20. dubna 2014

Někdo opečovává velikonoční zvyky svých předků jako rodinné bohatství, v jiných domácnostech se přizpůsobují moderní době. Nikdy ale není od věci poznat, jak sváteční chvíle užívaly naše babičky a prababičky. Zajímavé zvyklosti jsme tentokrát objevili na Prachaticku. Vajíčka se tu hojně využívala nejen na zdobení. Různé hry s nimi prý přivolávaly jaro. Tak si některé vyzkoušíme. Třeba takové pekaní. Že nevíte, co to obnáší? Nabídneme návod. Prozradíme vám taky, jak se v kraji zdobila vajíčka a co mohla vyšupaná dívka mládenci darováním výslužky v podobě vajíčka říct. Nejen pro potěšení očí a chuťových buněk bylo určeno i obřadní pečivo. Mělo-li tvar ježka, mohlo vypíchat zlo z domu, koníček byl zase symbolem věrnosti.

Už jste někdy slyšeli o borkovanských kraslicích? Pokud ne, máte šanci to napravit. Společně se do malebné vesničky na pomezí Moravského Slovácka vypravíme a zavítáme kupříkladu do muzea borkovanských kraslic, v němž můžeme obdivovat víc než půl tisícovky výtvorů místních maléreček. Tahle tradice se zrodila už před víc než stoletím. Nejprve hospodyně zdobily klasická vařená vejce, pak se z praktických důvodů pustily do krášlení vyfouknutých. Jejich umění okouzlilo nejen místní koledníky, ale postupně si vydobylo věhlas i v zahraničí. Pestré převážně rostlinné motivy lákají zákazníky z domova i ze světa i dnes. A tak můžeme nahlédnout pod ruce hned dvěma malérečkám, které na Velikonoce připraví až šest stovek kraslic. Jen pro zajímavost, zdobit je začínají už po Vánocích.

Rachotivý zvuk řehtaček, hrkaček a klapaček zná asi každý z nás. Řehtačkami zaháněli už naši dávní předkové démony od svých polí, později se pak dočkaly spojení s křesťanskými svátky jara. Na Zelený čtvrtek umlkaly v kostelech zvony a místo nich obíhali vesnice kluci s řehtačkami a hlásily čas ranní bohoslužby, poledne i klekání. Tahle jejich služba trvala až do Bílé soboty a odměnou jim byla koleda. Obcházeli vesnici a domů si odnášeli jídlo a dokonce taky peníze. Jejich obchůzkám se říkalo Vodění Jidáše. Tahle tradice se dochovala v řadě míst Pardubického kraje a my vám prozradíme, jak takový Jidáš vypadá a nahlédneme taky do dílny, kde se řehtačky dodnes vyrábějí. Najdeme ji v Dědové, kde se dřevo měnilo v hračky a podobné předměty už v 19. století.

V Bělkovicích-Lašťanech na Olomoucku mohou být pyšní na to, že udrželi při životě zvyk, který se v kraji zrodil už někdy v 17. století. Na Velikonoce vesnicemi procházely průvody takzvaných Ježíšových matiček. Jak tenhle zvyk spatřil světlo světa, se úplně přesně neví, o jeho původu se vyprávějí dvě různé historiky. Faktem ale je, že v druhé polovině minulého století mu už takřka zvonil umíráček. Po roce 1989 se ho naštěstí podařilo obnovit, takže budeme společně obdivovat dívky v čele průvodu oblečené do nažehlených slavnostních krojů a dozvíme se, kolik úsilí to stojí a co všechno je zapotřebí zajistit před tím, než průvod může vyrazit. A taky to, kdo vlastně býval a kdo dnes může být Ježíšovou matičkou a kdy můžete průvod v obou spojených vsích potkat.

Martina Horáková z Předměřic nad Labem patří k těm nadšencům, kteří udržují při životě drátenické řemeslo. A dokáže s drátem nevídaná kouzla. Teď v období Velikonoc se v jejích rukách rodí kraslice s drátěnou výšivkou. Nejraději používá drát měděný, k dispozici ho má vždy v několika tloušťkách. Prozradí nám, jak různé vzory vytváří a pochlubí se některými výtvory. Dozvíme se taky, že zdobí nejen klasická slepičí vajíčka, ale i velká pštrosí a že ráda odrátovává rovněž kameny. Budeme obdivovat její rybičky, žabky nebo třeba pavouky. Navíc nedávno objevila dřevěnou vlnu a z ní vytváří různá zvířátka, kupříkladu slepičky nebo ovečky. A oblíbené jsou i její čarodějnice. Každá je jiná a podle toho, co drží, dokonce dostávají jména.