28. dubna 2012

Nestačí jen udělovat literární ceny, ale vyznamenané knihy je třeba číst! Už jste četli třeba román Lucemburská zahrada Michala Ajvaze, který získal cenu Magnesia Litera jako kniha roku? Útlé, ani ne dvousetstránkové dílko představuje mistra rozvětvených magicko-realistických příběhů v téměř „digestové“ podobě: ideální příležitost k seznámení pro ty, kdo se tlustších Ajvazových románů, například předposlední Cesty na jih, ostýchali. Nový román začíná ukliknutím na klávesnici: nepatrný omyl zavede hrdinu do zvláštního a neznámého světa, v němž se mluví nesrozumitelným jazykem. Ale právě to, čemu není rozumět, nás dráždí k poznávání, a zažije to také Ajvazův hlavní hrdina: „Paul poprvé v životě uviděl, co vyjadřují slova, která denně používal, viděl, co je to tyčit se, spočívat, kývat se nebo viset, a poznával, že to jsou rytmy magického proudu, a zároveň vzorce komické gramatiky.“ Hodně poznávání s knihami, které stojí za to, přeje Knižní svět!

Louis Ferdinand Céline: Féerie pro jindy I (Atlantis)
Ascanio Celestini: Černá ovce (Dybbuk)
Pavel Pepperštejn: Svastika a Pentagon (Argo)

„Moji Pražané mi rozumějí,“ mohl by si dnes spolu s Mozartem říci i spisovatel Franz Kafka. V městě, kde slavný autor žil a napsal většinu knih, není divu. Zdaleka ne každý však ví, že zemí, kde se Kafkovo dílo těší minimálně stejné oblibě jako u nás, je také Argentina – a zasloužil se o to slavný spisovatel Jorge Luis Borges, který se sám Kafkou vícekrát inspiroval. Blízkost obou spisovatelů i národních kultur v polovině dubna připomnělo v pořadí už třetí Bienále Kafka / Borges, věnované tentokrát hlavně dvěma velkým spisovatelům Ernestu Sabatovi a Arnoštu Lustigovi.

Politická kamera – film a stalinismus (Ústav pro studium totalitních režimů a Casablanca)
Rebecca Keeganová: Futurista – Život a filmy Jamese Camerona (Mladá fronta)

Sue Roeová: Impresionisté – jejich životní příběhy (Metafora)
Jan Kosek: Právo (n)a předsudek (Dokořán)
Otto Peschka: Jak to bylo doopravdy (Paprsky)

Spolu s Johnem Banvillem, Ianem McEwanem a Salmanem Rushdiem patří Julian Barnes ke špičce britské prózy. Každý jeho nový román je událostí a za poslední novelu dokonce v loňském roce obdržel prestižní Booker Prize. Je to příběh muže, který na stará kolena nepřipraven reviduje uplynulý život – a z dávné, pozapomenuté epizody se najednou stane rušivý element: „kostlivec ve skříni“, který hrdinovo povědomí o sobě postaví na hlavu. Barnesův příběh má však větší ambici než vylíčit jenom jednu individuální ztrátu iluzí. Spisovatel se knihou vyjádřil i k britské národní psychologii. Barnesovo Vědomí konce přeložil Petr Fantys a vydal Odeon.

Na začátku dubna uplynulo deset let od vzniku Knižních novinek, časopisu pro knihkupce, knihovníky, nakladatele a čtenáře. Za tu dobu vyšlo přes dvě stě čísel časopisu, dohromady o více než sedmi tisících stranách; jen bibliografických záznamů knižních novinek zde bylo ohlášeno přes šedesát tisíc. A kromě nich rozhovory s autory, recenze, informace o literárních akcích, udělených cenách, žebříčky nejprodávanějších knih a podobně. Knižní novinky dnes představují jedno z mála pout mezi všemi obyvateli knižního světa navzájem. A tak jsme se do jeho redakce v pražském Klementinu zašli zeptat šéfredaktora Milana Šilhana, co časopis chystá do budoucna.

Astrid Lindgrenová: Jižní louka (Albatros)
Miloš Kratochvíl: Rybáři a hastrmani (Triton)
Konstantin Nossov: Gladiátoři (Deus)

Věra Čáslavská