Monstrum

První polovina padesátých let, snad nejhrubší, nejbezohlednější a nejtíživější doba komunistické vlády v naší zemi. Otakar Švec (J. Novotný), zralý muž, vážený sochař a slušný člověk žije se svou krásnou ženou Vlastou (Z. Stivínová) v bytě plném obrazů a soch. Kolem nich je svět, který z jejich pohledu snad zešílel. Snaží se ho stranit, ale není to tak jednoduché. Noblesní sochař, stejně jako více jeho významných kolegů, je vyzván k účasti v soutěži na pomník generalissima Stalina. Má to být největší socha v Evropě, třicet metrů na výšku, umístěna bude na Letenské pláni. Monstrum nad Prahou. Švecova účast je ryze formální. Ví, že se zúčastnit musí, a tím to pro něj končí. Stejně nemá šanci soutěž vyhrát. Ale naprosto překvapivě vyhraje. Cítí, že je to rozporná, nebezpečná výhra, ale couvnout nelze, to by mohl zaplatit i životem. Hledá pro sebe východisko a nachází ho v profesi, v poctivé sochařině. Spolu se svým asistentem Pavlem (M. Kraus), který by nejraději od téhle práce utekl, začínají pracovat. Nejdříve malý model, pak jeho postupné zvětšování. Jenomže Monstrum není obyčejná socha, je to spíš zlý duch, který dokáže pohltit své tvůrce. Složitá práce je komplikována neustálými absurdními požadavky komunistické moci, požadavky, které nemají nic společného s poctivou sochařinou. Sochař se začíná lámat, hledá únik, ale ten neexistuje. Monstrum nesnese odpor. A není to jen šílený symbol, je to něco, co dokáže člověka skutečně pohltit a zničit. Slušný člověk Otakar Švec neodvratně kráčí po cestě, která vede k lidské tragédii. A Monstrum nad Prahou je sedm let po svém slavnostním odhalení z politických důvodů rozbořeno.