17. března

Domovní znamení provázela naše předky od středověku. Pomáhala jim v orientaci. V roce 1770 císařovna Marie Terezie nařídila číslování domů. I poté však majitelé své příbytky označovali oblíbenou symbolem oblíbené věci, jménem nebo atributem řemesla. Nejvíc znamení se dochovalo v Praze a na druhém místě je jihočeský Písek. Napočítali byste jich tam celkem 52 a my si některá prohlédneme.

Když se řekne Národní zemědělské muzeum, vybaví se většině lidí to pražské. Neméně zajímavé jsou ale i jeho další pobočky. K pěti stálým expozicím přibyla v září 2020 šestá, Muzeum potravin a zemědělských strojů v průmyslovém areálu Dolní Vítkovice na okraji Ostravy. Seznámíte se v něm se starými pomocníky při pěstování píce a obilovin i typickými krajovými specialitami. A uvidíte tu i stroj, který si zahrál hlavní roli ve známé české komedii.

Asi pět kilometrů jižně od Prachatic se na nejvyšší hoře šumavského podhůří Libín vypíná k nebi stejnojmenná rozhledna, dříve známá jako Rudolfova věž. Je jednou z nejstarších staveb svého druhu v České republice. Po druhé světové válce dlouhé roky chátrala a větší rekonstrukce se dočkala až v roce 1994. Cestou k ní objevíte i další zajímavosti. Nedaleko vyrostly zážitkový areál lesních her a naučná stezka ptačích budek, kde při troše štěstí narazíte na opeřence typické pro zdejší lesy.

Sklářství má u nás velmi dlouhou tradici. Um českých mistrů byl vyhlášený a jejich díla slavila úspěch po celém světě. Kromě velkých podniků se pyšníme i malými rodinnými provozy. Jednu jsme našli v Nenačovicích na Berounsku. Vybudovali ji manželé Starovi v 90. letech minulého století. Na kontě mají velké úspěchy, například spolupráci s poděbradskou sklárnou, kde vznikal pro Indii skleněný chodník na místo násilné smrti premiérky Indiry Gándhíové. Líbily se i jejich umělecké doplňky na světovou výstavu květin v Japonsku. Dnes tvoří hlavně různé drobnosti pro potěšení.

Na Přerovsku se nacházejí dva velmi podobné kostely. V obci Bochoř a ve Staré Vsi. Vzdálené jsou od sebe jen několik kilometrů. Autorem obou církevních památek je Gustav Meretta, věhlasný restaurátor sakrálních staveb a jeden z nejvýznamnějších novogotických architektů na Moravě. Na jednom ze svatostánků se prý dokonce „vyučil“ pro realizaci svého životní díla, které byste našli v Olomouci.