Volyňští

Dokument Jána Mančušky shrnuje historii a osudy Čechů, kteří se v druhé polovině 19. století v důsledku krize a nedostatku zemědělské půdy v českých zemích vystěhovali v několika vlnách na Ukrajinu do Volyňské gubernie, kde postupně založili téměř 200 vesnic.

Po letech zabydlování, budování hospodářství, průmyslových podniků, českého školství, kulturního a společenského života se české společenství na Ukrajině dopracovalo k velké prosperitě, která ovšem vzala za své po nástupu bolševiků k moci. Ve dvacátých a třicátých letech sdíleli čeští osadníci na Volyni stejný osud jako ostatní venkovské obyvatelstvo Ukrajiny a Ruska, kdy jim byl zabavován majetek, byli posíláni do vyhnanství, do gulagů, zabíjeni nebo v době hladomoru na Ukrajině zemřeli hlady. Jejich utrpení bylo dovršeno v době druhé světové války, kdy došlo například k úplnému vyhlazení vesnice Český Malín.

Když se fronta dostala až na Volyň, téměř všichni bojeschopní Češi se dobrovolně hlásili do 1. československého armádního sboru, kde volynští Češi tvořili 80% většinu. Mnozí položili život za vlast, aniž by ji kdy spatřili. Právě oni se nejvíc ze všech skupin národa zasloužili o obnovení republiky.

Po válce pak došlo k repatriaci velké většiny volyňských Čechů do původní vlasti jejich předků. Navrátilce ovšem nečekalo nic dobrého, neboť po nástupu komunistů k moci v roce 1948 se museli vzdát svých majetků a „budovat socialismus“.

Rodiny repatriovaných volyňských Čechů na minulost nezapomínají a jezdí si ji pravidelně připomínat na místa, kde jejich otcové a dědové hospodařili. Dodnes se tam mohou setkat s potomky Čechů, kteří zde zůstali, dál sní o vzdálené vlasti svých předků a často už lámanou češtinou s ukrajinským přízvukem se snaží si ji připomínat…