Pořady

herec, zpěvák

Milan Chladil

narozen 8. února 1931
zemřel 28. června 1984

Zpěvák Milan Chladil se narodil v roce 1931 v Brně jako jediný syn v rodině krejčího. Matka byla v domácnosti, otec v něm pak jasně viděl pokračovatele svého povolání. A ke krejčovině ho vcelku důsledně vedl. Za války prodělal Milan jako dítě těžkou revmatickou horečku, dokonce málem zemřel, nakonec ale nad nemocí zvítězil: nicméně je pravděpodobné, že to zanechalo následky na jeho srdci. Po válce se sice vyučil krejčím, přesto se nejvíce nadchl pro hudbu: už v šestnácti-sedmnácti zpíval v Rajhradě u Brna s amatérskou kapelou. Trošku stylem Rudolfa Cortése, nicméně zároveň také trošku sám za sebe. Už tehdy měl znělý a školený hlas – na jednom tanečním večeru zaujal hudebníka a kapelníka Erika Knirsche, který mu nabídl angažmá. A tak od počátku padesátých let začal Milan zpívat v Brně s Knirschovým orchestrem. Je zcela pochopitelné, že jeho otec toto nesl velice nelibě.

Zpěv začal Chladil studovat na konzervatoři v Brně u Eduarda Fischera, ale v roce 1954 si ho při jednom koncertě Knirschova tělesa všiml kapelník Zdeněk Barták, který měl v Praze věhlasný big band. A přetáhl ho do hlavního města. Tam Milan pokračoval ve studiu na konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1957. Poté ještě chodil na soukromé hodiny ke Konstantinovi Kareninovi, v Praze žijícímu ruskému pěvci a pedagogovi. Co se týče druhu hlasu, byl Milan lyrickým barytonem, přičemž měl zvláštní barvu, trošku jako americký zpěvák Mario Lanza. Snad možná i proto byla první Chladilovou písní natočenou na desku Granada, kterou proslavil právě výše zmíněný pěvec. Jak již bylo uvedeno, během studia na konzervatoři zpíval Chladil v období 1954-1956 se známým Orchestrem Zdeňka Bartáka, v roce 1956 pak krátce v jazzové skupině Kamila Hály. Vzápětí nastoupil do Orchestru Karla Vlacha, ve kterém vydržel až do své předčasné smrti. Zároveň v průběhu času příležitostně spolupracoval i s dalšími orchestry – s TOČRem, Orchestrem Václava Hybše či Orchestrem Československé televize. Coby operetní zpěvák vystupoval nejvíce v HD v Karlíně.

V roce 1956 natočil Chladil svůj první singl s již avizovanou písní Granada (1956), z dalších známých songů té doby jmenujme předělávky Arrivederci Roma (1956) nebo Volare (1958) a české blues Kdo to tu hvízdá (1958). Přibližně v roce 1958 se seznámil se zpěvačkou Yvettou Simonovou: napřed zpívali každý sólo, ale na popud Vlacha spolu později začali dělat dueta, jejich hlasy se k sobě totiž náramně hodily. A oba se hodili k sobě i typově – krásná a elegantní Simonová, sympatický Chladil, oba vždy pěkně oblečení, s nonšalantním vystupováním a vlídným, melodickým repertoárem. Vůbec není náhoda, že se duo Simonová & Chladil záhy stalo nesmírně populárním po celé republice. Dalšími Milanovými častými spolupracovníky a kamarády byli Karel Hála, Rudolf Cortés a Milan Drobný.

