27. září 2014

Není snad větší protiklad, než starodávná česká loutka uprostřed supermoderního New Yorku. A přece ji tu najdeme! Stará se o to, od roku 1975, Vít Hořejší, český herec, autor, režisér a loutkář. Zrovna má před premiérou hry Don Juana, v níž hraje Kašpárek a zpívá se několik českých písní, a tak nemá moc času. Přesto si udělá chvíli na setkání. Nejdříve v malebné brooklynské zkušebně, kde nám představí svůj loutkářský osud, vznik česko-americké loutkové společnosti a některé cenné historické loutky. Pak s námi ještě krátce vyjede přívozem na Staten Island. Ta cesta kolem sochy Svobody a návrat ke Sky Line Manhattanu, přivede Víta ke vzpomínkám. Zavzpomíná na svůj příchod do Spojených států, na své zkušenosti s Američany, zauvažuje o své budoucnosti v Americe. A pak už zase musí zpátky na zkoušku, doučit se text a pracovat na tom, aby se dostavil premiérový potlesk…

Manželé Aramayis a Nara Mezhlumyanovi z Arménie si v roce 1992 vybrali pro společný život Českou republiku, či lépe Československo ze dvou důvodů. Za prvé proto, že jsme křesťanskou zemí a vládne tu náboženská svoboda, za druhé jsme podle nich národem klidným, a jako takoví řešíme vše dohodou a v míru. Rozhodli se, že právě tady bude nejlépe nejen žít, ale i vychovat děti. „Ještě v lednu 1988 nás vůbec nenapadlo, že bychom někdy Arménii opustili. Byli jsme tam doma. Pak ale přišel podzim 1988 a velké zemětřesení, které připravilo o život přes 50 tisíc lidí. Zničilo Spitak, Gyumri – tehdy Leninakan a Vanadzor, v té době Kirovakan, kde jsme oba dva žili,“ vzpomínají Mezhlumyanovi na první impuls k odchodu. Tím druhým prý pak bylo období po „perestrojce“, kdy nikdo nevěděl, co zem a její lidi čeká. Tehdy pracoval Mezhlumyan Aramayis jako stavební inženýr na obnově měst zničených zemětřesením, ale i tam práce skončila a neměl šanci najít další. Mladá rodina, v níž se mělo za pár měsíců narodit první dítě, se začala dostávat do těžké finanční situace. Tehdy se rozhodli, že Arménii opustí.