Perličky z Moravcova života

  • Zásadním pro Emanuela Moravce byla bitva první srbské dobrovolnické divize, jejíž byl součástí, proti Bulharsku u Amzače v září 1916. Moravec byl v této bitvě raněn a ochrnuly mu nervy. Od té doby se nemohl aktivně zapojovat do bojů. Podle zpětného hodnocení se v boji choval zbaběle a, nebýt jinak ceněné účasti československých důstojníků, hrozil by mu polní soud.
  • T. G. Masarykem, kterého obdivoval, se poprvé setkal jako člen 6. československého pluku v Borispolu v roce 1917.
  • Po návratu do Československa v roce 1920 se Moravec chtěl vrátit ke svému původnímu oboru, stavebnictví. Až na popud svého otce si podal žádost o přijetí k československému vojsku.
  • Patřil mezi důstojníky, kteří doprovázeli rakev prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka na jeho poslední cestě.
  • Byl třikrát ženatý - pokaždé s výrazně mladší ženou. Měl tři syny, přičemž všichni doplatili na otcovu touhu dosadit je do nejvyšších míst. Pavel zemřel v jedenácti letech během spojeneckého náletu na Salzburk, Jurij musel strávit sedm let ve vězení a nejstarší Igor, který se stal příslušníkem SS, byl odsouzen mimořádným lidovým soudem k trestu smrti.
  • Od srpna roku 1939 Emanuel Moravec komentoval postavení českého národa v rozhlasovém seriálu „Politické úvahy“ respektive „Politicko-vojenské úvahy“. Až do jeho jmenování protektorátním ministrem (roku 1942) takto promluvil více než dvěstěkrát. Záznamy některých jeho projevů si můžete poslechnout na stránkách Českého rozhlasu.
  • Právě on byl iniciátorem vypsání finanční odměny za dopadení těch, kteří stáli za atentátem na Heydricha.
  • Auto, ve kterém se Moravec zastřelil, mělo podle rozkazu generála Franka směřovat do Černínského paláce. Tam měl Moravec učinit projev k českému lidu. Natolik se však bál jeho pomsty, že raději zemřel vlastní rukou. K sebevraždě využil okamžiku, kdy automobilu došel benzín a řidič šel natankovat. V ten moment Moravec vytáhl ze své kapsy revolver a zastřelil se.
  • Jeho tělo bylo narychlo zakopáno v hromadném hrobě na pozemku budovy tehdejší nacistické bezpečnostní policie v Praze - Bubenči.