(1982 – 1985 a 1988 – 1992) Havlíčkův Brod
Skupinu Gumovej knedlík založila parta teenagerů z havlíčkobrodské čtvrti Žižkov někdy v roce 1982, jako reakci na tehdy se u nás šířící „čerstvé“ styly - novou vlnu a punk. V první fázi se ve formaci objevili: Milan Bárta (g, voc), Jouza „Vodník“ Bárta (ds), Milan Pospíšil (bg, voc), Milan „Myšák“ Myška (g), Zbyněk Suchdolák (voc).
Soubor se prezentoval jakýmsi živelným pub-punkem a texty věnovanými většinou své rodné čtvrti Žižkovu, hospodě a pivu, přičemž koncertní aktivity té doby bylo možné považovat za minimální (např. minifestival v Knyku v roce 1983, koncert na maturiťáku v Chotěboři 1983). Po tomto prvním období, po kterém zbyla jedna kazeta nahrávek, se Gumovej knedlík zcvrkl na trio (M. Bárta – g, voc, J. „Vodník“ Bárta – ds a M. Pospíšil – bg, voc), a jelikož se mezitím hoši seznámili se soundem českých alternativních kapel (Extempore) a kapel hnutí Rock In Opossition, i jejich tvorba se zaměřila na podobně ponurou a experimentální hudbu. Někdy na začátku roku 1984 skupina vystoupila na své jediné oficiální akci v brodském klubu mládeže, zvaném Juliánbar, ovšem pod krycím názvem Přísada. V té době se už její členové stýkali s místní undergroundovou komunitou soustředěnou v hostinci U Hnáta okolo kapel Maama a Křečový Žíly. Na konci roku 1984 se objevili v GK dva další hráči – ze spřátelených KŽ přišel na výpomoc Petr „Žvatla“ Novotný (g, ks, voc) a rozpadlého gymnaziálního punku PVC také Jaroslav „Beďár“ (nebo „Bořík“) Bořil (vln). Sound skupiny neustále pokračoval v linii alternativy a zvukových experimentů, s dosti morbidními texty (např. „Maminko a tatínku, já jsem zabil dědečka“ nebo „Uctívači mrtvol“).
V lednu 1985 nastoupil na reciproční výpomoc bubeník Jouza „Vodník“ do Křečovejch Žil a pro oba soubory (i přes občasné výslechy na StB) začalo jejich nejlepší období. Většinou se koncertovalo na vlastních akcích komunity, tzv. „festivalech Pod tou strážní věží“. Z této doby také existuje nejvíce nahrávek kapely. Hudba GK se v tom čase podobala jakési koláži rozvrstvených zvuků, nabalených na neustále se opakující kolovrátkový rytmický vzorec doprovodné kytary.
V říjnu 1985 odešel na vojnu basista M. Pospíšil a v dubnu 1986 i bubeník Jouza, takže duch souboru žil pouze ve společných projektech M. Bárty a navrátilce Myšáka („Milan & Milan“). Při jedné dovolence se v HB objevil i Jouza a trio pak ještě s hostující Alžbětou (nikoliv Českou) vytvořilo nahrávku „Blátoviny“.
Po návratu Jouzy ze základní voj. služby v březnu 1988 bylo cítit evidentní snahu soubor obnovit, ať už pod původním názvem anebo pod názvem Vždy Ready, jak navrhoval Myšák. Problémy trochu činil Milan Pospíšil, zvaný „Artur“, který po návratu z vojny sice stejně jako většina členů prchl do Prahy, tam se však začal více než hudbě oddávat hrátkám s alkoholem a drogami. A tak se o obnovení kapely jen tlachalo v hospodě a jelikož se dlouhou dobu pro onen návrat nic nedělalo, Jouza vzal lano od svých bývalých spoluhráčů z KŽ Petra „Hraboše“ Hrabalika a Jiřího „Marthy“ Dvořáka a na svět tak přišlo drsné hard coreové trio Našrot.
Gumovej knedlík se nakonec podařilo dát dohromady i s Jouzou v sestavě, a soubor vydržel hrát svůj experimentální underground až do roku 1992, kdy se rozešel. J. Bárta pak bubnoval už jenom s Našrot (a také s našroťáckou sezónní odnoží, pub rockem Jerry & The Alligators), jeho starší bratr Milan na další hudební projekty rezignoval a M. „Artur“ Pospíšil si postavil v reakci na Našrot hardcore band Blázinec.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
Fotografie + němý 8mm film z akce „Pod tou strážní věží“ (Havlíčkův Brod) z června 1985 (1985, vlastní J. Wiche a P. Hrabalik)
Audio:
Gumovej Knedlík: „Songs 1983“ (1983, pub-punkové období)
Gumovej Knedlík: „83“ (1983)
Přísada: „Live“ (1984)
Gumovej Knedlík: „84“ (1984)
Gumovej Knedlík: „Live 85“ (1985)
Gumovej Knedlík: „Live na baráčku“ (1985)
Milan & Milan: „Hračkárna“ (1987)
M. Bárta, M. Myška, J. „Vodník“ Bárta & Alžběta: „Blátoviny“ (1987)
