12. dubna 2015

Poděbrady proslavil český král Jiří a taky lázně. My se tentokrát ale vydáme po stopách horníků. Jedna z mnoha pověstí, které se váží k místům mezi Labem a městskou částí Polabec, vypráví o smutném konci kutnohorských havířů, kteří se před víc než půl tisíciletím vzbouřili proti nepoctivosti úředníků. Následně byli popraveni právě v Poděbradech pod rozložitým dubem. Na něm se pak měly rodit žaludy svým tvarem připomínající bezhlavá těla. Později tu taky vytryskl pramen se železitou vodou, které místní začali říkat krvavá. Žaludy i voda sem lákaly celá procesí, a tak stará kaple Nanebevzetí Panny Marie musela být několikrát rozšířena. Vedle ní časem vyrostla i zvonice. A naše putování zakončíme v poděbradském muzeu, kde uchovávají několik vzpomínek na havíře.

První sklárny na našem území začaly růst ve 13. století. Mezi jejich výrobky převažovalo takzvané lesní sklo. Své jméno dostalo podle umístění hutí. Ty potřebovaly hodně dřeva, a tak byly budovány v lesích. Víte, proč mívalo sklo zelenou barvu? A proč v něm bývaly bubliny? Tohle všechno se dozvíme od mistrů sklářského řemesla ve Vrbně pod Pradědem, kteří se věnují tvorbě replik historických pohárů a dalších předmětů. Dozvíme se, jak přesně vypadá pracovní postup a taky to, k čemu sloužily různé ozdoby ve tvaru malin, lupenů nebo kapek. A samozřejmě i to, jak zdobení probíhá. Mimochodem, víte, že ve středověku byly zelené skleněné číše považovány za nejvhodnější pro podávání rýnského vína, které se u nás tehdy hodně pěstovalo?

Botanická zahrada v Liberci se může pyšnit tím, že je nejstarším zařízením svého druhu u nás. Funguje už 120 let, i když zpočátku bývala spíš zahradnictvím. Unikátní jsou ale i její sbírky. Můžeme tu obdivovat vzácnou kolekci masožravých rostlin a hlavně máme šanci si ve zdejších sklenících dopřát výlet do tropických a subtropických oblastí. Na ploše zhruba tři a půl tisíce metrů čtverečních tu v deseti skleníkových pavilonech najdeme v každém ročním období spoustu květů i plodů. Těšit se ale můžeme i na expozici pravěku, k jejímž chloubám patří například kubánský endemit, který nás přenese do doby, kdy naší planetě vládli dinosauři. K zajímavostem zahrady patří i mořská akvária. Mimochodem právě tady bylo instalováno vůbec první na našem území.

Areál zámku a zahrad patří k chloubám hanáckých Atén, jak se někdy říká Kroměříži. Býval reprezentačním sídlem olomouckých biskupů a arcibiskupů. V 16. století nahradil gotický hrad a do současné podoby byl přestavěn v druhé polovině věku sedmnáctého. Tehdy přišla na svět i slavná Květná zahrada. Krásné sály i komnaty tentokrát ale mineme a zaměříme se na unikátní arcibiskupskou sbírku mincí. Obsahuje neuvěřitelných 10 tisíc vzácných kousků z různých období. Najdeme v ní i medaile vydávané kupříkladu papeži při slavnostních příležitostech. Část této sbírky je vystavena v Kabinetu mincí a podle plánu by se každé dva roky měly návštěvníkům představit poklady nové. A zavítáme taky do prostor, v nichž se od časů císaře Rudolfa II. razily arcibiskupské mince.

Asi už jste slyšeli o tom, že v našem hlavním městě straší. A představte si, že prý skoro všude. Duchů a všelijakých prapodivných bytostí tu můžete potkat podle pověstí spoustu. I proto se zakladatelé Muzea pověstí a strašidel pustili do sbírání různých příběhů o příšerách, které Pražany i návštěvníky metropole rády děsí. A našli jich víc než tři stovky. S několika desítkami z nich se můžete seznámit v muzejní expozici. Ale to není zdaleka všechno. Kdo má odvahu, ten se smí vypravit i do potemnělých ulic, samozřejmě se zdatným a znalým průvodcem, a dopřát si setkání s některými nešťastníky, kteří jimi i po své smrti bloudí. Pravděpodobně narazí na bezhlavou herečku Lauru, která prý bývala hvězdou Nosticova divadla a možná taky na mnicha, který doplatil na to, že se neubránil hříšným myšlenkám.