10. června 2018

Uplynulo už 70 let od doby, kdy Evropu rozdělila takzvaná Železná opona. Neprostupným se pás drátů oddělující tehdejší východní blok od západního stal v letech 1952 a 1953. Dnes místy, kudy procházel, vede nejdelší známá mezinárodní cyklotrasa Eurovelo 13. Vypravíme se do jednoho z úseků, které dráty přehrazovaly. I v této krajině najdeme řadu historických památek. Čížov je jednou z bran do Národního parku Podyjí, můžete odsud vyrazit například přes městečko Lukov na zříceninu Nový hrádek nebo taky k Vranovu nad Dyjí. Po cestě stojí za krátkou odbočku a zastavení lovecký zámeček Lusthaus. V někdejší oboře ho nechal v roce 1780 vystavět majitel vranovského panství Michal Josef Althan. Současnou podobu získal po požáru ve druhé polovině 19. století.

První papouščí zahrada v České republice začala vznikat v roce 2005. V Bošovicích na Vyškovsku. Dnes v areálu nalezneme víc než sto voliér s dvěma stovkami exotických obyvatel včetně nejohroženějších druhů. Jejich domovinou je jižní Amerika, Afrika či Austrálie. Čeká nás velká přehlídka barev, těšit se můžete kupříkladu na papoušky ara, aratingy nebo kakadua. Přidáme ale taky celou řadu zajímavosti ze života těchto opeřenců. Paatří k velmi inteligentním živočichům. Mají třeba mimořádnou schopnost napodobovat všechny zvuky, které slyší ve svém okolí nejčastěji. I lidský hlas. Což mnozí obyvatelé zahrady rádi předvádějí. Jsou to taky tvorové poměrně dlouhověcí. Nejmenší se dožívají patnácti let, někteří amazoňané třicítky. Velké druhy ara pak osmdesátky, výjimečně i stovky roků.

K velmi starým jihočeským obcím patří Komařice. První zmínka o nich se v Zemském archivu objevila v souvislosti s rokem 1278, tedy před 740 lety. Už zdálky upoutá její návštěvníky zámek. V roce 1414 tu vyrostla tvrz, kterou o 150 let později proměnili Kristýna Dráchovská a Jiřík Kořenský z Terešova v zámek. O rozmach obce se zasloužili i cisterciáci z Vyššího Brodu. Ti tu vybudovali zelinářskou zahradu a pěstovali v ní první salát v Čechách. V oranžérii pak například fíky. A na věž zavěsili zvon, který hlásil čas a všechny dobré a smutné zprávy až do války. Pak byl zrekvírován a časem ho nahradil menší. Ten se ovšem při opravě ke konci minulého věku ztratil. Zdejší obyvatelé se ale postarali o to, aby se ve věži rozhoupal jeho nástupce. Poslechneme si ho.

Miloš Haken se vyučil kovářem. Jenže pak se v něm probudila láska ke koním a ježdění na nich. Pustil se dokonce do výroby sedel a práce se mu zalíbila natolik, že se vrátil do školních lavic a vyučil se i sedlářskému řemeslu. Začínal sedly klasickými, ale zanedlouho ho nadchla ta westernová, která jsou mnohem pohodlnější pro jezdce i koně. A tak začal zkoušel dělat je. Vydal se kvůli tomu na zkušenou k jednomu z vyhlášených výrobců do Německa. Dnes z kůže tvoří i řadu dalších věcí. Nás ale bude zajímat především to, jak pod jeho rukama vznikají právě westernová sedla. Dozvíme se, jak se dělá střih, k čemu je zapotřebí takzvaný půlměsíc a jak dlouho trvá, než je hotový výsledek.

Obec Rudník najdete pod jedním z krkonošských vrcholů – Černou horou. Vznikla při kolonizaci Krkonoš ve 13. století, kdy sem přicházeli čeští i němečtí obyvatelé dolovat rudu a drahé kovy. Dlouhou historii připomíná hned několik staveb. Společně si prohlédneme například tu nejstarší z nich, kostel svatého Václava. Místní do něj mířili za modlitbami už v roce 1354. Do dnešní podoby ho nechal na konci 16. století v renesančním slohu přestavět majitel panství Hanibal z Valdštejna, jehož dodnes připomíná náhrobní kámen ve zdi. Vydáme se i k nejstaršímu evangelickému kostelu ve východních Krkonoších a taky k léčivému prameni, u něhož kdysi vyrostly lázně. A nezapomeneme ani na lákadla okolní krajiny.