Reportáž o jednom z autorů Charty 77 Václavu Havlovi

Desetiminutová reportáž, kterou připravili redaktoři politického zpravodajství a publicistiky, diváky seznamuje s majetkovými poměry rodiny Havlových. Na provoz pražského paláce Lucerna v předválečném a válečném období vzpomínají z pohledu proletariátu dva její bývalí zaměstnanci. Prorektor Univerzity Karlovy Vítězslav Rzounek hovoří o Havlově tvorbě, která „nemá se socialistickou kulturou nic společného“, a o jeho působení v časopise Tvář. Působení Václava Havla v Divadle Na Zábradlí popisují jeho ředitel Vladimír Vodička a herci Jan Přeučil a Václav Sloup.

Tendenční reportáž odvysílala Československá televize na prvním programu ve čtvrtek 20. ledna 1977 v Příloze Televizních novin.

Uvedený pořad byl součástí kampaně proti autorům a prvním signatářům Charty 77, jejíž text byl zveřejněn v zahraničních sdělovacích prostředcích 7. ledna 1977. Brzy poté, co začal hon Státní bezpečnosti na její autory a první signatáře, byl spuštěn i propagandistický útok ve sdělovacích prostředcích. 12. ledna 1977 otiskl deník ústředního výboru KSČ Rudé právo velký článek s titulkem »Ztroskotanci a samozvanci«, ve kterém hrubě napadl Chartu 77, její autory a první signatáře.

Československá televize zahájila protichartistickou kampaň 13. ledna 1977. V odpoledních Zprávách byly odvysílány ohlasy kladenských dělníků na článek Rudého práva »Ztroskotanci a samozvanci«. V Televizních novinách redaktor Josef Morávek ve svém komentáři označil prohlášení Charty 77 za „pamflet“, který „hrubě a lživě pomlouvá ČSSR a revoluční vymoženosti lidu“. Autory a signatáře Charty 77 nazval „zrádci a samozvanci“ a „zkrachovalými organizátory kontrarevoluce 1968“. Protichartistická kampaň ve vysílání Československé televize rychle nabrala obrátky. Ve všech zpravodajských relacích začaly být zveřejňovány protestní rezoluce stranických organizací i pracovních kolektivů z nejrůznějších závodů, úřadů, nemocnic či škol. Na obrazovce se denně střídali nejrůznější funkcionáři a političtí pracovníci, kteří se ve svých vystoupeních vyjadřovali o chartistech, jako o „rozvratnících“ a „služebnících imperialismu“. Odsoudit Chartu neváhali i lidé veřejně známí. Do televizního programu byly mimořádně zařazovány pořady a reportáže, které měly za úkol odpůrce režimu skandalizovat.

Po shromáždění kulturních pracovníků v Národním divadle se charakter protichartistické kampaně změnil. Štvavá a pomlouvačná kampaň ustoupila do pozadí a sdělovací prostředky, včetně Československé televize, žily prohlášením umělců, přijatým v Národním divadle. Počátkem února 1977 kampaň zeslábla a zdálo se, že se situace uklidní. Dokonce i Rudé právo 2. února ve svém úvodníku oznámilo, že s kampaní končí. Ale za tři dny ji obnovilo v souvislosti se shromážděním umělců populární hudby v pražském Divadle hudby, kteří se tak přidali ke svým hereckým kolegům a dalším pracovníkům v umění. Záznam z této akce odvysílala Československá televize 6. února.

Ještě v průběhu roku 1977 bylo vyrobeno a do vysílání zařazeno několik dalších pořadů, které útočily proti některým signatářům Charty 77 a odpůrcům režimu i proti některým západním zemím. V dalších letech se Československá televize vracela k Chartě 77 již jen sporadicky; nebylo žádoucí veřejnosti připomínat spoluobčany stojící v opozici proti komunistickému režimu. Text Charty Československá televize před Listopadem 1989 nikdy nezveřejnila.

Daniel Růžička

Napište nám