25. září 2022

Zámek Červená Lhota na Jindřichohradecku patří k nejkrásnějším šlechtickým sídlům u nás. Stojí totiž na ostrůvku uprostřed rybníka a s břehem ho spojuje pouze kamenný most. I proto je oblíbeným cílem nejen turistů, ale taky filmařů. Vidět jste ho mohli například v pohádce o Zlatovlásce nebo v jednom z příběhů pana Tau. V jeho interiérech se navíc můžete přenést do časů posledních zdejších majitelů, knížat Schönburg-Hartensteinů. Komnaty, které obývali, se totiž dochovaly v takřka nezměněné podobě. Tak se pojďme podívat, jak kdysi bydleli a žili.

Karolinka na Valašsku vyrostla kolem prosperující sklárny, kterou ve druhé polovině 19. století založil jistý Salomon Reich. Výroba v ní byla sice před dvěma lety ukončena, tradice dávných mistrů ovšem žije ve městě dál. K jejím pokračovatelům patří i Pavel Horák. Zaměřuje se na takzvaný matbrus, tedy jednu z nejstarších technik dekorování skla, při níž se broušený materiál neleští pomocí chemikálií, ale ručně. Za svou práci už získal několik ocenění. A jak uvidíte, zaslouženě. Tak račte vstoupit do jeho dílny.

V Semilech na Liberecku vyrostla v 19. století na břehu řeky Jizery jedna z největších textilních fabrik v celé monarchii. Areálu se tehdy dokonce přezdívalo semilské Versailles. Nejen kvůli rozloze, ale taky díky honosnému architektonickému pojetí. Lůžkoviny, které se tam vyráběly, putovaly do celého světa a továrna dávala práci dvěma tisícovkám lidí ze širokého okolí. Nedávno se její brány otevřely i pro veřejnost, takže pokud vás baví industriální památky, máte možnost podívat se, jak to tam v časech největší slávy fungovalo.

Fulnek je malé město, rozkládající se po obou stranách historické hranice Moravy a Slezska. Nejvíc ho asi proslavil Jan Amos Komenský, který tam před bitvou na Bílé hoře několik let žil. Místní jsou na to dodnes náležitě hrdí. V roce 1954 mu dokonce postavili památník. Ten prošel několika proměnami, přičemž poslední absolvoval loni. Odborníci z Muzea Novojičínska se totiž rozhodli představit Učitele národů ne coby ikonu z hodin dějepisu, ale jako normálního člověka, prostě tak, jak ho vnímali někdejší sousedé. Navíc v duchu jeho metod, tedy hravě. Co zajímavého o něm zjistili, prozradí i nám.

Už za časů Rakousko-Uherska protkala naše území hustá železniční síť. Kromě tratí s normálním rozchodem kolejí ale vznikaly i stovky takzvaně úzkorozchodných. Ty se používaly hlavně v lomech, dolech, cihelnách nebo lesích. S rozvojem nákladní automobilové dopravy ovšem většina těchto drah zanikla. Dochovalo se jich jen pár a ty se staly vyhledávanou turistickou atrakcí. Jednu takovou jsme objevili v Rajnochovicích na Valašsku.

Podobu východočeských Slatiňan i jejich okolí výrazně ovlivnilo několik generací knížecího rodu Auerspergů. Panství jim patřilo od 18. století do roku 1942. Tamní zámek využívali především jako letní sídlo a v jeho blízkosti zřídili rozlehlou oboru, která se rozprostírá mezi obcemi Trpišov, Licibořice, Slavice a Práčov. V ní pak nechali vybudovat řadu rybníků, síť lesních cest a stavby sloužící k jejich odpočinku. Tak si na závěr dnešního toulání dopřejeme malou procházku, co říkáte?