Malá velká zeď

Berlínskou zeď – hranici mezi NDR a NSR zkarikovaly dějiny s fenomenální nahodilostí tak, jak to nikdo z jejích stavebníků nečekal. Armáda zedníků pod dohledem vojáků ji začala stavět ze 17. na 18. srpna 1961. A ještě během její stavby se začaly pokusy o její překonání. Tradují se slavné útěky i tragické pokusy o její zdolání, při nichž přišlo o život 235 lidí. V Bernauerstrasse, místě prvních dramatických pokusů o útěk přes hranici, bylo otevřeno v roce 1999 k desátému výročí jejího pádu Dokumentační centrum Berlínské zdi. Pádu zdi, jehož 30. výročí si v těchto dnech připomínáme, předcházela vlna emigrace. Stovky občanů NDR se začaly hrnout přes maďarsko-rakouské hranice a narušovat politickou stabilitu NDR. Několik stovek si vynucovalo emigraci do Západního Německa obsazením velvyslanectví NSR v Praze. V nastalé a stupňující se státní krizi pak pověřený vysoký komunistický činitel Günter Schabowski 9. listopadu 1989 ve večerních hodinách oznámil, že občané NDR mohou cestovat do SRN a Západního Berlína. Údajně se spletl a řekl, že občané mohou s okamžitou platností vycestovat. Nepřipraveným pohraničníkům NDR nezbylo při pohledu na valící se masy než lidi pouštět. V Berlíně u Braniborské brány byla zeď nižší a nepochopitelně široká, nyní vhodná pro první odvážlivce, kteří na ni vylezli a obsadili ji. Její první likvidátoři začali kladívkem zeď demolovat. A nálada to byla skvělá a lidé si připíjeli a veselili se a byli velice solidární. Brzy po zániku zdi však pozvolna narůstala mezi lidmi nová bariéra. Němci se začali rozdělovat na výchoďáky a zápaďáky – na ossie a wessie. Dějiny začaly psát novou kapitolu: o stesku po NDR, vzrůstající averzi vůči novým spolkovým zemím. Spolková vláda investovala od roku 1990 do přeměny komunistického východu 1 250 miliard eur, což je v přepočtu 40 bilionů korun. Myšlení velké části východních Němců se jí ale změnit nepodařilo.

S řadou svědectví a archivních materiálů zaznamenal historii Berlínské zdi režisér Martin Pátek.