Pořady

herečka

Jana Šulcová

narozena 12. února 1947

Česká herečka a dabérka Jana Šulcová se narodila v roce 1947 v Praze do neherecké rodiny. Má ještě o tři roky staršího bratra Petra. Herectví ji přitahovalo už od dětských let: s bratrem hrávala pro okolní děti loutkové divadlo, ve škole ráda recitovala a chodila též do Dismanova dětského rozhlasového souboru. Po absolvování gymnasia začala ve druhé polovině šedesátých let studovat DAMU. Už v té době byla obsazována do menších i větších rolí jak v televizi, tak ve filmu. Mohl za to její nesporný herecký talent, fyzický půvab, příjemný sametový hlas, a všichni oceňovali její smysl pro sarkastický humor. V roce 1969 Divadelní akademii vystudovala, ale to už byla nějaký čas u Městských divadel pražských ve stálém angažmá. Zde se představila například v roli dcery v dramatu Ugo Bettiho Zločin na Kozím ostrově, jako Anička, dcera Pageových, v shakespearovské komedii Veselé paničky Windsorské nebo jako Liduška v Tylově hře Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.

Před kamerou Šulcová debutovala v roli princezny v televizní pohádce Křesadlo (1968). Všiml si ji také filmový režisér Juraj Herz a obsadil ji jako Zuzanu do hudební komedie Kulhavý ďábel (1968) a následně do menší role dívky ve svém majstrštyku Spalovač mrtvol (1968). Povedená byla i Roháčova Dlouhá bílá nit (1970), venkovské drama matky a dcery, ve kterém herečka ztvárnila dceru Michaelu. V té době se Šulcová objevila v několika vedlejších úlohách v televizních inscenacích i na stříbrném plátně (např. postava Evy Jarolímkové, milenky hlavního hrdiny v krimi-komedii Partie krásného dragouna, 1970). Svoji melancholickou krásou prozářila televizní pohádku Kráska a zvíře (1971), v které hrála samozřejmě Krásku, v dalším roce ztvárnila zpěvačku Kláru ve filmové kriminálce Smrt si vybírá (1972). Ve čtyřiasedmdesátém si zahrála další hlavní roli princezny Veroniky v pěkné televizní pohádce Princ Chocholouš, dále Alžbětu v historickém televizním dramatu Ohnivý máj, zároveň získala menší, ale vděčnou roli slečny Klabíkové coby luxusní prostitutky v oblíbeném seriálu Byl jednou jeden dům.

O rok později se objevila jako Marie Zajíčková, tajná láska hlavního hrdiny Jana, v opravdu důsledně propagandistické sérii Nejmladší rodu Hamrů. V sedmasedmdesátém brala jednu z hlavních rolí – Hanu Karasovou – v rodinném televizním seriálu Tajemství proutěného košíku, ale mihla se i v normalizačním „podnikovém“ seriálu Zákony pohybu (1978). V roce 1979 se představila ve vedlejší úloze Pavly, vdané milenky hlavního hrdiny-hokejisty v Postavení mimo hru, psychologickém snímku ze sportovního prostředí, a líbila se (opět ve vedlejší roli) jako Karolína Světlá ve slovenském životopisném televizním dramatu o Boženě Němcové Ako listy jedného stromu. V tomtéž roce byla obsazena také do úlohy Jitky Strachotové do již méně povedeného seriálu Dnes v jednom domě.

Od začátku osmdesátých let se Šulcové herecky opět dařilo, byť se postupně přeorientovávala z rolí křehkých naivek či krásných oduševnělých dívek do úloh mladých sympatických maminek. Sama to komentovala takto: „Hrála jsem takový ty, co je chlapi opouštějí, a pak toho litujou, jenže už je pozdě.“ V roce 1980 na ní čekaly tři zajímavé role: Amálie v dramatu o Jakubu Arbesovi Romaneto, psychopatická narkomanka Patricie v televizní krimi Panenka (1980) – takto jedna z mála jejích záporných postav –, a konečně opět hlavní úloha, tentokrát televizní hlasatelky Magdy v komediálním dramatu Kotva u přívozu (1980), za kterou získala brněnskou cenu Zlatý krokodýl. Poté se v legendární komedii S tebou mě baví svět (1982) převtělila do Kateřiny Horákové, ženy jednoho z chlapíků, kterým jsou manželkami přenechány děti napospas během jejich pánské jízdy na horách. V tomtéž roce si zahrála jednu z hlavních rolí, Lucy Crownovou, v televizním dramatu Hořká vůně léta, rok nato titulní úlohu dokumentaristky Anny Hertlové v koprodukčním dramatu s podobným názvem Hořký podzim s vůní manga (1983). Čtyřiaosmdesátý byl pro herečku ve znamení historického dramatu Oldřich a Božena, ve kterém ztvárnila první Oldřichovu manželku Jutu, a televizním seriálu My všichni školou povinní (1984), kde si zahrála sociální pracovnici Helenu Olivovou.

