Je cosi shnilého v království dánském. Filmová adaptace slavné Shakespearovy hry, nominovaná na dva Oscary. Film uvádíme k dnešním 65. narozeninám Mela Gibsona (1990). Dále hrají: G. Closeová, A. Bates, H. Bonham Carterová, I. Holm, P. Scofield a další. Režie Franco Zeffirelli
00:01:51 PODLE DRAMATU WILLIAMA SHAKESPEARA
00:02:15 HRAD ELSINOR, DÁNSKO
00:03:22 -Hamlete, hleďte na nás jak na otce!
00:03:27 Chcem, aby svět to zvěděl, že nejblíž trůnu jste vy
00:03:32 a že vás láskou, o nic méně vřelou,
00:03:36 jako syna otec hodláme milovat.
00:03:40 A tak na nás také pohlížejte.
00:04:09 PLÁČ
00:04:50 -Ač posud v čerstvé paměti nám trvá smrt bratra Hamleta.
00:04:56 A třeba našim srdcím by příslušelo lkát
00:05:00 a celé říši být svrasklá v jedno žalostící čelo,
00:05:05 náš rozum přec už nad našimi city
00:05:09 má potud vrch, že při všem smutku o něj
00:05:14 jsme opět pamětlivi také sebe.
00:05:19 Svou druhdy sestru, nyní paní svou,
00:05:25 dědičku této bohatýrské země, jsme proto s podeťatou radostí,
00:05:32 majíce smích jaksi v jednom, slzu v druhém oku,
00:05:37 s tryznou na veselce, vážíce se v rovných miskách,
00:05:40 slast i strast, za ženu pojali.
00:05:44 POTLESK, FANFÁRA, BUBNOVÁNÍ
00:05:59 -A copak, Laerte, nám chcete vy? Prý máte prosbu? Jakou, milý hochu?
00:06:04 -Můj pane, zase zatoužil jsem po Paříži
00:06:08 a snažně prosím za své propuštění.
00:06:11 -Však co tomu říká otec? Jen směle, Polonie.
00:06:15 -Tak dlouho prosil, až mě uprosil, a já svým svolením, ač nerad, pane,
00:06:20 chtě nechtě zpečetil, co on si přál.
00:06:24 Tak prosím vás, dovolte mu, aby odjel!
00:06:27 -Tak chop se chvíle, hochu! Čas je tvůj!
00:06:30 A dle nejlepších svých vloh a sil ho koukej užít!
00:06:34 Sbohem.
00:06:38 Hle!
00:06:47 -Pojď se mnou. Je tu Hamlet.
00:06:59 Hamlete?
00:07:04 Hamlete?
00:07:09 -Leč, Hamlete, náš synovče, hehe... náš synu?
00:07:13 -Oč víc než synovec, o to míň syn.
00:07:20 -Proč napořád jak pod mrakem jste živ?
00:07:23 -Kdež! Jsem až příliš na tom božím slunku.
00:07:28 -Jste hodný, Hamlete, a šlechtí vás to,
00:07:31 že pro otce tak věrně naříkáte.
00:07:33 Leč pomněte: I otci umřel otec a tomu jeho zas.
00:07:41 Však setrvávat stále v urputném žalostění,
00:07:45 to je způsob bezbožných reptalů,
00:07:49 bol nemužný, svědčící o zatvrzelosti k nebi.
00:07:54 Váš záměr na školy se vrátit vitemberské
00:07:57 je našim přáním zrovna protichůdný.
00:08:00 Co my jsme, buďte v Dánsku! Co první dvořan náš synovec a syn!
00:08:16 -Hamlete...
00:08:19 shoď tu čerň a vlídně hleď, co přítel, na Dánsko a jeho krále!
00:08:30 Skrz přivřená ta víčka přestaň už
00:08:33 stín otcův bez ustání hledat v prachu!
00:08:36 Už je to tak, že všichni lidé umírají
00:08:41 a žitím na věčnost se ubírají.
00:08:47 -Ano, paní matko, už je to tak!
00:08:53 -Proč tedy pro tebe se zdá to být tak neslýchané?
00:08:57 -Zdá, paní matko? Vždyť tak to je!
00:09:01 Žádné zdání. Plášť jako půlnoc ani černé šaty
00:09:06 i se vším příslušenstvím smutku nijak mě nevystihují.
00:09:11 Jsou vskutku zdání: To vše by jistě člověk mohl hrát.
00:09:17 Však v sobě nosím žal, jejž nelze předstírat.
00:09:22 Co vidíte, je jenom mého žalu šat.
00:09:25 -Hamlete, matce vyhov, když tě prosí!
00:09:35 Nech školy školami a zůstaň s námi!
00:09:42 -Budu se snažit, milostpaní matko.
00:09:51 -Hamletův milý nenucený souhlas nás hřeje u srdce.
00:10:01 FANFÁRA
00:10:05 ŠTĚKOT PSŮ
00:10:20 -Kéž by to příliš hutné tělo tát a rozplynout
00:10:26 se chtělo jen v pouhopouhou rosu!
00:10:32 Či kéž by nám Věčný nezakazoval, aby sám se člověk zabil!
00:10:40 Ó bože! Bože!
00:10:44 Jak trapný, plytký, planý, bezúčelný
00:10:48 teď připadá mi celičký ten svět!
00:10:54 Fuj! Fuj!
00:10:57 Nepletá zahrada to je, kde neřád se plemení.
00:11:03 Nejsprostší tučné bejlí ji teď zaplavilo celou.
00:11:10 Na to došlo!
00:11:13 Dva měsíce je mrtev. Kdežpak, mnohem, mnohem méně!
00:11:19 Tak skvělý vladař! Vedle toho šaška bůh vedle opice!
00:11:28 Tak milující manžel,
00:11:30 že ani vánek trochu nevlídnější se tváře mé matky nesměl dotknout!
00:11:35 Je to možné? Když si tak vzpomínám!
00:11:40 Což nelpěla tak lačně na něm, jako by jí pastvou jen rostla chuť?
00:11:45 A za jediný měsíc! Bože, tolik hanby!
00:11:49 Křehkosti, tvé jméno je žena.
00:11:59 -Drahá Ofélie. Mé věci už jsou naloděny.
00:12:03 Sbohem.
00:12:07 A sestřičko...
00:12:13 Tu trochu Hamletovy přízně pak měj za rozmar a za galantní hříčku,
00:12:17 za nic víc!
00:12:20 -Za nic víc?
-Ano, za nic víc.
00:12:23 Snad miluje tě nyní...
00:12:26 Leč je to princ a jeho vůle nenáleží jemu.
00:12:29 On sám je přece otrok svého zrodu.
00:12:32 On si nesmí vybrat jako prostý člověk.
00:12:35 Vždyť na té jeho volbě závisí bezpečnost národa a blaho státu.
00:12:40 Tož pomysli, co hrozí tvému jménu,
00:12:42 když budeš příliš důvěřovat jeho písni.
00:12:45 -Laerte!
00:12:50 Tys ještě tady? Honem, honem na loď!
00:12:54 Vítr už cloumá plachtami, jen ty tam ještě nejsi.
00:12:58 Pojď, mé požehnání!
00:13:03 A těchhle několik mých dobrých rad si zapiš! Nevyzváněj, co si myslíš!
00:13:09 Když jednáš, dvakrát měř a jednou řež!
00:13:12 Buď příjemný, leč jen si nezadávej!
00:13:18 Přátel si važ, a kdož se osvědčili, ty hákem z ocele si připni k srdci!
00:13:24 Vyhýbej se rvačkám, leč musí-li to být, tož veď si tak,
00:13:27 že podruhé si už s tebou dají pozor!
00:13:31 Přej sluchu všem, leč hlasu málokomu!
00:13:35 Pěkně se šať, leč nikdy ne výstředně!
00:13:37 A byť i draze, vždy nenápadně! Šaty dělají muže.
00:13:41 Nic nepůjčuj a nikde nedluž!
00:13:43 Jinak přítele i půjčku ztratíš a dluhem vytloukáš jen klínem klín.
00:13:56 A především: Sám sobě zůstaň věrný, a z toho poplyne jak z noci den,
00:14:03 že budeš nezáludný také k jiným.
00:14:15 Tak jen už běž! Tvé služebnictvo čeká.
00:14:26 -Sbohem, Ofélie! Pamatuj si dobře, co jsem ti povídal!
00:14:30 -V svém srdci uzamčeno to uchovám, a ty měj k tomu klíč!
00:14:43 FANFÁRA
00:14:51 -Počkej, Ofélie. Co ti to říkal?
00:14:55 -Něco stran prince Hamleta, když dovolíte.
00:14:59 -No, bodejť, toť se ví!
00:15:02 Prý tuze často od nějaké doby tě ráčí vyhledávat, jak se dá.
00:15:06 -Poslední dobou činívá mi často vyznání náklonnosti.
00:15:09 -Náklonnosti! Pche!
00:15:13 Věříš těm vyznáním, či jak jim říkáš?
00:15:17 -Já nevím, co si o tom myslit.
-Já ti to povím.
00:15:23 Raděj se tak nečiň!
00:15:28 -On ve vší počestnosti, drahý otče, mě ujistil svou vroucí láskou...
00:15:32 -Známe tu dnešní počestnost? I jdi mi!
00:15:35 -A dokládal se přitom bez ustání kdejakou nejsvětější přísahou.
00:15:39 -Vějičky na hejly! Tohle já znám.
00:15:42 Když hoři krev, jak marnotratně duše hned chrlí přísahy.
00:15:47 Já nechci, ode dneška, rozumíš, jedinou chvilku abys promarnila
00:15:51 tím povídáním s princem! Zapiš si to!
00:15:53 A jdi si po svém!
00:16:02 -Jak si přejete, otče!
00:16:10 KŘIK RACKŮ
00:16:21 -Vaše Výsosti!
-Horacio, jste to vy?
00:16:28 Dobrý den, pánové.
-Pane.
00:16:31 -Z celé duše mi buďte vítán!
00:16:34 Leč vážně, proč jste přijel z Vitemberka?
00:16:37 -Chytla mě chuť se jen tak toulat, princi.
00:16:39 -Váš nepřítel by tohle o vás neřek. Já vím, že to vy neumíte.
00:16:44 Tak proč jste tady v Elsinoru?
00:16:47 -Přijel jsem na pohřeb vašeho otce, princi.
00:16:50 -Netrop si ze mne šašky! Přiznej se!
00:16:52 Přijels na svatbu mé matky!
-Ta arci konala se brzy potom.
00:16:56 -Šetrnost, Horacio! Ze zbytků těch pohřebních hodů
00:17:00 totiž na svatbě byl předkrm.
00:17:06 Já svého vraha potkat v nebi spíš bych si přál,
00:17:09 než toho dne se dožít!
00:17:11 Můj otec, jako bych ho viděl...
