Pořady

hudebník

John Lennon

narozen 9. října 1940
zemřel 8. prosince 1980

Anglický zpěvák, kytarista, klávesista, hráč na foukací harmoniku, skladatel, textař, občasný herec a mírový aktivista John Lennon se narodil v Liverpoolu v roce 1940. Matka Julia byla ženou v domácnosti, otec Alfred lodním stewartem, tudíž byl neustále někde mimo domov. Nicméně peníze své ženě pravidelně zasílal. Na konci války ale od rodiny odešel úplně. Julia, která už žila s jiným mužem, svěřila Johna do péče své sestry Mimi Smithové, jež s manželem neměli své vlastní děti. Je ale pravdou, že kontakt se svým synem neztratila, pravidelně se vídali. John byl odmalička vzpurné povahy, v podstatě výtržník, jeho jedinými přáteli byli bratranec Stanley a sestřenice Leila. Společně vyráželi na sever do Blackpoolu na různá divadelní představení.

Po základní škole v Dovedale navštěvoval John v letech 1952 – 1957 liverpoolskou střední školu Quarry Bank, kde ukazoval hlavně výtvarný talent, rad kreslil humorné karikatury, které se často objevovaly ve školním časopise. V roce 1956 pak matka Julia, která poslouchala soudobý pop i rock, koupila Johnovi jeho první kytaru. Když Julii o dva roky později srazilo a zabilo auto, Johna to traumatizovalo – stal se z něj rozhněvaný mladý muž. Tedy spíše pěkný vztekloun, což se odráželo jak ve škole, tak ve vztahu k víceméně konzervativní tetě Mimi. V tomto rozpoložení začal studovat na Liverpool College Of Art. Navíc se začal oblékat jako příslušník Teddy Boys, subkultury mladých chuligánů, což samozřejmě ve škole vedlo k problémům a konfliktům s učiteli. Nakonec byl ze školy vyloučen.

V tom čase ale měl John už drahný čas skifflovou skupinu The Quarrymen. Když v roce 1957 hráli ve Wooltonu, setkal se s o dva roky mladším Paulem McCartneym, a po poslechu jeho hry na kytaru, ho požádal, aby se připojil k jeho kapele. To se i přes nesouhlas Paulova otce stalo. Paul pak doporučil do Quarrymen i svého mladšího kamaráda, kytaristu George Harrisona, baskytaristou se stal Lennonův kámoš z umělecké školy Stuart Sutcliffe. John v té době napsal i svoji první píseň Hello, Little Girl. Počátkem roku 1960 se mládenci prezentovali už pod názvem The Beatles, a v průběhu roku pak společně s bubeníkem Petem Bestem odjeli hrát do nočních klubů v německém Hamburku.

Do tohoto města se vrátili na čas i v roce 1961 a v roce 1962: byla to drsná škola, hrávali každý večer několik hodin – a dle některých publicistů právě tyto hamburské galeje stály za jejich pozdější výbornou nástrojovou i vokální souhrou. Natočili tam i desku, když doprovázeli zpěváka Tonyho Sheridana, a výtvarnice Astrid Kirchherr jim vymyslela jejich proslulý „beatle look“, delší vlasy s ofinami vpředu. Vystupovali v kožených bundách i kalhotách, hráli divoké rock´n´roly (John s Paulem je milovali) i vlastní songy, a vypadali a chovali se velmi drsně. Časem s nimi přestal hrát Sutcliffe, který chtěl zůstat natrvalo v Hamburku, a navíc byl přece jenom mnohem lepší výtvarník než muzikant (v roce 1962 po zranění hlavy zemřel) – na baskytaru pak začal hrát Paul McCartney.

Při svých návratech do Liverpoolu pak „brouci“ rachotili v místním sklepě zvaném Cavern Club; to už měli spoustu vlastních skladeb, přičemž jejich stylu se říkalo Mersey beat, anebo zkráceně beat. V té době s nimi začal spolupracovat jako manažer Brian Epstein, jenž si dal za úkol beatly prezentovat širší veřejnosti, což mj. znamenalo dobře je obléknout a natočit desku. Nakonec je přivedl k producentovi George Martinovi, který v nich vytušil velký potenciál. Zároveň to stálo místo bubeníka Besta – jeho styl bubnování se Martinovi nelíbil, a nadto ostatní brouky štvalo, že z nich byl největší fešák a nejvíc na něj letěly baby. Místo něj tedy přišel Ringo Starr. A nejslavnější sestava kapely John Lennon – Paul McCartney – George Harrison – Ringo Starr byla komplet.

