25. listopadu 2018

Hrad Svojanov je jedním z nejstarších českých královských hradů. Založen byl pravděpodobně kolem roku 1224 k ochraně obchodní stezky, která spojovala Brno s Litomyšlí. My si společně prohlédneme jeho tajemné sklepení, kde si připomeneme i řadu pověstí s hradem spojených. Čeká nás klec pro nepoctivé obchodníky či pouliční děvy, netradiční skřipec, pranýř, ale taky třeba hrbič hřbetů. A připomeneme si taky, jak kdysi vypadala mučírna. Bývalá spižírna, dnešní lapidárium, pro změnu slouží expozici kamenných artefaktů, nalezených při rekonstrukci hradu. Jsou v něm k vidění kupříkladu fragmenty okenních a dveřních portálů z prostor gotické kaple svaté Kateřiny, která se do dnešních dob nedochovala nebo součásti kachlových grafitových kamen.

Chodskem se vydáme po stopách malíře Jaroslava Špillara, který v kraji prožil velkou část svého života a zanechal tu po sobě řadu děl. Zavítáme například do domu, v němž tvořil a kde pobýval taky během své svatební cesty Alfons Mucha. Obdivovat budeme i obraz zachycující dům spisovatele Jindřicha Šimona Baara, který Jaroslav Špillar namaloval nebo portrét Jakuba Buršíka, který dvakrát obeplul Atlantik. Malířovým snem bylo vytvořit cyklus Čtyři roční období. Jako první se pustil do zimy. Chtěl pracovat venku. I za špatného počasí. Proto si postavil pojízdný ateliér a v něm tvořil v zasněžených čerchovských lesích. Jenže pak jeho plány zhatila duševní choroba a dílo nedokončil.

V Zásadě v Jizerských horách nahlédneme do dílny sklářky Libuše Laurinové. Vyučila se v oboru foukač skla a zpočátku pracovala ve firmě zabývající se převážně laboratorní výrobou. V roce 1997 se osamostatnila a v útulné domácí dílně se pustila do tvorby vánočních ozdob a taky třeba svícnů. Budeme ji sledovat při přípravě různých tvarů, ale taky při zdobení hotových výrobků. Prozradí nám, jak vybírá motivy, které patří k jejím nejoblíbenějším a co považuje při své práci za nejtěžší. K malování používá pět základních barev-černou, bílou, červenou, modrou a zelenou, z nich pak míchá různé odstíny. Inspiraci čerpá hlavně v přírodě. Poradíme vám taky, kam se za jejími výtvory můžete vypravit.

Staroměstský orloj patří k nejvyhledávanějším pamětihodnostem našeho hlavního města. Nedávno prošel po dlouhé době velkou opravou. Zásahu odborníků se dočkal nejen stroj, ale i apoštolové a další postavy, bez nichž si podívanou neumíme představit. Bude nás zajímat, co všechno to obnášelo. Srdcem orloje je takzvaný Božkův chronometr, gravitační kyvadlo, které dává impulzy celému soustrojí. Bez něj by se tu čas měřit nedal. Restaurátory čekalo i jedno velké překvapení. V sošce svatého Tomáše objevili text, který v ní zanechal autor Vojtěch Sucharda. Našli v něm řadu technických údajů, ale taky představy tvůrce o podobě soch. A dokonce i neznámou pohádku o orloji.

Pomalu se blíží začátek adventního období a s ním i čas různých tradic a obyčejů. K těm nejznámějším patří obchůzky Mikuláše a jeh společníků. Ve skanzenu v Kouřimi se dozvíme, odkud se tento zvyk vzal a jak se v průběhu staletí měnila jeho podoba. A připomeneme si i další postavy, které k tomuto času patřívaly. První skupinkou byly takzvané Barborky. Ty chodily v předvečer svátku svaté Barbory, to znamená 4. prosince, a kontrolovaly, jestli se lidi dost modlí. Za soumraku 7. prosince se zase u kostela objevoval Ambrož. Tam trousil pamlsky a děti, které si pro ně přišly, vyplácel metlou. A zapomenout nesmíme ani na Lucky. Jelikož svatá Lucie byla patronkou přadlen, tak tyhle ženy kontrolovaly, jestli se v domech nepřede, protože to se v tomhle období nesmělo.