2. října 2011

I když to někteří neradi slyší, také česká literatura má samozřejmě vlastní kánon: soubor textů považovaných znalci dlouhodobě za základ našeho literárního bohatství. Měl by je znát každý člověk. Od roku 1997 tyto základní texty vycházejí špičkově edičně upravené v České knižnici, ediční řadě dnes z nakladatelství Host: ročně okolo čtyř titulů, dosud přes šedesát svazků. O jejich kvalitu pečuje správní rada, která na své poslední schůzi koncem září jednala o chystaných titulech: Mrštíkově Roku na vsi, novém vydání Macharovy poezie a o komorních prózách Marie Pujmanové. Ten největší ohlas v Členské knižnici však zřejmě vzbudí chystané tři svazky poezie Vítězslava Nezvala. Kritické vydání Nezvalových spisů dosud neexistuje. Básníkovo dílo, vydané v minulém režimu, bylo cenzurováno. A tak chystaná edice vlastně poprvé od doby vzniku přináší Nezvalovy verše v neokleštěné podobě. První svazek obsáhne jeho poezii z dvacátých let.

Radovan Dršata: Modré patky (Primus)
Sága o Völsunzích (Argo)

Bear Grylls: Vzhůru (Jota)
Lucie Kostrbová: Mezi Prahou a Vídní (Academia)
Ladislav Zívr: Deníky 1925-1932 (Národní galerie)

Josef Koudelka: Cikáni (Torst)

Jméno Jitky Jílkové je léta spojeno s Pražským divadelním festivalem německého jazyka, jehož šestnáctý ročník se blíží. Čtenáři ji však znají také jako překladatelku, v poslední době hlavně textů rakouské nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinekové. Co právě děláte, paní Jílková? A jak všechno stíháte?

Blanka Čapková: Babi, ty máš nápady! (Albatros)
David Laňka: Pohádky pro dospělé děti a nedospělé dospělé (Triton)
Klára Kotábová: Dětské oslavy (Mladá fronta)