Šéfem kapely byl jednoznačně Lennon, což Paul potvrdil v jednom z pozdějších rozhovorů: „Byl jako náš malý Elvis…Všichni jsme k Johnovi vzhlíželi. Byl starší než my a byl jasným vůdcem; byl nejvtipnější a nejchytřejší.“ Přesto písně, které napsali (třeba i každý zvlášť) signovali dodnes nejslavnější skladatelskou markou Lennon-McCartney. Prvním Johnovým vkladem byl singlový song Please Please Me, který dal i název debutovému LP „Please Please Me“ (1963), ještě do konce roku bylo natočeno album „With The Beatles“. Dalšími jeho autorskými songy té doby, nebo songy na kterých má velký spoluautorský podíl, byly mj. Ask Me Why, There´s A Place, From Me To You, She Loves You, I Want To Hold Your Hand, It Won´t Be Long, známý je též jeho křičený projev v předělávkách Twist And ShoutMoney (That´s What I Want). V té době byl John už ženatý, v roce 1962 si vzal spolužačku z výtvarné školy Cynthii Powell, a o rok později se jim narodil syn Julian. Jenomže moc času na jeho výchovu otec Lennon neměl – právě totiž začínalo šílenství zvané Beatlemania.

A cože to Beatlemania vlastně byla? Pomožme si citací ze stránek České televize Bigbít: „Propukla v Británii v létě třiašedesátého, od začátku roku 1964 se rozšířila jako nákaza po USA a posléze po celém světě. Všude kam John, Paul, George a Ringo přijeli, vítaly je řvoucí davy. Ze začátku pohoda, později noční můra. Koncerty beatlů se začaly proměňovat v souboje se slastně křičícím davem roztoužených dívek, schopných čehokoli, nejlépe všeho. Čtyřka mnohdy ani sebe sama neslyšela. Navíc neustálé harcování po světě skupinu dosti sráželo v jejím tvůrčím procesu. Na odpočinek nebyl čas. Všechno mělo stejný mustr – příjezd (hysterie), tiskovka (vtipkování), koncert (hysterie), odjezd z koncertu (pronásledování), hotel (obléhání) a všudypřítomné únava a stres (amfetaminy, později tráva). A ve chvílích, kdy se nekoncertovalo, nástup do studia. A tak plynul beatle-život.“ Bylo zázrakem, že mládenci v tomto kalupu neustále tvořili další a další výborné songy: uveďme některé z těch, na kterých měl John velký či hlavní podíl – A Hard Day´s Night, I Should Have Known Better, If I Fell, Tell Me Why, I Call Your Name, I´ll Be Back, Baby´s In Black, I´m A Loser, No Reply, I Feel Fine, do toho si navíc střihl některé převzaté kousky, jako třeba Rock And Roll Music od Chucka Berryho. Zásadním albem kapely v tom čase pak bylo LP „A Hard Day´s Night“, v podstatě částečný soundtrack k filmu – Brouci se totiž objevili i na stříbrném plátně v komedii režiséra Richarda Lestera Perný den (1964), pojednávající právě o beatlemánii. Lennon se uvedl i jako spisovatel: nejprve v surrealistickém nonsensu In His Own Write (1964), později napsal podobné dílko A Spainiard In The Works (1965).

