(1982 – 1986) Havlíčkův Brod
Skupinu založili mladičtí teenageři bydlící téměř všichni v jednom činžáku na havlíčkobrodském sídlišti Pražská někdy na začátku roku 1982. Nadšeně se shlédli v tehdejších fantastických jménech čs. novovlnných kapel, takže stejně jako u mnoha jiných bandů, také u souboru Křečový Žíly musel nejprve existovat pitoreskní název a teprve poté vznikla potřeba ho nějak hudebně naplnit. Kuriózní je, že první zkoušky probíhaly tak, že „nástroje se hodily na hromadu, a kdo si co urval, na to hrál“. Po několika týdnech vykrystalizovala také první sestava: Miroslav „Míca“ Kočí (g), Jiří „Shef“ Přibyl (voc, show), Petr „Žvatla“ Novotný (g, vln, ks), Jiří „Bruno“ Wiche (cl, sax), Jiří „Martha“ Dvořák (bg) a Petr „Krpi“ Krpálek (ds, voc), přičemž hned po pár zkouškách „byl odejit“ Míca, neboť „při focení se vobjevil se zrcadlovejma brejlema – tak narušil naše image… na kytaru hrál stylem ´curro jimenez´ a občas se na zkoušce vytasil s nějakou trampskou písní“ (Jiří „Bruno“ Wiche ve spisku Křečový Žíly aneb Stále live Pod tou strážní věží).
Zbylá pětice se zuřivě vrhla do „tvorby“, která působila zajímavě už jen tím, že kromě basisty Marthy nikdo z kapely netrpěl žádnou instrumentální dovedností, což bylo ještě umocněno špatným nástrojovým parkem (např. zpočátku krabice a kýbly místo bubnů, kytara vedená přes tranzistorák, oblíbený ruský dětský synťák PILE atd.). Nezachované nahrávky z té doby se vyznačovaly organizovaným a někdy neorganizovaným rámusem, do kterého zpěvák vykřikoval absurdní texty (zhudebnění televizního programu, rad pro zahrádkáře atd.). Ač mládenci hudebně tíhli k punku (mnozí z nich skvěle jezdili na skejtu) výsledkem jejich snažení byly tedy spíše jakési alternativní hlukové struktury, nevědomky navazující na industriál a alternativu typu Kilhets.
Koncem roku 1982 se teenageři seznámili přes Hraboše, s kterým hrávali fotbálky, i se staršími androši z kapely Maama, kteří je začali zásobovat těmi „správnými“ nahrávkami, a tak také začala společná sezení v havlíčkobrodské hospodě U Hnáta.
Na začátku roku 1983 Křečový Žíly zorganizovaly první „koncert“, který se konal v kočárkárně baráku, kde většina členů bydlela. Poté následovalo několik polo-koncertů v HB a okolí (např. na minifestiválku v Knyku nebo v brodském svazáckém klubu Juliánbar, kde je vedení klubu vypnulo asi po dvou skladbách) a úspěšné vystoupení jako „hostů“ na jedné zábavě poblíž Ústí n. Orlicí (březen 84). V té době je u KŽ již rozeznatelná snaha o prezentaci písní, byť to jsou většinou křečovitě okopčené punkárny od Pistolí („Lidí plné nástupiště“) či Peter And The Test Tube Babies („Včera večer zrána“). Kladem jsou pak české texty.
Někdy na jaře 1984 se havlbrodský underground dohodl, že uspořádá svojí první vlastní akci a tímto koncertem na paloučku pod baráčkem Žvatlovy tety vlastně začala série events, které pod názvem „Pod tou strážní věží“ probíhaly přibližně od května ´84 do září ´85. Na první hrála jedna kapela (KŽ) a přišlo asi dvacet lidí, té poslední zářijové v pětaosmdesátém v lomu u řeky Šlapanky, nazvané honosně Underground festival of music, se zúčastnilo asi sedm kapel, dvě divadla, a odhadem asi 300 lidí, což byl v té době na undergroundovou akci dost vysoký počet.
To už v kapele samotné proběhly další změny. Od dubna do září 1984 v KŽ působili dva členové z rozpadlé Maamy Josef „Pepino“ Frič (preparovaná kytara „kačena“) a saxofonista Jiří „Koutňák“ Koutný. Po jejich odchodu se v bandu objevil Petr „Hraboš“ Hrabalik (g, voc, ex-Maama, zároveň Sfinx) a jelikož Krpi byl povolán na vojnu, přivedl sebou i bubeníka Ladislava Rázla (ex-Oxygen). Ten ale v obavách záhy (po dvou zkouškách) odešel.
