10. října 2021

V roce 2014 přivítal zámek Stekník své první návštěvníky, mohli ale vidět jen zrekonstruovanou kapli. Zbytek bývalého panského sídla na záchranu po desetiletích chátrání teprve čekal. Po pěti letech intenzivní rekonstrukce se interiérům vrátil zašlý lesk a podařilo se do nich získat i velkou část původního zařízení. A svítá ještě na lepší časy. Jestli Česká republika uspěje s aktuálně podaným návrhem na prohlášení žatecké chmelařské krajiny památkou UNESCO, stane se zámek jednou z jejích hlavních atrakcí. Byl vybudován na sklonku 17. století ve stylu baroka, v druhé polovině 18. věku dostal rokokovou podobu. Tehdy vznikla i dominantní kruhová vestavba se salou terrenou v přízemí a velkým sálem v patře. Oba prostory se pyšní úchvatnou výmalbou, kterou pod vrstvami barev nedávno odkryli restaurátoři.

Modré Hory jsou regionem pěti vinařských obcí na Velkopavlovicku. Jednou z nich je Vrbice. Písemné prameny ji poprvé zmiňují už ze 13. století, tehdy se ale jmenovala Michelsdorf, v překladu zřejmě Velká ves. Nazvali ji tak dolnorakouští kolonisté. Dnes jsou zdejším nejtypičtějším výjevem unikátní vinné sklepy. A ne náhodou jim lidé přiřkli přezdívku po jednom velmi slavném literárním a filmovém místě. Oblíbenou lokalitu si prohlédneme, dozvíme se, jak vznikala a čím je tak mimořádná a zastavíme se i u dalších místních památek.

Veronika Tymelová se věnuje výrobě keramiky. Odmala ji bavilo tvořit z hlíny, ale rodiči byla přesvědčována, že se uměním těžko uživí. Tak nejprve asolvovala gymnázium a teprve potom šla za svým vysněným cílem a nastoupila na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechyni. A nakonec ještě vystudovala speciální pedagogiku a výtvarnou výchovu. Keramiky se ale nevzdala a za originální kousky, které tvoří ve volném čase po splnění svých učitelských povinností, obdržela titul Mistr tradiční rukodělné výroby. Dílničku vybudovala ve spíži stavení po svém pradědečkovi Františkovi, ve kterém taky s rodinou bydlí. Nechá nás nahlédnout do svého království.

Víte, kdo to byli ovesní baroni? V Pošumaví se tak říkalo drobné šlechtě, statkářům i měšťanům, kteří nebyli zrovna bohatí, přesto chtěli dát najevo, že se jim daří lépe než jejich sousedům. Stavěli si proto u svých hospodářství malé zámečky, které je měly reprezentovat. Často se věnovali pěstování ovsa, který dodávali armádě. A právě tak vznikla jejich trochu ironická přezdívka. Skromná sídla, která si vybudovali, přežila dodnes, i když většinou ne v příliš dobrém stavu. Najdeme je v okolí Petrovic a Hartmanic na Klatovsku a k některým vedou i naučné stezky. První zastávka nás čeká v Chamuticích.

Městečko Horní Planá najdete blízko Lipenské přehrady, a tak bývá hlavně v létě oblíbeným cílem turistů. Volně se ovšem v tomto území může jezdit něco málo přes 30 let. Do roku 1989 byla Horní Planá na konci světa, těsně u železné opony. Lidé se v těchto končinách nemohli pohybovat bez propustky a prověření a na nádražích kontrolovala doklady pomocná stráž Veřejné bezpečnosti. Abyste se toho o městečku dozvěděli co nejvíc, je vhodné vydat se na procházku po značené poznávací stezce, která vás seznámí se zajímavostmi a nabídne úžasné výhledy. Je pojmenována po Adalbertu Stifterovi. Byl to malíř, spisovatel a pedagog, který zachytil ve svém díle krásu staré Šumavy. Připomeneme si ho samozřejmě i my.