27. září 2014

Manželé Aramayis a Nara Mezhlumyanovi z Arménie si v roce 1992 vybrali pro společný život Českou republiku, či lépe Československo ze dvou důvodů. Za prvé proto, že jsme křesťanskou zemí a vládne tu náboženská svoboda, za druhé jsme podle nich národem klidným, a jako takoví řešíme vše dohodou a v míru. Rozhodli se, že právě tady bude nejlépe nejen žít, ale i vychovat děti. „Ještě v lednu 1988 nás vůbec nenapadlo, že bychom někdy Arménii opustili. Byli jsme tam doma. Pak ale přišel podzim 1988 a velké zemětřesení, které připravilo o život přes 50 tisíc lidí. Zničilo Spitak, Gyumri – tehdy Leninakan a Vanadzor, v té době Kirovakan, kde jsme oba dva žili,“ vzpomínají Mezhlumyanovi na první impuls k odchodu. Tím druhým prý pak bylo období po „perestrojce“, kdy nikdo nevěděl, co zem a její lidi čeká. Tehdy pracoval Mezhlumyan Aramayis jako stavební inženýr na obnově měst zničených zemětřesením, ale i tam práce skončila a neměl šanci najít další. Mladá rodina, v níž se mělo za pár měsíců narodit první dítě, se začala dostávat do těžké finanční situace. Tehdy se rozhodli, že Arménii opustí.