22. května 2016

Víte, které městečko bývá nazýváno barokní perlou západních Čech? Manětín. Při jeho návštěvě pochopíte proč. Dalo by se totiž s trochou nadsázky nazvat sochařskou galerií pod širým nebem. Místní zámecký areál i ulice zdobí desítky plastik, kašen nebo velkých kamenných váz. My se ale budeme věnovat především šlechtickému sídlu, které tu v barokním slohu vyrostlo v roce 1712 po velkém požáru. U jeho zrodu stála hraběnka Marie Gabriela Lažanská. Už ve svých dvaceti letech ovdověla a byla sama nejen na čtyři děti, ale na celé panství. Přesto právě za její éry se Manětín dočkal největšího rozkvětu. Vděčíme jí nejen za bohatou výzdobu, protože do města zvala řadu významných umělců, ale taky za neobvyklý soubor obrazů, který znázorňuje její služebnictvo.

Nejstarší stavbou na území Liberce je zřícenina hradu Hamrštejn. Kdy přesně vyrostl, to nevíme, ale na konci 14. století už podle dochovaných dokumentů stál. Společně se k tomu, co se z něj dochovalo do dnešních dnů, vypravíme. Cestou nás čeká jeden z nejoriginálnějších mostů u nás – dřevěný transbordér. Zajímá vás, jak funguje? Vyzkoušíme ho. A pak už se vydáme na Zámecký vrch, který zdobí zmíněná zřícenina, tak trochu připomínající hrad Trosky. Hlavním úkolem stavby v době vzniku bylo střežit zemskou stezku vedoucí údolím řeky Nisy a taky důlní díla v okolí. Název dostala zřejmě podle hamru fungujícího nedaleko, který patřil k nejstarším v Čechách. Dozvíme se, kdy začal chátrat a v jakém období ho objevili turisté.

Voňavá mýdla máme rádi asi všichni. A což teprve, když nám připomínají zahrádku plnou bylinek. Taková vznikají v malé manufaktuře manželů Ivy a Romana Šukalových ve Slatiňanech. Do jejich výroby se pustili před sedmi lety po narození malého synka, kterému ta běžná nesvědčila. Zkoušeli různé receptury. Prozradí nám, co všechno ke své práci potřebují, jak je potřebné přesné dávkování a co je pro ně při celém postupu i výběru surovin nejdůležitější. Nejčastěji používají kopřivu, měsíček, levanduli, konopný olej a skořici nebo med. Po nalití do forem trvá často déle než měsíc, než hotová mýdla takzvaně uzrají a můžou putovat k zákazníkům. Pokud byste chtěli vidět kouzlení mladých mydlářů na vlastní oči, po domluvě vás do své dílničky nechají nahlédnout.

Venku se pomalu, ale jistě otepluje a nás to začíná lákat k vodě. Na koupání to zatím není, ale výlet lodí si dopřát můžeme. My vás pozveme na malou plavbu po Brněnské přehradě, které příznivci hantecu říkají Prýgl. Vyrostla ve druhé polovině 30. let, ale hned za druhé světové války měla namále. Němečtí vojáci totiž podminovali hráz a při přejezdu svých sovětských nepřátel ji chtěli odpálit. Naštěstí k výbuchu nedošlo. A po osvobození vodní dílo začali objevovat turisté. Hned rok po konci války je na něm dokonce začala vozit plavidla. Lodní doprava na přehradě tak letos slaví kulaté sedmdesáté narozeniny. Bude nás zajímat, čím jsou zdejší lodě unikátní, dozvíme se, kolik jich tu vlastně pluje a co všechno si při takové výpravě můžeme dopřát.

Keltové začali na naše území přicházet ve čtvrtém století před naším letopočtem z Německa, Francie a Švýcarska. Mnozí se usadili na Moravě. Jen na té střední najdeme 150 lokalit, na nichž zanechali své stopy. A vyrostlo tam taky jejich velké oppidum. Konkrétně u obce Malé Hradisko na Prostějovsku. Podle odhadů ho obývalo až 5 000 lidí. Dodnes tu můžeme najít vzpomínky na dávné časy v podobě obranných valů zarostlých křovinami nebo náhorní plošiny a hlavní cesty. Abychom si udělali představu, jak se tam žilo a co všechno jeho obyvatelé uměli, vypravíme se ještě na výstavu do prostějovského muzea. Tam se dozvíme, která řemesla Keltové ovládali, jaké novinky k nám přinesli a jak na tom byli s uměleckým nadáním.