Účinkují

Marián Labuda ml.
Marián Labuda ml.

Emanuel Moravec

Legionář a prvorepublikový důstojník, který díky své pracovitosti, ambicióznosti a rozsáhlé publikační činnosti v oboru teorie vojenství rychle stoupal armádní hierarchií. Oceňován byl i prezidentem T. G. Masarykem, u jehož rakve v roce 1937 držel čestnou stráž. Horlivý zastánce ozbrojené obrany proti nacistickému Německu se v průběhu mnichovské krize dostal do ostrého konfliktu s prezidentem Benešem a následně byl propuštěn z armády. Potřeba peněz, která ho provázela po celý život, zklamání z postupu demokratických politiků, touha po moci i probuzený obdiv k nacistické diktatuře, to vše ho přivedlo „na druhý břeh“. Jako novinář a ministr školství a lidové osvěty se stal nejvíce nenáviděným kolaborantem a zrádcem našich novodobých dějin. Zastřelil se 5. května 1945.


Dana Droppová
Dana Droppová

Jolana Emmerová

Třetí manželka kolaboranta Emanuela Moravce. Původně byla služkou Moravcovy druhé ženy Pavly Moravcové (rozená Szondyová) a stejně jako ona pocházela z východoslovenských Michalovců, ve kterých Emanuel Moravec sloužil na přelomu dvacátých a třicátých let. Podobně jako u předchozích manželek se stala Moravcovou milenkou ještě jako velmi mladá, konkrétně v šestnácti letech. Svatba se však konala až ke konci roku 1942, tedy po jejím dovršení jedenadvaceti let. Po válce zmizela z Prahy do rodných Michalovců.


Filip Březina
Filip Březina

Igor Moravec

Nejstarší syn Emanuela Moravce a jeho první ženy, Rusky Heleny Bekové, se kterou se seznámil během svého pobytu v Rusku v Československých legiích. Po rozvodu rodičů zůstal spolu s bratrem Jurijem (Jiřím) v péči matky, ale otec se o oba nadále staral. Pod jeho vlivem studoval na vojenském gymnáziu a připravoval se na kariéru v československé armádě. Po otcově názorovém veletoči se ale i on přihlásil k německé národnosti a narukoval do Wehrmachtu, a to dokonce k jednotce SS. Na konci války byl zajat Rudou armádou, následně uprchl a pod změněnou identitou se skrýval v Československu. Jeho totožnost však byla prozrazena, byl zatčen, přičemž při zatýkání postřelil dva příslušníky policie, jeden zemřel v nemocnici, druhý měl čistý průstřel stehna. Odsouzen a popraven byl v roce 1947.


Oskar Hes
Oskar Hes

Jurij Moravec

Druhý syn Emanuela Moravce a jeho první ženy, Rusky Heleny Bekové, se kterou se seznámil během svého pobytu v Rusku v Československých legiích. Po rozvodu rodičů zůstal spolu se starším bratrem Igorem v péči matky, ale otec se o oba nadále staral. Začal také studovat vojenské gymnázium, ale později přestoupil na hospodářskou školu, kterou nedokončil. Přešel na Německou akademii výtvarných umění, pročež přijal říšské občanství. V roce 1942 byl odveden do Wehrmachtu. Sloužil na východní i západní frontě, kde na podzim 1944 padl do zajetí. Krátce sloužil v polské zahraniční armádě, ale nakonec byl na konci války předán do Prahy jako válečný zajatec. Přes řadu uznaných polehčujících okolností byl lidovým soudem odsouzen na sedm let vězení, v roce 1957 mu bylo povoleno vystěhování do SRN.


Matyáš Kovář
Matyáš Kovář

Emanuel Pavel Moravec – 10 let

(Jakub Barták – Emanuel Pavel Moravec – 6 let)

Nejmladší syn Emanuela Moravce a jeho druhé ženy, Ilony Emmy Pavly Moravcové (rozená Szondyová), se kterou se seznámil během služby ve slovenských Michalovcích. Na rozdíl od starších bratrů byl Pavel po rozvodu rodičů svěřen do péče otci, ale po matce získal říšskoněmecké občanství. Stal se tak členem Hitlerjugend a otec ho poslal do prestižní německé nacistické školy NAPOLA (Nacionálně-politický výchovný ústav), kterou studoval v Reichenau a Klotzsche u Drážďan. Zemřel v srpnu roku 1944, v jedenácti letech, během spojeneckého náletu na Salzburk, ve kterém se v té době náhodou nacházel.


Milan Kňažko
Milan Kňažko

Emil Hácha

Právník, který v letech 1925 až 1938 předsedal Nejvyššímu správnímu soudu. Po abdikaci Edvarda Beneše a jeho odjezdu do exilu, byl v listopadu 1938 zvolen prezidentem tzv. druhé republiky. Důvodem volby byla jeho dosavadní apolitičnost a morální autorita, které se do té doby těšil. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 se stal tzv. státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava. Ze své pozice se snažil působit proti německým okupantům, ale postupem doby i vinou stáří a zhoršujícího se zdravotního stavu nebyl schopen nijak významněji jejich tlaku odolávat. Za heydrichiády se zcela zhroutil a trvale přesídlil na zámek v Lánech, kde byl pak v květnu 1945 bez ohledu na jeho zdravotní stav zatčen. Zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci v červnu 1945.