00:17:16 -Já jsem ho vídal. Byl to pravý král.
00:17:20 -Ve všem všudy dokonalý muž! Co živ už neuvidím jemu rovna.
00:17:27 -Princi...
00:17:31 Dnes v noci jsem ho, myslím, viděl.
00:17:35 -Viděl? Koho?
00:17:39 -Vašeho otce, krále.
00:17:43 -Krále? Mého otce?
00:17:46 -Jen okamžik svůj úžas opanujte a dovolte,
00:17:49 ať opřen o svědectví těchto pánů ten div vám vylíčím.
00:17:56 -Pro lásku boží, mluvte!
00:17:58 -Dvě noci za sebou měli stráž v nejpustší hluši půlnočního ticha.
00:18:03 Postava se jim zjeví jako váš otec.
00:18:07 Třikrát jde mimo jejich vyjevený zrak,
00:18:10 co palcátem by na ně zrovna dosáh.
00:18:13 Hrůzou jim v rosol tuhne krev, a němí stojí, neschopni oslovit ho.
00:18:18 Toto vše mně tajně v uděšení svěřili,
00:18:21 a třetí noc jsem s nimi konal stráž.
00:18:23 A přesně jak to řekli,
00:18:27 v tutéž chvíli a v téže podobě zjevení přijde!
00:18:35 Já znal vašeho otce. Tyto ruce si nejsou podobnější.
00:18:39 -Kde to bylo?
-Na baště, kde jsme měli stráž.
00:18:42 -Vy jste to neoslovil?
-Oslovil, princi.
00:18:45 Leč odpověď to nedalo. Jen jednou to hlavu pozvedlo
00:18:50 a mně se zdálo, že se to chystá promluvit.
00:18:54 Leč vtom vší silou zakokrhal jitřní kohout.
00:18:58 A na ten zvuk to náhle sebou trhlo a zmizelo nám z očí.
00:19:04 -To je velmi divné!
-Leč pravda, jako že jsem živ!
00:19:08 -Ano, ovšem. Leč to je strašné! Dnes v noci máte stráž?
00:19:12 -Ano, princi.
-Jak se tvářil? Mračil se?
00:19:15 -Spíš smutek nežli hněv mu zíral z očí.
00:19:17 -A díval se na vás?
-Upřeně na nás.
00:19:20 -Že jsem tam nebyl!
-Byl byste strnul hrůzou.
00:19:25 -Dnes budu hlídat s vámi. Snad se to opět zjeví.
00:19:28 -Zjeví se to, pane.
00:19:37 -Jestli jste dosud o tom nemluvili, i nadále to smlčte! Rozumíte?
00:19:42 -Jsme vám k službám!
00:19:44 -Buďte mi přáteli, jak já jsem vaším! Sbohem.
00:19:50 Duch mého otce! To svědčí ovšem o něčem nekalém.
00:19:58 Kéž už je noc! Až dosud ticho, duše!
00:20:05 Neboť zločin se vyjeví, byť doposud zasut lidským očím.
00:20:13 HLASITÁ ZÁBAVA, HUDBA
00:20:39 -Na zdraví.
00:20:45 -Veličenstvo!
00:20:47 -Hraj! Hej!
00:20:50 A k jeho poctě dnes jedenkaždý králův přípitek
00:20:53 nechť palba houfnic ohlašuje mrakům!
00:20:58 -Co je to, Výsosti? To je zvyk?
-Ano, želbohu zvyk.
00:21:02 Leč podle mého takový, že šlechtí víc jej porušit než světit.
00:21:06 -Musíme se radovat! Pojď ke mně, příteli!
00:21:10 -Ty naše pusté pitky ostouzejí nás po celém světě.
00:21:13 V cizině nadávají nám do dánských nedopitů.
00:21:17 A vskutku vše tím tratí na cti, na zrnu a zvuku.
00:21:24 -Pojď sem, má drahá.
00:21:44 -Vzduch štípe. Zdá se, že je mráz.
00:21:49 Kolik je hodin?
00:21:51 -Ta chvíle, kdy duch se zjevuje, se tedy blíží.
00:22:11 -Tak častokrát i jednotliví lidé pro vadu nějakou, třeba vrozenou,
00:22:19 i kdyby jinak skvělými oplývali ctnostmi,
00:22:24 úhonu berou v soudu veřejnosti jen pro tu jednu chybu.
00:22:31 BUJARÉ VESELÍ
00:22:45 -Můj princi, přichází to!
00:22:53 -Andělé, sluzi boží, chraňte nás!
00:23:16 Buď ty jsi nebešťan či zatracenec,
00:23:19 vzduch ráje přinášej či pekla žeh, měj záměr špatný nebo dobrodějný.
00:23:25 Teď se tě optám.
00:23:28 Říkám ti Hamlete,
00:23:32 králi, otče, vladaři Dánů!
00:23:41 Odpověz mi!
00:23:59 -Nechoďte, princi!
-Proč? Čeho bych se bál?
00:24:04 Té trochy žití necením si za mák.
00:24:07 A moje duše? Čeho by se bála ta, jsouc nesmrtelná jako ono samo?
00:24:11 -Což vyláká-li vás to do vln, princi, či na vrcholek útesu,
00:24:15 jenž nad moře tak strašně vypíná se,
00:24:18 a tam se změní v něco obludného, co vlády nad rozumem zbaví vás
00:24:22 a veštve do šílenství? Pomyslete!
00:24:29 -Půjdu za tím!
-Nesmíte, Vaše Výsosti!
00:24:32 -Ty ruce pryč! Udělám ducha z toho, kdo mě zdrží!
00:24:37 Pryč, povídám!
00:24:56 Ty veď! Jdu za tebou!
00:25:31 -Výsosti! Princi Hamlete?
00:25:37 Výsosti!
00:25:39 HUKOT VĚTRU
00:26:11 -Jsem přízrak tvého otce, odsouzeného teď na nějaký čas
00:26:18 obcházet za noci a ve dne hořet v plamenech.
00:26:26 Nebýt mi zakázáno mluvit o tajnostech mé věznice,
00:26:31 zvěst počal bych, z níž slůvko by zdrtilo tě.
00:26:39 Slyš, slyš,
00:26:43 ó, slyš!
00:26:47 Jestližes miloval kdy svého otce,
00:26:51 tak pomsti tu hnusnou, neslýchanou vraždu!
00:26:56 -Vraždu?
00:26:59 -Ba, vraždu, hnusnou jako každá vražda,
00:27:03 leč hnusnější, oč nepřirozenější.
00:27:08 Říká se, ve spaní že na zahradě prý had mě uštkl.
00:27:13 Věz, Hamlete, můj synu,
00:27:15 že had, jenž uštkl tvého otce, nosí teď jeho korunu!
00:27:21 -Ó, jistě. Vždyť jsem to tušil! Můj strýc!
00:27:27 -To cizoložné, krvesmilné zvíře úlisnou chytrostí a zrádným kouzlem
00:27:33 mou královnu, tak ctnostnou naoko, mi k hanbě svedlo.
00:27:41 Však dost!
00:27:49 Mně je, že větřím závan jitra.
00:27:54 A proto stručně:
00:27:58 Podle svého zvyku, když po poledni v sadě svém jsem spal,
00:28:04 tu chvíli vyčíhav, tvůj strýc se přikrad
00:28:08 s lahvičkou proklatého bolehlavu
00:28:12 a do ucha mi nalil snětiplodnou tu strašnou tresť.
00:28:18 Tak přímo ve spaní jsem rukou bratrovou
00:28:22 byl trůnu zbaven, života i ženy,
00:28:27 utracen v květu vin a nezúčtovav poslán k účtování
00:28:34 se všemi skvrnami své tělesné smrtelnosti.
00:28:42 Té hrůzy!
00:28:45 Té hrůzy!
00:28:48 Ach, té hrůzy!
00:28:53 Máš-li jen trochu citu, nesnášej to
00:28:57 a nestrp, aby lože dánských králů pelechem bylo krvesmilné říje!
00:29:06 Leč jakkoli nechť zosnuješ svou pomstu,
00:29:11 své srdce nepotřísni!
00:29:15 Proti matce svojí nic nevymýšlej!
00:29:21 Nebesům ji zůstav
00:29:25 a oněm trnům, které v prsou nosí, aby ji bodaly!
00:29:32 A sbohem již!
00:29:35 Světélka světlušek už zvolna blednou a chřadnou v předjitří.
00:29:42 Je blízko den.
00:29:47 Sbohem,
00:29:53 sbohem,
00:30:00 sbohem!
00:30:03 Vzpomeň si na mě!
00:30:20 -"Vzpomeň si na mě!".
00:30:25 Ó, ubohý duchu,
00:30:29 pokud bude paměť sídlit v té rozvrácené lebce!
00:30:34 "Vzpomeň si na mě!".
00:30:38 Vše, co v ní dosud bylo psáno, smažu, ó, všechen ten všední žvást.
00:30:45 A jediný tvůj příkaz plamennými písmenami v té knize bude žít
00:30:50 a vedle něho už pranic jiného!
00:30:53 Už pranic, ano! Přisámbůh!
00:31:02 HUDBA
00:31:10 -Ó, ty zhoubná ženo!
00:31:16 A ty lotře! Hnusný, usměvavý lotře!
00:31:23 Kdepak mám knížku? To si musím zapsat,
00:31:27 že lze se usmívat a usmívat,
00:31:32 a přece jen být lotr!
00:31:43 Tak strýčku, už jste zapsán!
00:31:49 Teď k mému heslu, jež zní:
00:31:54 Sbohem! Sbohem! Vzpomeň na mě!
00:32:01 Tak jsem přísahal!
00:32:10 Staň se tak!
00:32:13 -Haló, princi! Hej, hola!
00:32:16 -Hola hej! Pojď, ptáčku, pojď!
00:32:25 -Co se stalo?
00:32:29 -Ne. Vy to vyzradíte.
-Já jistě ne, můj princi! -Ani já.
00:32:33 -V celičkém Dánsku nenajdete lotra, aby to nebyl lump.
00:32:39 -To věru nemusil vstát z hrobu duch, aby nám řekl tohle.
00:32:43 -Ano, svatá pravda!
00:32:45 Tak stiskněme si pravici a rozejděm se!
00:32:47 -To jsou řeči bez ladu a skladu.
-Lituji, že vás pohoršuji. Upřímně!
00:32:51 -Není proč se pohoršovat.
-A to zase je! Je věru proč!
00:32:56 Ten duch to myslí dobře a je to poctivec.
00:33:02 A teď, přátelé, mi splňte prosbičku!
00:33:06 Smlčte, co jste dnes viděli.
00:33:10 -Smlčíme to!
-Tak přísahejte!
00:33:13 DUCH:Přísahejte!
00:33:17 DUCH:Přísahejte!
