20. března 2016

Čáslav je jedno z nejstarších českých měst. Založil ji už ve druhé polovině 13. století panovník Přemysl Otakar II. Dobu nejstarší připomíná kupříkladu věž Otakarova bašta, která vyrostla kolem roku 1330. Bývala součástí městské brány a taky opevnění. Zdejší hradby patří k nejzachovalejším u nás, našich časů se dočkalo zhruba 70 procent z nich. Pozornost si zaslouží i dominanta Čáslavi a okolí – kostel sv. Petra a Pavla. Jeho věž je vysoká 90 metrů a vede k ní 236 schodů. Základem pro stavbu svatostánku se stal starší románský. V bývalých kasárnách dnes najdeme galerii, která připomíná i nejslavnějšího místního rodáka, hudebního skladatele Jana Ladislava Dusíka. V muzeu zase budeme obdivovat unikátní přírodovědeckou expozici.

Za dřevěnými herci se vypravíme na návštěvu do pražského divadla Říše loutek. První představení divákům nabídlo 26. září 1920, takže loni oslavilo už své 95. narozeniny. Připomeneme si jednoho z jeho zakladatelů a zároveň prvního principála Vojtu Suchardu. Byl výtvarníkem a řezbářem, takže si sám vyráběl loutky. Ty, které se dochovaly, patří k nejcennějším pokladům divadla. Dozvíme se, že tehdy zvládali dřevění herci víc rolí, nebyli vytvořeni jen pro jednu konkrétní. A nahlédneme taky do dílny, kde už se dnes noví nerodí, ale jsou tu v pohotovosti při každém představení, aby v případě nějaké nehody mohli zasáhnout. Na repertoáru má soubor 14 her, občas přichystá dokonce představení pro neslyšící děti. A na duben plánuje den otevřených dveří, kdy nechá do zákulisí nahlédnout nejen naši kameru.

Na samém počátku jara si dopřejeme taky výlet na naši nejvyšší horu. Víte, že první objekt na ní vyrostl už v roce 1685? Byla to kaple sv. Vavřince, která se pak na počátku 19. století proměnila v hospodu a útulek. O něco později nahoře vyrostly první boudy. Zásoby k vrcholu vynášeli horští nosiči s krosnou na zádech. Cesta jim v zimě trvala klidně i šest hodin. Až v polovině minulého věku byla vybudována lanovka. Její provoz byl naplánován na 17 let, ale vydržela vozit turisty podstatně déle. Teprve v roce 2013 se rozjela nová, která je samozřejmě o dost rychlejší. Zatímco cesta tou starou trvala bezmála půl hodiny, její nástupkyně ji zvládne za 15 minut. Zajímat nás bude i to, kolik zájemců za krásnými výhledy do kraje míří.

Osada Travná je dnes místem takřka opuštěným. Jen velký novogotický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie svědčí o tom, že dřív tu bývalo podstatně rušněji. Stavba svatostánku, na který se skládali místní věřící, byla velmi nákladná, ale vzniklo dílo vskutku reprezentativní. Od něj se vydáme k poutnímu místu, které nese stejné jméno jako osada. Jeho vznik je spojován s onemocněním ženy panského lesníka France Eichingera Veronikou. Jako poděkování za takřka zázračné uzdravení nechala postavit malý kostelík, ke kterému začali přicházet poutníci. Zanedlouho ho nahradila kaple, při jejíž stavbě tu prý vytryskl pramen léčivé vody. Počty přicházejících věřících rostly, takže ke svatostánku nakonec přibyla i křížová cesta, kterou si společně projdeme.

Manský dvůr u Chebu znají snad všichni milovníci historie v kraji. A vypravíme se do něj i my. Svého času patřil tenhle statek i nechvalně proslulému Konradu Henleinovi, dnes se o něj stará amatérský historik Zdeněk Buchtele. A zřídil v něm minimuzeum, které připomíná minulost tajuplného kraje na úpatí Slavkovského i Českého lesa. Celou řadu exponátů našel sám, další mu nosí lidi z okolí. Najdete mezi nimi třeba dělovou kouli, která dolétla před staletími přímo na statek. A taky takzvanou mandorlu. Měla za úkol chránit pocestné. A Zdeněk Buchtele nám o ní prozradí víc. Zajímat se budeme i o další poklady, které objevil. Některé z nich jsou k vidění v okolních muzeích. A dočteme se o nich i v publikacích, které pan domácí vydává.

Když přijde řeč na Horní Břízu, většině z nás asi v hlavě automaticky naskočí spojení s dobýváním kaolinu a výrobou keramiky. Tuhle slavnou éru si připomeneme v muzeu, ale taky na naučné stezce, které dali vzniknout učitelé a žáci místní základní školy. Je dlouhá 17 kilometrů, ale pokud si netroufnete na celou trasu najednou, zvládnout ji můžete po částech. Zavede nás do míst, kde se kutalo černé uhlí, ale i do těch, která ukrývala bílé zlato, jak se kaolinu říkalo. Dozvíme se, jak se v okolí těžil. Odpočineme si u rybníku Hamr a okoukneme zámeček v obci Vísky. Naši poslední zastávkou bude hornobřízské nádraží. Na něm zavzpomínáme na poslední dny druhé světové války, transport vězňů, který tudy projížděl a obětavost místních lidí.