V první polovině šedesátých let Chladilova popularita kulminovala. Většinou zpíval písně převzaté ze zahraničí s českými texty, v menší míře songy domácích autorů. V roce 1960 mu vyšly mj. singly Ulice, kde bydlíš tyTeď už je ráno, o rok později Láska na kolech. Taktéž byla natočena televizní písnička (dnes bychom řekli videoklip) Jezdím bez nehod (1961), a ze stejné doby pochází i song Chtěl bych mít kapelu (později na ni také vznikl klip). Známé jsou samozřejmě duety s Yvettou Simonovou: O nás dvou, Děti z Pirea, Až na severní pól, Sentimentální, Santa Anna Maria nebo Kde je tvůj pláč či Den je príma. A pak další jeho sólo písně z období 1962 -1965 Je nás jedenáct, Dívka, jež prodává růže, Volání divokých husí, Toulavá, Vždyť je léto, Jipy jou nebo duet s Jaromírem Mayerem U Kokořína. Chladil natočil též duet s Karlem Gottem Je krásné lásku dát, a v roce 1964 byl v anketě Zlatý slavík druhý právě za Mistrem.

V pětašedesátém mu vyšlo první album „Zpívá Milan Chladil“, což se v té době dělalo tak, že se prostě vzaly již natočené písničky ze singlů, a poskládaly se do formátu elpíčka. Totéž lze říci i o společném albu s Yvetou Simonovou s názvem „O nás dvou“ (1966). Následovaly další Chladilovy singly se skladbami jako Píseň o Renatě, Žádám víc, Matylda nebo Já se dnes dopoledne žením. A duet s Yvettou Sladké hlouposti včetně tripletu s Jiřím Štědroněm a Pavlem Sedláčkem v songu Píseň mudrců. Ten zazněl i v hudebním televizním seriálu Píseň pro Rudolfa III.(1967-1968). Když už jsme u různých televizních inscenací, Chladil si zahrál roli strýce Pavla v dětském TV-muzikálu Tři strýčkové a Dominik (1968) a člena divadelního souboru v komediálním hudebním seriálu Fantom operety (1970). Předtím v roce 1969 Chladilovi vyšlo druhé samostatné LP „Jen račte dál“.

V roce 1971 natočili Chladil a Simonová asi nejoblíbenější duet My dva a čas, který byl titulní písní společného alba „My dva a čas“ – to mj. obsahovalo i další známé duety Krásný románIndiánský bůžek lásky. Vznikl také hudební televizní pořad My dva a čas (1971), nakonec různých pořadů pro střední generaci vznikalo v sedmdesátých letech kvanta, a oba v nich málokdy chyběli (např. Televarieté, Dobrý večer s Waldemarem, Program Orchestru Karla Vlacha atd.). Navíc se Chladil na začátku sedmdesátých let rozjel i jako manažer: aby zaplnil svůj veškerý čas hraním, začal (i se Simonovou) kromě Vlacha zpívat ještě s kapelami Metronom, 6 strýců a skupinou klávesisty Ladislava Slunéčka. A jelikož byl Milan známý a měl spoustu přátel v kulturních zařízeních různých koutů republiky, dokázal dojednat spoustu kšeftů (občas i pětadvacet za měsíc), takže nebyl závislý jenom na hraní s Vlachem. Mezitím si zahrál v televizním hudebním filmu Lásky Emanuela Přibyla (1971), a zároveň mu vycházely další songy na malých deskách: Za rok se vrátím, Juliana, San Bernardino, Marina nebo Té, kterou mám rád. V pětasedmdesátém mu vyšlo LP „Milan Chladil“, o tři roky později se objevil v TV-muzikálu Kouzelný kolotoč (1978).

