18. září 2022

Ralsko bylo dlouhou dobu návštěvníkům zapovězeno. Vojenským prostorem bylo už v době císaře Josefa II., za druhé světové války je využíval Wehrmacht, pak tu působila československá armáda, kterou po invazi v roce 1968 vystřídali Sověti. Ti odešli v roce 1991, kdy vláda také vojenský újezd zrušila. Následovaly dlouhé roky čištění zdejších lesů od nevybuchlé munice a teprve v roce 2009 mohlo v Hradčanech vzniknout informační středisko, odkud vedly tři turistické okruhy. Od roku 2016 se nově založený Geopark Ralsko může pyšnit titulem "národní geopark".

V muzeu ve Strašicích kousek od Plzně můžeme zavzpomínat na autobusy i trolejbusy a tramvaje z nedávné minulosti, hlavně na ty ze Západočeského kraje. Škoda-Bus klub založili v roce 2004 čtyři nadšenci. Zprvu skromná sbírka se utěšeně rozrostla. Exponáty jsou v provozuschopném stavu, což lze ověřit při různých akcích. S výjimkou organizovaných skupin je ale sezóna v klubu jen v teplejších měsících.

Jan Žižka se v našich dějinách řadí ke kontroverzním postavám. Pro jedny neohrožený válečník, pro druhé ten, který vypaloval města a kostely a jehož doba přinesla českým zemím úpadek. Jeho životní pouť se uzavřela 11. října 1424, nedaleko Přibyslavi, u vesnice, která se dnes jmenuje Žižkovo Pole. O 450 let později v těchto místech čeští vlastenci vztyčili mohylu při celonárodní manifestaci. 20. září 1874 sem přišlo asi 30 tisíc lidí. Za první republiky se tu konaly velkolepé slavnosti za účasti sokolů i československých legionářů.

Marek Schebesta z Pardubic hrával v kapele, v níž se jednoho dne coby hostující nástroj objevil kontrabas. A láska byla na světě. Hned si jeden pořídil. Po různých peripetiích zakotvil u známého pardubického houslaře Jana Veselého. A následně si v Nemošicích, okrajové části města perníku, otevřel ateliér, kde kontrabasy opravuje, renovuje či repasuje a ve volných chvílích si svůj první také vyrábí.

V první polovině 13. století byla na jihovýchodním okraji Moravy založena řada královských hradů, sloužících jako správní centra provincií i jako pevnosti, bránící pomezí, Přerov, Brumov, Břeclav, Buchlov nebo Lukov. Některé se dochovaly dodnes, jiné byly přestavěny na zámky. Lukov byl koncem 18. století opuštěn a stal se zdrojem stavebního materiálu. Zbytek pak dokonala příroda. O jeho znovuzrození se zasloužily desítky nadšenců z Hnutí Brontosaurus a Spolku přátel hradu Lukova. Zdařilá rekonstrukce byla oceněna titulem Památka roku 2016.