00:33:21 -Zde na meč přísahejte! Že smlčíte, čeho jste byli svědky.
00:33:25 Že smlčíte, čeho jste byli svědky. DUCH:Přísahejte na jeho meč!
00:33:29 -Pro všechny svaté! To je nad můj rozum!
00:33:32 -Tak o tom nerozumuj! Více, věř, je toho na zemi a na nebesích,
00:33:36 než se vám filozofům ve snu zdá! Leč pojďte!
00:33:44 Zde jako prve přísahejte svatě, že nikdy ne,
00:33:49 ať sebepotrhleji si povedu, a možná dost,
00:33:52 že časem to uznám za vhodné, být trochu divný,
00:33:55 že nikdy pak znát nedáte, že o mně něco víte.
00:33:59 Tak přísahejte!
-Přísaháme.
00:34:11 -Utiš se! Jenom se utiš, duchu!
00:34:21 Vymknuta ze svých kloubů doba šílí.
00:34:26 Že jsem se zrodil, abych napravil ji!
00:34:33 KŘIK RACKŮ
00:34:37 ZPĚV:Zítra je Jana Křtitele,
00:34:40 a raníčko, hned zrána,
00:34:44 Jeníčku spíš?
00:34:48 Já přišla již, tvá souzená ti Jana...
00:36:16 -Můj pane!
00:36:22 Myslím, že jsem přišel na to,
00:36:25 co prince Hamleta připravilo o rozum.
00:36:28 -Prosím tě, mluv! To právě prahnu zvědět!
00:36:31 -Chtít vám vykládat, můj pane a má paní,
00:36:34 co je to majestát, co je to služba, proč den je den, noc nocí,
00:36:38 časem čas, den, noc a čas by znamenalo mařit.
00:36:42 A protože je stručnost duše vtipu, řeknu to stručně.
00:36:49 Váš pan syn se zbláznil.
00:36:54 Říkám, že se zbláznil.
00:36:56 Neboť kdo je blázen, když se to vezme,
00:36:58 ne-li ten, kdo blázní? Však budiž!
00:37:01 -Mluvte k věci! Méně příkras!
-Ó, což snad něco přikrášluji?
00:37:05 To, že blázní, je pouhá pravda. Pravda, to je smutné,
00:37:08 a smutné je, že je to pravda. Věru, to se mi dost povedlo!
00:37:11 Leč k věci teď! Bláznivý je, to víme.
00:37:16 Zbývá tedy jen zjistit příčinu, jejížto efekt,
00:37:26 byť to byl třeba defekt, není bez příčiny.
00:37:31 Toť, co nám zbývá. Zbývá nám pak toto.
00:37:35 Jen považte!
00:37:44 Mám dceru. Mám ji, protože je má.
00:37:49 Ta v povinné své poslušnosti, hleďte, mi dala toto.
00:37:54 Suďte, prosím, sami!
00:37:59 "Modle mé duše, mé nebeské a přespanilé Ofélii!".
00:38:06 To je špatný, to je prostě ohavný výraz.
00:38:09 "Přespanilé!". Kdo to jakživ slyšel?
00:38:12 -Takže tohle jí napsal Hamlet?
-Poshovte mi. Všechno vám to povím.
00:38:17 "Pochybuj, hvězda že plane, pochybuj, slunce že žhne,
00:38:24 pochybuj o pravdě samé, jen o mně, o mně ne!
00:38:30 Tvůj navždy, nejdražší dívko,
00:38:33 pokud tento těla stroj mu bude sloužit, Hamlet".
00:38:37 To, jak se sluší, přinesla mi dcera.
00:38:40 -A jak ona tu lásku přijímala?
00:38:46 -Za koho mě máte?
-Vím, že jste oddaný a čestný muž.
00:38:51 -To, doufám, jsem. Vzal jsem to zkrátka
00:38:53 a nakázal slečince, aby se zdržovala schůzek.
00:38:56 A on, když ho tak odmrštila, budu stručný, se nejprve zasmušil,
00:39:01 pak přestal jíst, upad v netečnost a časem pak v to šílenství,
00:39:05 jímž třeští teď a tolik nás zarmucuje.
00:39:13 To bych rád věděl, už se někdy stalo,
00:39:16 že jsem řek na určito: Je to tak! A bylo jinak?
00:39:19 -Nikdy, pokud víme.
00:39:21 -Tak srazte mi hlavu, jestliže se klamu!
00:39:26 -Jak si to ověříme?
00:39:29 -On často celé hodiny, jak víte, v té lodžii tady prochodí.
00:39:33 -Ano, to dělá.
-Tam k němu pustím svou dceru.
00:39:36 Vy a já se skryjem za čaloun a budem koukat, co z toho pojde.
00:39:40 Nemá-li ji rád a netřeští-li proto,
00:39:42 na hodinu mě shoďte z úřadu!
00:39:45 -Vidíte, čte, chudák! Jak je smutný!
00:39:52 -Sáhnu mu na zoubek.
00:39:57 -Myslíte, že je to tím?
00:40:02 -Jen jedno je to, buďte si tím jist.
00:40:05 Otcova smrt a překotný náš sňatek.
00:40:29 -Znáte mě, Výsosti?
-Jako své boty.
00:40:33 Jste koňský handlíř.
00:40:35 -Ne, to nejsem, princi.
00:40:38 -Kéž byste měl tak poctivou živnost!
00:40:41 -Poctivou, princi?
-Ano.
00:40:43 Být poctivec, to znamená být jeden z deseti tisíců.
00:40:47 Neboť plodí-li slunce svými polibky červy v mršině psa k zulíbání...
00:40:51 Máte dceru?
-Mám dceru, princi.
00:40:55 -Tak ji nepouštějte na sluníčko!
00:40:58 Počitky jsou dobrá věc, ale vaše dcera by mohla počít, pane
00:41:02 Dejte si pozor!
00:41:11 -Pořád naráží na dceru.
00:41:15 Co to čtete, princi?
00:41:20 -Slova...
00:41:23 slova, slova.
00:41:30 -Oč tam jde, můj princi?
00:41:33 -Mezi kým?
-Myslím, o čem čtete.
00:41:37 -Pomluvy, pane.
00:41:41 Ten zlolajný lotr vám tvrdí, že starci mají šedivé brady,
00:41:45 že tváře mají svraskalé,
00:41:47 že jejich oči roní smolu a švestková povidla
00:41:51 a že oplývají nedovtipností a slabostí beder!
00:41:55 -Jak trefně někdy odpovídá!
00:41:58 -Čemuž, pane, všemu bez výhrad a z celé duše věřte,
00:42:02 přec nemám za slušné to rozhlašovat tiskem.
00:42:05 Neboť vy, pane, sám byste došel mého věku,
00:42:09 kdybyste jako rak mohl kráčet pozadu.
00:42:11 -Ó, princi! Jau!
00:42:17 Dovolíte, Výsosti, abych vás požádal za propuštění?
00:42:21 -Nemohl byste na mně žádat nic, co bych snad dal ochotněji.
00:42:25 -Ano?
00:42:28 -Kromě života!
00:42:33 Kromě života.
00:42:39 Kromě života.
00:42:51 -Ofélie, kéž je vaše krása ten utěšený důvod,
00:42:55 proč princ Hamlet třeští!
00:42:58 Pak bych snad směla doufat, že vaše dobrota ho opět napraví
00:43:03 vám ke cti oběma.
00:43:06 -Ach, kéž by, Veličenstvo!
00:43:23 -Ofélie, ty se tu procházej! My, Velkomožný, pojďme se skrýt!
00:43:29 V těch modlitbách si čítej!
00:43:33 Slyším ho přicházet. Pojďme se skrýt!
00:43:54 -Vzpomeň v svých modlitbách mých hříchů všech.
00:43:59 -Ach, princi! Jak má se Vaše Výsost už tak dlouho?
00:44:03 -Děkuji poníženě. Skvěle!
00:44:06 -Mám od vás, princi, stále ještě dárky,
00:44:10 jež dávno toužím vrátit.
00:44:12 Prosím vás, račte je přijmout teď.
00:44:17 -Kdo? Já? Já nikdy vám nedal nic.
-Ale dal, Výsosti. Jistěže.
00:44:22 A spolu s dárky slova tak roztomilá,
00:44:26 že jedenkaždý z nich měl jejich vůni.
00:44:33 Ta teď vyvanula, a tak je vracím.
00:44:39 Zde, Výsosti.
00:44:45 -Hehehe... Jste počestná?
-Výsosti!
00:44:51 -Jste krásná?
-Proč se ptáte, Výsosti?
00:44:54 -Protože, jste-li počestná a krásná,
00:44:57 vaše počestnost by neměla obcovat s vaší krásou.
00:45:00 -Což není počestnost nejlepší společnicí krásy?
00:45:06 -Miloval jsem vás kdysi.
00:45:09 -Ano, vedl jste si tak, že jsem tomu uvěřila.
00:45:13 -To jste ovšem neměla! Já vás nemiloval.
00:45:18 Kde je váš otec?
00:45:21 -Doma, Výsosti!
00:45:25 -Tak ho tam tedy zavřete, ať dělá kašpara jen v kruhu rodinném!
00:45:31 Jestli se vdáš, tohle prokletí dám ti za věno.
00:45:35 Buď cudná jako led, čistá jako sníh,
00:45:38 pomluvě kruté neujdiž!
00:45:40 A chceš-li se mermomocí vdát, vezmi si ňoumu!
00:45:43 Rozumní mužští příliš dobře vědí,
00:45:45 jakých oblud z nich dovedete nadělat.
00:45:48 A ty vaše malovánky taky dobře znám!
00:45:50 Pánbůh vám dal jeden obličej, a vy si na něj děláte druhý.
00:45:54 Vrtíte se a kroutíte, zpotvořujete jména božích tvorů
00:45:56 a z vypočítavosti ze sebe děláte putičky!
00:46:00 Dejte pokoj! Mám toho po krk. O rozum mě to připravilo.
00:46:05 Jednou provždy: Dost už sňatků!
00:46:09 Kdož jsou už ženatí, až na jednoho, ať život podrží!
00:46:13 Ostatní ať zůstanou, jak jsou!
00:46:29 -Musíme ho střežit co nejbedlivěji.
00:46:38 -Já, rychle rozhodnuv se, stanovil toto:
00:46:42 Půjde do Anglie vymáhat spěšně opožděnou daň.
00:46:48 Snad plavba po moři a cizí kraje a různé podívané
00:46:52 vypudí mu z duše utkvělé to kdesi-cosi.
00:47:04 Šílenství knížat nesmí chodit nehlídané!
00:47:33 -Žít, nebo nežít, to je, oč tu běží.
00:47:38 Zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby,
00:47:48 či proti moři běd se chopit zbraně
00:47:54 a skoncovat je vzpourou.
00:47:58 Zemřít...
