyrábí je už téměř čtyřicet let a zájem o ně mají muzikanti z celého světa. Do jeho dílny vás zavede Barbora Němcová.