O Křečový Žíly, potažmo celý havlbrodský underground, se totiž „konečně“ začala zajímat StB, takže jednotliví členové začali býti bráni na výslechy. Kapelu to však ani v nejmenším nezastavilo – pomalu dávala dohromady nový repertoár (nazvaný příznačně „Cirhosa jater“), a když do ní na začátku ledna 1985 nastoupil nový bubeník Jouza Bárta ze spřáteleného androše Gumovej knedlík (na oplátku Žvatla recipročně vypomáhal na kytaru v GK), rozjela se pro ni ta nejlepší sezóna. „Tehdy se vlastně začal rodit onen konglomerát stylů, kterým Žíly prosluly… Ve svým soundu spojovaly temný poselství Plastiků a Extempore, moji hard rockovou minulost a ´rock-in-oppositioňáckou´ přítomnost, doteky industriálu (znali jsme přece Throbbing Gristle) a samozřejmě punkový vlivy, vždyť například skladba ´Lidí plné nástupiště´ byla parafrází jedný věci od Pistolí. A tomu všemu komplet jsme začali říkat ´freak out´, jelikož to bylo přesně to, co jsme si pod tímhle výrazem představovali“ (Hraboš v knize Kytary a řev aneb Co bylo za zdí). Skupina občas vystupovala pomalovaná či v bizardních kostýmech a doplňcích (oděv ze žlutého igelitu, dámské šaty, plynová maska). Texty se nesly ve spektru od jednoduchých říkanek („Jedu na pole“, inspirovaná hercem Pierre Richardem), přes převzaté pochmurnosti („Hodiny“ od J.B.Čapka), vlastní dvojsmyslné komentáře tehdejší společenské situace („Vagon“, „Hnijící královna“) až po jednoznačné protivládní útoky („Staroměstskej punk“, což byla parodie na únor 1948, „Černá středa“, která se vztahovala k 21.8. 1968 a okupaci Československa vojsky Varšavského paktu, nebo „Schovej se“ o žabčickém masakru).
Pro úplnost jmenujeme tuto nejlepší sestavu: Jiří „Shef“ Přibyl (voc, show a tanec – existuje názor, že jeho křečovité taneční kreace dodnes nebyly překonány), Petr „Žvatla“ Novotný (ks, vln), Jiří „Bruno“ Wiche (cl, sax), Jiří „Martha“ Dvořák (bg), Petr „Hraboš“ Hrabalik (g, voc), Jouza „Vodník“ Bárta (ds) a jako host s kapelou občas vystoupila houslistka Šárka „Šura“ Mejstříková. Soubor v tomto složení odehrál několik vystoupení i mimo svoje domácí akce v HB – např. v Ostrově nad Oslavou (leden), Třemešku u Uničova (květen), Lomničce u Hracholusk (léto 85). Ze zaznamenaných vystoupení je asi nejlepší nahrávka z baráčku – „Live In Baráček… In Intoxication“ (duben 1985), jež se v závěru zvrhne v totální opileckou improvizaci.
Mimo KŽ se členové kapely hudebně realizovali jen málo. O Žvatlově výpomoci Gumovýmu knedlíku již byla řeč, Martha si zahrál coby kytarista a dokonce i bubeník (sic!) v posledním období gymnaziálního punku PVC. Hraboš, pracující tč. v Liberci, zkoušel o víkendech v HB se „zeppelinovským“ hardrockem Sfinx (ovšem paradoxně pod vedením „blackmorovce“, kytaristy Jaroslava „Jerry“ Novotného), který vystoupil snad jen dvakrát. A v týdnu se pak vlasatý androš vrhal do chlastacích manévrů po libereckých hospodách, v nichž pak vyřvával s kytarou a dalším libereckým opilcem, houslistou Petrem „Sandro“ Štajnerem cosi jako blues. V září 1985 pak opět v HB vznikla nahrávka, kterou její protagonisté Hraboš, Shef a Bruno coby projekt Škeble nazvali prozaicky – „Škeble“.
Křečový Žíly nakonec skončily paralyzovány odchodem členů na vojnu. Na podzim 1985 po „Underground festival of music“ odešli Shef a Martha, na jaře 1986 Jouza Vodník. Před jeho nástupem stačila vzniknout ještě v omezené sestavě Žvatla (voc, vln), Hraboš (g, voc), Jouza (ds) a Radek „Rysoun“ Rys (bg) nahrávka „EP 1986“ - obsahovala mj. skladby „Schovej se“ a „Černá středa“. A toto byla také poslední nahrávka KŽ, neboť i přes snahy zbytku souboru (hlavně Žvatly a Hraboše) o jeho opětovné obnovení, se dohromady už nikdy nedal. Hraboš posléze v roce 1987 zpíval asi tři čtvrtě roku s HB-zábavovkou Experiment, než z ní byl v lednu ´88 vyhozen. Na jaře 1988 se tři ex-členové KŽ Hraboš, Martha a Jouza objevili v nové formaci Našrot, která se proslavila třeskutým hard corem, přičemž od KŽ převzala dva songy - „Schovej se“ a „Hnijící královna“, kterou kapela na koncertech dávala po celou našroťáckou éru.
Co se zachovalo do roku 1989:
Fotografie + němý 8mm film z akce „Pod tou strážní věží“ (Havlíčkův Brod) z června 1985 (1985, vlastní J.Wiche, P. Hrabalik)
Audio:
Křečový Žíly: „Live In Baráček… In Intoxication“ (1985)
„Uničov 85“ (1985, KŽ skladby „Vagon“ a „Jedu na pole“)
Křečový Žíly: „Zkušebna ´85“ (1985, nahrávka ze zkoušky)
