19. října 2014

Určice na Prostějovsku zmiňují historické prameny už na konci 13. století. Největší rozmach a slávu jim přineslo panování rodu Lichtenštejnů. Za nich taky ve městě vyrostl barokní kostel sv. Jana Křtitele, který patří k významným památkám v tomto slohu na Hané. Nahradil starší svatostánek, z něhož se dochovala jen samostatně stojící věž. Do kostela věřící lákal mimo jiné obraz Panny Marie Určické. Je umístěný přímo na oltáři a podle všeho se do Určic dostal už někdy v 17. století. Je s ním spojováno několik zázračných uzdravení. I kvůli nim se určický kostel stal významným poutním místem. Tahle tradice skončila s vypuknutím první světové války. Po bezmála stovce let se objevily snahy o její obnovení. Souvisely s opravou kostela, při níž odborníci taky pátrali po pravdivosti legendy o tom, že je tu pohřbena středověká donátork

V Míšově na okraji brdských lesů, v místech bývalého vojenského újezdu, můžeme navštívit neobvyklé muzeum. Jak už název Atommuzem trochu napovídá, je věnováno atomové energii. V bunkrech, které se v něj proměnily, kdysi skladovala Sovětská armáda svou jadernou munici. Podobně využívané prostory měla na našem území k dispozici ještě dva – v Červeném Hrádku u Bíliny a v Bělé pod Bezdězem. Dlouhé roky tu zněla výhradně ruština, Čechům byl vstup zapovězen. Tyhle časy naštěstí pominuly, ale připomenout si je tu můžeme. Dozvíme se, jak to tady fungovalo, ale nahlédneme i na druhý břeh tehdejšího světa. Část expozice je totiž zaměřená i na jaderné zbrojení americké. A nezapomeneme ani na mírové využití jaderné energie.

To, že se slavný hudební skladatel Antonín Dvořák narodil v Nelahozevsi, víme už ze školních lavic snad všichni. Jeho rodný dům, proměněný v památník, láká spoustu turistů z celého světa. My vás ale tentokrát zavedeme na stezku spojující Nelahozeves a Kralupy nad Vltavou. Vypráví se, že je to cesta, po níž malý Antonín běhával za svými příbuznými. Skutečnost je ale nejspíš trochu jiná. Podle historických záznamů v Kralupech žádné příbuzné neměl. Nicméně i tak dostala cesta, po které se projdeme, název Dvořákova stezka. A co nás na ní čeká? Krajina připomíná, že tu kdysi bývalo moře. Dnes nám procházku zpříjemní hučení Vltavy. To občas doplní houkání vlaků, pro které tu byly ve skále vyhloubeny tři tunely. A samozřejmě se zastavíme v už zmiňovaném památníku Antonína Dvořáka.

Do Holašovic tentokrát nevyrazíme obdivovat malebná stavení, díky nimž byla obec zapsána na seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Podobným unikátem jako statky ve stylu selského baroka je kamenný kruh, který před několika lety začal růst na samém kraji vesničky. Někoho fascinuje, jiní ho považují za bláznovství. My se pokusíme odhalit jeho význam. Spoustu lidí ze všech koutů země i ze zahraničí k němu přitahuje víra v léčivé schopnosti spojení 24 obrovských kamenů. Bude nás zajímat, co Václava Jílka, který kruh vybudoval a vlastně stále buduje, k tomuhle počinu vedlo. Vždyť jen dostat obrovské balvany na jedno místo vyžadovalo ohromné úsilí a taky hodně peněz. A samozřejmě zapátráme i v historii menhirů a megalitických staveb.

Za chvíli venku začne přituhovat a většina z nás z hloubi šatní skříně vyloví rukavice. Pletené, kožené, prstové nebo palčáky. Možností je dnes celá řada. Jak to bývalo v historii? Do časů minulých nahlédneme v Dobříši, kde chystají rukavičkářské muzeum. Dozvíme se, kdy si naši předci začali ruce před mrazem chránit i to, kdy se rukavice dočkaly i role doplňku při různých mimořádných příležitostech. Zajímat se budeme rovněž o jejich výrobu. Moderní technologie k nám přišla v 18. století z Francie a nutno dodat, že brzy jsme byli vyhlášenými producenty. Tak například v roce 1900 u nás přišlo na svět 15 milionů párů. Z toho 90 procent bylo určeno na export a největšími odběrateli byli Američané. Celkem jsme ovšem vyváželi do víc než pěti desítek zemí.

Století od vypuknutí světové války číslo jedna jsme si letos připomněli už mockrát. Vzpomínkou na tohle období je i Naučná stezka česko-italského přátelství, kterou vybudovali ve středočeské obci Chyňava a několika okolních vesničkách. Co má společného se zmiňovaným časem bojů a útrap? Málo známou skutečností je, že během něj bylo do Čech a na Moravu přivezeno mnoho lidí ze severu Itálie. Blízko jejich domovů procházela fronta, a tak se museli bleskurychle sbalit, doma nechat rodinné poklady i dobytek a utéct. Vlaky je dovezly k nám, mimo jiné právě do Chyňavy, kde několik let žili v rodinách místních obyvatel. Jak jejich soužití vypadalo a jak to bylo s jejich vztahy po skončení války a návratů italských vysídlenců domů? O tom všem se dočteme na jednotlivých zastaveních stezky a navíc přidáme pár vzpomínek z obou stran.