Z Milana Chladila vyzařovalo jakési vnitřní sluníčko, proto byl mezi všemi velmi oblíbený. Vždy měl rád společnost, a vždy chtěl své okolí bavit. Proto vymýšlel různé žertíky, nebo nesmyslné sázky. Dokázal skvěle imitovat některé herce (například Vlastu Buriana nebo Kirschnerova Spejbla). Kromě zábavy a veselí miloval samozřejmě hudbu, jídlo a sport. Byl neustále nabitý energií, neúnavný, ze zájezdů přejížděl točit do Prahy, a zase zpět, dle většiny spolupracovníků „vydržel víc než kůň“. Nesnášel nicnedělání, vždy potřeboval nějakou činnost – například se tvrdí, že některé obleky, v kterých vystupoval, si coby vyučený krejčí šil sám. Měl též tzv. shromažďovací vlastnost – když od někoho dostal dárek, byť to byla sebevětší pitomost, nikdy ho nevyhodil, ale vždy umístil na čestné místo ve své garáži, která byla těmito různými drobnostmi a suvenýry narvaná. Sbíral též plnicí pera. Byl také nadšeným sportovcem – v Brně hrával basketball, dále se věnoval fotbalu (působil v týmech Amfory a Vlachova orchestru, kde byl význačným střelcem), nohejbalu a tenisu. V podstatě kdekoliv, kde vystupoval, vždycky si našel čas na fotbálek. Fandil pražské Slávii. S Milanem byla prostě zábava, a to neustále. Přesto na jeho duši ležel černý stín – jednou mu během jízdy autem znenadání vběhla pod kola mladá dívka, která náraz nepřežila. Ač nehodu nezavinil, trápilo ho to až do smrti.

Ke které nakonec neodvratně došlo. Neustálé pracovní nasazení znamenalo velký nápor na jeho srdce. V roce 1984 se po jednom koncertu se Slunéčkovou kapelou vracel autem domů, a cestou ho postihl těžký infarkt, na jehož následky okamžitě zemřel. Stalo se tak na konci června 1984 – zpěvákovi bylo pouhých třiapadesát let.

Milan Chladil byl jednou ženatý: s manželkou Annou měl dceru Alexandru, provdanou Grygarovou. Ač se často hovořilo o jeho blízkém vztahu s pěveckou partnerkou Yvettou Simonovou, a bez výjimky na něj všichni její manželé žárlili, jednalo se o vztah čistě pracovní. V roce 2002 byl o Chladilovi natočen dokument z cyklu Předčasná úmrtí s názvem Bylo nám s ním dobře (režie Martin Dolenský). V roce 2005 o něm Arnošt Tabášek sestavil ze vzpomínek blízkých, přátel a kolegů knižní biografický portrét Šťastný Milan Chladil.(2005). A samozřejmě na CD vycházela spousta různých kompilací s písněmi, které Milan zpívá.

Výročí ▸ Milan Chladil – 90 let

alternative text

Melodie, které se vracejí s Milanem Chladilem

O zpěvákovi s krásným témbrem hlasu, od jehož narození uplynulo 90 let (1972). Scénář a průvodní slovo K. Štědrý. Kamera K. Holub. Režie P. Most

alternative text

Na návštěvě v rodném městě

Hudebně zábavný pořad (1971). Zpívají: E. Pilarová, E. Hrubeš, J. Štědroň, H. Zagorová, M. Chladil, který by v těchto dnech oslavil 90. narozeniny, a další. Připravili J. Sedlák a J. Vanýsek

alternative text

Branky, body, písničky

Hudebně zábavný pořad se známými sportovci (1972). Provázejí M. Chladil, který by dnes oslavil 90. narozeniny, a J. Štědroň. Režie J. Vanýsek

alternative text

My dva a čas

Písničkový seriál Y. Simonové a M. Chladila, jehož nedožité 90. narozeniny si dnes připomínáme (1975). Hosty jsou J. Zelenková a M. Drobný. Kamera J. Lebeda. Režie J. Nesvadba

alternative text

My dva a čas

Písničkový seriál s Y. Simonovou a M. Chladilem, který by dnes oslavil 90. narozeniny (1974). Hraje orchestr Karla Vlacha. Kamera J. Motejl. Režie J. Nesvadba

alternative text

Příběhy slavných... Milan Chladil – 90 let

Bylo nám s ním dobře

Populární zpěvák s krásným hlasem Milan Chladil, který se narodil před 90 lety, ve vzpomínkách dcery, Y. Simonové, M. Vostřákové, K. Hály, M. Drobného, J. Baura a mnoha pamětníků (2002). Režie M. Dolenský