2. března

Jedním z nejstarších objektů na pražských Hradčanech je Hrzánský palác stojící v Loretánské ulici, která spojuje Hradčanské náměstí a Pohořelec. V jeho základech se zachovaly zbytky středověkého hradního opevnění s torzem gotické bašty. V roce 1359 dům koupil známý architekt Karla IV. Petr Parléř. V době husitských válek byl poničen, ale poté opět ožil. Dnes v těchto reprezentativních prostorách sídlí Úřad vlády a odehrávají se zde různá jednání a oficiální setkání. Přesto má veřejnost možnost občas palác navštívit a obdivovat jeho interiéry.

Malá Úpa na východní straně Krkonoš vznikla díky dřevařům z Korutan a Štýrska v roce 1567. Ale už po čtyřiceti letech byly stráně vymýceny a těžba zastavena. Dřevaři využili vzniklých pasek, kde rostla tráva. Stali se z nich zemědělci a zakládali horské farmy. Dodnes se tu dochovaly původní boudy rozptýlené po stráních. My naši procházku začneme na nejvýše položené části obce v nadmořské výšce 1050 metrů, která se nazývá Pomezní Boudy.

Květná zahrada v Kroměříži zvaná též Libosad patří mezi naše největší zahradnické perly. Vybudovat ji nechal v druhé polovině 17. století olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna. Na její plnou krásu, které dominuje přesná symetrie stříhané zeleně a květinových záhonů, si budete muset ještě nějaký ten měsíc počkat, ale do 9. března tam můžete obdivovat krásu japonských nebo také zimních čajových růží, jak se někdy říká kaméliím. Jejich původním domovem je sice východní Asie, nicméně k evropské kultuře patří už více než dvě století.

Ke vzniku Pelhřimova se váže celé řada pověstí. Jedna z nich jmenuje biskupa Peregrina, česky Pelhřima z Vartenberka, který se tady zastavil při své pouti do Říma v letech 1225 a 1226 a byl natolik okouzlen zdejší krajinou, že tu založil město. Církvi patřilo až do husitských válek, a v roce 1446 vešlo do dějin sněmem, který sem kvůli uklidnění situace v Čechách svolali zástupci katolické a kališnické strany. V té době už tu stály mohutné hradby, ze kterých se dochovala hned trojice bran. Procházka po nich a zbytcích středověkého opevnění nás přenese o stovky let proti proudu času.

Zlaté časy zažívali řezbáři v 17. a 18. století, tedy v době barokní. Tehdy vznikaly pod jejich rukama vedle běžného nábytku i dřevěné sochy světců, oltáře a další vybavení do kostelů. Většinu z nich pak připravil o práci nástup průmyslové výroby ve století devatenáctém. Přesto se dodnes najdou lidé, kteří s dláty a noži dokáží proměnit kusy klád v umělecká díla. Patří mezi ně Petr Ulrich, který se sice živí jako truhlář, ale řezbařině věnuje každou volnou chvíli.

Městečko Černovice leží na pomezí Jihočeského kraje a Vysočiny. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1369, kdy bylo v majetku Rožmberků. Po celý středověk pak bylo centrem obchodu a řemesel na křižovatce významných obchodních cest. V současné době je známé především díky svým historickým památkám a krásné okolní přírodě. Leží totiž v mělkém údolí, obklopeném různě vysokými kopci. Na jejich úbočích je řada míst s výhledem do kraje, pro které se vžil název Černovické vyhlídky. Spojuje je 22 kilometrů dlouhá cesta, vedoucí po vrstevnicích.