3. července 2022

Městys Budišov na Vysočině se může pochlubit celou řadou památek, které dokládají jeho dlouhou historii. Nejvýraznějším písmem se do ní zapsal hraběcí rod Paarů. Jeho příslušníci byli významnými hodnostáři u císařského dvora a místní zámek si vybrali jako své letní sídlo. Proto ho nechali přestavět po vzoru vídeňského paláce prince Evžena Savojského. A protože na návštěvu do něj zvali smetánku z celého mocnářství, nechali upravit i další budovy, včetně farního kostela. Jejich časy si připomeneme.

Rudka u Kunštátu je malá moravská vesnice s necelou stovkou domů. Bývala vyhlášenou hornickou obcí, ve 20. letech minulého století ji ovšem proslavilo něco jiného. Vyrostla tam totiž v té době nejvyšší skulptura střední Evropy, čtrnáctimetrový monument prezidenta T. G. Masaryka. Byl prvním z řady vlasteneckých děl, která vznikla ve spolupráci místního podnikatele a řezníka Františka Buriana a sochaře samouka Stanislava Rolínka. Tenhle unikát se sice nedochoval, ale další poklady z té doby si můžeme prohlédnout.

K řemeslům, která v minulém století proslavila šikovné české ručičky po celém světě, patřilo síťování. S využitím této techniky se dělaly pevné sítě pro rybáře i jen několik desítek gramů vážící jemné síťky, kterými si dámy chránily své účesy. Právě tyhle praktické pomůcky od nás putovaly téměř do všech kontinentů. A věhlas si vydobyly i neobvyklé tašky s velkými oky, K ovládnutí téhle výroby stačilo naučit se vázat jediný uzel. Jak se ale přesvědčíme v muzeu v Poniklé, úplně jednoduché to nebylo.

Před jednaosmdesáti lety po bitvě o Velkou Británii pronesl Winston Churchill větu: „Nikdy nevděčilo tolik lidí tak malé skupině za tak mnoho”. Tato slova byla poděkováním pilotům RAF, v jejichž řadách bojovali i Čechoslováci. Z oceňovaných hrdinů se ovšem v rodné zemi po únoru 1948 stali štvanci, z nichž mnozí skončili ve vězení. Snaha vymazat je z lidské paměti naštěstí minulému režimu nevyšla. Odvahu těchto Rytířů nebes si můžeme připomenout v muzeu RAF generála Emila Bočka v Ivančicích.

Dálková pěší cesta vedoucí z Prahy do Kostnice dostala jméno po kazateli, mysliteli a bývalém rektorovi pražské univerzity Mistru Janu Husovi a má připomínat jeho pouť před církevní koncil. Hlavním zdrojem informací o tom, kudy tehdy se svým doprovodem šel, byly jeho deníkové záznamy a dopisy. Přesný popis trasy se ovšem nedochoval, a tak ji ta dnešní, 800 kilometrů dlouhá, kopíruje částečně symbolicky. My se vydáme po její části klikatící se krajinou severního Plzeňska.