Kde žiju a proč? Jedinečná dokumentární řada osudů těch, kteří nosí nálepku cizinec (2014)

Obsah dílu

Přehrát vše

Kafé Afrika – I když je venku zima, uvnitř na vás dýchne horká, africká atmosféra. Kafé Afrika, kterou v pražské Vojtěšské ulici otevřelo letos v létě občanské sdružení Humanitas Afrika, není pouze stylizací na africké prostředí a kulturu. Je to opravdu místo, kde pracují imigranti a azylanti z afrických zemí. Své rodné země opouštěli z různých důvodu – někdo z politických, někdo z ekonomických. Česká republika je přijala – přesto tady nikdo z nich nemá na růžích ustláno. Zpravidla neznají jazyk, jsou v cizím prostředí, bez zázemí rodiny nebo přátel, ačkoli mají vzdělání, bývá složité získat jeho potvrzení a ještě těžší najít si odpovídající pracovní místo. To vše může vést k tomu, že zůstanou na okraji společnosti a nebudou schopni se do ní zařadit. Přitom ji mohou tolik obohatit – svou kulturou, gastronomii, svými příběhy; ukázat nám Afriku takovou, jaká opravdu v současnosti je – se všemi problémy, konflikty, ale také nádhernou, exotickou kulturou, krásami přírody a jedinečným kouzlem tohoto kontinentu. Kavárna Afrika jim nabízí pomocnou ruku. Tady mohou začít, dostane se jim podpory při zařizování potřebných formalit, naučí se základy jazyka a hlavně získají pocit, že opravdu mají co nabídnout.

Někdo se stěhuje přes půl světa za láskou, jiný proto, že jej zklamala. Myanganbayar Bazarjav z Mongolska je ten druhý případ. Do Česka se přistěhovala až ve svých 34 letech, po rozvodu, kdy cítila potřebu něco zásadně ve svém životě změnit. V ČR žije už 15 let. Rozhodování, jestli odjet nebo zůstat nebylo jednoduché, děti byly ještě malé a musely zůstat u rodiny v Ulan Bataru. A proč si jako místo pro svůj další život zvolila právě Česko? Hlavně proto, že tady měla přátele – jak své krajany, tak Čechy, se kterými v rámci své práce v Mongolsku spolupracovala. Hlavně ti ji v začátcích hodně pomohli. I když česky neuměla, nebyl to pro ni až tak velký problém. Vystudovala totiž ekonomii v Ulan Bataru, a protože pracovala ve společnosti obchodující s Ruskem, uměla výborně rusky. Česky se naučila rychle, teď pracuje jako překladatelka a tlumočnice a překládá i pro různé státní návštěvy, pomáhá také svým krajanům se zařizováním formalit nebo v případě nějakých problémů, kdy je třeba komunikovat s úřady. Proto nabídla své služby pardubické Poradně pro integraci cizinců.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2014
 ST AD HD
ŽánrDokument