9. října 2016

Středočeské město Příbram letos slaví významné jubileum. Osmisté výročí první zmínky o své existenci. I když před těmi dlouhými roky byl nám známým jménem označován jen statek. Kulaté narozeniny je potřeba si patřičně užít. A tak místní přichystali řadu akcí. My se vypravíme alespoň na jednu z nich. Připomíná dlouhou historii Příbrami a taky to, jak významnou roli v ní sehrálo dobývání bohatství, které oblasti nadělila příroda. Je tedy víc než příznačné, že expozice našla svůj azyl v areálu Hornického muzea, největšího svého druhu u nás. Dozvíme se mimo jiné to, jakou podobu má a z kterého data pochází nejstarší listina spojená se zdejší havířskou tradicí. A z hlubin pak ještě vystoupáme na vrch nad městem, na němž vyrostl významný poutní areál.

Víte, která kočkovitá šelma je tou největší evropskou? Pokud myslíte, že rys ostrovid, máte pravdu. Na našem území býval kdysi poměrně běžným obyvatelem lesů, jenže byl vyhuben a dnes je jeho výskyt považován za vzácnost. Narazit na něj můžeme kupříkladu v Beskydech nebo na Šumavě, ale vypadá to, že se vrátil i do Českého Švýcarska. Na vlastní oči ho sice ještě v tomto kraji nikdo neviděl, ale nepřímých důkazů už odborníci nashromáždili dost. A tak se tohle krásné zvíře dokonce stalo symbolem stezky, která po něm dostala i jméno. A my se po ní společně vydáme. Není klasickou poznávací trasou, nabízí především nevšední zážitky. Můžete na ní třeba podle stop poznávat různé živočichy. Ale dozvíte se taky hodně zajímavého o zdejší přírodě.

Terezín je v naší nedávné historii spjat především se smutnými příběhy druhé světové války. Nejen kvůli vzpomínce na ně ale stojí za to město navštívit. Když ho císař Josef II. založil, učinil tak k poctě své matky Marie Terezie, podle níž ho i pojmenoval. Na soutoku Labe a Ohře tehdy vyrostla nejdokonalejší barokní pevnost na starém kontinentě, která dodnes láká odborníky i milovníky vojenské historie z řad laiků. A jeho prohlídku si nenecháme ujít ani my. Dozvíme se při ní třeba to, že na stavbu terezínských hradeb spotřebovali po dobu deseti let každoročně na dvacet milionů cihel. A mnoho dalších zajímavostí. Zavítáme samozřejmě i do podzemí. Ukrývá prý až třicet čtyři kilometrů chodeb. A prozradíme vám ještě to, čím si Terezín vysloužil označení panenská pevnost.

Pokud jste ještě neuložili svá kola k zimnímu spánku, můžete se s námi vypravit na společný výlet na Benešovsko. Vyrazíme z městečka Bystřice, které vzniklo zřejmě už ve 13. století. Původně osada byla založena poblíž takzvané Gmündské stezky, důležité obchodní cesty. Povýšení na městys se dočkala za vlády krále Jiřího z Poděbrad. A my se pokusíme zjistit, čím si ho zasloužila. Zjistíme taky, že Bystřice má dlouhou tradici amatérského divadla a nahlédneme rovněž do míst, kde rozdávají radost dřevění herci. Pak vyrazíme do okolí. Zastavíme se u letiště, kde se za války připravovali němečtí piloti a zavzpomínáme rovněž na legendárního průmyslníka Čeňka Daňka. Jeho rodina v kraji žila, vlastnila zámeček v obci Líšno a zmíněný konstruktér je nedaleko pochován.

Rabštejn u Rýmařova na Jesenicku je největším skalním městem na severní Moravě. Láká nejen turisty, ale taky horolezce. Ti si užívají výhledu do kraje z řady skalních věží. K dispozici mají na 200 tras. Některé jsou poměrně mladé, ale jiné vznikly už před válkou. Bude nás zajímat, čemu tu říkají Cesta piva do džbánu, Výlet pana Broučka nebo Z Čech až na konec světa. Cestou narazíme na rozvaliny, které jsou vzpomínkou na strážní hrad. Ten vyrostl už ve 14. století. Jmenuje se stejně jako celé město. O vzniku jeho názvu vypráví pověst. Podle ní měl hradnímu pánovi poté, co upadl do zajetí, přinést havran prsten, který věnoval své milé a ona ho zahodila. Jak celý příběh dopadl, to vám prozradíme až na místě. Naše toulky skončíme u několik stovek roků staré hájenky.

Zavedeme vás taky do míst, kde na začátku minulého století začala fungovat jedna z prvních vodních elektráren na světě. Nemusíme nikterak daleko, najdeme ho na řece Berounce, v údolí pod obcí Šlovice. Už v 16. věku se odsud do daleka rozléhalo klapání mlýnského kola a sedláci z okolí sem jezdili s obilím. Jenže pak přišly časy pro mistry bílého řemesla neveselé, protože jim práci brala levná dovážená mouka. A pokrokový pan otec Václav Čech se rozhodl starý mlýn přebudovat na elektrárnu. Do dnešních časů se dochovala technika z té doby a potomkům zmíněného muže jí bylo líto. Proto se rozhodli vybudovat elektroskanzen. První u nás. Dozvíme se, jak to tu kdysi fungovalo, a zjistíme, k čemu sloužily kupříkladu dřevěné zuby.