Kostýmní výtvarník Tomáš Chlud: „Ženy pro krásu trpí rády.“

Co pro Vás bylo největším zdrojem inspirace pro kostýmy?

Největší inspirací byly samozřejmě dobové portréty a grafické listy. Dále jsme vycházeli z dochovaných originálních oděvů z různých evropských muzeí, a to z regionů, které se našeho příběhu týkají: Anglie, Německa a Španělska.

Je na oblečení ze 17. století něco, na co bylo potřeba myslet při jeho tvorbě?

Když tvoříte pozdně renesanční kostýmy pro současné herce, je především potřeba je upozornit, že se hezky pronesou, a to zvláště dámy. Samy látky jsou poměrně těžké, v několika vrstvách, k tomu korzety, krinolíny a poměrně vysoce postavený pas. Zároveň je potřeba je připravit na to, že některé pohyby, na které jsou běžně zvyklé, jim kostým zkrátka nedovolí, neboť dobová gestikulace se odehrává mezi pasem a bradou, velká gesta jsou určena renesančnímu divadlu a literatuře. Co se týká kostýmů samotných, je třeba myslet na poměrně velké metráže materiálů, neboť střihy byly velmi vynalézavé a nákladné.

Jaké barvy a materiály byly v této době v trendu? Byla móda u nás ovlivněna evropskými vlivy?

V době, kdy došlo k stavovskému povstání, se pomalu lámala renesance v baroko a tomu odpovídala velká pestrost materiálů a střihů, od klasické španělské černé, přes francouzskou modrou, až po červené a zelené Angličany. Náš příběh obsahuje tři kulturní okruhy, stuartovskou Anglii, Habsburky dodržující ještě španělský dvorský ceremoniál a německý okruh české šlechty. Divák tak bude mít před sebou poměrně reprezentativní atlas dobové módy i se všemi jeho materiály: sametem, brokátem a dalšími.

Který doplněk nikdy nechyběl mužům a který ženám?

Nejklasičtějším doplňkem stále ještě byl široký límec zvaný okruží či krejzl, pomalu se měnící v raně barokní límec, jak ho známe například ze Tří mušketýrů, u dam jsou pak nepostradatelné perlové šperky a u pánů těžké zlaté náhrdelníky a řetězy.

Bůh s námi není klasický popisný historickým film. Pracoval jste s touto autorskou vizí i při přípravě kostýmů?

Naopak, co se kostýmů týče, zůstávaly striktně dobové a inspirované přímo portréty jednotlivých historických postav. Stylizovaná byla jen barevnost jednotlivých politických skupin, aby se v nich divák snáze orientoval.

Defenestrace byla důsledkem především náboženského konfliktu. Odlišovalo se i oblečení u katolíků i protestantů?

Konfesní rozdíly hrály malou roli v pestrosti oděvu. Tu můžeme pozorovat u nižších vrstev, ale šlechtic je především reprezentantem svého domu a tady musí být vidět bohatství a prestiž na každém detailu oděvu.

Kolik kostýmů bylo během natáčení použito a který s nich byl pro Vás nejpracnější?

Během natáčení bylo použito na 300 kostýmů, všechny kostýmy na sólové herce byly ušity. Nejpracnější byly samozřejmě dámské šaty, jak do komplikovanosti krumplování, tak do logistiky, jak herečkám ulehčit. Ale i tak jsme nakonec trhli rekord: jeden z kostýmů Alžběty Falcké váží sám o sobě 23 kg. Naštěstí se ukázalo, že dámy, stejně jako tenkrát, pro krásu trpí rády.