11. července 2010

Miloš Vacík hraje na bicí nástroje z celého světa, skládá muziku a věnuje se i výtvarnému umění. Ve své sbírce má přes 200 nástrojů. Studoval u mistrů z Kuby, Brazílie, Afriky a USA. V Rio de Janeiru navštěvoval školy samby. Hraje také na speciálně sestavenou bicí soupravu, kterou kombinuje s různými druhy etnických bubnů, zvonců, plechovek, perkusí a doplňuje svým hlasem. Je kapelníkem Tam-Tam Orchestra a Tam-Tam Batucada. V dubnu 2004 založil a vede první sambovou školu v Čechách, Tam-Tam Batucada Samba Praga. Právě vydává v jednom kompletu DVD i CD se stejným koncertem. V Rozhovoru se ho ptáme proč a také na další věci týkající se sambových technik a rytmů.

Na Kritickou židli - tentokrát na jednom staroměstském dvorku - usedne vydavatel audioknih a průvodce Pražské informační služby Karel Černošek. Zamyslí nad tím, jak se Praha ukazuje zahraničním turistům, ale i domácím návštěvníkům. Klade si otázku, v čem se liší dobrý a špatný průvodce.

Pro Portrét jsme natočili akademického sochaře Michala Gabriela. V současnosti patří k nejvýraznějším českým výtvarníkům, jeho díla plní prestižní výstavní prostory stejně úspěšně jako menší galerie. Ve veřejném prostoru zanechal několik nesmazatelných otisků, jako jsou například monumentální vrata Veletržního paláce, Okřídlený levhart nad vstupem do Kanceláře prezidenta republiky, kašna pro Hradec Králové, pomník profesora Otto Wichterleho, Pavilon Indonéská džungle v pražské ZOO nebo bronzoví koně pro vodní kaskádu v Dejvicích. Autor pracuje s tradičními sochařskými materiály, ale také experimentuje - třeba s uplatněním nejrůznějších skořápek a pecek v povrchové struktuře. Je to právě tento rytmus, to víření do nekonečna se opakujících tvarů, které oživuje a rozhýbává jeho sochy, jak můžete sami posoudit v našem příspěvku.