V polovině sixties se hudba Beatles začala lehce měnit – původní beat postupně nabýval rafinovanějších forem, začalo se využívat jiných nástrojů, texty občas ztrácely jednoduchost, byly více zašifrované. Na desce „Help!“ (1965), která byla opět soundtrackem k další stejnojmenné Lesterově komedii o Beatles, je to slyšet zatím méně, přelomovým je v tomto ohledu až album „Rubber Soul“ (1965). Johnův autorský podíl je v tomto přechodovém období slyšet například ve skladbách Ticket To Ride, You´ve Got To Hide Your Love Away, You´re Going To Lose That Girl, Help!, It´s Only Love, Norwegian Wood, In My Life, Nowhere Man, The Word atd. Rok 1966 byl důležitý nejen pro Beatles, ale i pro Johna: jeho výrok, že „křesťanství postupně zanikne. My jsme teď populárnější než Ježiš – nevím, co půjde dřív, jestli rock´n´roll nebo křesťanství…“, vyvolal v USA obrovské odsudky a pálení desek kapely, včetně vyhrožování jejím členům smrtí. Skupina se pak po rázném rozhovoru s manažerem Epsteinem rozhodla skončit s koncertní činností. Ono těch důvodů bylo více: je fakt, že situace při vystoupeních byly mnohem vyhrocenější, zároveň byly songy proaranžovanější a s více nástroji, a bylo obtížné je v základní sestavě na koncertě přehrát. No, a taky si chtěli mládenci po letech neustálého cestování po světě trochu odfrknout. John volna využil umělecky – zahrál si vojína Gripweeda v Lesterově filmovém zpracování knihy Jak jsem vyhrál válku.

Navíc okusil tehdejší módní halucinogen LSD, a zachutnal mu, potkal se s japonskou výtvarnicí Yoko Ono, a zamiloval se. Všichni členové Beatles se ponořili do meditací, a výsledky jejich tehdejšího rozpoložení se začaly otiskovat v hudbě – bylo v ní stále více psychedelických prvků, což je slyšet na jejich albu „Revolver“ (1966). Lennonův zásadní autorský vklad je znát na písních Tomorrow Never Knows, Rain, Dr. Robert, I´m Only Sleeping či She Said She Said, přičemž na konci šestašedesátého donesl skladbu Strawberry Fields Forever, která se prací v Martinově studiu proměnila v art rockovou symfonii, a stala se téměř hymnou psychedelie. V podobném duchu vznikaly na začátku roku 1967 další jeho songy jako A Day In The Life (s Paulovou vnitřní pasáží), Lucy In The Sky With Diamonds, Being For The Benefit Of Mr. Kite, které se staly oporami pravděpodobně nejslavnějšího alba Beatles „Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band“ (1967).

Brouci ovšem dál pokračovali v neustálém nahrávání víceméně psychedelických skladeb, z nichž bylo pak vytvořeno v USA LP „Magical Mystery Tour“ (1967), a částečně se stalo soundtrackem pro stejnojmennou filmovou surrealistickou komedii, kterou…si napsali Beatles, režírovali ji Beatles, a hráli v ní Beatles. Lennon se v rámci LP výrazně skladatelsky podílel – kromě „Jahodových polí“ – na písních I Am The WalrusBaby You´re A Rich Man. V tom čase ale zemřel na předávkování barbituráty jejich manažer a přítel Brian Epstein, jenž si po ukončení koncertů připadal nevyužitý a zbytečný. A skupinou to samozřejmě otřáslo.

Mládenci navíc zlenivěli, jejich hudební nápady už nebyly tak průrazné, předchozí snahy o co nejlepší aranžmá skladeb se rozplynuly ve vlnách nezájmu. Také soudržnost jejich party se začala drolit. Na začátku roku 1968 nastal čas dalších meditací, tentokrát v Indii – přínosem bylo, že se ten čas všichni členové oprostili od braní drog (tedy kromě marihuany), což jim pročistilo hlavy, a napsali během krátkého času spoustu písní. John s Yoko po návratu sice natočili autorské experimentální LP, to však vzbudilo zájem snad jen proto, že se na obalu oba objevili nazí. Ale pak došlo k několikaměsíčnímu natáčení nového beatlesáckého materiálu, hudebně eklektického, barevného, a výsledkem bylo dvojalbum „The Beatles“, známé jako „White Album“ (1968), které se stalo nejprodávanější deskou v jejich historii. John napsal nebo se výrazně podílel mj. na skladbách Revolution 1, Everybody´s Got Something To Hide Except Me And My Monkey, Cry Baby Cry, Sexy Sadie, Yer Blues, Dear Prudence, Glass Onion, Happiness Is A Warm Gun, I´m So Tired či Julia.

