30. srpna 2015

Panenský Týnec láká především milovníky tajemných míst s magickou silou. Tamní nedostavěný chrám získal dokonce v loňském roce titul nejmagičtější místo České republiky. Vypravme se nejprve o pár století proti proudu času. Na konci 13. století tu nechal zdejší pán Habart ze Žerotína z vděčnosti vybudovat klášter pro sestry z řádu klarisek. Jeho syn se pak rozhodl ke klášteru přistavět chrám. A rozhodně nemělo jít o žádný přehlédnutelný svatostánek. Vskutku monumentální stavbu měl podle všeho na starosti slavný Petr Parléř. Jenže když krajem táhli husité, rozestavěné dílo poničili a to už se nikdy nedočkalo dokončení. Přesto k němu přijíždí spousta návštěvníků, kteří tu cítí velmi pozitivní a léčivou energii. Posezení uprostřed chrámu prý prospívá třeba lidem po mozkové mrtvici nebo úrazech hlavy. A konají se tu taky svatby.

Na jihu Čech, na rozhraní Táborska a Písecka, přesně u Kovářova, nás čeká Zeměráj. Nevíte, co si pod tímhle názvem máte představit? Jedná se o neobvyklý zážitkový park. Nadchne především milovníky přírody a starých časů. Po zdejší stezce se projdou bosky a přitom objevují nejrůznější rostliny. Navíc chůze bez bot je velmi zdravá a uvolňuje. Zejména děti se tu zase rády potkávají se zvířaty. A zajímavá je i prohlídka starověké vesničky. Návštěvníci se tu dozvědí, jak se žilo v časech dávno minulých, co hospodyně vařily, jaké suroviny používaly a jak je zpracovávaly. Některé práce navíc zdejší průvodkyně taky předvedou. A připraveny jsou v Zeměráji rovněž nejrůznější hry a hlavolamy, při nich si zájemci otestují svou zručnost i důvtip.

Krušným horám příroda dopřála velké bohatství v podobě zásob různých rud, hlavně cínu. Právě poptávka po něm způsobila rozmach důlní činnosti v oblasti. Největším dolem v celém Krušnohoří byl Mauritius, který fungoval nepřetržitě od 16. století až do druhé světové války. Hluboký byl víc než dvě stovky metrů a celkem bychom v jednotlivých patrech napočítali deset kilometrů chodeb. Po víc než půl století od ukončení těžby byl zpřístupněn veřejnosti a my si ho společně prohlédneme. Dozvíme se mimo jiné, jak tu havíři pracovali, jaké nástroje měli k dispozici a k čemu využívali takzvané sázení ohně. Pak zavítáme do největší vytěžené komory. Jen z ní získali 120 tun čistého cínu. V dnešních cenách by to bylo zboží v hodnotě 50 milionů korun.

Příslušníci starší generace zavzpomínají, mladší budou možná trochu v šoku. Kde? Na výstavě v muzeu v Jičíně, která připomíná jeden z českých fenoménů – kutilství. Pro mnohé je takřka nepředstavitelná doba, kdy spousta technických vymožeností prostě nebyla k mání a pokud ano, pak za vysoké ceny. A tak si přišli na své všichni, kteří rádi vymýšleli alternativní řešení a tvořili. Vznikaly tehdy neuvěřitelné věci. Tak kupříkladu zahradní sekačky z vysavačů, rychlovarné konvice z kelímků na kartáček na zuby nebo myš k počítači z krabičky na mýdlo. Mít doma zručného kutila bylo terno. Na jičínské výstavě nás nejrůznějších domácích výtvorů čeká celá řada. A připomeneme si tam taky velkého propagátora kutilství a tvůrce slavného televizního Receptáře nejen na neděli Přemka Podlahu.

Na západě Čech bude naším cílem třetihorní sopka Vlčí hora. Najdeme ji nad soutokem Mže a Kosího potoka v Přírodním parku Kosí potok. Žhavé lávy se tu nikdo dávno bát nemusí, zato si přijdou na své sběratelé minerálů. Zdelší lesklé poklady, augity a amfiboly, přidal do své sbírky i slavný Johan Wolfgang Goethe. Ve středověku prý hora sloužila jako orientační bod pro kupce putující z Plzně do Bavor. O pár stovek let později tu pak vyrostla vojenská střelnice, která sloužila posádkám z celého kraje. A zalíbilo se tu taky trampům, kteří se scházeli na úbočí hory u zříceniny hradu Volfštejn. Ten je mimochodem jednou z nejstarších památek svého druhu v oblasti. Před víc než dvěma desítkami let dokonce vzniklo sdružení snažící se o jeho záchranu. A nabídneme rovněž krásné výhledy do kraje.

Už jste někdy slyšeli o Dolském mlýně? Nejspíš ne. Najdete ho ukrytý v lesích v kouzelné krajině Českého Švýcarska. Patří k nejstarším klapáčům u nás, první zmínka o něm pochází z roku 1515. Nebýval snadno dostupný, což jeho majitelům trochu stěžovalo živobytí, navíc mouka odsud prý nepatřila k nejlepším. A ještě k tomu v roce 1726 vyhořel. Nicméně dočkal se obnovy a fungoval dál. V 19. století začal sloužit jako výletní restaurace. Ta se těšila velkému zájmu, proto časem přibyl i venkovní výčep. Jenže po válce areál osiřel. Zanedlouho ho objevili filmaři, kterým se hodil při natáčení legendární pohádky Pyšná princezna. Určitě si vzpomenete na místo, kde našla prchající Krasomila s králem Miroslavem útočiště při svém útěku. Před pár lety se místní nadšenci pustili do postupné opravy celé stavby.