V polovině osmdesátých let se Šulcová v dramatu Dobré světlo (1985) představila v roli Soni, manželky architekta a amatérského fotografa, a v dramatu Operace mé dcery (1986) v úloze Magdy, matky dívky, která leží těžce zraněná v nemocnici. Vše šlo jak na drátkách - v žebříčcích popularity se umisťovala neustále mezi nejoblíbenějšími. Jenže pak se to zlomilo. Hanákovo slovenské drama Súkromné životy (1990), v kterém ztvárnila hlavní roli psycholožky Nadi, bylo na dlouhá léta posledním dotekem herečky se stříbrným plátnem. A i rolí v televizi prudce ubylo. Částečně za to mohl rozpad jejího manželství.

Rodinný život Jany Šulcové byl totiž dlouhá léta idylou, po které ovšem následoval tvrdý pád na dno. V roce 1969 si vzala za manžela spolužáka z DAMU, herce Oldřicha Víznera a v průběhu další dekády se jim narodily dvě dcery: Tereza a Rozálie. Tehdy herečka prožívala své nejkrásnější období. Jenže na konci osmdesátých let se dostavila krize – manžel Oldřich se zamiloval do mladší herečky, a chtěl od Jany odejít. Celá věc – ač zde ještě oficiálně neexistoval bulvár – byla různě propírána na nejrůznějších místech, takže postupně dostala nádech skandálu. A velkým skandálem se po roce 1989 i díky vzniku bulváru také stala. Po určitém „čase lásky a nenávisti“, kdy existovaly snahy manželství zachránit, přišel nakonec rozvod, který zejména Janu psychicky odrovnal.

Navíc s nástupem nové doby došlo k změnám na televizním i filmovém trhu a některé dříve hojně obsazované hvězdy najednou nemohly sehnat práci. A jednou z nich byla i Šulcová. Rodina i kariéra byly náhle v troskách. Jana upadla do závislosti na antidepresivech a zejména na alkoholu, což mělo za následek nemožnost soustředění se na hereckou práci a pochopitelně také zdravotní problémy. A když se v roce 1992 změnilo i vedení v Městských divadlech pražských, po třiadvaceti letech strávených na jejich prknech, dala výpověď – jen občasně hostovala v Divadle Bez zábradlí (např. jako hejtmanka v Gogolově komedii Revizor). Ovšem následovalo těžké onemocnění slinivky a hned, když se z něj jakžtakž vylízala, došlo k poruše štítné žlázy. V tom čase ji při životě udržovaly zejména starostlivé dcery, a také občasná práce v dabingu: dělala například na oscarovém filmu Cena za něžnost, dabovala Deneuveovou ve snímku Indočína nebo Vivien Leighovou v dramatu Tramvaj do stanice Touha.

Takřka po deseti letech psychického i zdravotního strádání se nakonec herečka odrazila ze dna a pomohlo jí to samozřejmě i profesně: začala být obsazována v televizních inscenacích a občas se mihla i na plátně. Důležitým byl pro ni zejména rodinný televizním seriál Horákovi (2006), v němž se představila v roli Zdeny, tchyně hlavního hrdiny. V roce 2007 o svých strastech a problémech s alkoholem promluvila v dokumentárním seriálu ČT Třináctá komnata. Hovoří tam i o svém působení v zájezdovém divadle Háta: hraje tam například v komedií Lháři od Anthony Neilsona. Na stříbrném plátně se objevila například jako ředitelka školy v komediálním dramatu Občanský průkaz (2010), učitelka Vávrová v dramatu Bastardi (2010) nebo jako věčně opilá matka hlavních hrdinů v drsném příběhu z maloměsta Kobry a užovky (2015). Diváci ji mohli vidět i v roli pejskařky Janáčkové v komediálním televizním seriálu Trpaslík (2017).

Výročí  Jana Šulcová – 70 let