00:48:03 Spát...
00:48:05 Nic víc.
00:48:10 A vědět, že tím spánkem skončí to věčné srdcebolení,
00:48:16 ta sterá strast, jež patří k tělu,
00:48:22 to by byla meta žádoucí nade všechno.
00:48:30 Zemřít...
00:48:33 Spát...
00:48:41 Spát! Snad i snít? Á, v tom je právě háček!
00:48:48 To, jaké sny by se nám pak mohly zdát v tom spánku smrti,
00:48:54 až se těla zbudem, to, to nás zaráží.
00:48:58 To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít.
00:49:07 Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby,
00:49:11 sprostoty panstva, útlak samozvanců,
00:49:16 soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a všechny kopance,
00:49:21 jež od těch neschopných musí strpět schopný.
00:49:30 Snad tak sám kdyby moh svůj propouštěcí list
00:49:36 si napsat třeba šídlem?
00:49:46 Kdo by se chroptě potit chtěl krví na galejích žití,
00:49:54 než jen, že strach z něčeho po smrti,
00:50:01 z těch krajů neobjevených, z nichž nikdo se nevrací,
00:50:07 nám ochromuje vůli a dává nám snášet raděj zla,
00:50:13 jež dobře známe,
00:50:16 než prchnout k jiným, o nichž není zpráv?
00:50:22 Tak svědomí z nás ze všech dělá baby,
00:50:28 tak pomyšlením v nedokrevnou bledou šeď
00:50:32 ruměná svěžest odhodlání chřadne
00:50:37 a podniky, jež mají správný spár a spád,
00:50:41 se pro ten ohled náhle vychylují z dráhy
00:50:48 a tratí jméno skutku.
00:51:25 -Hou!
-Hou!
00:51:34 -Královská Výsosti!
-Nejdražší Výsosti!
00:51:40 -Ó, přátelé rozmilí! Jak se máš, Guildensterne a Rosenkrantzi?
00:51:48 Jak se máte, chlapci, oba dva?
00:51:53 Co jste to, kamarádi, Štěstěně provedli,
00:51:56 že vás posílá sem do vězení?
00:51:59 -Do vězení, princi?
-Dánsko je vězení.
00:52:02 -To se nám nezdá, princi.
-Tak asi ne pro vás.
00:52:06 Jen myšlení činí věci dobrými či zlými.
00:52:09 Pro mě je Dánsko vězení.
-Tak je tím činí vaše ctižádost.
00:52:14 Je těsné pro vašeho ducha.
-Ach bože!
00:52:17 Mohl bych žít zavřen do oříšku a mít se za krále celého vesmíru,
00:52:21 nebýt mých ošklivých snů.
00:52:24 -Kteréžto sny jsou právě ctižádost.
00:52:27 Neboť sama podstata těch, kdož jí trpí, je pouhým stínem snu.
00:52:32 -Nepůjdeme? Já se v tomhle nevyznám!
00:52:40 -Hehá, jeď!
00:52:46 Stůj!
00:53:01 -Co děláte v Elsinoru?
00:53:03 -Přišli jsme vás navštívit, nic jiného.
00:53:08 -Vidíte to, takový jsem žebrák, že i díky skrblím.
00:53:12 Ale drazí přátelé, nevzkázali pro vás?
00:53:19 Sami jste si na mě vzpomněli?
00:53:24 Z vlastní vůle jste mě přišli navštívit?
00:53:27 Hleďte, hrejte se mnou poctivě! No tak! Kápněte božskou!
00:53:32 -A co máme říci?
-Cokoli. Jen mluvte pravdu.
00:53:35 Z očí vám totiž kouká přiznání.
00:53:38 Já dobře vím, že král s královnou poslali pro vás.
00:53:44 -Proč by to dělali?
00:53:47 -To bych se právě rád dozvěděl od vás.
00:53:52 Řekněte mi zpříma: Poslali pro vás, nebo ne?
00:53:56 -Můj pane, vzkázali pro nás.
00:54:01 -A já vám povím proč.
00:54:04 Tak předejdu vaše přiznání a vaše mlčenlivost,
00:54:08 kterou jste se zavázali králi a královně, nevypelichá.
00:54:17 Poslední dobou, ale proč, to nevím,
00:54:21 ztratil jsem všechnu svou veselost a nechal všeho, oč jsem se zajímal.
00:54:27 A je to se mnou tak zlé, že tento svět, tak pěkně sroubený,
00:54:34 mi připadá jako pusté předhoří.
00:54:40 I ten skvostný baldachýn, nádherná obloha,
00:54:43 vidíte, tak směle klenutá, krov královský,
00:54:47 zlatými ohni posázený...
00:54:50 To všechno, považte, nic jinak se mi nejeví
00:54:53 než jako odporná sraženina morových par.
00:55:10 Jaké mistrovské dílo je člověk! Jak vznešený rozumem!
00:55:16 Jak neomezený schopnostmi!
00:55:19 Sestrojením a úkony, ó, jaký je to zázrak!
00:55:24 Vystupováním jak podoben andělu! Chápáním jak podoben Bohu!
00:55:28 Rozkoš stvoření, pravzor všeho živoucího!
00:55:32 A přece, čím je pro mne tato nejvyšší umocnina prachu?
00:55:41 Nemám žádné zalíbení v mužích ani v ženách,
00:55:46 třeba to svými úsměvy naznačujete.
00:55:49 -Nic takového mi nepřišlo na mysl.
-Proč jste se tedy smáli?
00:55:52 -Jen jsme si vzpomněli, Výsosti, jakého uhoštění
00:55:55 se od vás mohou nadít herci, které jsme cestou předjeli.
00:56:01 RACHOCENÍ VOZŮ, POVYK, ŠTĚKOT PSŮ
00:56:05 -Chachacha!
00:56:10 -Dej mi už pokoj. Pořád si stěžuješ. Tak jdeme.
00:56:14 Pojďte, hoši, vezměte koně. Uhni, chlape!
00:56:17 -Chachacha!
-Tak běž!
00:56:21 -Pánové, vítám vás v Elsinoru!
00:56:36 RADOSTNÉ POKŘIKY DVOŘANŮ
00:57:03 -Můj pane, ať se tu cítí jako doma.
00:57:06 Neboť herci jsou tresť a zkrácená kronika doby.
00:57:09 Raději si po smrti mějte špatný nekrolog
00:57:12 než zaživa špatnou pověst u nich!
00:57:14 -Páni budou obslouženi, jak toho zasluhují.
00:57:17 -Čerta starého, pane. Mnohem lépe! Obslužte každého,
00:57:20 jak toho zasluhuje, a komu byste nedal namrskat?
00:57:26 Uveďte je dál! Jděte za ním, přátelé!
00:57:30 Zítra nám něco zahrajete.
00:57:42 -Výsosti!
-Princi Hamlete!
00:57:46 -Pánové, vítám vás v Elsinoru.
00:57:48 Ale strýc tatínek a teta maminka jsou na omylu.
00:57:52 -V čem, nejdražší princi?
00:57:54 -Blázním jen, když fouká od severozápadu.
00:57:57 Když vítr věje od jihu, rozeznám kozu od vozu.
00:58:25 Což jsem baba? Už tomu jinak není!
00:58:29 Mám v žilách syrovátku. Nemám žluči, aby mi hořkl útisk.
00:58:34 Sic bych dávno byl útrobami toho poběhlíka krkavce nakrmil!
00:58:39 Krvavý, smilný lotře!
00:58:42 Bezcitný, zrádný, zrůdný, rujný lotře!
00:58:48 Ó, pomstít se!
00:58:55 Já jsem ale tatrman! To se mi líbí!
00:59:00 Já, kterému zavraždili otce,
00:59:04 já, kterého k pomstě pudí Bůh i peklo,
00:59:08 si musím slovy ulevit jak děvka,
00:59:11 úplně jak ženská,
00:59:14 načisto jak štěkna nějaká!
00:59:19 Dost už! Fuj! Fuj!
00:59:24 Rozum do hrsti!
00:59:34 MUŽ:Pomozte mi někdo s tou truhlou, je strašně těžká.
00:59:49 -Slyšel jsem, že duše provinilé v obecenstvu
00:59:53 jen pouhý výkon herců často už ťal do živého tak,
00:59:57 že prostřed kusu veřejně vyznaly své ohavnosti.
01:00:02 Dám sehrát něco jak zavraždění otcovo, a strýc to musí zhlédnout.
01:00:07 Nespustím ho z očí. Já si ho vyšetřím.
01:00:11 A pohne-li jen brvou, budu vědět co.
01:00:16 Ten duch by moh být ďábel.
01:00:19 Ďábel má tu schopnost se přiodívat svůdně.
01:00:22 Možná dost, že hřeší na to, že jsem melancholik,
01:00:25 což nade mnou mu dává velkou moc, a pase po mně šalbou.
01:00:30 Chci mít důkaz, jenž plyne z věci samé!
01:00:36 Hra je sítí, v níž Jeho Veličenstvo vrah se chytí!
01:00:45 Už je čas, příteli.
01:00:51 Pospěšte si.
01:00:53 Horacio!
01:00:56 Pozoruj strýce! Jestli nevyletí, jak liška z nory, z něho to,
01:01:00 co tají, při jedné řeči,
01:01:03 tak ten duch byl pouhý zloduch a všechny ty mé dohady jsou špinavé
01:01:08 Jdu dělat blázna. Najdi si místo!
01:01:11 -Platí, princi!
01:01:20 HUDBA
01:01:24 -Ó, ó, ó!
01:01:30 Jsou to nejlepší herci na světě,
01:01:35 ať pro tragédii, komedii nebo historii,
01:01:40 hru pastýřskou, komickopastýřskou,
01:01:43 historickopastýřskou, tragihistorickou
01:01:48 nebo tragikomihistorickopastýřskou.
01:01:52 Ať v ukázněné deklamaci, ať v bujné improvizaci,
01:01:55 není nad ně skvělejší!
01:02:03 -Prý jste na univerzitě taky jednou hrál divadlo?
01:02:07 -Ano, Výsosti, hrál, a podle úsudku jiných dobře.
01:02:10 -A kohopak jste vytvářel?
-Vytvořil jsem Julia Caesara.
01:02:16 Byl jsem zabit na Kapitolu. Brutus mě zabil.
01:02:19 -Takový kapitální kus? Tomu říkám brutalita.
01:02:23 -Jak se má náš synovec Hamlet?
-Báječně. Vskutku. Jako na krmíku.
01:02:28 Cpou mě vzduchem nadívanými sliby.
-Pojď, Hamlete, sedni si ke mně!
01:02:35 -Nemohu, matinko. Tady je mnohem silnější magnet.
01:02:41 Smím si vám lehnout do klína?
-Ne, Výsosti.
01:02:45 -Totiž položit vám hlavu do klína?
-Ano, Výsosti.
