5. května

K tomu, co nás proslavilo daleko za hranicemi, patří porcelán. Vděčíme za to nejen šikovným mistrům, ale i nalezištím kaolinu, z něhož se vyrábí. Bílá hornina se dobývá, většinou povrchově, mimo jiné na Plzeňsku. A právě tam se u obce Nevřeň nachází jeden ze dvou dochovaných hlubinných dolů u nás. Pod zemí se ukrývá zhruba 1300 metrů chodeb, z nichž víc, než polovina je přístupná veřejnosti. Společně se jimi projdeme.

Techniku zdobení zvanou fládrování ovládali už staří Egypťané, v Evropě se ale výrazně rozšířila až v renesanci. Jde vlastě o malbu, při níž se pomocí štětců dává povrchu méně kvalitního dřeva podoba toho ušlechtilého, například dubového nebo mahagonového. Využívalo se jí především při dekorování nábytku či dveří, ale třeba i na okenních rámech. Na nich se uplatnila také na zámku v Miloticích. Jejich renovaci se tam věnuje Pavel Polášek, který nám předvede, co všechno taková práce obnáší.

Domovem císařské rodiny bývala Vídeň, ale patřila jí i řada dalších sídel po celém Rakousku-Uhersku. Jedním z nich bylo Konopiště, které se letos stalo pomyslnou vlajkovou lodí projektu Národního památkového ústavu „Habsburkové – domovem i v Českých zemích“. Kromě tradičních návštěvnických okruhů tam proto každou druhou středu připravují večerní prohlídku běžně nepřístupných pokojů v západním křídle. Nahlédneme do nich.

Když se řekne Dolní Vítkovice, vybaví se většině z nás průmyslový komplex v Ostravě, kde se vyrábělo železo. Vysoké pece už dávno vyhasly, ale život se odtud rozhodně nevytratil, z areálu se stalo kulturní centrum města. Kromě prohlídky metalurgických provozů a výstupu na futuristickou rozhlednu, si tam můžete dopřát výpravu do Velkého světa techniky. V něm jsou na ploše 14 000 m² umístěny stovky předmětů sloužících k popularizaci vědy.

Lomnice nad Popelkou se nachází na rozhraní Českého ráje a Podkrkonoší. Poprvé byla zmíněna už v Dalimilově kronice. Píše se v ní o tatarském zvědovi, jenž byl chycen nejstaršími známými majiteli zdejšího panství – Košíky z Lomnice a Rožďalovic. Nepřátelský špion se poté dostal do erbu rodu a následně i do znaku města. To ovšem asi nejvíc proslavily slavné suchary, které se tu začaly vyrábět už na samém počátku 19. století.