Od 17. listopadu 1989 se v Čechách traduje, že komunismus „zbourali studenti“. Jak to ale vlastně bylo? Lze tvrdit, že na čs. vysokých školách vládla proreformní a protirežimní atmosféra? Nebo do poslední chvíle představovaly spíše konformní složku společnosti? Scénář A. Drda. Režie V. Portel

Jak se přihodilo, že se z části předlistopadových členů SSM, kteří například často nechtěli mít nic společného s disentem, protože se báli vyhazovu z vysoké školy, stali v poslední chvíli revolucionáři? Za normalizace se československé vysoké školy rozhodně nejevily jako „líheň“ opozičních a reformních názorů, už jen proto, že mladí lidé byli soustavně vydíráni: museli být politicky poslušní, aby se na studia vůbec dostali, nesměli na sebe příliš upozorňovat, aby nebyli vyhozeni. Za všechny občanské ústupky sice nezískali příliš kvalitní vzdělání (to platilo zvláště pro humanitní obory, méně například pro medicínu či technické směry), zato však získali naději na trochu pohodlnější život, a muži pak také jistotu, že na povinné vojenské službě prožijí jen rok namísto dvou. Jak se do dění na vysokých školách promítal úpadek režimu? Jakou podporu měla mezi studenty demonstrace v listopadu 1989? Ve filmu vzpomínají Monika Pajerová, Martin Klíma a další.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2019
 P ST AD HD