01:02:51 -A co jste si myslila, že chci?
-Nic, Výsosti.
01:02:57 -Pěkné pomyšlení, ležet dívce mezi koleny.
01:03:00 -Co, Výsosti?
-Nic.
01:03:04 -Jste rozpustilý, Výsosti.
01:03:07 -Kdo? Já?
-Ano, Výsosti.
01:03:09 -Ach bože! Co může člověk dělat jiného než veselit se?
01:03:14 Podívejte se na matku, jak utěšeně vypadá,
01:03:16 a přece tomu nejsou ani dvě hodiny, co otec umřel.
01:03:19 -Dvakrát dva měsíce, Výsosti.
-Už tak dávno? Nebesa!
01:03:24 Dva měsíce v hrobě, a ještě není zapomenut?
01:03:28 To by snad památka o půl roku mohla přežít jeho smrt.
01:03:38 HULÁKÁNÍ HERCŮ
01:04:00 -Jdi do kláštera! Proč bys chtěla rodit hříšníky?
01:04:08 Nejsem zrovna ten nejhorší, a přesto toho na sebe vím,
01:04:12 že by bylo lépe, kdyby mě matka nebyla povila.
01:04:18 Jsem velmi pyšný, mstivý, ctižádostivý.
01:04:21 Mám v sobě více špatností, jež jenom číhají na můj pokyn,
01:04:25 než lze si pomyslit, než lze si představit.
01:04:29 Nač by se zase chlapi jako já měli plouhat mezi nebem a zemí?
01:04:37 Nikomu z nás nevěř!
01:04:42 POTLESK
01:04:51 -Pro sebe a tu hru, co hrajem,
01:04:55 vyprošujem si od vás, panstvo, uctivě
01:04:59 váš laskavý sluch a vlídný zájem!
01:05:07 -Je tohle prolog nebo veršík do prstýnku?
01:05:10 -Pravda, je to krátké, synu.
-Jako ženská láska.
01:05:17 POTLESK
01:05:25 -Už třicetkráte Hymen ruce spjal pouty posvátnými nerozlučně.
01:05:36 -A než ta naše věrná láska skončí,
01:05:39 kéž nám vzejde lun a sluncí tolikéž!
01:05:46 -Ba, maličko a, drahá, opustím tě.
01:05:49 Ty však žít budeš dál a osud dá ti chotě.
01:05:52 -Mně? Chotě? Zadrž! Ani slova více!
01:05:57 Jak bych té zrady mohla dopustit se?
01:06:01 Jen, která jednomu už namíchala, to srdce má, by druhého si vzala.
01:06:10 -Pelyněk! Pelyněk!
01:06:13 -Já vím, že teď to říkáš z přesvědčení,
01:06:16 leč my jen míníme a osud mění.
01:06:19 Svět není navěky.
01:06:21 Ký div, že štěstí i naše lásky hubí, nebo pěstí?
01:06:37 -Teď poruší svůj slib.
01:06:42 -Ať zde ni onde nic už mě nepotěší, vdám-li se opět, jednou ovdověvši!
01:06:52 -Milostpaní, jak se vám líbí ten kus?
01:06:54 -Řekla bych, že ta dáma toho slibuje příliš.
01:06:57 -Však ona ve svém slovu dostojí.
-Znáte obsah? Není pohoršlivý?
01:07:03 -Ne. To oni všechno jen žertem, i ten travič. Jaképak pohoršení!
01:07:10 -Jak se to jmenuje?
-"Past na myši".
01:07:14 Je to po čertech ostrá věc. Ale co na tom?
01:07:17 Nás, kdož máme čisté svědomí, se to netýká.
01:07:27 Tohle je jakýsi Lucianus, králův synovec.
01:07:31 -Jste učiněný Chorus, synovče.
-Gonzago je jeho jméno.
01:07:38 Teď hned uvidíte, jak si vrah dobude lásky Gonzagovy ženy.
01:08:08 -Co je vám, choti?
01:08:16 ÚŽAS DVOŘANŮ
01:08:39 -Co se děje?
-Co mu je? -Panebože!
01:08:43 -Vaše Veličenstvo!
01:08:59 -Checheche!
01:09:12 Posviťte! Posviťte mi někdo!
01:09:20 -Posvítit! Posviťte králi! Přerušit představení!
01:09:29 KŘIK
01:09:33 -Cože? Poděšen kalafunovým ohněm?
01:09:37 Střelený pláče jelínek...
01:09:41 Chachacha!
01:09:45 ZPĚV:Střelený pláče jelínek a zdravý, ten si výská,
01:09:51 ten líže med, ten pelyněk, a někdo kudlu píská.
01:10:00 -Ach, Horacio! Za tisíc liber je mi slovo toho ducha. Viděls?
01:10:05 -Baže, Výsosti.
-Když jsem mluvil o traviči?
01:10:07 -Oka jsem z něho nespustil.
01:10:11 -Nikomu z nás nevěř! Jsme všichni vyložení padouši.
01:10:17 Do kláštera jdi, a hleď, ať je to brzy!
01:10:24 Sbohem!
01:10:35 -Výsosti, dovolte mi slůvko.
-Celý román, pane.
01:10:38 -Král...
-Co je s ním?
01:10:40 -Je všecek bez sebe.
-Pitím?
01:10:43 -Nikoli, Výsosti. Spíše tím, jak mu vzkypěla žluč.
01:10:46 -A to říkáte mně? Proč jste to neoznámili lékaři?
01:10:49 -Výsosti, račte uspořádat své promluvy.
01:10:51 -Nemohu, pane.
-Co, Výsosti?
01:10:54 -Dát vám rozumnou odpověď. Jsem nepříčetný.
01:10:57 -Její Veličenstvo, vaše paní matka, nás poslala k vám.
01:11:00 -Jste vítáni.
-Vaše chování ji naplnilo podivem.
01:11:02 -Jaký to úžasný syn, že se mu matka tolik podivuje!
01:11:05 -Drahý princi, co je příčinou vašeho rozladění?
01:11:09 -Věřte, sám si zatarasujete cestu k uzdravení,
01:11:12 když ani příteli neřeknete, co vás trápí.
01:11:15 -Nezahrál byste na tuhle flétnu?
-To nemohu, Výsosti.
01:11:20 -Snažně vás žádám! Je to snadné jako lhaní.
01:11:26 -Prostě to neumím.
01:11:29 -Tak podívejte, jakou nanicovatou věc to ze mne děláte!
01:11:32 Chcete na mne hrát. Chcete mému tajemství vyrvat srdce z těla.
01:11:36 Chcete mě rozezvučet od nejvyšší noty po nejhlubší.
01:11:40 Hrome, cožpak si myslíte, že hrát na mě
01:11:42 je snazší než hrát na píšťalu?
01:11:47 Tak tedy k matce přijdu. Hned tam budu.
01:11:51 -My jí to vyřídíme.
-Doufejme, že to svedete.
01:12:04 Teď právě nastala ta nejčernější chvíle noci,
01:12:08 kdy hroby pukají a ze samých hlubin pekel mor se line do našeho světa.
01:12:18 Teď živou krev bych po doušcích lokal
01:12:22 a páchal skutky takové, že by na ně den se štítil pohledět!
01:12:31 Však nyní k matce!
01:12:35 -Odporný je můj zločin, páchne k nebi.
01:12:38 Lpí na něm nejstarší všech prokletí.
01:12:42 Jsem bratrovrah.
01:13:01 -Teď by to šlo. A snadno. On se modlí.
01:13:04 A teď to udělám. On dojde nebe, a já své pomsty.
01:13:08 To by znamenalo:
01:13:11 Lump zabije otce a já za to, jediný otcův dědic,
01:13:15 téhož lumpa posílám do nebe.
01:13:18 Ale při smývání vin, připraveného k odchodu?
01:13:22 Vždyť to by byla spíš odměna, ne pomsta.
01:13:26 -Ach, ó té bídy!
01:13:32 Nitro černé jako smrt!
01:13:37 -Ne! Až zpitý bude spát, či soptit zlostí,
01:13:41 či krvesmilnou slastí říjet v loži.
01:13:44 Pak sraz ho, aby paty zvrátil k nebi
01:13:47 a duši prokletou a černou měl jak peklo, kam se smekne!
01:13:51 Teď k matce!
01:13:55 -Je záhodno, aby ho kromě matky, tajně ovšem, poslouchal ještě někdo
01:13:59 -Máti?
-Vzdalte se! Už přichází.
01:14:06 -Máti!
01:14:10 -Však víte. Bez okolků.
-Já mu to řeknu.
01:14:24 -No, tak co je, máti?
-Hamlete...
01:14:28 Velice ošklivě ses dotkl otce.
01:14:31 -Vy, máti, ošklivě dotkla jste se otce.
01:14:34 -I jdi mi, nepříčetnost z tebe mluví!
01:14:37 -I jděte, bohapustota z vás mluví!
-Co to říkáš, Hamlete?
01:14:41 -Tak co mi chcete?
-Copak mě neznáš?
01:14:44 -Bůh to suď, že znám.
01:14:47 Jste královna, choť bratra svého chotě a krom toho matka, bohužel!
01:14:51 -Tak dobrá! Promluví si s tebou jiní.
01:14:54 ŘEV: Ách!
01:14:58 Ne! Sedněte si a seďte.
01:15:01 Nepustím vás na krok, dokavad zrcadlo vám nenastavím,
01:15:06 v němž spatříte své nejvnitřnější nitro.
01:15:10 -Co mi chceš udělat? Snad ne mě zabít?
01:15:13 -Pomoc! Pomoc!
-Pomoc! Pomoc!
01:15:15 -Co, krysa? Mrtva! Sázím dukát!
01:15:19 Mrtva!
01:15:21 -Bože, cos to spáchal!
-Já nevím. Je to král?
01:15:42 -Jaký krvavý a strašný je to čin!
01:15:45 -Ba, strašný. Skoro jako krále zabít
01:15:50 a s jeho bratrem honem svatbu slavit.
01:15:52 -Jako krále zabít?
-Ano, paní. Přesně to jsem řek.
01:15:58 Ty starý trapný čipero! Teď tedy máš, cos chtěl.
01:16:03 Spletl jsem si tě s tím vyšším.
01:16:06 Pánbůh s tebou! Být příliš horlivý je nebezpečné.
01:16:15 Přestaňte lomit rukama!
01:16:19 Už dost! A seďte!
01:16:22 Srdce své mě teď nechte lámat a obnovit, není-li neoblomné.
01:16:31 -Copak jsem spáchala, že si tak troufáš jazykem zuřit proti matce?
01:16:35 -Takový skutek, jenž v sličné líce studu metá kal,
01:16:39 jenž ctnosti spílá lichometnic.
01:16:43 Z manželských slibů činí přísahy karbaníků.
01:16:46 -Ach, jaký skutek?
