Pořady

dirigent

Jiří Bělohlávek

narozen 24. února 1946
zemřel 31. května 2017

Dirigent Jiří Bělohlávek se narodil v roce 1946 v Praze. Od útlého dětství se věnoval zpívání a hře na klavír. Byl členem Kühnova dětského sboru (zde pod vedením Markéty Kühnové) a právě jeho vedoucí Jan Kühn malého Jiřího nasměroval ke studiu violoncella. Nástroj studoval nejprve na Pražské konzervatoři, a od roku 1966 pokračoval ve studiu také na AMU (1966–1972). Ve třetím ročníku přibral i dirigentství – studoval mj. u věhlasného Václava Neumanna, jehož asistentem u České filharmonie se později stal. V roce 1970 zvítězil v soutěži mladých dirigentů, o rok později byl finalistou Mezinárodní dirigentské soutěže Herberta von Karajana. Studia na AMU ukončil v roce 1972 a vzápětí nastoupil jako dirigent Státní filharmonie Brno, s níž podnikl řadu velkých koncertních turné po Rakousku, Německu a po USA. V letech 1977–1989 byl Bělohlávek šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, zároveň spolupracoval s Českou filharmonií jako dirigent. S filharmoniky opakovaně navštěvoval země Evropy, USA i Japonsko. A natočil s nimi řadu gramofonových desek.

V letech 1990–1992 byl šéfdirigentem České filharmonie, s níž mimo jiné natočil ceněná alba s Brahmsovými díly: Symphony No. 1 (1990) a Piano Concerto No. 1 In D Minor, na kterém spolupracoval s klavíristou Ivanem Moravcem (1991). Vzniklo i album s Dvořákovým oratoriem Stabat Mater (1991), a Smetanův cyklus Má vlast (1991) dostal o čtyři roky později Zlatou desku Supraphonu. V roce 1994 Bělohlávek založil Pražskou komorní filharmonii a stal se jejím šéfdirigentem a hudebním ředitelem. V rámci ní bylo natočeno několik vynikajících alb, například Dvořákovy Legends – Czech Suite (1996) či Dvořákovy a Sukovy Serenades (1996) nebo Slovácko Suite Vítězslava Nováka (1998). V roce 1995 se Bělohlávek začal věnovat pedagogické činnosti – jako profesor dirigování učil na pražské AMU (tam působil až do roku 2009, kdy mu mezinárodní závazky nedovolily výuce se více věnovat). Mezi jeho studenty patřili známí dirigenti Tomáš Netopil, Jakub Hrůša nebo Tomáš Hanus.

V roce 1995 debutoval coby dirigent BBC Symphony Orchestra s oratoriem Epos o Gilgamešovi od Bohuslava Martinů. Díky tomu se stal na dalších pět let hlavním hostujícím dirigentem tělesa. V sedmadevadesátém debutoval v Národním divadle s Janáčkovou operou Její pastorkyně a od následujícího roku se zde stal hlavním hostujícím dirigentem. V dalších letech hostoval u významných světových orchestrů – řídil Newyorské, Mnichovské, Berlínské, Japonské a Stockholmské filharmoniky, NHK Symphony Tokyo, Gewandhaus Leipzig, Staatskapelle Dresden, Bostonské, Vídeňské, Londýnské a Birminghamské symfoniky. S Pražským symfonickým orchestrem například natočil album Janáčkových Opera Suites (1999). Za nahrávky děl (opery a balety) Martinů pak Bělohlávek získal další Zlatou desku Supraphonu v roce 1999.

V roce 2001 udělil dirigentovi president Václav Havel medaili Za zásluhy 1. stupně. V letech 2003–2005 uskutečnil Jiří Bělohlávek s Českou filharmonií pro vydavatelství Supraphon nahrávku kompletu symfonií Bohuslava Martinů. V roce 2004 debutoval v newyorské Metropolitní opeře, a to s představením Janáčkovy Káti Kabanové. O rok později byl dirigent nominován na cenu Grammy za nahrávku 3. a 4. symfonie Bohuslava Martinů. A od roku 2006 se stal na šest let šéfdirigentem londýnského BBC Symphony Orchestra. Zároveň byl od stejného roku hlavním hostujícím dirigentem v Národním divadle, následujícího roku pak dirigoval Berlínské filharmoniky ve Smetanově cyklu symfonických básní Má vlast. V roce 2012 byl Bělohlávkovi královnou Alžbětou udělen Řád britského impéria za službu hudbě a v tomtéž roce se stal opět šéfdirigentem České filharmonie. V roce 2016 se mu AMU rozhodla udělit čestný titul Doctor honoris causa za uměleckou tvorbu a propagaci české hudby doma i v zahraničí.

Jiří Bělohlávek byl ženatý: s manželkou Annou, pedagožkou a klavíristkou, měl dvě dcery.

Zemřel 31. května 2017 ve věku 71 let.