2. dubna 2017

Malá obec Senetářov na Moravě má pouhých pět stovek obyvatel. Ale přesto se pyšní unikátním svatostánkem. Nestojí tu stovky let, vyrostl až v druhé polovině minulého věku. Tedy v době, která nebyla příliš víře nakloněna. Jeho budování bylo provázeno řadou komplikací a taky věcí poměrně tajenou. První myšlenky na stavbu se v hlavách místních obyvatel zrodily už za druhé světové války. Tehdy museli opustit obec kvůli zřízení vojenské střelnice. A slíbili patronovi své vesničky, že pokud se budou v budoucnu smět vrátit domů, pořídí mu kapli. Jenže splnit slovo mohli až po několika desetiletích. Povolení totiž získali teprve v době politického uvolnění na konci šedesátých let. Chrám zvenku připomíná loď a není to náhoda. Prohlédneme si i výzdobu interiéru a zjistíme, co všechno se v něm po dokončení dělo.

Jana Prokopcová z Litice nad Orlicí už tři desetiletí vyrábí doma svíčky. A časem s ní její koníček začal sdílet i přítel Mirek. Nahlédneme do jejich království a budeme pozorovat, jak se štíhlé krásky rodí. Používají na ně včelí, palmový i kokosový vosk nebo kvalitní parafin. A svým výtvorům navíc dodávají různé vůně. Třeba po růžích, levanduli, vanilce či kávě. Prozradí nám, jaké byly jejich začátky, kolik forem dneska používají a jak je získávají. A tajit nebudou ani pracovní postup. Zajímat nás bude například teplota, na kterou se musí rozehřát vosk, aby se dílo podařilo. A taky to, jak vznikají svíčky s barevnými kresbami. Budeme mít šanci obdivovat některé hotové kousky, mezi nimiž najdeme dokonce celou šachovnici s voskovými figurami. A nabídneme vám tip, kde si voňavé svíčky z Janiny a Mirkovy dílny můžete prohlédnout na vlastní oči.

Na západě Čech se vypravíme do Nevřeně. A v ní do kaolínového dolu. I když jen zprostředkovaně. Připomeneme si časy, kdy se v okolí tohle přírodní bohatství dobývalo. Vyrostla tu totiž expozice Centrum Caolinum, která nás zavede do míst, v nichž horníci pracovali, představí nám navíc taky nástroje, které používali a přiblíží náročnost jejich práce. Dozvíme se v ní mimo jiné to, že si s sebou pod zem brali mimo jiné kanára, který jim pomohl odhalit hrozící nebezpečí. V okolí Nevřeně najdeme dodnes celou řadu vzpomínek na jejich éru. A bude nás zajímat, co se po vytěžení se surovinou dělo dál. Ještě tady byla nejspíš drcena, plavena, lisována a po usušení putovala na nádraží a do světa. I když důl už dávno osiřel a v současnosti je uzavřen, místní se snaží, aby byl prohlášen technickou památkou a v budoucnu zpřístupněn.

Jedna z prvních soukromých zoologických zahrad na našem území vyrostla v obci Zájezd nedaleko Kladna. Tamní zoopark vznikl v místním statku, postupně se rozšířil i do okolních polí. Dnes v něm na návštěvníky čekají přibližně dvě stovky obyvatel, které reprezentují na padesát živočišných druhů. Ve venkovních výbězích narazíme především na tvory, kterým nedělá problém zima ani velké horko. K nim patří třeba velbloud dvouhrbý. K největším chloubám místních chovatelů patří lemuři. Žijí tu zástupci čtyř druhů. Tušíte, co jim nejvíc chutná? Zeptáme se na to. A minout rozhodně nemůžeme expozici, která činí zájezdskýzoopark opravdu výjimečným. Je jím nedávno otevřené Chameleonárium. Kdo ho obývá, asi nemusíme vysvětlovat. Dozvíme se mimo jiné to, že není pravda, že by tihle živočichové měnili barvu, aby se skryli.

Jiří Beneš už jako malý kluk miloval auta. A chtěl stavět jejich modely. Jako materiál mu pár let sloužila nejprve dětská modelína. První kousky tvořil doma na okenním parapetu. Později začal zkoušet i náročnější materiály. Dnes má po bezmála půl století na svém kontě stovky kousků. Našli bychom mezi nimi Aerovky, Fiaty, Renaulty, Moskviče či Opely, ale taky různé unikáty. Na výstavě v Přešticích, kde své poklady představuje, je k vidění třeba vozidlo, v němž se na filmovém plátně proháněla slavná dvojka Bud Spencer a Terence Hill. Nebo Tatrovka, která vyrazila na Rallye Dakar. V sousedství Jiřího výtvorů pak najdeme expozici, která potěší především dámy. Představuje totiž panenky a taky kočárky z druhé poloviny minulého století.

Poutní místo Dřízna najdeme nedaleko obce Přepychy v podhůří Orlických hor. A jeho příběh se vlastně začal psát v místním svatostánku. Do něj totiž v roce 1875 přišel kaplan Alois Mádr. A místo v lesích si oblíbil. Možná i proto, že na něm vyvěral pramen, jehož vodě byly připisovány zázračné účinky. Podle pověsti měla kdysi vyléčit oči jednoho kolem putujícího ruského vojáka. Kněz sem umístil litinový kříž a později nechal postavit kapli, která je zasvěcena Panně Marii. Od té doby sem až do poloviny minulého století pravidelně chodívala procesí. Posledním dílem Aloise Mádra pak byla křížová cesta se čtrnácti zastaveními. Na jejím konci čeká poutníky Boží hrob vytesaný ve skále, který je připomínkou zmrtvýchvstání Ježíše Krista.