V tom čase vznikl také animovaný film Žlutá ponorka (režie George Dunning, umělecká režie Heinz Edelman), jakýsi snový výlet kreslených Beatles podmořským světem, ve kterém jejich hudba nakonec porazí zlo. Použitými songy ve filmu jsou pak přebytky Beatles z jejich nahrávání „seržanta“ a „tajemného magického výletu“ plus hudba jejich zvukového mistra a skladatele George Martina – soundtrackové elpíčko pak vyšlo na začátku roku 1969. Ještě na konci osmašedesátého se Lennon a Yoko objevili s dalšími tehdejšími rockovými hvězdami (včetně Rolling Stones, The Who, Jethro Tull a Erika Claptona) v koncertním dokumentu Rock And Roll Circus.

Od ledna 1969 se beatlové snažili vytvořit nové album takzvaně „postaru“ tedy víceméně naživo – částečně nahrávané ve studiu, částečně na střeše studia (na střeše tím tak došlo ke krátkému a poslednímu veřejnému koncertu kapely, který ovšem nakonec ukončila policie). Atmosféra při nahrávání (a zároveň natáčení filmu) byla ovšem mrazivá, plná pří a hádek, George na chvilku odešel ze skupiny, John spadnul do heroinu a taky odešel ze skupiny atd. Materiál, který obsahoval mj. Lennonovy songy Don´t Let Me DownI Want You (She´So Heavy), byl nakonec uložen k ledu. Zároveň ale měli Beatles nové nápady – Lennon například píseň The Ballad Of John And Yoko (která nakonec vyšla jako singl), což byla ozvěna jeho svatby s Yoko Ono. George Martin broukům ovšem sdělil, že se bude natáčet dle jeho ověřených metod, a že musí dodržovat disciplínu. A tak vznikla výborná deska „Abbey Road“ (1969) s Johnovými příspěvky Come Together, Because, znovu vyhrabaným I Want You (She´So Heavy) a třemi jeho výškrabky Sun King, Mean Mr. MustardPolythene Pam, které byly propojeny v jakési medley.

Hned po natáčení Lennon skupinu opustil – už prostě nejevil o Beatles zájem a nehodlal se dál jako beatle angažovat. Založil si svojí skupinu Plastic Ono Band, s kterou se hodlal vrátit ke koncertování, a s Yoko bojovat za světový mír, zejména proti válce ve Vietnamu: ještě do konce devětašedesátého vydal tři singly – Give Peace A Chance (píseň se rychle stala protiválečnou hymnou), Instant Karma a tematicky odlišný Cold Turkey. V květnu 1970 vyšel ještě na LP materiál Brouků nahraný před rokem, pod názvem „Let It Be“, a Paul McCartney pak v tisku oznámil rozpad Beatles. V tom roce už Lennon natočil s Plastic Ono Bandem první, kvalitní studiové LP „John Lennon/Plastic Ono Band“ (1970), obsahující mj. songy Mother, Working Class Hero, Well Well Well, God nebo Love. Vzápětí následoval agitační singl Power To The People, a Lennon (i s Yoko Ono) se pomalu stávali tvářemi celosvětového hnutí lásky a míru.

Což vyvrcholilo poté, když John napsal píseň Imagine, která se se později stala další hymnou všech protiválečných hnutí. Pocházela z jeho stejnojmenného LP „Imagine“ (1971): to obsahovalo další jeho dobré songy jako třeba Gimme Some Truth, Jealous Guy, How Do You Sleep? či Oh My Love. Celé to ozdobil i vánočním singlem a snad nejslavnější popovou vánoční písní Happy Xmas (War Is Over). V tom čase se Lennon i Yoko přestěhovali do New Yorku a okamžitě přijali politiku radikální americké levice. Což tehdejší Nixonovu vládu dožralo, a snažila se všemi prostředky Johna vystrnadit ze země – k tomuto účelu zapojila do akce FBI i CIA. Lennon ale pokračoval v natáčení a občasném koncertování – v roce 1972 vyšlo vyloženě agit-rockové 2LP „Some Time In New Yourk City“ (kde zpívá svým neškoleným hláskem i Yoko), s písněmi jako New York City, „Woman Is The Nigger Of The World, The Luck Of The Irish či Angela – kritiky ho ztrhaly a Johna nazvaly „patetickým stárnoucím revolucionářem“. Ve třiasedmdesátém se pak Lennon distancoval od některých svých revolučních myšlenek a tezí, a natočil přijatelnější desku „Mind Games“ s písněmi jako např. Mind Games, Aisumasen (I´m Sorry), Bring On The Lucie (Freda Peeple)Meat City.