01:16:55 -Sem na ten obraz pohleďte
01:16:57 a na ten, na malované podoby těch dvou bratří!
01:17:04 Hle, na té tváři jaký září božský jas!
01:17:09 Sroubení, podoba a zkrátka všechno, jako by jedenkaždý bůh byl vtiskl
01:17:14 svou pečeť v něho pro oslavu mužství.
01:17:18 To byl váš manžel!
-Ne!
01:17:22 -Jen pohleďte! A tohle, váš manžel je teď jako rzivý klas,
01:17:26 jenž sežeh zdravého bratra. Máte-li pak oči?
01:17:30 Jak jste jen mohla z této krásné hory
01:17:32 v ta blata dolů sejít k pastvě? Cha! Máte oči?
01:17:37 Neříkejte, že z lásky!
01:17:40 V letech vašich je požár krve krotký, nenáročný, poslušný rozumu.
01:17:45 Leč, povězte, jaký rozum by za toho chtěl toho?
01:17:50 Zrak bez hmatu, hmat beze zraku. Kde, stude, je tvé uzardění?
01:17:57 -Ustaň již! Ty zrak mi obracíš až na dno duše,
01:18:02 kde vidím skvrny černé tak a zašlé, že nic je nevymaže.
01:18:07 Ach, ne, ne!
01:18:10 -Žít a hnít v chorobném potu ztřísněného lože,
01:18:16 pařit a pářit se a miliskovat slunce v tom kančím kotci...
01:18:22 -Hamlete, ach, ustaň!
01:18:25 To, co mi říkáš, do duše mě bodá jak dýky. Ustaň, Hamlete! Dost!
01:18:30 -S vrahem žít a lumpem, s kapsářem králem,
01:18:33 se zlodějem říše, s králem ulátaným z hadrů...
01:18:55 Ó, nebeští strážci, svými perutěmi mě račte chránit!
01:19:02 Čeho na mně žádáš?
-Běda! Je šílený!
01:19:07 -Přicházíš snad syna svého pokárat? Ó, pověz!
01:19:14 -Nesmíš zapomenout!
01:19:19 To navštívení jen zostřit má tvůj otupený záměr.
01:19:24 Leč pohleď na matku! Je rozvrácena.
01:19:29 Vstup mezi ni a zápas její duše!
01:19:35 Mluv s ní, Hamlete!
01:19:41 -Co je to s vámi, máti?
-Ach, co je tobě,
01:19:45 že do prázdnoty upíráš svůj zrak a se vzduchem tu vedeš rozhovory?
01:19:49 Můj drahý synu, nač to hledíš?
-Na něho! Na něho!
01:19:53 Hle, jak se smutně dívá!
-Komu to říkáš?
01:19:56 -Nic tam nevidíte?
-Nic. Ale vidím všechno, co tam je.
01:20:00 -A nic jste neslyšela?
-Ne, nic než nás.
01:20:03 -Koukejte! Tamhle! Plíží se to pryč. Otec! Jak zaživa!
01:20:07 -To není nic než výplod tvého mozku.
01:20:10 -Co jsem říkal, nebylo žádné šílenství.
01:20:14 Pro vaši spásu, máti, neklaďte na duši tu klamnou mast,
01:20:19 má šílenost že mluví, ne váš hrozný zločin.
01:20:24 Vyznejte se nebi, litujte hříchů, nepáchejte nové
01:20:29 a nehnojte ten plevel, aby dál a houšť se nerozbujel.
01:20:35 -Ach, Hamlete, rozštípils mi srdce vedví.
01:20:41 -Ach, zahoďte tu horší jeho část a žijte s druhou, lepší, očištěna!
01:20:56 Dobrou noc!
01:21:01 Máti, až vám se zachce požehnání, já si pak přijdu pro vaše.
01:21:12 Co se tkne toho pána, lituji.
01:21:16 Nebe tomu tak chtělo, mne skrz něho trestajíc, skrze mne jeho.
01:21:22 O něho se postarám a za svůj skutek si odpovím.
01:21:26 Tak tedy dobrou noc.
01:21:29 Jen z pouhé lásky musím krutý zdát se.
01:21:32 Zlou počal jsem a zbývá horší práce.
01:21:36 -Co mám dělat?
01:21:39 -Jen odulého krále nechte, ať vás dále svádí,
01:21:43 štípe do tváří a zve vás myškou!
01:21:47 A za páchnoucí polibek či za to, že, padouch, na krčku vás polechtá,
01:21:51 mu hezky vyklopte, co o mně víte, že totiž nejsem vůbec šílený,
01:21:57 leč ze lsti to jenom předstírám.
01:22:05 -Hamlete, věř mi,
01:22:08 jsou-li slova dech a dech je život, není ve mně žití,
01:22:12 abych to vydychla, cos řekl.
01:22:15 -Dobrou noc, máti!
01:22:21 Ech...
01:22:27 Hleďme, toho radu, jak je teď vážný,
01:22:31 tajemný a tak tichý!
01:22:35 Jaký to vždycky býval žvanil lichý!
01:22:39 Tak pojďme, pane, ať to skoncujem.
01:22:43 Dobrou noc, máti.
01:23:04 -Gertrudo? Gertrudo?
01:23:09 Kde je váš syn?
01:23:11 -Nač jsem to, choti, musila se dívat!
01:23:14 -Nač, Gertrudo? Co dělá Hamlet?
01:23:17 -Třeští, jako vichr s mořem, když se potýkají,
01:23:20 kdože je silnější.
01:23:23 Ve své zuřivosti zabil vám poslepu toho starce.
01:23:29 -To je strašné!
01:23:37 Stát my tam skryti, stalo se to nám.
01:23:40 Stráže! Stráže!
01:23:43 Přátelé, přiberte si honem pomoc! Princ v pominutí zabil Polonia.
01:23:49 -Princi Hamlete!
-Hamlete! Princi Hamlete!
01:23:53 -Princi!
-Vaše Výsosti!
01:23:58 -Hledají právě mrtvolu a jeho.
01:24:00 Však dokročit naň podle práva nelze.
01:24:04 Je davem milován, jenž nesoudí.
01:24:08 Tak co je? Co se stalo?
01:24:11 -Kam ukryl mrtvolu, nám, Veličenstvo, nechce říct.
01:24:13 -Leč kde je on? PÍSKOT
01:24:19 -Hamlete, kde je Polonius?
-Na večeři.
01:24:27 -Na večeři?
-Hm.
01:24:30 -Kde?
01:24:32 -Ne, kde by jedl, nýbrž kde je pojídán.
01:24:35 Jakýsi velepolitický kongres červů se právě dává do něho.
01:24:39 -Žel!
01:24:42 -Člověk může chytat rybu na červa, který si pochutnal na králi,
01:24:46 a pochutnat si na rybě, která si pochutnala na tom červu.
01:24:50 -A tohleto myslíš jak?
-Nijak.
01:24:53 Chci jen ukázat, jak může král vykonat cestu žebrákovým střevem.
01:25:02 -Kde je Polonius?
01:25:05 -V nebi. Pošlete tam někoho. A jestliže ho nenajdou,
01:25:08 hledejte ho sám na tom druhém místě!
01:25:14 Ostatně, nenajdete-li ho do měsíce, ucítíte ho,
01:25:17 když půjdete po schodech na lodžii.
01:25:20 -Hledejte ho tam!
-On na vás počká.
01:25:23 -Hamlete, pro tvou bezpečnost, tvou vlastní, musíš odsud.
01:25:26 Připrav se, popluješ do Anglie.
-Do Anglie?-Ano, Hamlete.
01:25:30 -Dobře.
-Ba dobře, kdybys naše plány znal.
01:25:34 -Vidím cheruba, který je vidí.
01:25:37 Ale pojďte, do Anglie! Sbohem, drahá matinko!
01:25:41 -Váš milující otec, Hamlete.
-Nikoli. Matinka.
01:25:45 Otec a matka jsou muž a žena, muž a žena jedno tělo, a proto:
01:25:49 Drahá matinko! Vzhůru do Anglie!
01:25:57 -Na noc ať je pryč! Proto se připravte!
01:26:03 Máte tudíž mé pověření k cestě. Až do Anglie ho doprovodíte.
01:26:07 Jen v patách za ním! Dostaňte ho na loď!
01:26:14 A máš-li, Anglie, mou přízeň stále v úctě,
01:26:19 liknavě nechtěj plnit náš rozkaz, obsažený v zevrubných listech,
01:26:25 aby Hamlet ihned byl popraven! Anglie, učiň to!
01:26:38 -Výsosti!
01:26:44 -Víte, že musím do Anglie?
-Běda!
01:26:48 -Už listy pečetí. Dva bývalí kolegové,
01:26:51 jimž věřím jako jedovatým zmijím, vzkaz povezou.
01:26:56 Musí mi umést cestu a zaučit mě do lotrovství. Budiž!
01:27:01 Aspoň o sáh jim podkop podkopu a vystřelím je až na měsíc.
01:28:30 -Jak poznám lásku tvou, jak se nosí? Hm?
01:28:36 Má klobouček s mušlí, v ruce hůl, poutníček bosý.
01:29:03 Mužský to udělá a nic nedbá, co chudák holka zkusí.
01:29:07 Dí ona: Nežs mě prvně sved, říkals, že budeme svoji.
01:29:10 Dí on: Tos mohla mít, sama nepřijít mi do komůrky mojí.
01:29:15 -Pojďte, slečno.
01:29:26 -Má chorá mysl strachem hříšných duší
01:29:30 hned ve všem prolog nové hrůzy tuší.
01:29:35 Tak bezhlavě se snaží vina skrýt se,
01:29:38 že strachy z vyzrazení sama vyzradí se.
01:29:41 -Kde je to sličné Veličenstvo dánské?
01:29:47 Kde je to sličné Veličenstvo dánské?
01:29:50 Kde je to...
01:29:53 -Co je vám, dítě?
01:30:04 ZPĚV:Umřel, ach umřel! Bože můj, duši spas, amen!
01:30:11 Už v hlavách mu roste trávníček, a v nohou má kámen.
01:30:41 -Jak dlouho už je taková?
01:30:50 Jak se máte, krásná dívenko?
01:30:53 -Dobře, dík za optání.
01:31:00 Říkají, že sůva bývala pekařova dcera.
01:31:04 Všichni víme, bože, co jsme dnes, ale nevíme, co budeme zítra.
01:31:11 Snad se to obrátí k dobrému.
01:31:15 Musíme být trpěliví.
01:31:21 KVÍLENÍ
01:31:32 -Ale musím plakat,
01:31:35 že ho teď položí do té studené hlíny.
01:31:55 Bratr se to doví.
01:32:01 Dobře jste mi poradili, děkuji pěkně.
01:32:09 Zavolejte mi kočár!
01:32:15 -Ubohá Ofélie. Bolest ji zcela připravila o rozum.
