Zdeněk Jiráský: „Dnes se na stejném náměstí, kde proběhly popravy, tleská úspěšným sportovcům po návratu z olympiád.“

Letos to je 400 let od třetí pražské defenestrace. Myslíte, že česká společnost zná dobře tento úsek naší historie?

Řekl bych, že česká společnost obecně neoplývá velkým zájmem o historii. Vzpomeňte např. na ankety mezi středoškoláky, kteří často ani nevědí, co se stalo v roce 1989. Hlubší znalosti má jen pár jedinců, odborníků či elit. A přitom se z historie dá tolik poučit…

Jak moc jste si musel Vy sám tuto etapu historie připomínat před začátkem natáčení?

Zcela pochopitelně jsem musel vše nastudovat, nejsem historik. Vycházel jsem z konzultací s několika odbornými poradci, mj. prof. Roytem. Je třeba si ale uvědomit, že jsme zpracovávali suverénní dramatický tvar, pouhý otrocký popis dějin by mne autorsky nezajímal.

Za scénářem stojí historik Pavel Kosatík. Jak moc jste pracovali s historickými prameny? Jak moc jste chtěli být přesní?

Klikněte pro větší obrázek Nechtěli jsme si vymýšlet. Přístup k látce byl podmíněn poctivými rešeršemi, prací s respektovanými historickými prameny a úctou k dobové pravdě. Jistá fabule je nutně použita v případě psychologie postav, o nichž se dochovaly povětšinou prameny historické, nikoli osobní. Např. vztah mezi Thurnem a jeho ženou Zuzanou je naší vlastní licencí. V zásadních událostech se ale od pravdy moc nevzdalujeme. Zcela zásadní a pro výsledný tvar rozhodující byla ojedinělá koncepce výroby. Vytvářeli jsme paralelně dva filmy ve dvou různých formách – hranou verzi a docudrama, které je na historické pravdě bytostně závislé, vychází z ní. Byl jsem nucen hrané scény koncipovat tak, aby byly použitelné v obou filmech, v prvním jako dramatický tvar, ve druhém jako ornament k rozhovorům s evropskými historiky. Pochopitelně z jednoho rozpočtu. Nikdo z nás předtím takovou zkušenost neměl. Tato univerzalita vyzkoušela naše možnosti i schopnosti, tak trochu jsme za pochodu vytvářeli novou metodu.

V čem podle Vás tkví největší význam těchto událostí a jak ovlivnily následný vývoj našich zemí?

Zásadně. S koncem konfesně otevřeného prostředí vymizeli z našich zemí protestanti, násilná rekatolizace vyhnala ze země elity. Exilová vlna se rozšířila do všech nekatolických zemí Evropy a my jsme dnes potomky právě tohoto přerodu. S nástupem baroka vyrostly všechny ty vesnické kostely a kostelíky, které dnes utvářejí naši krajinu. Všechno mohlo být jinak.

Ve filmu jsou často zabírány detailně obličeje jednotlivých postav. Chtěl jste výraznou mimiku? Jak jste herce vedl?

Klikněte pro větší obrázek Důvody jsou dva. Historická látka je velice nákladná věc. Můžete samozřejmě ukázat krásné renesanční interiéry se všemi jejich detaily a přesahy, středověkou krajinu plnou lidí nebo třeba dobovou řemeslnou práci. Na to ale potřebujete mnohonásobně vyšší rozpočet, tým profesionálů, erudovaných architektů, setdecoratérů, armádu rekvizitářů, kostymérek, maskérů apod. Potřebujete čas, hromadu času. Často vám tedy zbude jediná možnost a tou je detail. Druhým aspektem byla práce s hercem. Snažili jsme se s herci v mezích možností před natáčením probrat aspekty jejich rolí, pochopit dobovou problematiku a tzv. se dostat do postav. A právě při práci s psychologickou rovinou se detail tváře nabízí jako nejlepší prostředek. I s ohledem na to jsem herce vybíral tak, aby to vzájemně fungovalo.

Bůh s námi je krásný ve své vizuální stránce. Věděl jste od počátku, jak má snímek vypadat?

Což o to, na začátku každého natáčení mám celkem jasnou představu, jak by film mohl vypadat. Později nastane nekonečná řada kompromisů. Tak to má při téhle práci každý. Je jen otázka, co se vám navzdory situaci podaří prosadit. Někdy to bývá lítý boj, někdy je to demoralizující. S kameramanem Michalem Černým děláme všechno pro to, abychom prosadili maximum z realizovatelných představ.

Ve Vašem filmu jsou důležité i kostýmy a masky. Opět se zeptám, jak se rodila jejich podoba. Na co jste kladl důraz?

Klikněte pro větší obrázek Na pravdu, jak jinak. Výtvarník dostal volné ruce, předem jsme probrali vize, pro inspiraci zhlédli pár filmů ze stejného období, shodli se, co je možné realizovat a co ne. Maskéři a kostymérky odvedli výbornou práci, moc toho během natáčení nenaspali.

Ve vymyšlených příbězích bývají často výrazně kladné a záporné postavy. Jak vnímáte své postavy ve filmu Bůh s námi Vy?

Úplně stejně, jako když dělám pravdivý film ze současnosti. Nikdo není jen zlý a nikdo jen hodný. Černobílosti se a priori vyhýbám. Snažili jsme se svým postavám rozumět, vyhýbali jsme se zjednodušování tam, kde na to byl prostor.

Pro dnešního Evropana je akt defenestrace i tehdejších poprav barbarským činem. Bylo složité a důležité ukázat to ve filmu?

Klikněte pro větší obrázek Ano, bylo. O popravě na Staroměstském náměstí se všichni učíme ve školách, ale málokdo si dovede představit, jak drsné to ve skutečnosti bylo. Šlo o veřejnou podívanou pro široké masy, dobové makabrózní divadlo. Davové sdílení šoku. Dnes se na stejném náměstí tleská úspěšným sportovcům po návratu z olympiád. Rozměr odstrašující exekuce pro mne nejlépe ilustruje to, co následovalo: hlavy popravených byly vystaveny na staroměstské mostecké věži a vydržely tam dlouhé roky. Dokážete si představit, že pod nimi každodenně chodili Pražané za svou prací, zábavou nebo na procházku?