Jenomže – to neustálé sledování a vyvolávání neklidu v něm i jeho okolí včetně bránění mu získat zelenou kartu, způsobilo zpěvákovu paranoiu, jež vedla k osobní krizi: takže se pohádal s Yoko, odešel od ní, a začal chlastat jak duha. Navíc se spustil s manželčinou sekretářkou May Pang. A tak začalo jeho zhruba osmnáctiměsíční období pití, sexuálních výstřelků, výtržností a rvaček v New Yorku a zejména v Los Angeles, které později nazval „ztracený víkend“. Po návratu do NYC natočil LP „Walls & Bridges“ (1974) se songy jako Whatever Gets You Thru The Night, #9 Dream, What You Go a, Nobody Loves You (When You´re Down And Out). Na začátku roku 1975 John nahrál album starých rock´n´rollů včetně singlu Stand By Me, ale hlavně se udobřil s Yoko, a vrátil se k ní. Výsledkem onoho udobřování byl pak syn Sean, který se narodil ve stejném dni, jako jeho otec.

A John se stal vskutku vzo rným otcem – chtěl Seanovi dát vše, co díky koncertování s Beatles nemohl dát Julianovi. Vykašlal se tedy na showbyznys a stal se mužem v domácnosti. Navíc konečně získal tzv. „zelenou kartu“, opravňující ho k pobytu v USA. Na scénu se vrátil po pěti letech, až když syn povyrostl. Natočil s Yoko Ono své poslední, velmi „rodinné“ studiové album „Double Fantasy“ (1980), se známými písněmi (Just Like) Starting Over, Woman, I´m Losing You,Watching The Wheels. Osmého prosince roku 1980, když šel John do studia, podepsal tuto desku vyšinutému fanouškovi. A když se s Yoko večer vracel ze studia do svého newyorského bytu, onen člověk si ho vyčíhal, a zastřelil.

John Lennon střelným zraněním podlehl ještě téhož dne… Jeho dva synové Julian a Sean se oba potatili a stali se zpěváky a hudebníky.

Výročí ▸ John Lennon – 80 let

alternative text

Je nám ctí... John Lennon – 80 let

John Lennon: Gimme Some Truth

Unikátní dokumentární film o zrodu jedno z nejznámějších alb rockové historie: Imagine. Po rozpadu Beatles šlo o druhou sólovou desku Johna Lennona, který by se v těchto dnech dožil osmdesáti let. Dokument sleduje její vznik od psaní písniček až po jejich nahrávání, na kterém se podílela i Yoko Ono

alternative text

Je nám ctí... John Lennon – 80 let

Imagine

John Lennon a Yoko Ono v hudebním filmu z roku 1972, ve kterém nechali diváky nahlédnout i do svého soukromí. Snímek Imagine, v němž zazní především písně ze stejnojmenného Lennonova sólového alba, uvádíme k nedožitým osmdesátým narozeninám tohoto zpěváka a muzikanta, člena legendárních Beatles

alternative text

USA versus John Lennon

Měl bídné dětství, byl muzikantsky mimořádně nadaný a za oceánem vadil vládním úředníkům. Nebýt pomateného útočníka, tak by se John Lennon v těchto dnech dožil osmdesáti let. Americký dokument

alternative text

Backbeat

Z hamburských klubů k celosvětové slávě. Počátky skupiny The Beatles v britsko-německém snímku. Film uvádíme k nedožitým 80. narozeninám Johna Lennona (1993). Hrají: S. Dorff, I. Hart, S. Leeová, G. Bakewell, Ch. O’Neill, S. Williams, K. Wiesinger, J. Ehleová, W. Kahler a další. Režie Iain Softley

Pořady ve videoarchivu