01:32:21 -Dobrou noc, dámy! Dobrou noc!
01:32:25 Dobrou noc, milé dámy! Dobrou noc!
01:32:28 -Prosím vás, za ní!
01:32:32 Hlídejte ji dobře!
01:32:36 -Dí ona: Nežs mě prvně sved, říkals, že budeme svoji.
01:32:40 Dí on: Tos mohla mít, sama nepřijít mi do komůrky mojí.
01:32:47 Mi do komůrky mojí...
01:32:55 -Ach, Gertrudo, Gertrudo,
01:32:59 když strasti jdou, ne po jedné, leč v houfech se na nás valí.
01:33:05 NÁŘEK
01:33:15 -Slečno?
01:33:18 VZLYKOT KRÁLOVNY
01:33:44 VRZOT
01:34:13 KRÁLŮV HLAS:*Liknavě nechtěj plnit náš rozkaz,
01:34:16 obsažený v zevrubném listě, aby Hamlet ihned byl popraven!
01:34:21 Anglie, učiň to!*
01:34:41 -Ne! Ne!
01:34:54 FANFÁRA
01:35:14 -Kde je král? Kde je? Přiveďte mi ho!
01:35:22 Kde je ten král?
-Počkejte, Laerte! Uklidněte se!
01:35:28 -Vrať mi otce, králi, ty lotře!
-Klid, Laerte, jen klid! Nechte ho!
01:35:36 Nám jistě neublíží.
-Kde je můj otec?
01:35:42 -Mrtev.
01:35:45 -Staň se, co staň! Jen pomstít otce prahnu, a vrchovatě.
01:35:48 -Leč, milý hochu, toužíš-li dovědět se,
01:35:52 jakže skončil tvůj drahý otec,
01:35:55 musíš tou svou pomstou smést vabank přátele i nepřátele?
01:35:59 -Jen jeho nepřátele.
01:36:02 -Teď opět mluvíš jak hodný syn a pravý kavalír.
01:36:20 Že já nejsem jeho smrtí vinen,
01:36:23 leč sám že přebolestně pro ni truchlím,
01:36:31 po tvém soudu bude zjevné tak, jak oku bílý den.
01:36:37 PLÁČ OFÉLIE
01:37:09 -Na, kousek rozmarýny, na památku!
01:37:24 Prosím tě, miláčku, nezapomeň!
01:37:31 A pomněnky, abys na mě myslil!
01:37:45 Nate, fenykl a orlíčky, pro vás.
01:37:53 Routa, ta je pro lítost, a snítku pro sebe.
01:37:59 Hodí se nám každému trochu jinak.
01:38:03 Na, chudobku!
01:38:06 Fialky všechny povadly, když otec umřel.
01:38:10 Měl prý lehkou smrt.
01:38:22 -Což, běda, zdravý rozum mladé dívky
01:38:25 je stejně křehký jako život starcův?
01:38:50 -Tam nad říčku se nachyluje vrba
01:38:53 a zhlíží v proudu stříbrošedé listí.
01:38:57 K té přišla ověnčena věnci z kopřiv,
01:39:00 kohoutků, chudobek a oněch kvítků.
01:39:06 Tu, jak se proutím šplhala, ty věnce chtíc rozvěsit,
01:39:12 zlá haluz pod ní praskla
01:39:16 a ona spadla do plačících vln i se svými věnečky.
01:39:23 Šat její rozestřel se a jako rusalku ji chvíli nes.
01:39:31 A ona pěla zlomky starých písní,
01:39:35 jak o své bídě nevědouc
01:39:39 či tvor v tom živlu zrozený a způsobilý v něm žít.
01:39:45 Leč dlouho nemohlo to trvat a její šaty, napité a ztěžklé,
01:39:52 ji stáhly od písniček, nebohou, v bahnitý hrob.
01:40:00 -A utonula?
01:40:04 -Utonula. Utonula.
01:40:22 ZPĚV:Když jsem ty dívky líbal,
01:40:26 panejo, to bývala nálada,
01:40:30 to jsem se, jářku, míval.
01:40:34 Teď ale věk mě berlou sek
01:40:39 a zchromil znenadání...
01:40:45 -Kmotře, čípak je tenhle hrob?
-Můj, pane.
01:40:50 -To si v něm nejprv lež. Takhle je to lež.
01:40:54 Ale komu kopeš tenhle hrob?
-Není to žádný ten.
01:40:58 -Tak je to tedy žena?
-Nikolivěk.
01:41:03 -Koho tedy pochovají?
-Tu, která bývala ženou.
01:41:09 Ale teď už to má za sebou.
-Ten chlap je jako břitva.
01:41:17 Jak dlouho už děláš hrobníka?
01:41:20 -To bylo, když se narodil mladý Hamlet,
01:41:22 co se zbláznil a poslali ho do Anglie.
01:41:24 -Není možná! Pročpak ho poslali do Anglie?
01:41:28 -No, proto, že se zbláznil. Má tam přijít k rozumu.
01:41:32 A když ne, tak na tom tolik nesejde.
01:41:35 -Proč?
-Tam to na něm nikdo nepozná.
01:41:37 Tam jsou tak potrhlí jako on.
01:41:44 -Jak dlouho leží člověk v zemi, než shnije?
01:41:47 -Když nehnil už zaživa, vydrží nějakých osm devět let.
01:41:53 Vidíte tu lebku? Ta vám je v zemi už třiadvacet let.
01:41:58 -A čípak je?
-I takového zatra kluka potrhlého.
01:42:02 Láhev rýnského mně jednou vylil na hlavu.
01:42:05 Čí byste řek, že je?
-To vážně nevím.
01:42:08 -Tady ta lebka, pane, patřila Yorickovi,
01:42:12 šaškovi nebožtíka krále.
01:42:14 -Ta?-No jo.
-Tak mi ji ukaž!
01:42:25 Běda, Yoričku! Já ho znal, Horacio.
01:42:31 Měl humoru za sto a skvostnými nápady sršel.
01:42:42 Co se mne nanosil na zádech! Snad tisíckrát.
01:42:46 A jak se toho teď děsím!
01:42:52 Až se mi dělá nanic!
01:42:56 Tady bývaly rty, které jsem tolik líbával.
01:43:03 Kde jsou teď tvé jízlivosti?
01:43:06 Tvé kotrmelce? Tvé písničky?
01:43:09 Tvé ohňostroje vtipu, až se celá tabule svíjela smíchy?
01:43:17 Jediný vtip ti už nezbyl.
01:43:21 Všechno z tebe opadlo?
01:43:26 Teď zajdi do slečnina budoáru a řekni jí,
01:43:31 ať si jen barví líčka třeba na prst tlustě,
01:43:36 téhle podobě že neujde.
01:43:42 Zkus, jestli se bude smát!
01:43:46 ZPĚV
01:44:00 -Král? Celý dvůr?
01:44:09 Koho to nesou?
01:44:23 -Uložte ji tedy!
01:44:27 A z krásy těla neposkvrněného nechť vzkvetou fialky!
01:44:40 -Květiny květu!
01:44:46 Sbohem!
01:44:51 Že mému Hamletovi budeš chotí,
01:44:55 jsem doufala, že svatební tvé lože ti ustelu, ne hrob.
01:45:09 -Zadržte ještě, než naposled ji sevřu v náručí.
01:45:12 Spanilý květe.
01:45:15 Má nejdražší sestřičko.
01:45:23 -Je to on? Je to možné?
-Opravdu je to on.
01:45:27 -To je princ Hamlet.
01:45:33 -K ďasu s tebou, vrahu!
-Ty ruce z mého hrdla, prosím!
01:45:38 Mám v sobě něco, co je nebezpečné, a ty se toho chraň! Ty ruce pryč!
01:45:43 -Tak je přec roztrhněte!
-Hamlete!
01:45:46 -Utište se, drahý princi!
01:45:49 -Já jsem Ofélii miloval,
01:45:52 jak třicet tisíc bratří dohromady by nemohlo.
01:45:55 Tak jsem ji miloval, tomu věř!
01:45:59 Co bys chtěl pro ni udělat? Mluv! Co chceš dělat?
01:46:11 Jářku, pane, měl jsem vás provždy rád.
01:46:17 Leč to je teď jedno. Sám Herkules by s vámi mařil práci.
01:46:24 Příst musí kočka, pejsek zaňafat si.
01:46:51 -Prosím vás, Horacio, buďte s ním!
01:47:05 -Chceš, abych já tě ved?
-Chci, Veličenstvo!
01:47:09 Jen nehodláte-li snad sjednat mír.
-Tvé duši leda.
01:47:12 -Však proč jste proti zločinným těm skutkům,
01:47:15 tak hrdelním a zvrhlým, nezakročil?
-Ze dvou důležitých příčin.
01:47:19 Jeho matka se, pohříchu, v něm celá vidí,
01:47:23 a já sám, ať už to je mé štěstí, či má kletba,
01:47:29 zas visím na ní životem a duší jak visí hvězda na své sféře,
01:47:35 mimo niž kolotat nemůže.
01:47:44 A druhý důvod jest, že dav ho stále zbožňuje.
01:47:49 Laerte, byl ti otec vskutku drahý?
01:47:54 Či jsi jen jako smutek malovaný, bez srdce tvář?
01:47:58 -Proč se mě na to ptáte?
01:48:00 -Ne, že bych myslil, žes ho neměl rád.
01:48:03 Ale, Laerte, co jsi hotov udělat, abys teď skutkem osvědčil,
01:48:07 ne slovy, žes otcův syn?
01:48:13 -I třeba v kostele ho podřezat!
01:48:19 -Pomsta by neměla znát pout.
01:48:24 To, co činit chtěl bys, činit bys měl ihned.
01:48:32 Já jinou věc, k níž bych ho přiměl, už mám vymyšlenou,
01:48:38 něco, v čem musí zůstat, buď jak buď.
01:48:41 A pro smrt jeho...
01:48:45 ani vánek hany se nepohne,
01:48:48 ba sama jeho matka rozhodně v ní spatří jen pouhou náhodu.
01:48:54 KLEPÁNÍ
-Princi Hamlete! Princi Hamlete!
01:49:07 Dovoluji si radovat se z návratu Vaší Výsosti.
01:49:10 -Ponížené díky, pane.
01:49:12 -Nejdražší princi, kdybyste ráčil dovolit,
01:49:14 mám vzkaz od Jeho Veličenstva.
01:49:17 -Vyslechnu to, pane, s veškerou pílí ducha.
01:49:20 Dejte na hlavu. To je totiž místo pro čepici.
01:49:23 -Děkuju, Výsosti. Je velmi horko.
01:49:26 -Věřte mi, je ukrutná zima. Fouká severák.
01:49:30 -Výsosti, Jeho Veličenstvo mi uložilo,
01:49:33 abych vám dal na vědomost, že na vás uzavřelo velikou sázku.