André Hennicke
André Hennicke

Karl Hermann Frank

Karlovarský knihkupec, který se od vzniku Československa aktivně snažil napomoci odtržení Sudet a jejich připojení k Německu. Později vstoupil do SdP (Sudetendeutsche Partei), za kterou byl v roce 1935 zvolen do československého parlamentu. Již jako vrcholný člen SdP se velmi iniciativně zapojil do procesu rozbití Československa, za což byl pak oceněn udělením vysoké hodnosti v rámci SS, ale také funkcemi v Protektorátu Čechy a Morava. Zde vykonával funkci jak vyššího velitele SS a policie, tak státního tajemníka v úřadu říšského protektora. Byl zastáncem tvrdého postupu proti českému obyvatelstvu a v srpnu 1943 se stal německým státním ministrem pro Čechy a Moravu, tedy nejvyšším představitelem říše v protektorátu. V roce 1946 byl Praze lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a veřejně popraven oběšením.


Detlef Bothe
Detlef Bothe

Reinhard Heydrich

Vrcholný představitel Třetí říše, nejbližší spolupracovník říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera i Adolfa Hitlera. Od roku 1931 byl členem NSDAP a SS, ve které začal velmi rychle stoupat, zejména díky svým organizačním schopnostem, tvrdosti a téměř fanatickému nacistickému přesvědčení. Byl jedním z hlavních autorů tzv. konečného řešení židovské otázky, která vzala život milionům lidí. Po problémech okupačního režimu v Protektorátu byl na podzim 1941 jmenován zastupujícím říšským protektorem a hned po nástupu do funkce se uvedl vyhlášením stanného práva a rozsáhlými popravami dopadených odbojářů. To vedlo exilovou vládu k rozhodnutí vyslat do protektorátu parašutistickou skupinu Anthropoid, která na něho provedla atentát. Heydrich zemřel na následky utrpěného zranění v červnu 1942. Byl nejvyšším představitelem Třetí říše, který byl zabit během odbojové akce.


Ondřej Vetchý
Ondřej Vetchý

plukovník Jaroslav Hrbek

Původně studoval na české technice chemické inženýrství, ale po vypuknutí 1. světové války musel narukovat do armády jako jednoroční dobrovolník. V srpnu 1915 byl na východní frontě zajat a o necelý rok později vstoupil do srbské dobrovolnické divize, se kterou prodělal krvavé boje v Dobrudži. Po návratu do Ruska vstoupil v lednu 1917 do Československých legií. Po válce působil na ministerstvu národní obrany a poději ve Vojenském technickém ústavu. Z legií se znal s Emanuelem Moravcem a až do roku 1939 se s ním přátelil. Po zřízení Protektorátu se zapojil do odboje a v letech 1942 až 1945 byl proto vězněn v nacistické káznici. Po válce byl povýšen do hodnosti divizního generála, po roce 1948 byl penzionován a pronásledován.


Jiří Vyorálek
Jiří Vyorálek

Jan Rys-Rozsévač

Vlastním jménem Josef Rozsévač, novinář, jeden z nejzarytějších českých fašistů a člen fašistické organizace Vlajka. Své extremistické názory publikoval pod pseudonymem Jan Rys. Po vzniku Protektorátu, kdy se čeští fašisté neúspěšně pokusili převzít moc, se stále snažil přesvědčit okupanty, že čeští fašisté jsou pro ně jediní správní představitelé českého národa (například i rozsáhlým konfidentstvím). To také české fašisty přivedlo do konfliktu jak s protektorátní vládou, tak i s Emanuelem Moravcem, kterého považovali za bezpáteřního obraceče kabátů. Nacisté ale vsadili na programovou kolaboraci a Rozsévač byl za své útoky na Moravce do konce války internován v koncentračním táboře Dachau. Roku 1946 byl odsouzen k trestu smrti a popraven.


Ondřej Malý
Ondřej Malý

redaktor Antonín Pešl

Novinář, který za 1. světové války zběhl na italské frontě z rakousko-uherského vojska a stal se jedním ze zakladatelů Československých legií v Itálii. Byl členem československé delegace na mírové konferenci v Paříži, za první republiky psal do novin a působil v redakci Národního osvobození. Jako bývalý legionář se mezi válkami přátelil s Emanuelem Moravcem. Po zřízení Protektorátu byl spolu s generálem Jaroslavem Hrbkem mezi prvními, kdo odhalili Moravcovo přibližování se k nacistickému Německu. Po německé okupaci se ihned zapojil do odboje a stal se i členem jeho vrcholného ilegálního orgánu - Ústředního vedení odboje domácího. V září 1940 byl zatčen, mnohokrát vyslýchán, ale nikoho ze svých kontaktů neprozradil. Popraven byl na konci roku 1942.


Vladimír Polívka
Vladimír Polívka

Walter Gretzki

Fiktivní postava sympatického pražského Němce, bývalého studenta Emanuela Moravce, má v celém příběhu roli ďábla Mefistofela. Je to právě on, kdo přichází za Moravcem s první nabídkou, aby začal znovu publikovat své názory, a otevře mu dveře k zajímavým kontaktům. Zosobňuje ryzí pragmatické zlo, které se do poslední chvíle tváří laskavě a rozumně. Vtáhne Moravce do hry a v okamžiku, kdy už jej nepotřebuje, ho odvrhne a nechá napospas osudu. Je to postava smyšlená a nemá skutečný předobraz. Faktem ale je, že se dochovaly neurčité vzpomínky pamětníků týkající se jakéhosi Moravcova bývalého studenta německé národnosti, který se na Moravce údajně obrátil na jaře 1939 z pověření Abwehru (vojenská rozvědka) s nabídkou spolupráce s okupační mocí.