Štěpán Kozub: „Je pochopitelné, že se lid bouřil. Bouřil bych se taky.“

Letos to je 400 let od třetí pražské defenestrace. Myslíte, že česká společnost zná dobře tento úsek naší historie?

Obávám se, že ne. Myslím, že lidé obecně zapomínají na určitá fakta spjatá nejen s naší historií. Je ale také možné, že prostě a jednoduše nikdy o žádné defenestraci neslyšeli, a právě proto vnímám vznik toho filmu jako velmi pozitivní.

Jak moc jste si musel Vy sám tuto etapu historie připomínat před začátkem natáčení?

Dost. Při vzniku takového projektu, jako je Bůh s námi, to vnímám jako povinnost. Člověk obléká kostým, nosí paruku, lepí vous a také se pohybuje v určitém prostoru, který je pro něj cizí. Vnímám to tedy jako samozřejmost, seznámit se s dobou a historickými fakty. Člověk si je přece jen jistější, když ví.

Lze říct, co konkrétně vyprovokovalo českou šlechtu k takovému činu? Co bylo impulsem této defenestrace?

Klikněte pro větší obrázek Osobně si myslím, že v drtivé většině krizových situací je hlavním, nebo alespoň jedním z hlavních spouštěčů takovýchto rozhodnutí strach. Strach je dle mého názoru velmi silný stav, ve kterém jsme schopni mnoha rozhodnutí, ale netroufám si říct, co konkrétního stálo za takovým činem. Jsem ale přesvědčen, že strach se držel na předních příčkách.

V čem podle Vás tkví největší význam těchto událostí a jak to ovlivnilo následný vývoj našich zemí?

Vzhledem k tomu, že těmito událostmi započala třicetiletá válka, tak to vnímám jako problém. Pokud se mě ptáte na vzdálenější horizont naší historie od defenestrace, tak je to asi logický vývoj událostí. Lid spokojený nebyl. Církev obecně se dostala k velké moci, kterou jednoznačně zneužívala. Je tedy pochopitelné, že lid se bouřil. Bouřil bych se taky.

Dokážete si představit, že by k defenestraci a následnému odboji nedošlo? Jak by se vyvíjel osud českých zemí?

Klikněte pro větší obrázek Těžko říct, ale asi bychom se točili v začarovaném kruhu. Církev by rostla a lid by byl stále nespokojený. To by asi nedopadlo pozitivně. Ale lidé jsou nespokojení stále, je jedno, v jaké době žijeme. Vše záleží na lidech a ne na době, ve které žijí.

Tvůrci hodně spolupracovali i s historiky. Také jste s nimi konzultoval něco týkajícího se Vaší postavy?

Jednoznačně. Při práci mám rád, když vím. Jsem jistější a mám ucelenější názor. Postava se pak lépe tvaruje. Zajímal jsem se například o kostým, který jsem měl. Fascinoval mě. Povídal jsem si s kostyméry nebo výtvarníky, ale především s režisérem Zdeňkem Jiráským, který mi byl skvělou oporou.

Vy hrajete Fridricha Falckého. Jak ho v rámci české historie vnímáte Vy?

Klikněte pro větší obrázek Působí na mě lehce tajemně. Vím, že se o něm povídá, že to nebyl zrovna nejlepší král, což je asi pravda, ale když jsem o něm přemýšlel, potřeboval jsem ho pochopit. Byl to mladý člověk, který si dle mého názoru dostatečně neuvědomoval, co se kolem něj děje. Nebyl to srab, ale nemůžu o něm ani říct, že by to byl hrdina. Troufám si říct, že ho chápu. Miloval svou ženu, byl to dobrý voják, ale asi bychom ho nemohli označit za moudrého vladaře.

Kterou jeho vlastnost nebo vlastnosti vnímáte jako silné a které naopak slabé?

Nevím, jestli se to dá označit za silnou vlastnost, ale obdivoval jsem jeho výdrž. Ten vnější tlak na jeho osobu byl velký a on to v rámci svých možností a dovedností snášel poměrně dobře. V něčem se mi na něm dokonce líbila i ta ležérnost (v jistém slova smyslu). Myslím, že neměl příliš vhodných vlastností k tomu, stát se králem, a že to dokonce musel i vědět.

Fridrich váhal při nabídce stát se českým králem. Dokážete si vysvětlit proč?

Klikněte pro větší obrázek Myslím si, že váhal právě proto, že si uvědomoval, že není dostatečně nastaven na to, aby se stal králem. A toho se možná bál.

Fridrichovou manželkou byla Alžběta Stuartovna. Jak byste popsal jejich vztah?

Byl to vztah plný vášně a mladistvé lásky. Alžběta byla krásná mladá žena, kterou mu asi všichni záviděli. Myslím si, že jí imponovalo to, že se Fridrich stal králem.

Ve filmu Bůh s námi je výrazná estetika. Pomáhá kostým a další viditelné atributy k lepšímu hereckému výkonu?

Klikněte pro větší obrázek Rozhodně. Je to velmi důležité. Věci, jako je například kostým nebo rekvizita. Dodává to postavě větší životnost a ta se stává dle mého názoru skutečnější a plastičtější. Ovšem takové věci dokáží i ublížit a uškodit, proto je to velmi důležité. Myslím, že však mohu s naprostým klidem říct, že u tohoto filmu se jednalo o skvělou práci všech, kdo se na něm podíleli.

Bůh s námi není klasický historický film. Hodně zvratů je vyjádřeno výrazným herectvím, často je zabírán detailně Váš obličej. Jak moc jste se musel soustředit na mimiku? A vůbec, jak jste k tomu po herecké stránce přistupoval? Konzultoval jste to případně s režisérem?

Zásadní pro mě byla opravdu komunikace s režisérem. Troufám si říct, že v tom nebyl sebemenší problém. Zdeněk je velmi otevřený a klidný člověk, se kterým jsem mohl mluvit o čemkoli. Nabíjel nás energií. Co se týče herecké práce, musel jsem se opravdu snažit, abych v každém okamžiku tzv. držel postavu. Bylo to těžké, protože jsme točili několik hodin denně a člověk už někdy opravdu usínal za chůze. Snažil jsem se velmi koncentrovat na detaily. Doufám, že divák bude spokojený a tento film přijme. Já osobně bych si to velmi přál!