01:49:36 Laertes, věřte mi, je kavalír dokonalé faktury.
01:49:38 Vím dobře, že nejste nepoučen, jak dokonalý je.
01:49:42 -Znát někoho dobře znamená znát sebe.
01:49:45 -Král se s ním vsadil o šest berberských hřebců,
01:49:48 že vás ve dvanácti assaultech nepředčí o víc než o tři zásahy.
01:49:52 Utkání by se konalo teď hned,
01:49:54 kdyby Vaše Výsost ráčila opáčit odpověď.
01:49:58 -Vyhraji mu tu sázku, budu-li s to.
01:50:01 Když ne, vynese mi to jen ostudu a pár zásahů.
01:50:04 -Tak to mám tedy vyřídit?
01:50:07 -Chce-li se králi, pak jsem připraven.
01:50:10 Teď nebo kdykoli, však budu-li ve formě jako nyní.
01:50:32 -Tuhle sázku prohrajete, Výsosti.
-Ani bych neřekl.
01:50:36 S tou výhodou, kterou mi dává, to musím vyhrát.
01:50:40 Ale ani bys neřekl, jak je mi právě těžko u srdce.
01:50:46 Leč na tom nezáleží.
01:50:49 -Je-li vám cokoli proti mysli, uposlechněte ji.
01:50:52 -Ale kdež! Nedám na předtuchy.
01:50:57 -Už vím!
01:50:59 Až prudkým pohybem vám vyschne v hrdle,
01:51:03 pohár mu podám zchystaný.
01:51:06 A usrkne-li, náš plán se zdaří přec.
01:51:09 -A ještě jedem napustím svůj meč.
01:51:12 Jakýsi dryáčník mi prodal mast tak smrtelnou,
01:51:15 že jen škrábnutí bude znamenat jistou smrt.
01:51:21 Zkormoucené mé srdce okřívá, že budu moci do tváře mu vmést:
01:51:25 "To spáchals ty!".
01:51:37 -I vrabec spadne ze střechy jen díky prozřetelnosti.
01:51:43 Bude-li to teď, nebude to napříště. Nebude-li to napříště, bude to teď.
01:51:51 Nebude-li to teď, přece to jednou bude.
01:52:04 Být připraven je vše.
01:52:08 HLAHOL
01:52:17 -Á!
01:53:15 -K poctě králi!
01:53:21 -Hamlete, pojď a přijmi tuto ruku z mé!
01:53:29 -Odpusťte, pane! Ublížil jsem vám.
01:53:32 Odpusťte mi to, jakože jste šlechtic.
01:53:36 Zde před panstvem, pane, mé prohlášení,
01:53:38 že jsem nezamýšlel vám ublížit, přijměte velkodušně,
01:53:42 jako bych, přes dům vystřeliv svůj šíp, byl zasáhl bratra.
01:53:45 -Učinil jste dost mým citům. Však co cti se týká,
01:53:48 jsem zdrženliv a jen tak nesmířím se.
01:53:53 Lásku však, již nabízíte, vítám jako lásku a nehodlám jí křivdit.
01:53:59 -To mi stačí a rád teď svedu bratrský ten boj.
01:54:04 Meče sem!
01:54:09 Ukažte, co tam máte!
01:54:11 -Synovče Hamlete, znáte naši sázku?
01:54:14 -Znám, Veličenstvo. Ráčil jste vsadit na slabšího muže.
01:54:17 -Hahá, jsem bez obavy. Viděl jsem vás oba.
01:54:20 Postavte víno na stůl. Při prvém či při druhém zásahu Hamletově
01:54:25 král připije pak na Hamletův dobrý dech.
01:54:29 A nechať kotle polnicím to řeknou, polnice dělostřelcům na cimbuří,
01:54:33 ta děla nebesům, nebesa zemi:
01:54:36 "To král Hamletovi připíjí."
01:54:41 -Na zdraví! Ať žije Hamlet!
01:54:53 FANFÁRA
01:55:34 CHECHOT
01:55:55 -Tušé!
-To nebyl zásah!
01:55:58 -Bod! Očividný bod. ŘEV PUBLIKA
01:56:01 -Počkejte!
01:56:07 Víno sem!
01:56:10 Hamlete, zde tato perla je tvá. Na zdraví tobě!
01:56:29 -Až po tom chodu. Postavte jej zatím.
01:56:42 FANFÁRA
01:56:51 -Ach! CHECHOT PUBLIKA
01:57:09 -Ach, ach...
01:57:26 Počkejte!
01:57:32 Hepčík!
01:57:45 -Otočte se!
01:57:54 -Druhý zásah. Co vy na to?
-Ano, bod, přiznávám bod.
01:57:58 -Náš syn se činí.
-Je slabší na dech.
01:58:02 Královna připíjí na tvůj zdar, Hamlete!
01:58:06 -Gertrudo!
01:58:08 Nepij!
01:58:10 -Musím mu připít. Dovolte mi, choti.
01:58:21 -Teď, máti, nesmím pít. Pak napiji se.
01:58:24 -Pojď, osuším ti tvář.
01:59:00 -Je příliš těžký.
01:59:11 FANFÁRA
01:59:17 -Laerte, do třetice! Jenom laškujete.
01:59:20 -Myslíte? Tak tedy vpřed!
01:59:25 -Princi Hamlete! Do něj! Nešetřete ho!
01:59:29 -Vpřed!
01:59:41 -Veličenstvo...
01:59:53 -Výborně!
02:00:04 Výborně, bravo!
02:00:08 Skvěle, princi!
02:00:12 No tak, do něj!
02:00:22 -Roztrhněte je!
-Od sebe!
02:00:26 -Skončete to, pánové!
-Nic, ani zde ni onde.
02:00:29 -Rozveďte se!
02:00:51 VRČENÍ
02:00:56 -Ne, ještě jednou!
-To je proti pravidlům!
02:01:02 -Padouchu!
02:01:05 Ještě jednou!
02:01:20 -Podívejte, královna! Ach, páni!
02:01:23 -Krvácejí. A oba.
-Co se děje?
02:01:30 -Jak je, princi?
-Copak je královně?
02:01:33 -Omdlela vidouc krev.
02:01:36 -Ne, ne, ne!
02:01:40 To víno.
02:01:45 To víno!
02:01:48 Ó, drahý Hamlete.
02:02:13 -Ó, vy padouši! Zamknout dveře! Zrada! Najděte ji, kde vězí!
02:02:19 -Zde, Hamlete. Hamlete, jsi zabit.
02:02:23 Svět nemá léku, jenž by tebe zhojil.
02:02:26 Nástroj mé zrady držíš v ruce: Zbraň ostrou a otrávenou.
02:02:31 Vlastní úklad se vymstil na mně. Po právu vlastní zrada zabila mě.
02:02:37 Odpusť mi, Hamlete, jakož já tobě. Smrt má ni otcova na tebe nepadniž!
02:02:43 -Ani tvá na mne!
-Ó, už nemohu.
02:02:52 Král. Král je vinen.
-Cheche...
02:03:03 -Ostrá a ještě jedem napuštěná?
02:03:09 Tož, jede, dokonej své dílo!
02:03:12 -Ách!
02:03:16 Braňte mě! Braňte, přátelé.
02:03:21 Jsem...
02:03:25 -Tumáš, ty krvesmilný dánský vrahu, vypij svůj lektvar!
02:03:32 Je tam ta tvá perla? Jdi za matkou!
02:03:57 Je po mně, Horacio.
02:04:12 Nebohá královno, buď sbohem!
02:04:29 Vám tady, kdož bledí hrůzou přihlížíte jen,
02:04:34 kdybych měl čas, ten krutý pochop, smrt, zatýká rychle,
02:04:42 ó, mohl bych vám říci...
02:04:46 Leč nemohu.
02:04:53 Jsem zabit, Horacio, tys živ.
02:04:58 Mne a mou věc lič spravedlivě.
02:05:03 Ó bože, Horacio!
02:05:06 Jaké to jméno by zůstalo po mně, ty kdybys neobjasnil, co se stalo!
02:05:11 Byl-li jsem kdy tvé duši drahý,
02:05:16 chvíli se ještě blaha odřekni
02:05:20 a dech bolestně nabírej v tom krušném světě,
02:05:24 abys mohl mluvit o mně.
02:05:30 Umírám, Horacio.
02:05:35 Ukrutný jed mi překřikuje smysly!
02:05:42 Já už to nedopovím.
02:05:58 -Dobrou noc, drahý princi.
02:06:01 A kůry andělské ať tě uzpívají!
02:06:40 Překlad: Erik Saudek, Petra Chalupová
02:06:48 Skryté titulky: Miloš Kostner Česká televize 2019
Kralevic Hamlet se účastní pohřbu svého otce, po jehož tragickém skonu zaujímá jeho místo po matčině boku strýc Klaudius. Jako nový král na Hamleta naléhá, aby se co nejrychleji oženil s Ofélií, Hamletovi se však ve snu zjeví duch jeho otce a prozradí mu, jak se ve skutečnosti věci mají. Zdrcený Hamlet je tak postaven před nejtěžší volbu svého života…
Italský režisér Franco Zeffirelli se v kinematografii prosadil adaptací Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (1966), kterou pojal jako nečekaně dynamickou, až bujarou zábavu, zasazenou do renesančních kulis. Ještě úspěšnější byl Zeffirelli s filmem Romeo a Julie (1968), v němž obvyklý patos a sentiment nahradil dramatickým spádem a strhující citovou naléhavostí. Podobný realizační klíč, využívaný také v jeho operních a divadelních inscenacích, zvolil tvůrce v roce 1990 i ve filmovém přepisu Hamleta. Shakespearovy dialogy, plné sofismů a metafor, jsou zde většinou kráceny tak, aby děj měl co nejrychlejší spád. Za stejným účelem jsou z původního textu škrtnuty některé vedlejší motivy (tažení norského kralevice Fortinbrase). Na první pohled možná překvapující obsazení Mela Gibsona do hlavní role má rovněž svůj původ ve snaze přiblížit starý příběh divákům, zvyklým na kánony akčního filmu. Zeffirelli se pro Gibsona rozhodl po zhlédnutí filmu Smrtonosná zbraň: scéna, v níž se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, byla pro něj moderní a výborně zahranou analogií známého monologu „Být či nebýt.“ Zatímco tragédie veronských milenců v Zeffirelliho podání koncem šedesátých let korespondovala s tehdejší revoltou mládeže proti konvencím a předsudkům rodičovské generace, nový Hamlet není osobní výpovědí ani osobitou interpretací. Příběh váhavého mstitele je inscenován s příslovečnou Zeffirelliho kultivovaností a výtvarnou vytříbeností, a jako takový se kromě řady dalších cen dočkal dvojnásobné nominace na Oscara.
